Alexandr Veliký (řecky Ἀλέξανδρος ὁ Μέγας, latinsky Alexander Magnus, narozen 356 př. n. l. v Pelle, zemřel 323 př. n. l. v Babylonu) byl král Makedonie (vládl 336–323 př. n. l.), jeden z nejvýznamnějších vojevůdců a dobyvatelů v historii. Během svého krátkého, třináctiletého panování vybudoval obrovskou říši, která se táhla od Řecka a Egypta přes Persii až po hranice Indie. Jeho tažení a dobytí zásadně proměnily antický svět a položily základy pro tzv. helénistické období, kdy se řecká kultura a jazyk rozšířily po celém Předním východě.
Mládí a vzdělání
Alexandr se narodil v roce 356 př. n. l. v Pelle, hlavním městě Makedonie, jako syn krále Filipa II. a épeirské princezny Olympias. Jeho otec Filip II. byl zdatný diplomat a vojevůdce, který sjednotil řecké městské státy pod makedonskou nadvládou.
Alexandr se od útlého věku připravoval na roli vládce a velitele. Jeho nejvýznamnějším učitelem byl slavný řecký filozof Aristotelés, který jej vzdělával v rétorice, literatuře, přírodních vědách, filozofii a etice. Aristotelés v něm mimo jiné prohloubil zájem o homérské eposy, zejména o Ilias, a Alexandr si prý válečnický ideál Achillea velice oblíbil. Již v osmnácti letech prokázal Alexandr své vojenské schopnosti, když vedl makedonskou jízdu v rozhodující bitvě u Chaironeie (338 př. n. l.), kde Filip porazil spojené vojsko Athén a Théb.
Nástup na trůn a konsolidace moci
V roce 336 př. n. l. byl Filip II. zavražděn. Dvacetiletý Alexandr rychle upevnil svou pozici na trůnu. Eliminoval potenciální rivaly a potlačil vzpoury řeckých městských států, které se snažily získat zpět svou nezávislost. Nejdrastičtějším příkladem bylo zničení Théb v roce 335 př. n. l. jako exemplární trest. Poté, co získal hegemonii nad Korintským spolkem, byl Alexandr připraven pokračovat v otcově plánu na tažení proti Perské říši.
Válečná tažení
Alexandrova vojenská tažení patří k nejslavnějším v historii. Během deseti let (334–324 př. n. l.) dobyl Perskou říši a rozšířil svůj vliv hluboko do Indie.
Dobytí Malé Asie (334–333 př. n. l.): V roce 334 př. n. l. překročil Alexandr Helléspont s armádou čítající přibližně 48 000 vojáků. Prvního velkého vítězství dosáhl v bitvě u Gráníku (334 př. n. l.) a následně se mu otevřela cesta do Malé Asie.
Bitva u Issu (333 př. n. l.): Zde se poprvé střetl s perským velkokrálem Dareiem III. Alexandr, ač v početní nevýhodě, dosáhl drtivého vítězství díky své taktické genialitě. Dareios uprchl z bojiště a Alexandr získal obrovskou kořist a zajal Dareiovu rodinu.
Egypt a založení Alexandrie (332 př. n. l.): Po Issu Alexandr pokračoval na jih, dobyl Sýrii a Fénicii (včetně sedmiměsíčního obléhání Týru) a poté vstoupil do Egypta. Zde byl vítán jako osvoboditel od perské nadvlády a byl prohlášen faraonem. V deltě Nilu založil město Alexandrie, které se brzy stalo jedním z nejvýznamnějších kulturních a obchodních center helénistického světa. Navštívil také oázu Síwa, kde ho orákulum Amonovo prohlásilo za syna Dia.
Bitva u Gaugamél (331 př. n. l.): Rozhodující bitva, ve které Alexandr definitivně porazil obrovskou armádu Dareia III. Tato bitva zpečetila osud Perské říše a otevřela Alexandrovi cestu k jejímu jádru.
Obsazení Persie a cesta na východ (331–326 př. n. l.): Po Gaugamél Alexandr obsadil perská hlavní města Babylon, Súzy a Persepolis, kde získal obrovské poklady. Persepolis, symbol perské moci, bylo vypáleno. Pokračoval v pronásledování Dareia III., který byl nakonec zavražděn svými vlastními satrapy. Alexandr se prohlásil králem Asie a pokračoval v tažení dál na východ, dobyl Baktrie a Sogdianu (dnešní Afghánistán a Uzbekistán), kde se oženil s baktrijskou princeznou Roxanou.
Tažení do Indie (327–325 př. n. l.): Alexandr překročil Indus a střetl se s indickými králi, včetně Póra, kterého porazil v bitvě u Hydaspés (326 př. n. l.), jedné z jeho nejtěžších bitev, kde poprvé čelil válečným slonům. Přestože chtěl pokračovat dál, jeho unavení vojáci, vyčerpaní dlouhými taženími a monzunovými dešti, se vzbouřili a odmítli jít dál. Alexandr byl nucen otočit se zpět. Návratová cesta vedla přes drsnou Gedroskou poušť, což si vyžádalo obrovské ztráty.
Smrt a nástupci
Alexandr Veliký zemřel v Babylonu v červnu 323 př. n. l. ve věku pouhých 32 let. Příčina jeho smrti je dodnes předmětem spekulací. Mezi nejčastější teorie patří malárie, tyfus nebo jiné horečnaté onemocnění. Objevily se také teorie o otravě.
Jeho smrt vedla k okamžitému rozpadu jeho obrovské říše. Alexandr neměl jasného nástupce, ačkoli jeho manželka Roxana byla těhotná s jeho synem Alexandrem IV. a měl i nemanželského syna Hérakla. Mezi jeho generály, známými jako diadochové, vypukly dlouhé a krvavé války o nástupnictví. Tyto války trvaly desítky let a vedly k rozdělení Alexandrovy říše na několik helénistických království, z nichž nejvýznamnější byly:
Alexandr Veliký je považován za jednoho z nejvlivnějších lidí v historii. Jeho dědictví je obrovské a komplexní:
Šíření helénismu: Jeho dobytí otevřela Východ řeckému vlivu a vedla k šíření řeckého jazyka (koiné řečtina), kultury, umění a filozofie po celém Předním východě. Vznikla tak nová, smíšená helénistická kultura.
Založení měst: Založil desítky měst, mnohá z nich nesoucí jeho jméno (např. Alexandrie v Egyptě), která se stala centry obchodu, vzdělání a kultury.
Vojenská strategie: Jeho taktiky a strategie jsou dodnes studovány na vojenských akademiích.
Proměna starověkého světa: Alexandr navždy změnil politickou a kulturní mapu starověkého světa, ukončil dominanci Perské říše a započal éru helénistických království.
.jpg){kind=link}
Další soubory ve Wikimedia Commons: the Great Alexander the Great