Paul Gauguin

Paul Gauguin
	Eugène Henri Paul Gauguin
	Soubor:Paul Gauguin 1891.jpg
	Paul Gauguin na autoportrétu, 1891
Narození	7. června 1848; Paříž, Francie
Úmrtí	8. května 1903; Atuona, Hiva Oa, Markézy, Francouzská Polynésie
Národnost	francouzská
Umělecká činnost
Obor	malířství, sochařství, grafika, keramika
Směr	Postimpresionismus, Syntetismus, Symbolismus, Primitivismus
Významná díla	Vidění po kázání; Žlutý Kristus; Ia Orana Maria; Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?
Osobní život
Manželka	Mette-Sophie Gad
Děti	5
Podpis	Soubor:Paul Gauguin signature.svg

Rozbalit box

Obsah boxu

Eugène Henri Paul Gauguin (* 7. června 1848, Paříž – † 8. května 1903, Atuona, Markézy) byl francouzský malíř, sochař, grafik a keramik, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů postimpresionismu a vůdčí osobnost symbolismu a syntetismu. Jeho experimentální používání barev a formy, inspirované mimoevropským uměním, zásadně ovlivnilo vývoj moderního umění 20. století, zejména fauvismus a expresionismus. Proslul svým dobrodružným životem a především svými díly z Bretaně a Francouzské Polynésie, kde hledal únik před evropskou civilizací.

📜 Život a dílo

Gauguinův život byl stejně barvitý a dramatický jako jeho obrazy. Prošel cestu od úspěšného burzovního makléře k chudému, nepochopenému umělci, který opustil rodinu i vlast ve snaze nalézt autentický a duchovní svět.

🇫🇷 Raná léta a impresionismus (1848–1886)

Paul Gauguin se narodil v Paříži. Jeho otec, Clovis Gauguin, byl liberální novinář a jeho matka, Aline Chazal, byla dcerou socialistické aktivistky a spisovatelky Flory Tristan, která měla peruánské kořeny. Po neúspěšném státním převratu Napoleona III. v roce 1851 rodina uprchla z Francie do Peru. Během plavby však otec zemřel. Paul strávil své rané dětství v Limě, což v něm zanechalo trvalé vzpomínky na exotické a barevné prostředí.

Po návratu do Francie v roce 1855 studoval v Orléansu a poté se stal námořníkem. V roce 1871 se usadil v Paříži a začal úspěšnou kariéru jako burzovní makléř. Oženil se s Dánkou Mette-Sophie Gad, se kterou měl pět dětí. V této době začal ve volném čase malovat a sbírat díla impresionistů, jako byli Camille Pissarro, Claude Monet a Auguste Renoir. Právě Pissarro se stal jeho prvním učitelem a přítelem. Gauguin se účastnil několika impresionistických výstav mezi lety 1879 a 1886, ale postupně se od jejich stylu odkláněl, protože mu připadal příliš zaměřený na pouhé zachycení vizuálního vjemu.

🎨 Pont-Avenská škola a symbolismus (1886–1891)

Po krachu pařížské burzy v roce 1882 se Gauguin rozhodl plně věnovat umění, což vedlo k rozpadu jeho rodiny a finančním potížím. V roce 1886 poprvé navštívil Pont-Aven v Bretani, kde ho zaujal prostý život, lidové umění a hluboká religiozita místních obyvatel. Zde se stal vůdčí osobností skupiny umělců známé jako Pont-Avenská škola.

Společně s Émilem Bernardem zde rozvinul nový styl nazvaný syntetismus a kloisonismus. Tento styl se vyznačoval používáním velkých, plochých barevných ploch ohraničených tmavými konturami, podobně jako u středověkých vitráží. Cílem nebylo napodobit realitu, ale vyjádřit vnitřní pocity a myšlenky. Klíčovými díly z tohoto období jsou Vidění po kázání (Jákobův zápas s andělem) (1888) a Žlutý Kristus (1889), v nichž spojil náboženské motivy s bretaňskou krajinou a prostými ženami.

V roce 1888 strávil dva bouřlivé měsíce v Arles s Vincentem van Goghem. Jejich umělecké neshody a napjatý vztah vyvrcholily slavným incidentem, kdy si van Gogh uřízl část ucha, a Gauguin z Arles uprchl.

🏝️ První pobyt na Tahiti (1891–1893)

Znechucen evropskou civilizací, kterou považoval za umělou a zkaženou, odjel Gauguin v roce 1891 na Tahiti ve Francouzské Polynésii. Doufal, že zde nalezne "primitivní ráj", nedotčenou kulturu a inspiraci pro své umění. Realita však byla jiná; ostrov byl již silně poznamenán francouzskou kolonizací a misionářskou činností.

Přesto zde vytvořil některá ze svých nejslavnějších děl, plných sytých barev a exotických motivů. Maloval místní ženy, krajinu a scény inspirované polynéskou mytologií. Obrazy jako Ia Orana Maria (Zdrávas Maria) (1891) nebo Dvě Tahiťanky (1899) kombinují exotickou smyslnost s duchovní hloubkou a melancholií. Jeho styl se zde dále zjednodušil a barvy nabyly symbolického významu.

🔄 Návrat do Francie a definitivní odjezd (1893–1895)

V roce 1893 se Gauguin vrátil do Francie, aby uspořádal výstavu svých tahitských děl a získal finanční prostředky. Přestože získal určitý obdiv od umělecké avantgardy, komerční úspěch se nedostavil a veřejnost jeho díla nepřijala. Po zdědění menšího jmění po strýci žil krátce v Paříži bohémským životem, ale po potyčce, při níž si zlomil kotník, a po ztrátě peněz se v roce 1895 rozhodl natrvalo opustit Evropu.

🇵🇫 Poslední léta na Markézách (1895–1903)

Po návratu do Polynésie se jeho zdravotní stav (trpěl syfilidou) a finanční situace neustále zhoršovaly. Usadil se na ostrově Hiva Oa v souostroví Markézy. Zde, v hluboké depresi a po zprávě o smrti své dcery Aline, namaloval své monumentální umělecké a filozofické dílo Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? (1897), které považoval za svou závěť.

Gauguin se dostával do neustálých konfliktů s koloniálními a církevními autoritami, kterým vyčítal ničení místní kultury. Zemřel osamocen 8. května 1903 v Atuoně ve věku 54 let. Je pohřben na místním hřbitově.

🖌️ Umělecký styl a technika

Gauguinův přínos modernímu umění spočívá v jeho radikálním rozchodu s tradicí západního malířství, které bylo založeno na iluzi reality a perspektivě. Jeho styl je charakterizován několika klíčovými prvky:

Syntetismus: Snaha o syntézu (spojení) vnějšího vzhledu, vnitřních pocitů umělce a estetických kvalit obrazu. Nešlo o kopírování přírody, ale o její interpretaci.
Kloisonismus: Použití výrazných, tmavých obrysových linií, které oddělují plochy čisté, nemíchané barvy. Technika je inspirována středověkými vitrážemi a japonskými dřevořezy.
Symbolické použití barvy: Barva v jeho obrazech neslouží k popisu reality, ale k vyjádření emocí, nálad a myšlenek. Používal syté, často ne-naturalistické barevné tóny (např. červená pláž, žluté nebe).
Primitivismus: Fascinace uměním a kulturami mimo Evropu (zejména polynéským, peruánským a egyptským uměním). Hledal v nich původní, nezkaženou spiritualitu a expresivitu, kterou postrádal v evropském umění.
Zploštění prostoru: Gauguin opustil tradiční renesanční perspektivu a pracoval s plochými, dekorativními kompozicemi, které zdůrazňovaly dvourozměrnost plátna.

✨ Nejvýznamnější díla

Vidění po kázání (Jákobův zápas s andělem) (1888) – Klíčové dílo synthetismu.
Žlutý Kristus (1889) – Spojení náboženského symbolu s bretaňskou krajinou.
La Belle Angèle (1889)
Ia Orana Maria (Zdrávas Maria) (1891) – První velké dílo z Tahiti, spojující křesťanský motiv s polynéským prostředím.
Žena s mangem (Vahine no te vi) (1892)
Duch mrtvých bdí (Manao tupapau) (1892)
Dvě Tahiťanky (Na břehu moře) (1899)
Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? (1897) – Jeho největší a filozoficky nejzávažnější dílo.
Jezdci na pláži (1902)

🏛️ Odkaz a vliv

Ačkoliv za svého života nedosáhl velkého uznání ani finančního úspěchu, jeho posmrtná retrospektivní výstava v Paříži v roce 1906 měla obrovský dopad na mladou generaci umělců. Jeho odvaha v používání barvy přímo inspirovala fauvisty v čele s Henrim Matissem. Jeho zjednodušování forem a zájem o mimoevropské umění ovlivnily Pabla Picassa a vznik kubismu. Silný vliv měl také na německé expresionisty (skupina Die Brücke) a na symbolistické hnutí Nabis.

Paul Gauguin je dnes považován za jednoho z otců moderního umění, umělce, který osvobodil barvu a formu od jejich popisné funkce a otevřel cestu k abstraktnímu umění.

💡 Pro laiky: Co je to Synthetism?

Představte si, že malíř nechce jen namalovat to, co přesně vidí před sebou, jako by to fotil. Místo toho chce do obrazu vložit i své pocity, vzpomínky a myšlenky. Synthetism je přesně o tom – je to "syntéza" neboli spojení tří věcí:

Toho, co umělec vidí (např. krajina, lidé).
Toho, co umělec cítí (např. radost, smutek, duchovno).
Čisté formy a barvy (používá jednoduché tvary a výrazné, často nereálné barvy, aby posílil emoce).

Výsledkem je obraz, který není jen kopií reality, ale spíše symbolem nějaké myšlenky nebo pocitu. Gauguin a jeho přátelé používali velké barevné plochy s tmavými okraji (jako v komiksu nebo vitráži v kostele), aby byl výsledek ještě silnější a jednodušší na pochopení.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 16.12.2025