Bitva u Moháče (1526)
Obsah boxu
Šablona:Infobox - bitva Bitva u Moháče byla jedna z nejvýznamnějších a nejtragičtějších bitev v dějinách střední a jihovýchodní Evropy. Odehrála se 29. srpna 1526 na planině poblíž města Moháč v jižní části Uherského království. Střetla se v ní vojska Uherského království a jeho spojenců pod vedením krále Ludvíka Jagellonského s invazní armádou Osmanské říše vedenou sultánem Sulejmanem I. Nádherným. Bitva skončila drtivou porážkou uherských sil, smrtí samotného krále a zánikem středověkého Uherského království, což zásadně změnilo politickou mapu regionu na následujících téměř 200 let.
📜 Předcházející události
Na počátku 16. století byla Osmanská říše na vrcholu své moci. Po pádu Konstantinopole v roce 1453 pokračovala v expanzi na Balkán. V roce 1520 nastoupil na trůn sultán Sulejman I., který si dal za cíl dobýt střední Evropu a zlomit moc Habsburgů. Jeho prvním velkým úspěchem bylo dobytí klíčové uherské pohraniční pevnosti Bělehrad v roce 1521, čímž se Osmanům otevřela cesta do uherských nížin.
Naproti tomu Uherské království, kdysi mocná regionální velmoc za vlády Matyáše Korvína, bylo na počátku 16. století v hluboké krizi. Královská moc byla slabá, země byla finančně vyčerpaná a šlechta byla hluboce rozdělena na soupeřící frakce. Mladý král Ludvík Jagellonský, který byl zároveň českým králem, neměl dostatečnou autoritu ani prostředky k efektivní organizaci obrany. Jeho volání o pomoc u ostatních evropských mocností, včetně Svaté říše římské a Papežského státu, se setkalo jen s vlažnou odezvou.
V létě 1526 shromáždil sultán Sulejman I. obrovskou armádu, jejíž síla se odhaduje na více než 50 000 mužů a stovky děl, a vytáhl na sever. Cílem bylo dobýt Budín, srdce Uherského království. Uherská mobilizace probíhala pomalu a chaoticky. Mnoho šlechticů se svými oddíly se k hlavní armádě nedostavilo včas, včetně mocného sedmihradského vévody Jana Zápolského, jehož vojsko o síle asi 10 000 mužů zůstalo stranou.
⚔️ Síly a strategie
🛡️ Křesťanská armáda
Uherské vojsko, které se shromáždilo u Moháče, čítalo přibližně 25 000 až 28 000 mužů. Jeho jádrem byla těžká jízda, složená z uherských, českých, moravských, německých a polských rytířů. Pěchota byla různorodá, tvořená žoldnéři i narychlo povolanými sedláky. Vrchním velitelem byl sice král Ludvík, ale faktické velení měl v rukou zkušený vojevůdce a kaločský arcibiskup Pál Tomori.
Uherská strategie byla riskantní a agresivní. Navzdory početní a technologické převaze nepřítele se velitelé rozhodli pro čelní útok na otevřené planině. Spoléhali na drtivý úder své těžké jízdy, která měla prorazit osmanské linie dříve, než se nepřítel stačí plně zformovat a využít svou dělostřeleckou převahu. Tento plán byl ovlivněn jak přehnanou sebedůvěrou uherské šlechty, tak obavami, že by ústup demoralizoval armádu.
☪️ Osmanská armáda
Sultán Sulejman I. vedl profesionální a disciplinovanou armádu, která měla značné zkušenosti z předchozích válek. Její síla se odhaduje na 50 000 až 60 000 mužů. Jádro tvořily elitní pěší jednotky janičárů, vyzbrojené arkebuzami, a jízdní oddíly sipahiů. Důležitou složkou byla také lehká jízda (akinci) a především mohutné a moderní dělostřelectvo.
Osmanská strategie byla založena na osvědčené taktice. Sultán nechal své jednotky zaujmout obranné postavení. Přední linie tvořily jednotky z Rumélie, které měly za úkol absorbovat první nápor nepřítele a poté předstírat ústup. Tím měly nalákat uherskou jízdu do pasti, kde by byla vystavena křížové palbě janičárů a dělostřelectva ukrytého v hlavním táboře.
🗺️ Průběh bitvy
Bitva začala odpoledne 29. srpna kolem 15:00. Uherské pravé křídlo pod vedením Pála Tomoriho zahájilo prudký útok těžké jízdy na osmanské levé křídlo. Zpočátku se zdálo, že uherský plán vychází. Rytířská jízda prorazila linie rumélijských jednotek a způsobila jim těžké ztráty.
Povzbuzeni tímto úspěchem, uherské jednotky pokračovaly v postupu hlouběji do osmanských pozic. To se jim však stalo osudným. Jakmile se dostaly do středu osmanské formace, ocitly se v předem připravené pasti. Zpoza vyvýšenin a zákopů zahájilo palbu osmanské dělostřelectvo a tisíce janičárů. Palba z děl a arkebuz doslova zkosila řady uherské těžké jízdy. V hustém dýmu a chaosu se útok zcela rozpadl.
Zatímco bylo pravé křídlo decimován, osmanská jízda provedla obchvatný manévr a napadla nechráněné boky a týl uherské armády. Uherské levé křídlo a střed, které se do boje zapojily později, neměly proti drtivé osmanské přesile šanci. Během necelých dvou hodin se uherská armáda zcela zhroutila a dala se na chaotický útěk.
Sám král Ludvík Jagellonský se pokusil z bojiště uprchnout, ale při přechodu přes rozbahněný potok Csele jeho kůň klopýtl a král v těžké zbroji utonul. Spolu s ním v bitvě padla většina uherské vysoké šlechty, sedm biskupů a tisíce vojáků.
📉 Důsledky
Porážka u Moháče měla pro Uherské království a celou střední Evropu katastrofální následky.
- Politický rozvrat: Smrtí bezdětného Ludvíka Jagellonského vymřela česko-uherská větev Jagellonců. V Českém království byl na základě předchozích smluv zvolen králem Ferdinand I. Habsburský. V Uhrách však část šlechty zvolila za krále sedmihradského vévodu Jana Zápolského. To vedlo k dlouhé občanské válce a faktickému rozdělení země.
- Územní rozpad Uherska: Osmanská říše obsadila centrální část Uher včetně hlavního města Budína a vytvořila zde provincii známou jako Budínský pašalík. Uherské království se na téměř 170 let rozpadlo na tři části:
1. **Královské Uhry** na severu a západě (dnešní Slovensko, Burgenland a část Chorvatska), které se staly součástí Habsburské monarchie. 2. **Osmanské Uhry** v centrální a jižní části země. 3. **Sedmihradské knížectví** na východě, které se stalo vazalským státem Osmanské říše.
- Demografická a kulturní katastrofa: V bitvě byla zničena elita uherského národa. Následující desetiletí osmanské nadvlády a neustálých válek vedly k obrovskému úbytku obyvatelstva a zpustošení velké části země. Pro Maďary se bitva u Moháče stala národní tragédií a symbolem konce jejich středověké slávy.
Bitva u Moháče znamenala konec nezávislého Uherského království a posunula hranici mezi křesťanskou Evropou a Osmanskou říší hluboko do nitra kontinentu, až k branám Vídně, kterou Osmané neúspěšně obléhali již v roce 1529.
🤔 Pro laiky
Představte si, že by během jediného odpoledne v bitvě zemřel prezident, premiér, většina vlády, generálové a velká část profesionální armády. Přesně to se stalo Uherskému království u Moháče. Byla to katastrofa tak obrovského rozsahu, že se z ní země už nikdy plně nevzpamatovala ve své původní podobě.
Bitva trvala jen asi dvě hodiny, ale její důsledky změnily mapu Evropy na staletí. Uhersko, do té doby silný a nezávislý stát, přestalo v podstatě existovat a bylo rozděleno mezi dvě velké mocnosti – Habsburskou monarchii a Osmanskou říši. Pro české země znamenala smrt krále Ludvíka nástup Habsburgů na český trůn, což určilo směřování naší historie na dalších 400 let. Moháč je tedy klíčovým momentem, který ukončil středověk ve střední Evropě a zahájil novou éru plnou konfliktů mezi Habsburky a Osmany.