Karel V. Habsburský
Obsah boxu
| Karel V. | |
|---|---|
| Karel Habsburský | |
.jpg) | |
| Karel V. v sedle, portrét od Tiziana, 1548 | |
| Titul | Císař Svaté říše římské Král španělský, neapolský a sicilský Arcivévoda rakouský Vévoda burgundský |
| Období vlády | Císař Svaté říše římské: 1519–1556 Král španělský: 1516–1556 Vládce Nizozemí: 1506–1555 |
| Korunovace | 23. října 1520, Cáchy (římský král) 24. února 1530, Bologna (císař) |
| Předchůdce | Maxmilián I. Habsburský (jako císař) Ferdinand II. Aragonský (jako král španělský) |
| Nástupce | Ferdinand I. Habsburský (jako císař) Filip II. Španělský (jako král španělský) |
| Datum narození | 24. únor 1500 |
| Místo narození | Gent, Habsburské Nizozemí |
| Datum úmrtí | 21. září 1558 (58 let) |
| Místo úmrtí | Klášter Yuste, Extremadura, Španělsko |
| Místo pohřbení | Královský palác v El Escorialu, Španělsko |
| Dynastie | Habsburkové |
| Otec | Filip I. Sličný |
| Matka | Jana I. Kastilská |
| Manželka/y | Isabela Portugalská |
| Děti | Filip II. Španělský Marie Španělská Jana Španělská Juan de Austria (nemanželský) Markéta Parmská (nemanželská) |
Karel V. Habsburský (* 24. února 1500, Gent – 21. září 1558, klášter Yuste) byl jedním z nejmocnějších panovníků v evropské historii. Jako dědic čtyř velkých evropských dynastií – habsburské, burgundské, kastilské a aragonské – vládl rozsáhlé říši, která zahrnovala Svatou říši římskou, Španělsko s jeho americkými koloniemi, Nizozemí, jižní Itálii a rakouské dědičné země. Jeho panování bylo poznamenáno neustálými válkami, především s Francií a Osmanskou říší, a také hlubokou náboženskou krizí způsobenou protestantskou reformací. Jeho snem bylo vytvoření univerzální křesťanské monarchie, avšak politická a náboženská realita doby mu v tom zabránila.
👑 Původ a ohromné dědictví
Karel se narodil v Gentu v dnešní 
jako syn Filipa I. Sličného, vévody burgundského, a Jany I. Kastilské, dědičky španělských království. Jeho původ byl klíčem k jeho budoucí moci:
- **Po otci Filipovi Sličném** (syn Maxmiliána I. Habsburského a Marie Burgundské) zdědil v roce 1506 bohaté a hospodářsky vyspělé Habsburské Nizozemí a Franche-Comté.
- **Po dědečkovi z otcovy strany, Maxmiliánovi I.**, zdědil v roce 1519 rakouské dědičné země (Rakouské arcivévodství, Štýrsko, Korutany, Kraňsko) a nárok na císařský trůn Svaté říše římské.
- **Po matce Janě Kastilské** (dcera Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského) zdědil po smrti Ferdinanda v roce 1516 království Kastilie a Aragonie, včetně jejich držav v Itálii (Neapolsko, Sicílie, Sardinie) a rychle se rozrůstajících kolonií v Americe.
Tato série dědictví vytvořila říši, "nad níž slunce nikdy nezapadalo". Karel se tak stal vládcem nesourodého souboru zemí s různými jazyky, kulturami a právními systémy, které spojovala pouze osoba panovníka.
📜 Vláda a hlavní události
Karlova vláda byla definována třemi hlavními konflikty, které vedl po celou dobu svého panování: bojem s Francií o hegemonii v Evropě, obranou křesťanstva proti Osmanské říši a snahou potlačit protestantskou reformaci v Německu.
🏛️ Císařská volba
Po smrti svého děda Maxmiliána I. v roce 1519 se Karel ucházel o titul císaře Svaté říše římské. Jeho hlavním soupeřem byl francouzský král František I. Francouzský. Volba byla nákladnou záležitostí, která vyžadovala obrovské úplatky pro sedm kurfiřtů. Karel si zajistil vítězství díky masivním půjčkám od bankéřského rodu Fuggerů. 23. října 1520 byl v Cáchách korunován římským králem a v roce 1530 jej papež Klement VII. v Bologni korunoval císařem, což byla poslední císařská korunovace provedená papežem.
⚔️ Války s Francií
Hlavním Karlovým rivalem po celou dobu jeho vlády byl francouzský král František I. Francouzský z rodu Valois. Jejich soupeření se soustředilo především na kontrolu nad bohatými územími v Itálii, zejména Milánským vévodstvím. Série konfliktů, známých jako Italské války, vyvrcholila několika klíčovými událostmi:
- **Bitva u Pavie (1525):** Císařská vojska drtivě porazila Francouze a samotného krále Františka I. zajala. František byl donucen podepsat Madridskou smlouvu, v níž se vzdal nároků na Itálii a Burgundsko. Po svém propuštění však smlouvu okamžitě porušil.
- **Sacco di Roma (1527):** Karlova neplacená a vzbouřená armáda, složená převážně z německých landsknechtů, vyplenila Řím. Tato událost šokovala celou křesťanskou Evropu a vedla k dočasnému oslabení papežské moci.
Války s Francií pokračovaly s přestávkami až do konce Karlovy vlády a vyčerpávaly zdroje obou monarchií.
☪️ Hrozba Osmanské říše
Na východě a ve Středomoří čelil Karel V. expanzi Osmanské říše pod vedením sultána Sulejmana I. Nádherného.
- **Obléhání Vídně (1529):** Po porážce uherských vojsk v bitvě u Moháče v roce 1526 osmanská armáda postoupila až k Vídni. Město se však za cenu obrovského úsilí podařilo ubránit, což zastavilo osmanský postup do střední Evropy.
- **Boje ve Středomoří:** Karel vedl několik námořních výprav proti osmanským spojencům, berberským pirátům v severní Africe. V roce 1535 úspěšně dobyl Tunis, ale jeho výprava proti Alžíru v roce 1541 skončila katastrofou.
✝️ Reformace v Říši
Snad největší vnitřní výzvou pro Karla byla reformace, kterou v roce 1517 zahájil Martin Luther. Karel, jakožto oddaný katolík a císař Svaté říše římské, vnímal reformaci nejen jako herezi, ale také jako hrozbu pro jednotu své říše.
- **Říšský sněm ve Wormsu (1521):** Karel předsedal sněmu, kde Martin Luther odmítl odvolat své učení. Císař následně vydal Wormský edikt, kterým Luthera prohlásil za kacíře a psance.
- **Šmalkaldská válka (1546–1547):** Poté, co selhaly pokusy o smír, vedl Karel válku proti Šmalkaldskému spolku, alianci protestantských knížat. V bitvě u Mühlberka v roce 1547 dosáhl drtivého vítězství.
- **Augsburský mír (1555):** Navzdory vojenskému vítězství se Karlovi nepodařilo protestantismus v říši vymýtit. Unavený neustálými boji byl jeho bratr Ferdinand I. Habsburský nucen uzavřít Augsburský mír, který uznal existenci luteránství na principu Cuius regio, eius religio ("Čí vláda, toho náboženství"). To znamenalo faktický konec snu o náboženské jednotě říše.
🌎 Panování ve Španělsku a v Novém světě
Ve Španělsku nebyl Karel zpočátku přijat příliš vřele. Byl vnímán jako cizinec obklopený vlámskými rádci. To vedlo k Povstání komunerů (1520–1521), které však bylo potlačeno. Postupem času si získal loajalitu španělské šlechty. Právě za jeho vlády dosáhla španělská koloniální expanze vrcholu.
- **Dobytí Aztécké říše:** Hernán Cortés mezi lety 1519 a 1521 dobyl mocnou Aztéckou říši na území dnešního
. - **Dobytí Incké říše:** Francisco Pizarro v 30. letech 16. století ovládl rozlehlou Inckou říši v Jižní Americe.
Obrovské bohatství v podobě zlata a stříbra, které proudilo z amerických kolonií, financovalo Karlovy nákladné války v Evropě, ale zároveň přispělo k dlouhodobým ekonomickým problémům Španělska.
💔 Abdikace a smrt
Fyzicky i psychicky vyčerpaný neustálými válkami a zklamaný z neúspěchu při obnově náboženské jednoty se Karel V. v letech 1555–1556 rozhodl abdikovat a rozdělit svou obrovskou říši.
- **Svému synovi Filipovi II.** přenechal Španělsko, Nizozemí, italské državy a americké kolonie.
- **Svému bratrovi Ferdinandovi I.**, který již spravoval rakouské země, přenechal císařský titul a vládu ve Svaté říši římské.
Tímto aktem došlo k rozdělení habsburského rodu na španělskou a rakouskou větev. Po abdikaci se Karel uchýlil do kláštera Yuste ve španělské Extremaduře, kde 21. září 1558 zemřel, pravděpodobně na následky malárie.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Karel V. byl posledním císařem, který se pokusil realizovat středověký ideál univerzální křesťanské monarchie. Jeho vláda představuje přechod mezi středověkem a novověkem. Přestože se mu nepodařilo dosáhnout všech svých cílů, jeho činy zásadně ovlivnily mapu Evropy na staletí dopředu. Jeho říše byla příliš rozlehlá a různorodá na to, aby ji mohl efektivně spravovat jeden muž, a čelila příliš mnoha hrozbám najednou. Jeho rozhodnutí rozdělit habsburské dědictví vytvořilo dva mocenské bloky, které hrály klíčovou roli v evropské politice až do 18. století.
🧐 Pro laiky
Představte si, že by jeden člověk byl zároveň prezidentem USA, králem Velké Británie, kancléřem Německa a ještě k tomu vládl celé Jižní Americe. Tak nějak vypadala moc Karla V. Nevládl jedné velké zemi, ale spoustě různých království a vévodství, z nichž každé mělo své vlastní zákony, jazyk a zvyky. Tomuto uspořádání se říká personální unie – jediné, co tyto země spojovalo, byla osoba panovníka. Karel musel neustále cestovat z jedné části své říše do druhé, aby řešil místní problémy. K tomu vedl války na několika frontách najednou: proti Francouzům v Itálii, proti Turkům u Vídně a ve Středomoří a proti protestantským knížatům v Německu. Bylo to, jako by hrál šachy na několika šachovnicích současně. Není divu, že ho to nakonec zcela vyčerpalo a rozhodl se své obrovské "zaměstnání" rozdělit mezi svého syna a bratra.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025