Plútarchos

Rozbalit box

Obsah boxu

Plútarchos (řecky Πλούταρχος, latinsky Lucius Mestrius Plutarchus; * cca 46 v Chairóneii – † po roce 119, pravděpodobně kolem roku 120 v Delfách) byl významný řecký historik, spisovatel, biograf a platónský filosof, který žil a tvořil v období Římské říše. Ačkoliv byl Řek, získal římské občanství a udržoval kontakty s elitou tehdejšího světa.

Jeho nejznámějším dílem je sbírka Paralelní životopisy (Bioi paralléloi), ve které porovnává životy slavných Řeků a Římanů, aby poukázal na jejich morální kvality a nedostatky. Druhým jeho monumentálním dílem je soubor esejů a pojednání známý jako Moralia (Ethika), který pokrývá širokou škálu témat od etiky a náboženství po politiku a literaturu. Plútarchos nebyl primárně historikem v moderním slova smyslu; jeho hlavním cílem byla morální výchova čtenáře skrze příklady z minulosti. Jeho dílo mělo obrovský vliv na pozdější evropskou kulturu, zejména v období renesance a osvícenství, a inspirovalo mnoho významných autorů, včetně Williama Shakespeara.

📜 Život

Plútarchos se narodil do prominentní a zámožné rodiny v malé obci Chaironeia v Boiótii, asi 30 kilometrů východně od slavné věštírny v Delfách. Jména jeho rodičů nejsou s jistotou známa, ale z jeho spisů víme, že měl nejméně dva bratry, Timóna a Lampria.

🏛️ Vzdělání a cesty

Své vzdělání získal v Athénách, tehdejším centru filozofického myšlení, kde studoval rétoriku, matematiku a především filosofii na Platónově Akademii. Jeho učitelem byl filozof Ammonius z Egypta, který ho hluboce ovlivnil v duchu platonismu.

Během svého života Plútarchos hojně cestoval. Navštívil Egypt, Malou Asii a několikrát pobýval v Římě. Zde si vybudoval síť vlivných přátel a přednášel o filozofických tématech. Díky svému přátelství s konzulem Luciem Mestriem Florem získal římské občanství a přijal jeho jméno, čímž se z něj stal Lucius Mestrius Plutarchus. Navzdory svým kontaktům a možnostem v Římě se vždy vracel do své rodné Chairóneie, kde zastával různé veřejné funkce, včetně úřadu archonta.

🙏 Kněz v Delfách

Na vrcholu své kariéry, přibližně od roku 95, sloužil Plútarchos jako jeden ze dvou stálých kněží v Apollónově chrámu v Delfách. Tato pozice byla nesmírně prestižní a Plútarchos ji bral velmi vážně. Byl zodpovědný za interpretaci výroků Pýthie a za správu jedné z nejposvátnějších svatyní antického světa. Jeho hluboký zájem o náboženství a teologii se odráží v mnoha jeho spisech v rámci Moralia, například v dílech O Ísidě a Osiridovi nebo O zániku věštíren.

O jeho soukromém životě víme, že se oženil s Timoxenou, se kterou měl pět dětí, čtyři syny a jednu dceru. Dva synové a dcera zemřeli v dětství. Jeho spis Útěcha choti, adresovaný Timoxeně po smrti jejich dcerky, je dojemným svědectvím o jejich vztahu a jeho filozofickém postoji ke ztrátě.

📖 Dílo

Plútarchovo literární dílo je tradičně děleno do dvou velkých souborů: Paralelní životopisy a Moralia.

👥 Paralelní životopisy (Bioi paralléloi)

Toto je bezesporu Plútarchovo nejslavnější dílo. Jedná se o sérii biografií významných osobností řecké a římské historie, které jsou uspořádány do dvojic. Každá dvojice obsahuje životopis jednoho Řeka a jednoho Římana, po nichž následuje krátké srovnání (synkrisis), které analyzuje jejich podobnosti a rozdíly v charakteru a osudu.

Cílem Plútarcha nebylo sepsat vyčerpávající historické záznamy, ale spíše prozkoumat charakter a morální kvality svých hrdinů. Jak sám píše v úvodu k životopisu Alexandra Velikého, nezaznamenává všechny slavné bitvy, ale zaměřuje se na drobné příhody, výroky a gesta, která podle něj nejlépe odhalují povahu člověka.

Celkem se dochovalo 23 dvojic životopisů a čtyři samostatné biografie. Mezi nejznámější dvojice patří:

Životopisy se staly jedním z nejdůležitějších pramenů pro poznání antických dějin a byly nesmírně populární po celá staletí.

🧠 Moralia (Ethika)

Moralia je rozsáhlý a tematicky pestrý soubor více než 78 dochovaných pojednání, esejů, dialogů a přednášek. Název Moralia (Mravní spisy) je poněkud zavádějící, protože etickým otázkám se věnuje jen část z nich. Soubor pokrývá obrovské množství témat:

Etika a praktická filozofie: O zvládání hněvu, O přílišné zvědavosti, Jak rozeznat lichotníka od přítele, O klidu duše.
Politika: Politické rady, Zda se má stařec zabývat politikou.
Náboženství a teologie: O Ísidě a Osiridovi (důležitý pramen pro egyptské náboženství), O zániku věštíren, O pověrčivosti.
Literární kritika: Jak má mladík poslouchat básně, O Hérodotově zlomyslnosti.
Přírodní vědy a filozofie: O tváři na Měsíci, Zda je oheň, nebo voda užitečnější, Platónské otázky.
Různé: Hostina sedmi mudrců, Řecké a římské otázky, O chytrosti zvířat.

Tento soubor ukazuje Plútarcha jako polyhistora s encyklopedickými znalostmi a hlubokým zájmem o lidskou povahu a svět kolem něj.

💭 Filosofie a myšlení

Plútarchos byl přesvědčený platonik, ale jeho filozofie nebyla dogmatická. Patří do období tzv. středního platonismu, který se snažil syntetizovat Platónovo učení s prvky z jiných filozofických škol, jako byl stoicismus a aristotelismus, a zároveň ho harmonizovat s tradičním řeckým náboženstvím.

Jeho metafyzika byla dualistická. Věřil v existenci nejvyššího, transcendentního a dobrého Boha, který je zcela oddělen od hmotného světa. Mezi tímto Bohem a lidmi existuje hierarchie božských bytostí, tzv. daimonů, kteří slouží jako prostředníci. Svět byl podle něj stvořen z preexistující neuspořádané hmoty působením božského principu.

V etice kladl důraz na dosažení vnitřního klidu (ataraxia) a harmonie duše skrze rozum a ctnost. Jeho etika je praktická a zaměřená na každodenní život, jak dokládají četné spisy v Moralia. Odmítal epikureismus pro jeho údajný hédonismus a ateismus, ale respektoval etickou vážnost stoiků, i když nesouhlasil s jejich determinismem a apatií.

🏛️ Odkaz a vliv

Plútarchův vliv na západní myšlení byl a je obrovský.

V antice a Byzanci: Byl čten a ceněn již svými současníky a jeho popularita pokračovala i v Byzantské říši, kde se jeho díla hojně opisovala.
Renesance: Skutečná "plútarchománie" propukla v renesanci, kdy byly jeho spisy přeloženy do latiny a národních jazyků. Stal se "učitelem Evropy".
Literatura: Michel de Montaigne byl hluboce ovlivněn Moralii při tvorbě svých Esejů. William Shakespeare použil anglický překlad Životopisů od Thomase Northa jako hlavní zdroj pro své římské hry, jako jsou Julius Caesar, Antonius a Kleopatra a Coriolanus.
Osvícenství a politika: Osvícenští myslitelé jako Jean-Jacques Rousseau obdivovali Plútarcha pro jeho důraz na ctnost a republikánské ideály. Jeho díla byla oblíbenou četbou amerických Otců zakladatelů, jako byli Benjamin Franklin a Alexander Hamilton.

Plútarchos zůstává jedním z nejdůležitějších pramenů pro studium antických dějin, ačkoliv je třeba k jeho údajům přistupovat kriticky s vědomím jeho moralizujícího záměru. Jeho schopnost vykreslit živé a psychologicky propracované portréty historických postav však zůstává dodnes nepřekonaná.

💡 Pro laiky

Paralelní životopisy

Představte si, že čtete životopis Steva Jobse a hned vedle životopis Thomase Edisona. Plútarchos dělal něco podobného, ale s hrdiny starověku. Vzal slavného Řeka, třeba Alexandra Velikého, a "spároval" ho se slavným Římanem, Juliem Caesarem. Nešlo mu jen o to, co udělali, ale jací byli – jestli byli stateční, spravedliví, nebo arogantní. Chtěl, aby se čtenáři z jejich příběhů poučili pro vlastní život. Byly to vlastně morální lekce zabalené do napínavých příběhů.

Moralia

Zatímco Životopisy jsou jako sbírka příběhů, Moralia je spíš jako obrovská knihovna plná krátkých knížek a úvah o všem možném. Je to jako byste našli blog starověkého mudrce, kde píše o tom, jak se vyrovnat se vztekem, jak vychovávat děti, proč věří v bohy, nebo dává tipy, jak se chovat na hostině. Je to sbírka jeho myšlenek na téma "jak žít dobrý a smysluplný život".

Střední platonismus

Platónova filozofie byla velmi abstraktní. Střední platonisté, jako Plútarchos, se ji snažili propojit s náboženstvím a každodenním životem. Věřili v jednoho nejvyššího, dokonalého Boha (podobně jako Platónova "idea Dobra"), ale také v existenci nižších božských bytostí nebo "démonů" (daimonů), kteří fungovali jako poslové mezi Bohem a lidmi. Byla to snaha udělat filozofii praktičtější a srozumitelnější pro běžného člověka.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025