Hannoverská dynastie
Obsah boxu
Hannoverská dynastie (německy Haus Hannover) byla německá královská dynastie, která vládla Hannoverskému kurfiřtství (později království), Velké Británii, Irsku a Britskému impériu. Na britský trůn nastoupila v roce 1714 a její vláda skončila smrtí královny Viktorie v roce 1901, kdy ji vystřídala dynastie Sasko-kobursko-gothajská (později přejmenovaná na Windsorové).
Dynastie pocházela z rodu Welfů a její vzestup na jeden z nejmocnějších trůnů světa byl důsledkem politických a náboženských krizí v Anglii na přelomu 17. a 18. století. Éra hannoverských panovníků, často označovaná jako Georgiánské období, byla charakteristická zásadním oslabením moci monarchie ve prospěch parlamentu, vzestupem role premiéra a masivní expanzí Britského impéria.
📜 Původ a vzestup
Hannoverská dynastie je mladší větví starobylého německého rodu Welfů, který má kořeny sahající až do 9. století. Jejich mocenská základna se nacházela v Dolním Sasku, konkrétně v Vévodství Braunschweig-Lüneburg. V roce 1692 bylo toto vévodství povýšeno na kurfiřtství a jeho vládce, Arnošt August Brunšvicko-Lüneburský, získal prestižní titul kurfiřta Svaté říše římské.
Klíčovou postavou pro budoucnost rodu byla jeho manželka, Žofie Hannoverská. Byla vnučkou anglického krále Jakuba I. Stuarta. Když v Anglii na konci 17. století vrcholily spory o nástupnictví po bezdětné královně Anně, anglický parlament se snažil zabránit návratu katolické linie Stuartovců na trůn. V roce 1701 proto přijal Act of Settlement, zákon o nástupnictví, který stanovil, že následníkem trůnu se může stát pouze protestant. Tento zákon vyloučil desítky bližších, ale katolických příbuzných a jako nejbližší protestantskou dědičku určil právě Žofii Hannoverskou a její potomky.
Žofie zemřela jen několik týdnů před královnou Annou v roce 1714. Dědicem britské koruny se tak stal její syn, hannoverský kurfiřt Jiří Ludvík, který na britský trůn usedl jako Jiří I..
👑 Panovníci na britském trůně
Vláda hannoverské dynastie ve Spojeném království trvala 187 let a zahrnovala šest monarchů.
🇬🇧 Jiří I. (1714–1727)
Jiří I. (George I) nastoupil na trůn ve věku 54 let. Nikdy se nenaučil pořádně anglicky a jeho srdce i politické zájmy zůstávaly v jeho rodném Hannoveru, který často navštěvoval. Jeho nástup nebyl bez problémů; čelil jakobitským povstáním stoupenců Stuartovců, zejména v roce 1715. Kvůli jazykové bariéře a malému zájmu o britskou domácí politiku přenechával stále více pravomocí svým ministrům. Za jeho vlády se tak začala formovat pozice prvního ministra (de facto premiéra), kterou jako první zastával Robert Walpole. Tím byl položen základ moderního kabinetního systému vlády.
🇬🇧 Jiří II. (1727–1760)
Jiří II. (George II), syn Jiřího I., byl posledním britským monarchou, který osobně vedl své vojsko do bitvy (v bitva u Dettingenu v roce 1743 během Války o rakouské dědictví). Stejně jako jeho otec měl napjaté vztahy se svým synem, princem z Walesu. I on se musel vypořádat s vážnou hrozbou ze strany Stuartovců, když v roce 1745 proběhlo poslední velké jakobitské povstání vedené Karlem Eduardem Stuartem ("Bonnie Prince Charlie"), které bylo krvavě potlačeno v bitva u Cullodenu. Za jeho vlády pokračovala expanze britského vlivu, zejména v Indii a Severní Americe během sedmileté války.
🇬🇧 Jiří III. (1760–1820)
Jiří III. (George III) byl prvním hannoverským králem narozeným v Británii, pro kterého byla angličtina rodným jazykem. Jeho dlouhá, šedesátiletá vláda byla jednou z nejdramatičtějších v britských dějinách. Zahrnovala vítězství v sedmileté válce, ale také ztrátu amerických kolonií po americké válce za nezávislost. Byl klíčovou postavou během napoleonských válek, které vyvrcholily britským vítězstvím v bitvě u Waterloo v roce 1815. V roce 1801 byl přijat Zákon o unii, který formálně vytvořil Spojené království Velké Británie a Irska. Pozdější léta jeho vlády byla poznamenána jeho opakující se duševní chorobou (pravděpodobně porfyrie), která vedla k ustanovení regentství jeho syna v roce 1811.
🇬🇧 Jiří IV. (1820–1830)
Jiří IV. (George IV) byl již od roku 1811 princem regentem. Proslul svým extravagantním životním stylem, marnotratností a zálibou v umění a architektuře. Za jeho regentství a vlády vzniklo mnoho ikonických staveb v Londýně (např. Regent's Park a přestavba Buckinghamského paláce). Jeho osobní život byl skandální, zejména jeho nešťastné manželství s Karolínou Brunšvickou. Přestože byl politicky spíše konzervativní, za jeho vlády došlo k významnému kroku k náboženské toleranci přijetím zákona o emancipaci katolíků v roce 1829.
🇬🇧 Vilém IV. (1830–1837)
Vilém IV. (William IV), mladší bratr Jiřího IV., nastoupil na trůn v pokročilém věku. Byl znám jako "král námořník" kvůli své službě u Royal Navy. Jeho krátká, ale významná vláda je spojena s obdobím velkých reforem. Tou nejdůležitější byl zákon o parlamentní reformě z roku 1832, který modernizoval volební systém a rozšířil volební právo. V roce 1833 byl také přijat zákon o zrušení otroctví v celém Britském impériu. Jelikož neměl žádné legitimní potomky, jeho smrtí skončila personální unie mezi Spojeným královstvím a Hannoverem.
🇬🇧 Viktorie (1837–1901)
Viktorie (Victoria), neteř Viléma IV., se stala královnou v 18 letech. Její vláda, trvající 63 let, je známá jako Viktoriánská éra a představuje vrchol britské imperiální moci a průmyslové revoluce. Na britský trůn nastoupit mohla, ale v Hannoverském království platilo Salické právo, které vylučovalo ženy z nástupnictví. Hannoverským králem se tak stal její strýc, Arnošt August I. Hannoverský. Tím byla ukončena 123 let trvající personální unie. Viktorie se provdala za svého bratrance Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. Po její smrti v roce 1901 nastoupil na trůn jejich syn Eduard VII., čímž se vládnoucí dynastií stala Sasko-kobursko-gothajská dynastie.
🇩🇪 Hannoverské království
Zatímco britští panovníci vládli v Londýně, jejich původní německé panství procházelo vlastním vývojem. Na Vídeňském kongresu v roce 1814 bylo Hannoverské kurfiřtství povýšeno na Hannoverské království, aby se vyrovnalo statusu ostatních německých států. Až do roku 1837 bylo v personální unii s Velkou Británií.
Po smrti Viléma IV. v roce 1837 se hannoverským králem stal jeho bratr Arnošt August I. Hannoverský. Jeho nástupce, Jiří V. Hannoverský, se v prusko-rakouské válce v roce 1866 postavil na stranu Rakouska. Po porážce Rakouska bylo Hannoverské království anektováno vítězným Pruskem a stalo se pruskou provincií. Tím hannoverská dynastie ztratila své poslední vládnoucí území.
✨ Odkaz a charakteristika
Vláda hannoverské dynastie představuje klíčové období v britských dějinách, během kterého se země transformovala v moderní konstituční monarchii a globální supervelmoc.
- **Přesun moci:** Došlo k definitivnímu přesunu výkonné moci od panovníka k parlamentu a vládě v čele s premiérem. Monarcha se stal spíše symbolem národní jednoty než aktivním politickým hráčem.
- **Georgiánská kultura:** První čtyři Jiříové dali jméno georgiánskému období, které je charakteristické svým specifickým stylem v architektuře, literatuře a umění.
- **Britské impérium:** Během jejich vlády dosáhlo Britské impérium svého největšího rozmachu, pokrývajícího téměř čtvrtinu zemského povrchu.
- **Průmyslová revoluce:** Velká Británie se stala první průmyslovou zemí světa, což přineslo obrovské sociální a ekonomické změny.
🧑🏫 Pro laiky
- Personální unie: Situace, kdy dvě nebo více samostatných zemí mají stejného panovníka, ale jejich vlády a zákony jsou oddělené. Příkladem byla unie Velké Británie a Hannoveru mezi lety 1714 a 1837.
- Jakobitská povstání: Série povstání a spiknutí ve Velké Británii a Irsku mezi lety 1688 a 1746. Jejich cílem bylo dosadit zpět na trůn katolickou dynastii Stuartovců, kterou hannoverská dynastie nahradila.
- Salické právo: Starý zákoník, který se v některých evropských monarchiích (například ve Francii nebo Hannoveru) používal k tomu, aby zabránil ženám nebo jejich potomkům v nástupu na trůn. Protože v Británii neplatilo, mohla se královna Viktorie stát panovnicí, ale v Hannoveru nikoliv.
- Kurfiřt: Vládce jednoho z nejvýznamnějších států ve Svaté říši římské. Kurfiřti měli exkluzivní právo volit císaře. Byl to velmi prestižní titul.