Tunisko

Tuniská republika
Originální název	الجمهورية التونسية; (Al-Džumhúríja at-Túnisíja)
Motto	حرية، نظام، عدالة; (Svoboda, řád, spravedlnost)
Hymna	Humat al-Hima
Rozloha	163 610 km²
Pořadí rozlohy	91.
Počet obyvatel	12 578 450 (odhad 2025)
Hustota zalidnění	77 obyv./km²
Úřední jazyk	arabština
Další jazyky	francouzština (široce používaná), berberské jazyky
Státní zřízení	prezidentská republika
Prezident	Kais Saied (k 2025)
Premiér	Kamel Madouri (k 2025)
Hlavní město	Tunis
Největší město	Tunis
Měna	tuniský dinár (TND)
HDI	0,732 (vysoký)
Časové pásmo	CET (UTC+1)
Letní čas	ne
Národní doména	.tn
Vznik	nezávislost na Francii

Rozbalit box

Obsah boxu

Tunisko, plným názvem Tuniská republika, je stát v severní Africe, který je součástí regionu Maghreb. Na západě sousedí s Alžírskem a na jihovýchodě s Libyí. Ze severu a východu je jeho pobřeží omýváno Středozemním mořem. Jeho jméno je odvozeno od hlavního města Tunisu, které se nachází na severovýchodním pobřeží. Geograficky země zahrnuje severní výběžky pohoří Atlas a saharskou poušť na jihu.

Tunisko je považováno za jednu z nejliberálnějších a nejvíce sekularizovaných zemí arabského světa. Je známé svou bohatou historií, která sahá až do starověku, kdy na jeho území vzkvétalo mocné město Kartágo, hlavní rival starověkého Říma. Po staletích pod různými nadvládami, včetně římské, vandalské, byzantské, arabské a osmanské, se stalo francouzským protektorátem a v roce 1956 získalo nezávislost. Země je známá jako kolébka Arabského jara, série protestů, které začaly právě v Tunisku na konci roku 2010 a vedly k pádu dlouholetého prezidenta Zína Abidína bin Alího.

V současnosti je Tunisko prezidentskou republikou s ekonomikou zaměřenou na služby, průmysl a zemědělství. Klíčovým odvětvím je cestovní ruch, který těží z dlouhého pobřeží, slunečného počasí a mnoha historických památek, z nichž několik je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

🗓️ Současnost

V roce 2025 se Tunisko nadále nachází ve složité politické a ekonomické fázi, která je důsledkem událostí po roce 2021. Prezident Kais Saied, který v roce 2021 převzal rozsáhlé pravomoci, centralizoval moc a prosadil novou ústavu, zůstává dominantní postavou politické scény. Jeho vláda se potýká s kritikou ze strany opozice a mezinárodních organizací ohledně omezování svobody slova a politických svobod, které byly vymožeností revoluce z roku 2011. Politická scéna je roztříštěná a opoziční strany mají omezený vliv.

Ekonomická situace zůstává napjatá. Země čelí vysoké inflaci, značnému státnímu dluhu a vysoké míře nezaměstnanosti, zejména mezi mladými a vzdělanými lidmi. Vláda se snaží vyjednávat o mezinárodní finanční pomoci, především s Mezinárodním měnovým fondem (MMF), ale dohody jsou podmíněny nepopulárními reformami, jako je snižování dotací na základní potraviny a energie. Tyto kroky vyvolávají sociální napětí a obavy z dalších protestů.

Navzdory politickým a ekonomickým problémům se sektor cestovního ruchu postupně zotavuje po útlumu způsobeném pandemií COVID-19 a bezpečnostními incidenty z minulých let. Vláda investuje do propagace země jako bezpečné a atraktivní destinace, přičemž se zaměřuje nejen na tradiční přímořská letoviska, ale i na kulturní a saharskou turistiku. Dalším klíčovým tématem je migrace, jelikož Tunisko je tranzitní i cílovou zemí pro migranty ze subsaharské Afriky směřující do Evropy, což vytváří tlak na sociální systém a vztahy s Evropskou unií.

⏳ Historie

Historie Tuniska je mimořádně bohatá a sahá tisíce let do minulosti. Původními obyvateli byli Berbeři. V 9. století př. n. l. založili Féničané na pobřeží město Kartágo, které se stalo dominantní námořní a obchodní velmocí ve Středomoří. Po staletí soupeřilo s Římskou republikou o nadvládu v sérii konfliktů známých jako Punské války. Po porážce a zničení Kartága v roce 146 př. n. l. se území stalo římskou provincií Africa, která byla jednou z nejbohatších a nejúrodnějších částí říše, známá jako "obilnice Říma".

Po pádu Západořímské říše v 5. století n. l. ovládli region Vandalové a později Byzantská říše. Zásadní zlom nastal v 7. století s příchodem Arabů a šířením islámu. Bylo založeno město Kairouan, které se stalo významným centrem islámské vzdělanosti. V následujících staletích se zde střídaly různé arabské a berberské dynastie, jako byli Aghlabovci a Fátimovci.

Od 16. století bylo Tunisko součástí Osmanské říše, i když si zachovalo značnou míru autonomie pod vládou místních bejů z dynastie Husainidů. V roce 1881 se země stala francouzským protektorátem. Francouzská nadvláda přinesla modernizaci infrastruktury, ale také potlačovala národní hnutí. Boj za nezávislost, vedený postavami jako Habíb Burgiba, vyvrcholil v roce 1956. O rok později byla zrušena monarchie a Burgiba se stal prvním prezidentem Tuniské republiky, vládnoucím autoritářským, ale pro-západním a sekulárním stylem. V roce 1987 ho v nekrvavém převratu svrhl Zín Abidín bin Alí, který vládl až do roku 2011, kdy byl donucen uprchnout ze země v důsledku masových protestů, které odstartovaly Arabské jaro.

🏛️ Politický systém

Podle ústavy přijaté v roce 2022 je Tunisko prezidentská republika. Prezident, volený v přímých volbách na pětileté období, je hlavou státu a má rozsáhlé výkonné pravomoci. Jmenuje a odvolává předsedu vlády a jednotlivé ministry, je vrchním velitelem ozbrojených sil a má právo vydávat dekrety. Tento systém posílil roli prezidenta na úkor parlamentu a vlády ve srovnání s ústavou z roku 2014, která zavedla spíše poloprezidentský systém.

Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament. První komorou je Shromáždění lidových zástupců (Assemblée des représentants du peuple), jehož členové jsou voleni na pětileté období. Druhou komorou je Národní rada regionů a distriktů, která má zastupovat regionální zájmy. Tento systém byl zaveden ústavou z roku 2022 a nahradil dřívější jednokomorový parlament.

Soudní moc je formálně nezávislá, ale v praxi čelí politickým tlakům. Nejvyšším soudním orgánem je Kasační soud. Ústava z roku 2022 také změnila složení a pravomoci klíčových soudních a dohledových orgánů, což vyvolalo kritiku ohledně oslabení dělby moci a kontroly výkonné moci. Politická scéna je od roku 2021 charakterizována dominancí prezidenta Saieda a oslabením tradičních politických stran, které hrály klíčovou roli v přechodu k demokracii po roce 2011.

🌍 Geografie a podnebí

Tunisko se nachází na severním pobřeží Afriky a má rozmanitou krajinu. Severní část země je hornatá a je tvořena východními výběžky pohoří Atlas, známými jako Dorsale tunisienne. Nejvyšší horou je Džabal aš-Šánabí (1 544 m n. m.). Mezi horskými hřebeny se nacházejí úrodná údolí, jako například údolí řeky Medžerda, která je jedinou stálou řekou v zemi. Severní a východní pobřeží, dlouhé přibližně 1 300 km, je členité a lemované zálivy jako Tuniský záliv a Gabeský záliv.

Střední část země, známá jako Sahel, je rovinatá a je hlavní oblastí pěstování oliv. Směrem na jih se krajina postupně mění v polosuchou step a nakonec přechází do saharské pouště, která pokrývá přibližně 40 % území Tuniska. V této oblasti se nacházejí solná jezera, z nichž největší je Šot al-Džaríd.

Podnebí je na severu a podél pobřeží středomořské, s horkými, suchými léty a mírnými, deštivými zimami. Vnitrozemí a jih mají polosuché až pouštní klima s velmi vysokými letními teplotami a minimálními srážkami. Díky této rozmanitosti se v Tunisku nachází široká škála ekosystémů, od lesů na severu po pouštní oázy na jihu.

💰 Ekonomika

Tuniská ekonomika je diverzifikovaná, ale čelí dlouhodobým strukturálním výzvám. Mezi klíčová odvětví patří služby, které tvoří největší podíl na HDP, zejména cestovní ruch, informační technologie a doprava. Průmysl se soustředí na výrobu textilu a oděvů pro evropský trh, automobilové součástky, elektroniku a zpracování potravin. Země je také významným světovým producentem fosfátů a olivového oleje.

Cestovní ruch je tradičně jedním z nejdůležitějších zdrojů příjmů a zaměstnanosti. Přitahuje turisty svými písečnými plážemi, historickými památkami a saharskými dobrodružstvími. Sektor je však citlivý na regionální nestabilitu a mezinárodní krize, jak ukázaly teroristické útoky v roce 2015 i pandemie COVID-19. Vláda se v posledních letech snaží o diverzifikaci turistické nabídky a přilákání investic do ekoturistiky a zdravotní turistiky.

Navzdory svému potenciálu se ekonomika potýká s vysokou nezaměstnaností, zejména mezi absolventy vysokých škol, regionálními nerovnostmi mezi rozvinutějším pobřežím a chudším vnitrozemím a velkým státním dluhem. Byrokracie a korupce jsou rovněž vnímány jako překážky pro rychlejší hospodářský růst. Tunisko úzce spolupracuje s Evropskou unií, která je jeho hlavním obchodním partnerem a zdrojem investic.

🧑‍🤝‍🧑 Obyvatelstvo a náboženství

Podle odhadů z roku 2025 má Tunisko přibližně 12,6 milionu obyvatel. Drtivá většina populace (přes 98 %) jsou Arabové nebo arabizovaní Berbeři. Malá menšina Berberů, kteří si zachovali svůj jazyk a kulturu, žije převážně na jihu země, například na ostrově Džerba. V zemi žije také malá evropská komunita, především Francouzi a Italové, a historická židovská komunita, která je jednou z nejstarších na světě, i když se její počet výrazně snížil.

Oficiálním jazykem je arabština. V běžné mluvě se používá tuniská arabština, dialekt, který obsahuje mnoho výpůjček z francouzštiny, italštiny a berberských jazyků. Francouzština je široce používána v administrativě, vzdělávání a obchodu a je považována za jazyk společenské prestiže.

Státním náboženstvím je islám, ke kterému se hlásí více než 99 % obyvatel. Většina tuniských muslimů jsou sunnité málikovského mazhabu. Přestože je islám hluboce zakořeněn v kultuře, tuniská společnost je považována za jednu z nejvíce sekulárních v arabském světě. Osobní svobody, včetně práv žen, jsou zde na regionální poměry velmi pokročilé, což je dědictvím reforem prvního prezidenta Habíba Burgiby. V zemi existuje také malá komunita křesťanů a židů.

🎭 Kultura a tradice

Tuniská kultura je bohatou směsicí arabských, berberských, středomořských a francouzských vlivů. Tato rozmanitost se odráží v hudbě, kuchyni, architektuře i každodenním životě. Tradiční hudba, známá jako malouf, má své kořeny v andaluské hudbě a je charakteristická propracovanými melodiemi a poetickými texty.

Tuniská kuchyně je typicky středomořská, založená na olivovém oleji, koření, rajčatech, mořských plodech a jehněčím mase. Národním jídlem je kuskus. Velmi populární je také pálivá pasta harissa, která se používá jako dochucovadlo k mnoha pokrmům. Mezi další speciality patří brik (smažená taštička plněná vejcem), mechouia salát (salát z grilované zeleniny) a různé druhy tajinů.

Země je proslulá svými řemeslnými výrobky, jako jsou ručně tkané koberce z Kairouanu, keramika z Nabeulu a stříbrné šperky. Stará města, známá jako medina, v Tunisu, Sousse nebo Kairouanu jsou plná úzkých uliček, trhů (souků) a historických budov a jsou zapsána na seznamu UNESCO. V Tunisku se nachází osm památek světového dědictví, včetně ruin Kartága, amfiteátru v El Jem a posvátného města Kairouan.

🏖️ Cestovní ruch

Cestovní ruch je jedním z pilířů tuniské ekonomiky, který vytváří značné množství pracovních míst a přináší devizové příjmy. Země láká návštěvníky především na své dlouhé písečné pláže a moderní hotelové komplexy v letoviscích jako Hammamet, Sousse, Monastir a ostrov Džerba. Tyto destinace nabízejí širokou škálu služeb, od all-inclusive pobytů po vodní sporty a golf.

Kromě pobytové turistiky se Tunisko stále více zaměřuje na propagaci svého bohatého kulturního a historického dědictví. Turisté mohou navštívit starověké římské památky, jako je velkolepý amfiteátr v El Jem, archeologické naleziště v Dougga nebo ruiny Kartága. Islámská architektura je nejlépe vidět ve Velké mešitě v Kairouanu, která je čtvrtým nejposvátnějším místem islámu.

Dalším rostoucím segmentem je saharská turistika. Oázy jako Tozeur a Douz slouží jako brány do pouště a nabízejí zážitky jako jízdu na velbloudech, výlety džípem do písečných dun nebo návštěvu filmových lokací, kde se natáčely například filmy ze série Star Wars. Vláda také podporuje rozvoj alternativních forem turismu, jako je ekoturistika, agroturistika a zdravotní turistika, aby diverzifikovala nabídku a snížila závislost na sezónních přímořských pobytech.

⚛️ Pro laiky

Představte si Tunisko jako zemi, která je mostem mezi Evropou a Afrikou, a zároveň mezi moderním světem a prastarou historií. Je to místo, kde můžete dopoledne ležet na pláži u Středozemního moře a odpoledne se procházet ruinami města, které kdysi soupeřilo se samotným Římem.

Geograficky je to země kontrastů. Na severu najdete zelené kopce a úrodná pole s olivovníky, zatímco na jihu se rozkládá nekonečná Sahara s obrovskými písečnými dunami a oázami jako z pohádek. Pro mnoho Evropanů je to nejbližší a nejdostupnější "exotika".

Politicky je Tunisko významné tím, že právě zde v roce 2010 začala velká vlna protestů známá jako Arabské jaro, která se rozšířila do dalších arabských zemí. I když cesta k demokracii není jednoduchá a země má své problémy, Tunisané jsou známí svou otevřeností a na poměry v regionu velmi pokrokovými zákony, například v oblasti práv žen. Je to země, která se snaží najít rovnováhu mezi svými islámskými tradicemi a moderním, pro-západním směřováním.

⚔️ Kritika a kontroverze

Navzdory pokroku dosaženému po revoluci v roce 2011 čelí Tunisko přetrvávající kritice v několika oblastech. Jednou z hlavních je politická situace po roce 2021, kdy prezident Kais Saied výrazně posílil své pravomoci. Kritici z řad domácí opozice i mezinárodních lidskoprávních organizací, jako je Amnesty International a Human Rights Watch, varují před erozí demokratických institucí, omezováním svobody tisku a projevu a stíháním politických oponentů a novinářů.

Ekonomická situace je dalším zdrojem kontroverzí a sociálního napětí. Vysoká nezaměstnanost, rostoucí životní náklady a regionální nerovnosti vedou k častým stávkám a protestům. Obyvatelstvo je frustrováno z pomalého tempa reforem a neschopnosti po sobě jdoucích vlád vyřešit klíčové hospodářské problémy. Podmínky pro získání půjčky od MMF, které zahrnují nepopulární úsporná opatření, dále polarizují společnost.

Dalším citlivým tématem je otázka migrace. Tunisko se stalo klíčovou tranzitní zemí pro migranty a uprchlíky ze subsaharské Afriky, kteří se snaží dostat do Evropy. Dohody s Evropskou unií o kontrole migračních toků jsou kritizovány za to, že vedou k porušování práv migrantů a k jejich násilnému vytlačování do nehostinných pouštních oblastí na hranicích s Libyí a Alžírskem.

Zdroje