Národní galerie Praha

Rozbalit box

Obsah boxu

Národní galerie Praha (oficiální zkratka NGP) je nejvýznamnější galerijní instituce v České republice, spravující největší sbírku výtvarného umění v zemi. Jakožto státní příspěvková organizace je přímo podřízena Ministerstvu kultury. Jejím posláním je shromažďovat, vědecky zkoumat, vystavovat a popularizovat české i světové umění od antiky po současnost. Sbírky galerie nejsou umístěny v jedné centrální budově, ale jsou rozděleny do několika historicky významných objektů a paláců převážně v Praze.

📝 Charakteristika a poslání

Národní galerie Praha je klíčovou českou sbírkotvornou institucí v oblasti výtvarného umění. Její sbírkový fond čítá přes 400 000 předmětů a představuje komplexní přehled vývoje umění v českých zemích i v mezinárodním kontextu. Instituce nespravuje pouze stálé expozice, ale také pořádá rozsáhlé krátkodobé výstavy českých i zahraničních umělců, vydává odborné publikace, pořádá vzdělávací programy a podílí se na vědeckém výzkumu.

Hlavním cílem NGP je zpřístupňovat kulturní dědictví široké veřejnosti a pozvedat obecné povědomí o významu a hodnotách výtvarného umění. Svou činností se snaží být otevřenou, moderní a návštěvnicky přívětivou institucí srovnatelnou s předními světovými galeriemi jako je Louvre nebo Tate Modern.

⏳ Historie

🏛️ Počátky (konec 18. a 19. století)

Kořeny Národní galerie sahají až do 5. února 1796, kdy byla založena Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách. Tato soukromá iniciativa významných představitelů české šlechty (např. Františka Antonína hraběte Nostice-Rienecka či Františka Josefa hraběte ze Šternberka a Manderscheidu) a osvícených měšťanů si kladla za cíl "pozvednout pokleslý vkus domácí veřejnosti". Společnost založila dvě instituce: Obrazárnu Společnosti vlasteneckých přátel umění, která se stala přímým předchůdcem dnešní Národní galerie, a Akademii, která se zaměřila na umělecké vzdělávání. Obrazárna zpřístupnila veřejnosti umělecká díla zapůjčená či darovaná svými členy a stala se první veřejnou galerií v Praze.

🇨🇿 Vznik Československa a Moderní galerie

Po vzniku Československa v roce 1918 se Obrazárna stala ústřední uměleckou sbírkou nového státu. Významným mezníkem byl vznik Moderní galerie Království českého v roce 1902, založené z iniciativy císaře Františka Josefa I., která se zaměřovala na umění 20. století. Obě instituce, Obrazárna a Moderní galerie, byly po určitou dobu samostatné, avšak jejich sbližování a pozdější spojení položilo základ pro komplexní sbírkový fond budoucí Národní galerie. Velkou zásluhu na rozvoji galerie jako moderní, vědecky řízené instituce měl historik umění Vincenc Kramář, který byl jejím ředitelem v meziválečném období a zasloužil se o získání klíčových děl českého kubismu a francouzského umění.

🏰 Poválečné období a rozšiřování

Zákonem č. 148/1949 Sb. z roku 1949 byla galerie formálně postátněna a přejmenována na Národní galerii v Praze. Během komunistického režimu byla její činnost ovlivněna ideologickými tlaky, zejména prosazováním socialistického realismu, přesto však pokračovala v rozšiřování sbírek. Do její správy byly postupně začleňovány významné historické objekty, jako například Jiřský klášter na Pražském hradě pro sbírku starého českého umění nebo Šternberský palác pro evropské umění.

🕊️ Po roce 1989

Po sametové revoluci v roce 1989 prošla galerie zásadní proměnou a reorganizací. Zbavila se ideologického nánosu a plně se otevřela světu. Nejdůležitějším počinem této éry bylo získání a nákladná rekonstrukce monumentální funkcionalistické budovy Veletržního paláce, která byla pro potřeby galerie otevřena v roce 1995. Tento krok konečně poskytl důstojný a rozsáhlý prostor pro dosud roztříštěné sbírky moderního a současného umění.

🏢 Veletržní palác – Centrum moderního a současného umění

Veletržní palác v Praze 7-Holešovicích je hlavním a největším objektem NGP. Tato ikonická stavba českého funkcionalismu, postavená v letech 1925–1928 podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla, je sama o sobě významnou architektonickou památkou. Po ničivém požáru v roce 1974 a následné rekonstrukci se stala sídlem sbírek umění 19., 20. a 21. století.

Stálé expozice ve Veletržním paláci jsou rozděleny do několika pater a představují:

• 🇫🇷 Francouzské umění 19. a 20. století: Jedna z nejcennějších částí sbírek NGP, obsahující díla mistrů impresionismu a postimpresionismu (Claude Monet, Auguste Renoir, Paul Cézanne, Paul Gauguin, Vincent van Gogh) a průkopníků moderního umění (Pablo Picasso, Georges Braque, André Derain).
• 🇨🇿 České umění 1840–1938: Reprezentativní přehled vývoje českého umění od romantismu přes realismus a secesi až po klíčová díla českého kubismu a surrealismu. Jsou zde zastoupeni umělci jako Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Alfons Mucha, František Kupka, Emil Filla, Josef Čapek či Toyen.
• 🎨 Současné umění: Sbírky a krátkodobé výstavy českého i mezinárodního umění od konce druhé světové války po současnost, včetně děl z období socialistického realismu, informelu, pop-artu a nejnovějších uměleckých trendů.

Pro laiky

Představte si Národní galerii jako obrovskou pokladnici umění pro celý náš stát. Není to ale jen jeden dům, je to spíše soubor několika krásných historických paláců a budov, které jsou rozmístěny po Praze. Každý z těchto "domů" se specializuje na jiné období v dějinách umění.

• V jednom paláci najdete staré obrazy a sochy od středověkých mistrů, kteří tvořili před stovkami let.
• V dalším objevíte slavné evropské malíře, jako byl například Rembrandt.
• A pak je tu jeden obrovský moderní dům, kterému se říká Veletržní palác. Ten je plný umění z novější doby – od slavných francouzských impresionistů, jako byl Monet, přes české průkopníky jako Kupka až po úplně současné umělce, kteří tvoří dnes.

Národní galerie tedy funguje jako takový "stroj času", který vás provede historií umění od nejstarších dob až po dnešek. Nemusíte navštívit všechno najednou, můžete si vybrat palác podle toho, jaké umění vás zrovna zajímá.

🏛️ Sbírkové budovy (mimo Veletržní palác)

Kromě Veletržního paláce spravuje Národní galerie Praha několik dalších, převážně historických objektů, které hostí specifické části jejích sbírek.

⛪ Klášter sv. Anežky České

• Lokalita: Staré Město
• Architektura: Jedna z nejvýznamnějších raně gotických staveb v Česku, založená sv. Anežkou Českou kolem roku 1231.
• Sbírka: Středověké umění v Čechách a střední Evropě (1200–1550). Expozice představuje unikátní soubor deskové malby, sochařství a uměleckých řemesel z období gotiky a rané renesance. Návštěvníci zde mohou obdivovat díla takových mistrů, jako byl Mistr Theodorik, Mistr Třeboňského oltáře nebo Mistr Litoměřického oltáře. Areál kláštera s přilehlými zahradami je také sám o sobě významnou kulturní památkou a místem odpočinku.

👑 Šternberský palác

• Lokalita: Hradčanské náměstí
• Architektura: Vrcholně barokní palác postavený na přelomu 17. a 18. století.
• Sbírka: Evropské umění od antiky po závěr baroka. Galerie zde prezentuje mistrovská díla evropského umění napříč staletími. K největším lákadlům patří obraz Růžencová slavnost od Albrechta Dürera, díla starých mistrů jako El Greco, Goya, Rembrandt, Rubens či Lucas Cranach starší. Expozice zahrnuje také cenné ukázky antického umění a italského umění 14. až 16. století, včetně děl z dílny Lorenza Monaka.

🏰 Schwarzenberský palác

• Lokalita: Hradčanské náměstí, v sousedství Arcibiskupského paláce
• Architektura: Významná stavba české renesance s charakteristickou sgrafitovou výzdobou fasády.
• Sbírka: Staří mistři II. Expozice je věnována baroknímu umění v českých zemích, od Rudolfovy doby až po pozdní baroko. Jsou zde zastoupeni klíčoví umělci tohoto období, jako malíři Karel Škréta a Petr Brandl nebo sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff.

⚜️ Salmovský palác

• Lokalita: Hradčanské náměstí, propojený se Schwarzenberským palácem
• Architektura: Klasicistní budova z počátku 19. století.
• Sbírka: V minulosti sloužil pro krátkodobé výstavy, od roku 2024 se připravuje nová stálá expozice zaměřená na umění 19. století od klasicismu k romantismu.

🐎 Valdštejnská jízdárna

• Lokalita: Malá Strana, součást areálu Valdštejnského paláce
• Architektura: Raně barokní stavba ze 17. století.
• Využití: Tento prestižní prostor neslouží stálým expozicím, ale je využíván pro pořádání nejvýznamnějších krátkodobých výstavních projektů Národní galerie. Provozuje jej ve spolupráci se Senátem Parlamentu ČR.

👑 Vedení a významné osobnosti

V čele Národní galerie Praha stojí generální ředitel, jmenovaný ministrem kultury. V její historii se na tomto postu vystřídala řada významných osobností, jejichž působení často formovalo směřování instituce.

• Vincenc Kramář (1919–1939): Významný historik umění a sběratel, který položil základy moderní, vědecky vedené instituce a pro galerii získal klíčová díla francouzského a českého kubismu.
• Jiří Kotalík (1967–1990): Dlouholetý ředitel, který galerii provedl obdobím normalizace. Zasloužil se o získání Anežského kláštera a Veletržního paláce.
• Milan Knížák (1999–2011): Kontroverzní umělec a rektor AVU, jehož dlouhé působení bylo provázeno řadou sporů, ale i snahou o modernizaci instituce.
• Jiří Fajt (2014–2019): Pod jeho vedením se galerie více otevřela veřejnosti, navázala mezinárodní spolupráci a uspořádala řadu úspěšných výstav. Jeho působení bylo ukončeno kontroverzním odvoláním.
• Alicja Knast (od 2021): Současná generální ředitelka, původem z Polska, s mezinárodními zkušenostmi z řízení muzejních institucí.

⚔️ Kritika a kontroverze

Jakožto klíčová národní kulturní instituce je NGP často předmětem veřejné debaty a kritiky.

• Ředitelské spory: Působení některých ředitelů bylo provázeno výraznými kontroverzemi. Éra Milana Knížáka byla kritizována pro údajně autoritativní styl vedení a spory s částí umělecké scény. Náhlé odvolání Jiřího Fajta ministrem kultury Antonínem Staňkem v roce 2019 vyvolalo protesty a bylo předmětem dlouhých soudních sporů, které zpochybnily transparentnost řízení kulturní politiky státu.
• Vstupné: Dlouhodobě se vede debata o výši vstupného. Zatímco někteří volají po zavedení volného vstupného do stálých expozic po vzoru některých britských muzeí pro zvýšení dostupnosti, vedení galerie argumentuje nutností finanční spoluúčasti návštěvníků pro zachování kvality služeb a programů.
• Expozice a program: Dramaturgie výstav a podoba stálých expozic jsou trvale pod drobnohledem odborné i laické veřejnosti, což občas vede k polemikám o směřování a koncepci galerie.

📊 Ekonomické aspekty

Národní galerie Praha je příspěvková organizace financovaná primárně z rozpočtu Ministerstva kultury. Její roční rozpočet se pohybuje v řádu stovek milionů korun. Dalšími zdroji příjmů jsou:

• Výnosy z prodeje vstupenek.
• Sponzorství a dary od soukromých subjektů a mecenášů.
• Prodej publikací, suvenýrů a reprodukcí.
• Pronájmy prostor.
• Granty a dotace z českých i evropských fondů na konkrétní projekty a výstavy.

Tyto prostředky pokrývají provoz a údržbu rozsáhlého nemovitého majetku, restaurování uměleckých děl, akviziční činnost, realizaci výstav a vzdělávacích programů i platy zaměstnanců.