Přeskočit na obsah

Východofranská říše

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - Stát

Východofranská říše (latinsky Regnum Francorum orientalium) byl středověký státní útvar, který vznikl v roce 843 rozdělením Franské říše Verdunskou smlouvou. Zahrnovala území východně od Rýna a je považována za přímého předchůdce Svaté říše římské a pozdějšího Německa. Říši vládla východofranská větev dynastie Karlovců až do jejího vymření v roce 911. Poté se monarchie stala volební, což vedlo k nástupu saské (otonské) dynastie a postupné transformaci v Svatou říši římskou.

📜 Historie

Historie Východofranské říše je příběhem postupného rozpadu karolínské jednoty, vzestupu lokální moci kmenových vévodů a formování nového politického celku, který položil základy středověkého německého státu.

⚔️ Vznik a Verdunská smlouva (843)

Po smrti císaře Ludvíka I. Pobožného v roce 840 vypukly mezi jeho třemi syny – Lotharem I., Ludvíkem II. Němcem a Karlem II. Holým – boje o dědictví. Tyto spory byly ukončeny v srpnu 843 uzavřením Verdunské smlouvy. Tato dohoda rozdělila obrovskou Franskou říši na tři části:

Ludvík II. Němec se tak stal prvním vládcem samostatné Východofranské říše.

👑 Vláda Ludvíka II. Němce (843–876)

Ludvík II. Němec je považován za schopného a energického panovníka, který položil základy nového království. Jeho dlouhá vláda byla ve znamení konsolidace moci a obrany hranic. Musel čelit několika výzvám:

Ještě za svého života rozdělil říši mezi své tři syny: Karlomana, Ludvíka III. Mladého a Karla III. Tlustého.

📉 Úpadek Karlovců a vzestup kmenových vévodství

Po smrti Ludvíka Němce se moc Karlovců začala postupně drolit. Jeho synové a vnuci často bojovali mezi sebou o území, což dále oslabovalo centrální vládu. Karel III. Tlustý na krátkou dobu (884–887) dokonce znovu sjednotil téměř celou bývalou Franskou říši, ale jeho vláda byla slabá a neefektivní. Po jeho sesazení se říše definitivně rozpadla.

V této době začala narůstat moc tzv. kmenových vévodství (německy Stammesherzogtum). Jednalo se o velké územní celky, které se formovaly na základě starých germánských kmenových svazů:

Vévodové těchto útvarů se stávali stále nezávislejšími a představovali hlavní politickou sílu v říši.

🛡️ Poslední Karlovci a maďarské nájezdy

Posledními karlovskými vládci na východofranském trůnu byli Arnulf Korutanský (887–899) a jeho syn Ludvík IV. Dítě (900–911). Arnulf byl schopný vojevůdce, který úspěšně bojoval proti Vikingům i Slovanům a dokonce porazil velkomoravského krále Svatopluka. V roce 896 byl v Římě korunován na císaře.

Jeho vláda však byla poznamenána novou hrozbou z východu – nájezdy kočovných Maďarů. Po Arnulfově smrti a za vlády jeho nezletilého syna Ludvíka Dítěte se tyto nájezdy staly pro říši devastující. Maďarská lehká jízda drancovala Bavorsko, Švábsko i Sasko. V roce 907 utrpěla bavorská armáda katastrofální porážku v bitvě u Bratislavy (Pressburgu).

🏁 Zánik a přechod ke Svaté říši římské

Smrtí Ludvíka IV. Dítěte v roce 911 vymřela východofranská větev Karlovců. Šlechta kmenových vévodství se sešla ve Forchheimu a odmítla nárok západofranského krále Karla III. Prostého. Místo toho si zvolila za krále jednoho ze svých řad – franského vévodu Konráda I.. Tento akt je považován za klíčový moment, kdy se Východofranská říše definitivně oddělila od franské tradice a začala se formovat jako samostatný německý stát.

Konrádova vláda byla neúspěšná a plná bojů s ostatními vévody. Na smrtelné posteli údajně doporučil za svého nástupce svého největšího rivala, saského vévodu Jindřicha I. Ptáčníka. Jeho zvolením v roce 919 se k moci dostala saská (otonská) dynastie. Jindřich a jeho syn Ota I. Veliký konsolidovali říši, porazili Maďary v bitvě na Lechu (955) a obnovili císařství, když byl Ota I. v roce 962 korunován v Římě. Tímto datem se Východofranská říše formálně transformovala ve Svatou říši římskou.

🗺️ Geografie a územní rozsah

Jádro Východofranské říše tvořila čtyři hlavní kmenová vévodství: Sasko, Franky, Švábsko a Bavorsko. Hranice říše nebyly pevně dané a neustále se měnily v důsledku válek a diplomatických dohod.

Říše neměla pevné hlavní město. Královský dvůr byl putovní a panovník objížděl jednotlivé části země, kde sídlil na královských falcích. Mezi nejvýznamnější centra patřily Regensburg, Frankfurt nad Mohanem a Cáchy.

🏛️ Společnost a správa

👑 Královská moc a feudalismus

Východofranská říše byla monarchií, v jejímž čele stál král z dynastie Karlovců. Králova moc však byla postupně omezována rostoucím vlivem mocné šlechty, zejména kmenových vévodů. Společnost byla organizována na principech feudalismu. Král propůjčoval půdu (léno) svým vazalům (vévodům, hrabatům, biskupům) výměnou za vojenskou službu a věrnost. Tento systém vedl k decentralizaci moci a posilování regionálních vládců.

🗣️ Jazyk a kultura

Zatímco v Západofranské říši se postupně prosazovaly románské dialekty (základ budoucí francouzštiny), ve Východofranské říši dominovaly germánské jazyky. Oficiálním jazykem administrativy a církve zůstávala latina, ale v běžné mluvě se používaly různé dialekty staré horní němčiny a staré saštiny. Právě v tomto období se začíná objevovat termín theodiscus (z něhož pochází slovo deutsch, německý), který označoval jazyk lidu na rozdíl od latiny.

Kulturními a vzdělávacími centry byly především kláštery, jako například Fulda, Sankt Gallen nebo Reichenau, kde se opisovaly rukopisy a uchovávalo antické vědění.

⚔️ Armáda a konflikty

Armáda Východofranské říše byla založena na feudální hotovosti. V případě potřeby byl král oprávněn povolat do zbraně své vazaly, kteří museli přivést předem stanovený počet ozbrojených mužů. Jádro vojska tvořila těžká jízda – rytíři. Pěchota měla spíše pomocnou roli.

Říše vedla po celou dobu své existence boje na několika frontách:

  • Vikingové: Jejich nájezdy sužovaly severní pobřeží a oblasti podél splavných řek.
  • Slované: Neustálé konflikty a výpravy na východní hranici proti Polabským Slovanům a dalším kmenům.
  • Velkomoravská říše: Vztahy se střídaly mezi spojenectvím a otevřeným nepřátelstvím, zejména za vlády krále Arnulfa a knížete Svatopluka.
  • Maďaři: Od konce 9. století představovali největší hrozbu. Jejich rychlé a ničivé nájezdy dokázala zastavit až konsolidovaná moc Otonů.

💡 Pro laiky: Co byla Východofranská říše?

Představte si obrovskou říši, kterou vybudoval Karel Veliký. Po jeho smrti si ji jeho tři vnuci rozdělili jako velký dort. Východofranská říše byla ten východní díl. Byla to v podstatě "prababička" dnešního Německa, Rakouska a části Švýcarska.

Vládli v ní králové z rodu Karlovců, ale jejich moc postupně slábla. Místo nich začali mít hlavní slovo mocní vévodové, kteří vládli velkým územím jako Sasko nebo Bavorsko. Byla to drsná doba plná bojů. Ze severu útočili Vikingové, z východu slovanské kmeny a později hlavně obávaní maďarští jezdci, kteří všechno drancovali.

Když v roce 911 zemřel poslední král z Karlova rodu, vévodové se rozhodli, že si krále zvolí sami. Tímto krokem se říše definitivně osamostatnila a začala se z ní postupně stávat slavná Svatá říše římská, která pak existovala skoro tisíc let.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Východofranská_říše&oldid=17476“