Michel de Montaigne
Obsah boxu
Michel Eyquem de Montaigne (* 28. února 1533, Zámek Montaigne – 13. září 1592, tamtéž) byl jeden z nejvýznamnějších filozofů a spisovatelů francouzské Renesance. Je považován za zakladatele literárního žánru esej. Jeho hlavní dílo, Eseje (francouzsky Les Essais), mělo obrovský vliv na evropskou literaturu a filozofii. Ve svém myšlení proslul zejména svým skepticismem, humanismem a hlubokou introspekcí, shrnutou v jeho slavné otázce: „Co já vím?“ (Que sçay-je?).
📜 Život
Michel de Montaigne se narodil na rodinném zámku v Akvitánii v jihozápadní Francii. Jeho rodina zbohatla obchodem se slanečky a získala šlechtický titul.
👶 Mládí a vzdělání
Jeho otec, Pierre Eyquem, měl velmi pokrokové názory na vzdělávání. Najal německého tutora, který neuměl francouzsky, aby s malým Michelem mluvil pouze latinsky. Latina se tak stala Montaignovým mateřským jazykem a on ji ovládal dříve než francouzštinu. Ve věku šesti let byl poslán na prestižní Collège de Guyenne v Bordeaux, kde strávil sedm let. Později studoval právo, pravděpodobně na univerzitě v Toulouse.
🏛️ Veřejná služba a přátelství
Od roku 1557 působil Montaigne jako rada u soudu v Bordeaux. Zde se seznámil s Étienne de La Boétiem, humanistickým básníkem a soudcem. Vzniklo mezi nimi hluboké a intenzivní přátelství, které Montaigne později popsal ve své eseji O přátelství jako dokonalé spojení duší. La Boétieho předčasná smrt v roce 1563 Montaigna hluboce zasáhla a ovlivnila jeho další život a dílo. V roce 1565 se oženil s Françoise de la Cassaigne, s níž měl šest dcer, z nichž pouze jedna se dožila dospělosti.
✍️ Ústup do ústraní a psaní Esejů
Po smrti svého otce v roce 1568 zdědil Montaigne rodinné panství a titul. V roce 1571, ve věku 38 let, se rozhodl opustit veřejný život a stáhnout se do věže svého zámku, kterou proměnil v knihovnu a pracovnu. Zde začal psát své Eseje, původně zamýšlené jako sbírka citátů a úvah. Postupně se však dílo proměnilo v hlubokou a osobní sondu do vlastního nitra i do podstaty lidské existence. První dvě knihy Esejů byly vydány v roce 1580.
🌍 Cesty a pozdní léta
V letech 1580–1581 podnikl Montaigne dlouhou cestu po Německu, Švýcarsku a Itálii, částečně kvůli léčbě svých ledvinových kamenů, kterými trpěl, a částečně z touhy po poznání. Své zážitky z cesty si podrobně zapisoval do deníku, který byl objeven a vydán až v 18. století. Během své nepřítomnosti byl zvolen starostou města Bordeaux, což byla funkce, kterou zastával dvě funkční období (1581–1585). V této roli se snažil být umírněným a spravedlivým prostředníkem v době zuřících náboženských válek mezi katolíky a hugenoty. Po skončení svého mandátu se vrátil na svůj zámek, kde pokračoval v práci na Esejích a připravil jejich rozšířené vydání z roku 1588, které již obsahovalo třetí knihu. Zemřel na svém zámku v roce 1592 během mše.
📖 Dílo: Eseje (Les Essais)
Montaignovo jediné, avšak monumentální dílo, jsou Eseje. Název pochází z francouzského slova essayer, což znamená "zkusit" nebo "pokusit se". Tímto názvem Montaigne naznačil, že jeho texty nejsou dogmatickými pojednáními, ale spíše pokusy o prozkoumání různých témat skrze vlastní zkušenost a myšlení.
💡 Forma a styl
Montaigne vytvořil zcela nový literární žánr. Jeho styl je volný, asociativní a zdánlivě neuspořádaný. Často přeskakuje od jednoho tématu k druhému, prokládá své úvahy anekdotami z vlastního života a citáty antických autorů, jako byli Plútarchos, Seneca nebo Lucretius. Právě tato osobní a upřímná povaha textu, kde autor neváhá odhalit své slabosti a pochybnosti, činí Eseje nadčasovými.
🧠 Hlavní témata
V Esejích se Montaigne zabývá širokou škálou témat:
- Sebepoznání: Ústředním tématem je zkoumání sebe sama. Montaigne věřil, že studiem jednoho člověka (sebe) může pochopit lidstvo jako celek.
- Skepticismus: Jeho motto "Co já vím?" vyjadřuje pochybnost o schopnosti člověka dosáhnout absolutní jistoty. Kritizoval dogmatismus a fanatismus.
- Kulturní relativismus: V eseji O kanibalech srovnává zvyky evropské společnosti a domorodých kmenů v Brazílii a dochází k závěru, že barbarství je relativní pojem.
- Vzdělávání: Odmítal mechanické učení a biflování faktů. Zdůrazňoval potřebu rozvíjet úsudek, kritické myšlení a moudrost založenou na zkušenosti.
- Smrt: Často se zamýšlel nad smrtelností a tvrdil, že "filozofovat znamená učit se umírat".
- Přátelství, láska, tělesnost a zvyky.
📚 Struktura a vývoj
Dílo vznikalo postupně a existuje ve třech hlavních verzích: 1. **Vydání z roku 1580:** Obsahuje první dvě knihy esejů. 2. **Vydání z roku 1588:** Přidává třetí knihu a rozšiřuje předchozí dvě. 3. **Posmrtné vydání z roku 1595:** Připravené jeho adoptivní dcerou Marie de Gournay, obsahuje Montaignovy poslední rukopisné poznámky a dodatky. Tento exemplář, známý jako "Bordeaux Copy", je považován za nejautoritativnější verzi.
🤔 Filozofie a myšlenky
Montaigne nebyl systematický filozof, který by budoval ucelený systém. Jeho myšlení je spíše souborem postřehů, úvah a pochybností, které odrážejí složitost lidského života.
❓ Skepticismus a "Que sçay-je?"
Montaignův skepticismus nebyl nihilistický. Nesnažil se popřít existenci pravdy, ale spíše upozornit na omezenost lidského rozumu. Jeho pochybování bylo nástrojem proti aroganci, dogmatismu a fanatismu, které v jeho době vedly k ničivým náboženským válkám. Vyzýval k intelektuální skromnosti a toleranci.
👤 Humanismus a sebepoznání
Jako pravý renesanční humanista stavěl Montaigne do centra svého zájmu člověka. Na rozdíl od mnoha humanistů, kteří idealizovali lidské schopnosti, se Montaigne soustředil na člověka takového, jaký je – s jeho rozpory, slabostmi a nedokonalostmi. Jeho projekt sebepoznání byl revoluční: "Každý člověk v sobě nese celou podobu lidského údělu."
🌍 Kulturní relativismus
Montaigne byl jedním z prvních evropských myslitelů, který zpochybnil nadřazenost evropské kultury. Na příkladu kanibalů ukázal, že to, co považujeme za "barbarské", je často jen odlišné od našich vlastních zvyků. Tvrdil, že Evropané se ve svých válkách dopouštějí mnohem horších krutostí než domorodci při svých rituálech.
🌟 Odkaz a vliv
Montaignův vliv na západní myšlení je obrovský a trvalý.
- Vytvořil a zpopularizoval esej jako literární formu.
- Ovlivnil velikány literatury jako William Shakespeare, jehož dílo Bouře čerpá inspiraci z eseje O kanibalech.
- Jeho myšlenky inspirovaly filozofy jako René Descartes, Blaise Pascal (který s ním polemizoval), Jean-Jacques Rousseau a Friedrich Nietzsche.
- Jeho důraz na introspekci a osobní zkušenost předznamenal moderní psychologii a existencialismus.
- Jeho volání po toleranci a kritika dogmatismu zůstávají relevantní i dnes.
💬 Citáty
- "Největší věc na světě je vědět, jak patřit sám sobě."
- "Tvrdohlavost a zápal v názoru jsou nejjistějším důkazem hlouposti."
- "Na trůně, i na tom nejvyšším na světě, sedíme stále jen na svém zadku."
- "Život sám o sobě není ani dobrý, ani zlý, je jevištěm dobra i zla podle toho, jakou roli na něm sehrajete."
- "O svém příteli (La Boétiem): 'Protože to byl on, protože to jsem byl já.'"
🧐 Pro laiky
- Esej: Představte si esej jako psaný "pokus" o přemýšlení nad nějakým tématem. Není to suchý výklad faktů jako v učebnici, ale spíše osobní úvaha, kde autor sdílí své myšlenky, zkušenosti a pochybnosti. Montaigne tento styl vymyslel.
- Skepticismus: Není to víra, že nic neexistuje nebo že je všechno špatně. Je to spíše postoj intelektuální opatrnosti. Skeptik jako Montaigne si klade otázku: "Jsem si tím opravdu jistý? Nemůže to být i jinak?" Pomáhá to bojovat proti fanatismu a předsudkům.
- Humanismus: Myšlenkový směr z doby Renesance, který se zaměřil na člověka, jeho schopnosti, vzdělání a důstojnost. Humanisté se inspirovali antickým Řeckem a Římem a věřili v sílu lidského rozumu a tvořivosti. Montaigne byl humanista, který se ale díval na člověka velmi realisticky, i s jeho chybami.