Přeskočit na obsah

Jakub František Stuart

Z Infopedia
Verze z 29. 12. 2025, 05:58, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - šlechtic

Jakub František Eduard Stuart (anglicky James Francis Edward Stuart; 10. června 16881. ledna 1766), známý jako Starý pretendent (The Old Pretender), byl synem sesazeného anglického, skotského a irského krále Jakuba II. a VII. a jeho druhé manželky Marie Beatrix d'Este. Od narození byl princ z Walesu, avšak po Slavné revoluci v roce 1688 strávil téměř celý život v exilu. Po smrti svého otce v roce 1701 se stal jakobitským pretendentem trůnů Anglie, Skotska a Irska jako Jakub III. (pro Anglii a Irsko) a Jakub VIII. (pro Skotsko). Jeho nároky byly podporovány hnutím jakobitů a uznány několika evropskými mocnostmi, zejména Francií a Papežským státem.

Jeho život byl definován neúspěšnými pokusy o znovuzískání trůnu pro dynastii Stuartovců, z nichž nejvýznamnější bylo Jakobitské povstání z roku 1715. Byl otcem Karla Eduarda Stuarta (Mladého pretendenta) a Jindřicha Benedikta Stuarta (kardinála Yorka).

📜 Život a nárok na trůn

👶 Narození a kontroverze

Jakub František Eduard se narodil v Paláci svatého Jakuba v Londýně. Jeho otec, Jakub II. Anglický, byl katolík vládnoucí převážně protestantské zemi. Narození mužského dědice, který by byl vychován v katolické víře, vyvolalo v Anglii paniku a strach z nastolení katolické absolutistické dynastie. Političtí oponenti krále, Whigové, okamžitě rozšířili pomluvu, že princ není skutečným synem krále a královny, ale že byl do královské ložnice propašován v ohřívací pánvi (tzv. Warming Pan Myth). Ačkoliv byla tato teorie vyvrácena svědectvím více než 70 osob přítomných u porodu, posloužila jako mocná propaganda. Tato událost se stala jedním z hlavních spouštěčů Slavné revoluce v roce 1688, která vedla k sesazení Jakuba II. a nástupu jeho protestantské dcery Marie II. a jejího manžela Viléma III. Oranžského na trůn.

👑 Exil ve Francii

Ještě jako kojenec byl Jakub František Eduard odvezen svou matkou do Francie, kde jim poskytl útočiště král Ludvík XIV.. Jeho otec je brzy následoval. Rodina žila na zámku Saint-Germain-en-Laye poblíž Paříže. Po smrti Jakuba II. v roce 1701 uznal Ludvík XIV. třináctiletého Jakuba za právoplatného krále Anglie, Skotska a Irska jako Jakuba III. a VIII. Tímto krokem si Francie znepřátelila Anglii a přispěla k rozpoutání Války o španělské dědictví. Jakub vyrůstal na francouzském dvoře, kde získal vzdělání hodné prince, ale také se zde projevila jeho spíše rezervovaná a melancholická povaha.

V roce 1708 se s francouzskou flotilou pokusil o invazi do Skotska, ale akci zmařilo britské královské námořnictvo a špatné počasí.

⚔️ Jakobitské povstání (1715)

Po smrti královny Anny v roce 1714 a nástupu Jiřího I. z hannoverské dynastie na britský trůn, viděli jakobité příležitost k povstání. V roce 1715 vypuklo ve Skotsku velké povstání vedené hrabětem z Maru. Jakub se vylodil ve Peterheadu ve Skotsku v prosinci 1715, tedy v době, kdy už byla iniciativa na straně vládních vojsk. Jeho přítomnost nedokázala povstalce dostatečně motivovat. Jakubovi chybělo charisma a vojenské zkušenosti, navíc trpěl horečkou a depresemi. Po několika týdnech, tváří v tvář drtivé přesile, se spolu s vůdci povstání vrátil do Francie. Neúspěch povstání, známého jako "The Fifteen", výrazně poškodil jeho reputaci.

🇮🇹 Život v Římě a rodina

Na základě Utrechtského míru z roku 1713 musel Jakub opustit Francii. Po několika letech strávených v Avignonu přijal pozvání od papeže Klement XI., který mu poskytl azyl v Římě. Papež a další katoličtí panovníci ho finančně podporovali. V Římě vedl stínový dvůr v Palazzo Muti.

V roce 1719 se oženil s polskou princeznou Marií Klementinou Sobieskou, vnučkou polského krále Jana III. Sobieského. Manželství bylo zpočátku bouřlivé, ale vzešli z něj dva synové:

📉 Úpadek vlivu a smrt

Po neúspěchu povstání z roku 1715 se Jakub stále více stahoval do ústraní. Naděje na restauraci Stuartovců přenesl na svého charismatičtějšího syna Karla. Když i povstání z roku 1745 vedené Karlem skončilo katastrofální porážkou v bitvě u Cullodenu, jakobitská věc byla prakticky ztracena. Jakubův vliv v evropské politice upadal a postupně ho přestávaly uznávat i mocnosti, které ho dříve podporovaly.

Jakub František Eduard Stuart zemřel v Římě 1. ledna 1766 ve věku 77 let. Byl pohřben s královskými poctami v bazilice svatého Petra ve Vatikánu, kde jeho hrobku, navrženou Antoniem Canovou, lze navštívit dodnes.

👑 Tituly a nároky

Jako jakobitský pretendent používal Jakub následující tituly, které však nebyly uznány britskou vládou:

  • Jakub III. král Anglie a Irska
  • Jakub VIII. král Skotska

Od narození do smrti svého otce byl znám jako:

Pro své oponenty v Británii byl znám pouze jako Pretendent, později pro odlišení od syna jako Starý pretendent.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina a potomstvo

🏛️ Odkaz a historický význam

Jakub František Stuart je často vnímán jako tragická postava, která strávila celý život ve stínu svého slavnějšího otce a ještě slavnějšího syna. Ačkoliv mu chybělo charisma a rozhodnost potřebná k úspěšnému vedení povstání, byl po více než šedesát let symbolem a ústřední postavou jakobitského hnutí. Jeho vytrvalost a oddanost svému nároku udržovaly naději na restauraci Stuartovců po dvě generace. Jeho dvůr v Římě se stal centrem jakobitských intrik a nadějí. Jeho pohřeb v bazilice sv. Petra je tichým uznáním jeho královského statusu ze strany Svatého stolce.

📖 Pro laiky

  • Jakobita: Podporovatel nároku sesazeného krále Jakuba II. a jeho potomků na britský trůn. Název je odvozen z latinské verze jména Jakub – Jacobus.
  • Pretendent: Osoba, která si nárokuje trůn, který je v dané chvíli obsazen někým jiným. V tomto kontextu to neznamená, že nárok je falešný, ale že není vládnoucí mocí uznán.
  • Slavná revoluce (1688): Nekrvavý převrat v Anglii, při kterém byl katolický král Jakub II. svržen a na trůn byli dosazeni jeho protestantská dcera Marie II. a její manžel Vilém III. Oranžský. Tato událost trvale zajistila protestantskou monarchii v Británii.
  • Papežský stát: Území na Apeninském poloostrově, které bylo pod přímou světskou vládou papeže. Existoval od 8. století až do sjednocení Itálie v roce 1870.


Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025