Dekolonizace
Obsah boxu
| Dekolonizace | |
|---|---|
| Typ | Historický proces, politický koncept |
| Klíčové aspekty | Zánik koloniálních impérií, vznik nových nezávislých států, národní osvobozenecké hnutí, politické a ekonomické dopady |
Dekolonizace je proces, při kterém kolonie získávají nezávislost na koloniální nadvládě a stávají se suverénními státy. Tento historický fenomén, který výrazně proměnil globální politickou mapu, se odehrával především po druhé světové válce, i když jeho kořeny sahají až do 18. a 19. století s dekolonizací Ameriky.
Historie a vznik
Proces dekolonizace byl ovlivněn řadou faktorů:
- Oslabení evropských mocností po druhé světové válce: Válka značně vyčerpala ekonomické i vojenské zdroje Velké Británie, Francie a dalších evropských koloniálních mocností. To jim ztížilo udržování kontroly nad rozsáhlými koloniálními impérii.
- Vzestup národních osvobozeneckých hnutí: V koloniích se během války a po ní zesílila nacionalistická a osvobozenecká hnutí, která požadovala suverenitu a nezávislost. Mnozí koloniální vojáci, kteří bojovali za své metropole, si uvědomili paradox své vlastní nesvobody.
- Ideologický tlak USA a SSSR: Obě supervelmoci studené války, ačkoli z rozdílných ideologických důvodů, podporovaly rozpad koloniálních systémů. USA prosazovaly princip sebeurčení a otevřených trhů, zatímco SSSR viděl dekolonizaci jako součást celosvětové antiimperialistické revoluce.
- OSN a mezinárodní podpora: Nově založená OSN se stala důležitou platformou pro podporu dekolonizace a principu sebeurčení.
První velká vlna dekolonizace začala v Asii bezprostředně po druhé světové válce. Indie a Pákistán získaly nezávislost v roce 1947, následované Indonésií (1949) a mnoha dalšími asijskými zeměmi. V Africe se proces dekolonizace zintenzivnil v 50. a 60. letech 20. století, přičemž rok 1960 je často označován jako „Rok Afriky“, kdy získalo nezávislost 17 afrických zemí.
Průběh a formy
Dekolonizace probíhala různými způsoby:
- Mírovou cestou a vyjednáváním: Některé země získaly nezávislost diplomatickou cestou, často po dlouhých jednáních mezi koloniální mocností a zástupci kolonie (např. Indie, většina britských afrických kolonií).
- Ozbrojeným bojem: V jiných případech musela být nezávislost vybojována, často v krvavých válkách (např. Alžírsko proti Francii, Vietnam proti Francii a později USA).
- Referendy a plebiscity: Méně časté, ale občas se o nezávislosti rozhodovalo v hlasování (např. některé francouzské kolonie).
Důsledky
Důsledky dekolonizace jsou rozsáhlé a komplexní:
- Vznik nových nezávislých států: Na místě bývalých kolonií vznikly desítky nových států, což vedlo k výraznému nárůstu počtu členů OSN.
- Formování Třetího světa: Nově nezávislé země se často sdružovaly v Hnutí nezúčastněných zemí, snažící se vyhnout se aliancím Východního a Západního bloku. Tyto země byly často označovány jako Třetí svět.
- Ekonomické a politické problémy: Mnoho nově nezávislých států čelilo obrovským výzvám v oblasti ekonomického rozvoje, budování institucí, etnických konfliktů a politické nestability. Koloniální hranice často nerespektovaly etnické a kmenové rozdělení, což vedlo k vnitřním konfliktům.
- Neokolonialismus: I po získání politické nezávislosti zůstaly mnohé bývalé kolonie ekonomicky závislé na svých bývalých metropolích nebo na mocnějších státech, což je jev označovaný jako neokolonialismus.
- Změna globální geopolitiky: Dekolonizace zásadně změnila rovnováhu sil ve světě a otevřela cestu k multipolárnímu světu.
Pro laiky
Představte si, že kdysi dávno, hlavně před druhou světovou válkou, velká a silná evropská království (třeba Anglie, Francie, Španělsko) ovládala obrovské kusy země po celém světě, hlavně v Africe a Asii. Tyto ovládané země se jmenovaly kolonie. Evropané tam vládli, brali si nerosty, zemědělské plodiny a rozhodovali o životě místních lidí.
Ale po velké světové válce byly evropské mocnosti hodně oslabené a neměly už tolik peněz ani vojáků, aby si udržely kontrolu nad tolika vzdálenými zeměmi. Navíc lidé v těch koloniích si řekli: "Proč by nám měl vládnout někdo z daleké Evropy? My chceme být pánem ve svém vlastním domě!" Začali se bránit a chtěli být svobodní.
A tak začal proces, kterému říkáme Dekolonizace. To je prostě to, když se ty kolonie postupně osamostatňovaly a stávaly se z nich samostatné státy s vlastními vládami, vlastními zákony a vlastními vlajkami. Některé země získaly svobodu v klidu, po domluvě (třeba Indie), jiné musely bojovat ve válkách (třeba Alžírsko).
Díky dekolonizaci se na mapě světa objevilo mnoho nových zemí, které dnes známe. Ale nebylo to vždycky jednoduché. Ty nové země často bojovaly s chudobou, válkami mezi různými skupinami lidí, které Evropané kdysi uměle spojili, a s tím, že jim stále mocné země říkaly, co mají dělat, i když už nebyly kolonie (tomu se říká neokolonialismus). Ale nakonec si vybojovaly své místo ve světě.