Braniborské markrabství

Rozbalit box

Obsah boxu

Braniborské markrabství (německy Markgrafschaft Brandenburg) byl jeden z nejvýznamnějších státních útvarů ve Svaté říši římské, který existoval od roku 1157 až do zániku říše v roce 1806. Vzniklo na území dobyté na polabských Slovanech a stalo se jádrem budoucího Pruského království a později i Německého císařství. Od roku 1356 bylo jeho vládci, markrabatům, přiznáno právo volit císaře, čímž se Braniborsko stalo kurfiřtstvím (německy Kurfürstentum Brandenburg). Jeho hlavním městem byl původně Branibor nad Havolou, později se centrum moci přesunulo do Berlína.

📜 Historie

⚔️ Vznik a askánská dynastie (1157–1320)

Území pozdějšího Braniborska bylo původně osídleno slovanskými kmeny, především Havolany a Sprévany. V 10. století se stalo cílem expanze Východofranské říše, která zde zřídila Severní marku jako pohraniční vojenskou oblast. Po velkém slovanském povstání v roce 983 však Němci ztratili nad většinou území kontrolu na téměř 200 let.

Zlom nastal v polovině 12. století. Albrecht I. Medvěd z rodu Askánců, vévoda saský, zdědil po posledním slovanském knížeti Havolanů Pribislavu-Jindřichovi jeho území. Po potlačení odporu slovanské šlechty se Albrecht 11. června 1157 prohlásil markrabětem braniborským a založil tak nový stát. Tím začala éra německé kolonizace (Ostsiedlung), během níž přicházeli osadníci z Porýní, Nizozemí a Saska, zakládali nová města a vesnice a postupně asimilovali původní slovanské obyvatelstvo.

Za vlády Askánců se markrabství rychle rozšiřovalo na východ až k řece Odře. Byla založena města jako Berlín, Frankfurt nad Odrou a mnoho dalších. Askánci vládli Braniborsku až do vymření rodu v roce 1320, čímž zemi zanechali jako konsolidovaný a významný státní útvar.

👑 Wittelsbachové a Lucemburkové (1320–1415)

Po vymření Askánců nastalo období nestability a bojů o moc. Císař Ludvík IV. Bavor z rodu Wittelsbachů udělil Braniborsko v roce 1323 svému synovi. Wittelsbašská vláda však byla slabá a poznamenaná konflikty s místní šlechtou a sousedy. V této době se také objevil falešný Waldemar, podvodník, který se vydával za posledního Askánce a způsobil v zemi chaos.

V roce 1373 získal Braniborsko císař Karel IV. z rodu Lucemburků pro svého syna Václava. Pro České království to znamenalo získání strategického území a kurfiřtského hlasu. Karel IV. připojil k zemím Koruny české Dolní Lužici a nechal sepsat Landbuch, podrobný soupis majetku v markrabství. Nejdůležitějším aktem spojeným s Braniborskem byla Zlatá bula Karla IV. z roku 1356, která oficiálně potvrdila braniborského markraběte jako jednoho ze sedmi kurfiřtů Svaté říše římské.

Po smrti Karla IV. však zájem Lucemburků o Braniborsko upadal. Jeho syn Zikmund Lucemburský zemi kvůli svým finančním potížím a zaneprázdnění jinými záležitostmi zastavoval a nakonec se rozhodl ji prodat.

Hohenzollernové a vzestup Pruska (1415–1806)

V roce 1415 prodal císař Zikmund Braniborské kurfiřtství norimberskému purkrabímu Fridrichovi VI. z rodu Hohenzollernů za 400 000 zlatých. Tím začala nová éra, která trvala až do konce první světové války. Hohenzollernové postupně zlomili moc odbojné šlechty a měst a začali budovat centralizovaný stát. Přenesli své sídlo do Berlína, který se stal hlavním městem.

Klíčovým momentem byla reformace. Kurfiřt Jáchym II. Hektor přestoupil v roce 1539 na luteránství, což mu umožnilo zabavit rozsáhlý církevní majetek a posílit svou moc.

Třicetiletá válka (1618–1648) znamenala pro Braniborsko katastrofu. Země byla opakovaně pleněna cizími i císařskými vojsky, počet obyvatel klesl na polovinu a hospodářství bylo v troskách. Z této pohromy se však Braniborsko dokázalo vzpamatovat pod vládou Fridricha Viléma, známého jako "Velký kurfiřt" (1640–1688). Ten položil základy budoucí pruské moci: vybudoval stálou armádu, zreformoval státní správu a daně a podporoval hospodářství. Významným krokem bylo přijetí hugenotských uprchlíků z Francie po zrušení Ediktu nantského v roce 1685, kteří přinesli nové řemeslné dovednosti.

V roce 1618 zdědili Hohenzollernové Pruské vévodství, které leželo mimo Svatou říši římskou. Syn Velkého kurfiřta, Fridrich III. Braniborský, využil této skutečnosti a v roce 1701 se s povolením císaře korunoval v Královci jako král v Prusku. Od té doby bylo Braniborsko v personální unii s Pruským královstvím a stalo se jeho ústřední provincií. Formálně však zůstalo kurfiřtstvím v rámci Svaté říše římské.

🇩🇪 Zánik a integrace

Existence Braniborského markrabství jako samostatného státního útvaru v rámci Svaté říše římské skončila v roce 1806, kdy Napoleon Bonaparte donutil císaře Františka II. k abdikaci a říše zanikla. Po Vídeňském kongresu v roce 1815 bylo území reorganizováno a stalo se Provincií Braniborsko v rámci Pruského království.

🌍 Geografie a územní vývoj

Braniborské markrabství se rozkládalo na Severoněmecké nížině. Krajina je charakteristická rovinatým až mírně zvlněným terénem, písčitou půdou, četnými jezery, bažinami a lesy. Pro svou nepříliš úrodnou půdu bylo Braniborsko někdy posměšně nazýváno "sypátko Svaté říše římské" (Streusandbüchse des Heiligen Römischen Reiches).

Hlavními řekami, které formovaly krajinu a sloužily jako dopravní tepny, byly Labe, Havola, Spréva a Odra.

Historicky se markrabství dělilo na několik částí:

Stará marka (Altmark) – nejstarší část na západ od Labe.
Střední marka (Mittelmark) – jádrové území mezi Labem a Odrou s městy Branibor a Berlín.
Nová marka (Neumark) – území na východ od Odry, získané ve 13. století.
Prignitz – na severozápadě.
Ukerská marka (Uckermark) – na severovýchodě.

K markrabství byly v různých dobách připojeny i další oblasti, jako Chotěbuz nebo Dolní Lužice.

🏛️ Politický systém a správa

V čele státu stál markrabě, který byl nejvyšším soudcem, zákonodárcem a vojenským velitelem. Jeho moc byla původně omezována zemskými stavy (Landstände), které tvořila vysoká šlechta, preláti a zástupci měst. Stavy měly právo schvalovat daně.

Získáním kurfiřtské hodnosti v roce 1356 se postavení vládce výrazně posílilo. Braniborský kurfiřt patřil k nejužší elitě říšských knížat a zastával úřad říšského arcikomorníka (Archicamerarius).

Od 17. století, zejména za vlády Velkého kurfiřta, začali Hohenzollernové systematicky omezovat moc stavů a budovat absolutismus. Byla vytvořena centralizovaná byrokracie a stálá armáda, které byly financovány z daní vybíraných bez souhlasu stavů. Tento model se stal základem pruského militaristického a byrokratického státu.

💰 Hospodářství a společnost

Hospodářství Braniborska bylo po dlouhou dobu založeno především na zemědělství. Pěstovalo se hlavně žito, oves a později brambory. Důležitou roli hrál také chov ovcí a produkce vlny.

Řemesla a obchod se soustředily do měst. Významný byl obchod s dřevem, obilím a solí, který probíhal po řekách. Braniborsko bylo také členem hanzovní ligy, i když nepatřilo k jejím nejvýznamnějším členům.

Jak již bylo zmíněno, Třicetiletá válka znamenala hospodářský kolaps. Obnovu nastartovala až politika Velkého kurfiřta, který podporoval imigraci a zakládání manufaktur. Příchod francouzských hugenotů znamenal rozvoj textilního průmyslu a výroby luxusního zboží v Berlíně. Přesto zůstalo Braniborsko ve srovnání s bohatšími částmi říše (např. Sasko nebo Porýní) relativně chudou zemí.

💡 Pro laiky

Co je to markrabství? Představte si středověké království jako dům. Markrabství bylo jako opevněná zeď na hranici pozemku. Vládl v něm "markrabě" (hraniční hrabě), který měl více vojáků a pravomocí než běžný šlechtic, protože musel bránit hranici proti nepřátelům. Braniborsko bylo takovou "hraniční zdí" proti Slovanům.
Co znamená kurfiřt? Ve Svaté říši římské, což byl obrovský spolek mnoha států, se císař nevolil jako dnes. Volila ho malá skupina sedmi nejmocnějších vládců, kterým se říkalo kurfiřti. Být kurfiřtem bylo jako mít křeslo v nejvyšší radě a rozhodovat o tom, kdo bude "prezidentem" celé říše. Braniborský vládce toto právo získal v roce 1356.
Jak souvisí Braniborsko a Prusko? Braniborsko bylo původní a nejdůležitější území rodu Hohenzollernů. Později k němu zdědili další území, Prusko, které bylo královstvím. Spojili tedy obě území pod svou vládu. Je to podobné, jako kdyby ředitel malé firmy zdědil velkou továrnu – stále by řídil svou původní firmu, ale teď by byl hlavně známý jako majitel velké továrny. Braniborsko se stalo srdcem Pruského království, ze kterého později vzniklo sjednocené Německo.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025