Hohenzollernové

Rozbalit box

Obsah boxu

Hohenzollernové (německy Haus Hohenzollern) jsou jedním z nejvýznamnějších německých šlechtických a panovnických rodů v evropské historii. Původem ze Švábska se rod v průběhu staletí rozdělil na několik větví, z nichž nejvýznamnější se stala francká, později braniborsko-pruská větev. Ta postupně získala titul kurfiřtů, pruských králů a nakonec i německých císařů. Švábská větev rodu vládla v knížectvích Hohenzollernsko-Sigmaringensko a Hohenzollernsko-Hechingensko a později také v Rumunsku.

Jméno rodu je odvozeno od jejich rodového sídla, hradu Hohenzollern, který se nachází poblíž města Hechingen v dnešní spolkové zemi Bádensko-Württembersko.

📜 Historie

Historie rodu Hohenzollernů je příběhem postupného vzestupu z lokální švábské aristokracie až na vrchol evropské politiky. Jejich úspěch byl založen na kombinaci vojenské síly, diplomatické obratnosti, strategických sňatků a efektivní státní správy.

🏰 Počátky ve Švábsku

První doložená zmínka o rodu pochází z roku 1061 a týká se Burcharda I. a Wezela ze Zollernu, kteří padli v boji. Původ rodu je však pravděpodobně starší. Jejich sídlem byl hrad Zollern (později Hohenzollern). V průběhu 12. století získali titul hrabat a stali se významnou silou v rámci Svaté říše římské.

Klíčovým momentem v rané historii rodu bylo rozdělení na dvě hlavní linie na počátku 13. století po smrti hraběte Fridricha III. Norimberského:

• Švábská větev: Starší linie, která zůstala ve svých původních državách ve Švábsku. Později se dále rozdělila na větve Hohenzollern-Hechingen a Hohenzollern-Sigmaringen. Tato větev zůstala katolická.
• Francká větev: Mladší linie, která zdědila titul norimberského purkrabího. Tato větev přijala protestantství a stala se základem pro budoucí pruské krále a německé císaře.

👑 Vzestup francké větve: Braniborsko a Prusko

Francká větev Hohenzollernů systematicky rozšiřovala svůj vliv a majetek. V roce 1415 udělil císař Zikmund Lucemburský Fridrichu VI. Norimberskému za jeho služby Braniborské markrabství a s ním spojenou hodnost kurfiřta. Tím se Hohenzollernové zařadili mezi sedm nejmocnějších knížat Svaté říše římské, kteří měli právo volit císaře.

Další klíčový krok přišel v 16. století. V roce 1525 velmistr Řádu německých rytířů, Albrecht Braniborsko-Ansbašský z rodu Hohenzollernů, sekularizoval řádový stát v Prusku a přeměnil ho na dědičné Pruské vévodství pod polskou lenní svrchovaností. V roce 1618, po vymření pruské linie, zdědili vévodství braniborští kurfiřti, čímž vzniklo personální unií soustátí známé jako Braniborsko-Prusko.

Za vlády Fridricha Viléma, "Velkého kurfiřta" (1640–1688), se Braniborsko-Prusko stalo významnou vojenskou mocností. Podařilo se mu vymanit Prusko z polské lenní závislosti a položit základy centralizovaného a militarizovaného státu.

🇩🇪 Království a císařství

Vnuk Velkého kurfiřta, Fridrich III. Braniborský, využil mezinárodní situace během válek o španělské dědictví a v roce 1701 získal od císaře Leopolda I. souhlas s povýšením Pruska na království. Korunoval se v Královci jako král Fridrich I.. Titul zněl "král v Prusku", protože část Pruska stále patřila Polsku.

Jeho nástupce, Fridrich Vilém I., známý jako "král voják", pokračoval v budování armády a státní pokladny. Skutečnou velmocí se Prusko stalo za vlády jeho syna, Fridricha II. Velikého (1740–1786). Fridrich Veliký vedl úspěšné války proti Rakousku (války o rakouské dědictví a sedmiletá válka), během nichž získal bohaté Slezsko. Během prvního dělení Polska v roce 1772 získal Západní Prusko a mohl se tak titulovat "králem pruským".

V 19. století se Prusko pod vedením Hohenzollernů a kancléře Otty von Bismarcka stalo sjednotitelem Německa. Po vítězných válkách proti Dánsku (1864), Rakousku (1866) a Francii (1870–1871) byl pruský král Vilém I. dne 18. ledna 1871 ve Versailles prohlášen německým císařem. Tím vzniklo Německé císařství jako federativní monarchie pod hegemonií Pruska.

Posledním vládnoucím německým císařem a pruským králem byl Vilém II., který nastoupil na trůn v roce 1888. Jeho ambiciózní a často nevyzpytatelná zahraniční politika přispěla k napětí, které vedlo k první světové válce. Po porážce Německa v roce 1918 byl donucen abdikovat a odešel do exilu v Nizozemsku, čímž vláda Hohenzollernů v Německu skončila.

🌿 Větve rodu

Hohenzollernové se v průběhu své dlouhé historie rozdělili do několika linií.

Švábská větev

Tato starší, katolická větev zůstala ve svých původních domovinách. V roce 1576 se rozdělila na:

• Hohenzollern-Hechingen: Vládli knížectví s centrem v Hechingenu. Linie vymřela v roce 1869.
• Hohenzollern-Sigmaringen: Vládli knížectví s centrem v Sigmaringenu. V roce 1849 se obě knížectví vzdala své suverenity ve prospěch Pruska. Tato linie však pokračovala a v roce 1866 byl Karel z Hohenzollern-Sigmaringen zvolen rumunským knížetem a později (1881) králem. Jeho potomci vládli v Rumunsku až do roku 1947, kdy byla monarchie zrušena komunisty.

Francká (Braniborsko-pruská) větev

Mladší, protestantská větev, která se stala historicky významnější. Získala postupně tituly:

• Norimberští purkrabí
• Markrabata a kurfiřti braniborští
• Vévodové pruští
• Králové pruští
• Němečtí císaři

Po pádu monarchie v roce 1918 se rod stal soukromou rodinou. Současnou hlavou braniborsko-pruské větve je Georg Friedrich Pruský.

👑 Významní panovníci

• Fridrich Vilém, Velký kurfiřt (1640–1688): Považován za zakladatele braniborsko-pruské moci. Centralizoval stát, vybudoval silnou armádu a vedl úspěšnou zahraniční politiku.
• Fridrich I. Pruský (1688–1713): První pruský král. Proslul jako mecenáš umění a vědy, založil akademie v Berlíně.
• Fridrich Vilém I. (1713–1740): "Král voják". Výrazně posílil pruskou armádu a zanechal svému synovi plnou státní pokladnu.
• Fridrich II. Veliký (1740–1786): Osvícenský panovník, vojenský génius a reformátor. Získal Slezsko a povýšil Prusko na evropskou velmoc.
• Vilém I. Pruský (1861–1888): První německý císař. Jeho vláda je spojena s působením kancléře Bismarcka a sjednocením Německa.
• Vilém II. Pruský (1888–1918): Poslední německý císař a pruský král. Jeho vláda skončila porážkou v první světové válce a pádem monarchie.
• Karel I. Rumunský (1866–1914): Z větve Hohenzollern-Sigmaringen, první rumunský král. Modernizoval zemi a vybojoval její plnou nezávislost na Osmanské říši.

🏛️ Dědictví a odkaz

Hohenzollernové zanechali nesmazatelnou stopu v německé i evropské historii. Jejich jméno je synonymem pro:

• Pruský militarismus: Důraz na armádu a vojenskou disciplínu, který formoval charakter pruského státu.
• Byrokratická efektivita: Vytvoření centralizovaného a efektivního státního aparátu.
• Náboženská tolerance: Zejména za Fridricha Velikého, který do Pruska zval náboženské uprchlíky (např. hugenoty).
• Sjednocení Německa: Dovršení staletého procesu sjednocování německých států pod pruským vedením.
• Architektura a umění: Podporovali stavbu mnoha významných paláců a budov, zejména v Berlíně a Postupimi (např. Zámek Sanssouci).

Po druhé světové válce byl majetek rodu ve východním Německu zkonfiskován. Po znovusjednocení Německa vede rodina spory s německým státem o navrácení některých uměleckých děl a majetků.

💡 Pro laiky

• Co je to dynastie? Dynastie je rodina, jejíž členové vládnou po několik generací. Hohenzollernové byli dynastií, která vládla v různých částech Německa a později v celém Německém císařství a Rumunsku.
• Proč byli tak důležití? Z malého rodu se vypracovali na vládce jedné z nejmocnějších zemí Evropy – Pruska. Prusko bylo tak silné, že dokázalo sjednotit desítky menších německých států do jednoho velkého Německého císařství.
• Kdo byl jejich nejslavnější člen? Pravděpodobně Fridrich II. Veliký. Byl to geniální vojevůdce, který výrazně rozšířil území Pruska, ale zároveň se zajímal o filozofii, hudbu a umění.
• Vládnou ještě dnes? Ne. V Německu monarchie skončila po prohrané první světové válce v roce 1918. V Rumunsku byla monarchie zrušena komunisty po druhé světové válce v roce 1947. Dnes jsou Hohenzollernové soukromou rodinou, i když stále používají své šlechtické tituly.

Šablona:Aktualizováno