Přeskočit na obsah

Prozaik

Z Infopedia
Verze z 23. 12. 2025, 17:15, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox profese

Prozaik (nebo prozaička) je spisovatel, který tvoří literární díla psaná v próze, tedy formou nevázané, neveršované řeči. Jedná se o jedno z nejzákladnějších a nejrozšířenějších literárních povolání. Prozaici jsou autory románů, novel, povídek, esejů, biografií a dalších prozaických žánrů. Na rozdíl od básníků, kteří pracují s veršem, rytmem a rýmem, se prozaici soustředí na vyprávění příběhu, popis postav a prostředí, rozvíjení myšlenek a argumentů pomocí souvislých vět a odstavců.

Termín "prozaik" je široký a zahrnuje autory s velmi odlišným stylem, zaměřením a uměleckými ambicemi – od tvůrců populární žánrové literatury (detektivka, science fiction, fantasy) až po autory komplexních, filozofických a experimentálních děl.

📜 Historie prózy a role prozaika

Role prozaika se v průběhu dějin výrazně proměňovala v závislosti na vývoji literatury, společnosti a technologie.

🏛️ Antika a středověk

V antickém Řecku a Římě dominovala poezie (eposy, lyrika) a drama. Próza byla vyhrazena spíše pro filozofii (Platón, Aristotelés), rétoriku (Cicero) a dějepisectví (Hérodotos, Thúkydidés). První fiktivní prozaická díla, jako například řecké romány (např. Dafnis a Chloé), se objevují až v pozdějším období, ale stále stála na okraji literárního kánonu.

Ve středověku byla próza psaná v latině doménou teologických, filozofických a kronikářských textů. V národních jazycích se postupně začaly objevovat kroniky (např. Kosmova kronika česká), legendy o svatých a rytířské eposy, které byly často původně veršované, ale později přepisované do prozaické podoby.

✒️ Renesance a nástup románu

S vynálezem knihtisku v 15. století a nástupem renesance a humanismu dochází k rozmachu prózy. Díla jako Dekameron od Giovanniho Boccaccia nebo Gargantua a Pantagruel od Françoise Rabelaise položila základy moderní povídky a románu.

Za přelomové dílo a první moderní román je často považován Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha od Miguela de Cervantese, vydaný na začátku 17. století. Cervantes v něm představil komplexní postavy a propojil různé styly vyprávění, čímž definoval možnosti prozaické tvorby na staletí dopředu.

📖 19. století: Zlatý věk románu

Devatenácté století je považováno za "zlatý věk románu". Prozaici se stali klíčovými postavami kulturního života a jejich díla reflektovala a formovala společenské změny.

💡 20. a 21. století: Modernismus a postmoderna

Ve 20. století prošla próza radikální proměnou. Modernističtí autoři jako James Joyce, Virginia Woolfová, Marcel Proust nebo Franz Kafka začali experimentovat s formou vyprávění. Opustili tradiční lineární děj a zaměřili se na vnitřní svět postav, proud vědomí a subjektivní vnímání reality.

Postmoderní prozaici (např. Umberto Eco, Jorge Luis Borges, Milan Kundera) dále zpochybňovali tradiční vyprávěcí postupy, často využívali ironii, parodii, intertextualitu (odkazy na jiná díla) a nespolehlivého vypravěče. Současná próza je nesmírně rozmanitá a zahrnuje jak tradiční realistické vyprávění, tak nejrůznější formální experimenty a míšení žánrů.

⚙️ Charakteristika a techniky

Prozaik při své tvorbě využívá řadu specifických literárních technik a nástrojů, které odlišují prózu od poezie a dramatu.

✍️ Narativní perspektiva

Jedním z klíčových rozhodnutí prozaika je volba vypravěče, tedy toho, kdo příběh "vypráví".

  • Ich-forma (vyprávění v 1. osobě): Vypravěčem je jedna z postav příběhu. To umožňuje hluboký vhled do její psychiky, ale zároveň je čtenářův pohled omezen pouze na to, co tato postava ví a vnímá.
  • Er-forma (vyprávění ve 3. osobě):
   *   Vševědoucí vypravěč: Stojí mimo příběh, ví vše o všech postavách, jejich myšlenkách i budoucnosti.
   *   Personální (omezený) vypravěč: Vyprávění je filtrováno skrze vnímání jedné konkrétní postavy, ačkoliv je psáno ve 3. osobě.

🎭 Postavy a charakterizace

Prozaik vytváří postavy a dává jim život prostřednictvím charakterizace.

  • Přímá charakteristika: Vypravěč nebo jiná postava přímo popíše vlastnosti dané postavy (např. "Byl líný a zbabělý.").
  • Nepřímá charakteristika: Vlastnosti postavy vyplývají z jejího jednání, dialogů, myšlenek nebo z toho, jak na ni reagují ostatní. Tento způsob je považován za umělecky náročnější a účinnější.

🌍 Prostředí a atmosféra

Popis místa a času (setting), kde se děj odehrává, není jen pouhou kulisou. Dobrý prozaik dokáže prostřednictvím popisu prostředí vytvořit specifickou atmosféru, ovlivnit náladu čtenáře a dokreslit charakter postav.

💬 Dialog a monolog

Dialog (rozhovor mezi postavami) a monolog (promluva jedné postavy) jsou klíčové nástroje pro posun děje, odhalování informací a charakterizaci postav. Kvalitní dialog zní přirozeně a zároveň plní svou literární funkci.

📚 Typy prozaiků podle žánru

Prozaiky lze dělit podle literárních forem a žánrů, kterým se primárně věnují.

🏆 Významní světoví prozaici (výběr)

  • Miguel de Cervantes y Saavedra (1547–1616), – Autor prvního moderního románu Don Quijote.
  • Daniel Defoe (1660–1731), – Jeden ze zakladatelů anglického románu (Robinson Crusoe).
  • Honoré de Balzac (1799–1850), – Představitel kritického realismu, autor cyklu Lidská komedie.
  • Charles Dickens (1812–1870), – Mistr sociálního románu (Oliver Twist, David Copperfield).
  • Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881), – Génius psychologického románu (Zločin a trest, Bratři Karamazovi).
  • Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), – Autor monumentálních epopejí (Vojna a mír, Anna Karenina).
  • Franz Kafka (1883–1924), – Pražský německy píšící autor, klíčová postava moderní literatury (Proces, Proměna).
  • James Joyce (1882–1941), – Představitel modernismu, autor experimentálního románu Odysseus.
  • Ernest Hemingway (1899–1961), – Představitel "ztracené generace", známý úsporným stylem (Sbohem, armádo!).
  • Gabriel García Márquez (1927–2014), – Hlavní představitel magického realismu (Sto roků samoty).

🇨🇿 Významní čeští prozaici (výběr)

  • Božena Němcová (1820–1862) – Zakladatelka moderní české prózy (Babička).
  • Jan Neruda (1834–1891) – Významný básník a prozaik, autor Povídek malostranských.
  • Alois Jirásek (1851–1930) – Nejvýznamnější autor českých historických románů (Staré pověsti české, F. L. Věk).
  • Jaroslav Hašek (1883–1923) – Autor světově proslulého satirického románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
  • Karel Čapek (1890–1938) – Všestranný spisovatel, dramatik a novinář, jehož prózy (Válka s Mloky, Krakatit) mají mezinárodní přesah.
  • Bohumil Hrabal (1914–1997) – Jeden z nejoriginálnějších českých prozaiků 20. století, známý svým specifickým stylem (Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále).
  • Milan Kundera (1929–2023) – Česko-francouzský prozaik světového významu (Žert, Nesnesitelná lehkost bytí).

🤔 Pro laiky: Co dělá prozaik?

Zjednodušeně řečeno, prozaik je spisovatel, který nepíše básničky (ty píše básník) ani divadelní hry (ty píše dramatik). Místo toho vypráví příběhy v běžných větách, které skládá do odstavců a kapitol. Píše knihy, jako jsou romány nebo povídky.

Představte si, že chcete někomu vyprávět, co se vám stalo o prázdninách. Nebudete mluvit ve verších a rýmech, ale budete používat normální věty. A přesně to dělá prozaik, jen svůj příběh (ať už vymyšlený, nebo skutečný) napíše na papír nebo do počítače. Vymýšlí postavy, popisuje místa, kde se příběh odehrává, a nechává postavy mluvit v dialozích. Jeho hlavním nástrojem je jazyk a jeho cílem je zaujmout čtenáře příběhem, myšlenkou nebo atmosférou.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Prozaik&oldid=17909“