Detroit Red Wings

Rozbalit box

Obsah boxu

Detroit Red Wings
Liga	Národní hokejová liga (NHL)
Konference	Východní konference
Divize	Atlantická divize
Aréna	Little Caesars Arena
Město	Detroit, ,
Barvy	Červená a bílá
Trenér	Todd McLellan
Kapitán	Dylan Larkin
Farmy	Grand Rapids Griffins (AHL) Toledo Walleye (ECHL)

Detroit Red Wings (v překladu Rudá křídla Detroitu) je profesionální hokejový klub se sídlem v Detroitu, ve státě Michigan. Tým hraje v Atlantické divizi Východní konference Národní hokejové ligy (NHL) a patří do takzvané "Original Six" – šestice původních týmů, které tvořily páteř ligy po dobu 25 let před expanzí v roce 1967. S 11 vítězstvími ve Stanley Cupu jsou nejúspěšnějším americkým klubem v historii NHL a celkově třetím nejúspěšnějším po kanadských týmech Montreal Canadiens (24) a Toronto Maple Leafs (13). Klub je synonymem úspěchu, tradice a je hluboce zakořeněn v identitě města Detroit, které si díky němu vysloužilo přezdívku "Hockeytown". Své domácí zápasy hrají v aréně Little Caesars Arena.

🏒 Týmová identita

Identita Red Wings je jednou z nejstabilnějších a nejuznávanějších v profesionálním sportu. Její prvky přetrvaly téměř beze změny po více než 90 let.

엠 Logo a název: "The Winged Wheel"

Ikonické logo, známé jako "Winged Wheel" (Okřídlené kolo), bylo zavedeno v roce 1932 novým majitelem Jamesem Norrisem. Norris, bývalý hráč amatérského klubu Montreal AAA Winged Wheelers, se inspiroval jejich logem a upravil ho pro svůj nový tým. Logo mělo dvojí význam: odkazovalo na jeho osobní historii a zároveň perfektně symbolizovalo status Detroitu jako epicentra amerického automobilového průmyslu ("Motor City"). Název Red Wings byl logickým doplňkem. Červená a bílá se staly neměnnými klubovými barvami a logo se nikdy zásadně nezměnilo, což z něj činí jedno z nejstarších a nejikoničtějších v historii sportu.

👕 Dresy

Design dresů Red Wings je ztělesněním klasiky. Domácí červená a venkovní bílá varianta s jednoduchými pruhy na rukávech a spodním lemu se v průběhu desetiletí měnily jen minimálně. Klub se vždy bránil trendům alternativních či třetích dresů, které byly populární u jiných týmů v 90. letech a po roce 2000. Teprve v posledních letech začal klub příležitostně používat speciální dresy pro venkovní zápasy (Winter Classic) nebo v rámci programu "Reverse Retro". Tento konzervativní přístup podtrhuje důraz organizace na tradici a historii.

🐙 Tradice: Legenda o chobotnici

Jedním z nejunikátnějších a nejbizarnějších rituálů v profesionálním sportu je tradice házení chobotnic na led během zápasů play-off. Zvyk se zrodil 15. dubna 1952, kdy bratři Pete a Jerry Cusimanovi, majitelé místního rybího trhu, hodili na led chobotnici. Osm chapadel tehdy symbolizovalo osm vítězství, která byla v té době zapotřebí k zisku Stanley Cupu. Red Wings tehdy skutečně pohár vyhráli, když prošli play-off bez jediné porážky, a tradice byla na světě. I když je dnes k zisku poháru potřeba 16 výher, zvyk přetrval. Neoficiálním maskotem klubu je fialová chobotnice jménem Al, pojmenovaná po Alu Sobotkovi, dlouholetém ledaři a správci Joe Louis Areny, který byl známý tím, že chobotnice sbíral a teatrálně s nimi točil nad hlavou k radosti fanoušků.

🏟️ Arény

Detroit Olympia (1927–1979)

Prvních více než 50 let své existence hrál klub v legendární aréně Detroit Olympia. Byla to jedna z nejhistoričtějších hal v NHL, svědek všech prvních sedmi vítězství ve Stanley Cupu a domov Gordieho Howea po celou jeho kariéru v Detroitu.

Joe Louis Arena (1979–2017)

V roce 1979 se klub přestěhoval do Joe Louis Arena, pojmenované po legendárním detroitském boxerovi. "The Joe", jak byla aréna láskyplně nazývána, se stala symbolem renesance klubu. Ačkoliv byla při svém uzavření jednou z nejstarších a nejméně moderních arén v lize, byla proslulá svou elektrizující a bouřlivou atmosférou, živými mantinely a specifickým pachem staré hokejové haly. Byla domovem dynastie z konce 90. let a začátku 21. století a byla svědkem čtyř vítězství ve Stanley Cupu.

Little Caesars Arena (2017–současnost)

Od roku 2017 je domovem Red Wings ultramoderní Little Caesars Arena. S kapacitou 19 515 diváků pro hokej je jádrem rozsáhlého sportovně-zábavního komplexu "The District Detroit". Arénu sdílí s basketbalovým týmem Detroit Pistons z NBA.

⏳ Historie

Historie Detroit Red Wings je příběhem o budování dynastií, hlubokých pádech a velkolepých návratech. Je rozdělena do několika jasně definovaných ér, které formovaly klub v jednu z nejúspěšnějších organizací v historii sportu.

Založení v nejistotě: Cougars a Falcons (1926–1932)

Kořeny klubu sahají do kanadské Saskatchewanské Victorie, kde působil tým Victoria Cougars, člen Western Hockey League (WHL). Když se WHL v roce 1926 rozpadla, její hráči byli odkoupeni nově vznikajícími kluby v NHL. Skupina detroitských podnikatelů získala práva na hráče Cougars za 100 000 dolarů a založila tak nový tým NHL v Detroitu. Kvůli zpoždění ve výstavbě vlastní arény musel tým, pojmenovaný Detroit Cougars, odehrát svou první sezónu 1926–27 v Windsoru, v Kanadě.

První roky byly poznamenány sportovním neúspěchem a vážnými finančními problémy. Tým se v roce 1927 přestěhoval do nové haly Detroit Olympia, ale na ledě se mu nedařilo a majitelé se topili v dluzích. V roce 1930 byl název změněn na Detroit Falcons, ale ani to nepřineslo obrat k lepšímu. Klub stál na pokraji bankrotu.

Zásadní zlom nastal v roce 1932, kdy klub koupil chicagský milionář James Norris. Norris byl hokejový nadšenec s hlubokými vazbami na sport a jeho příchod znamenal okamžitou stabilizaci. Splatil všechny dluhy, přivedl nové vedení a provedl rebranding, který definoval identitu klubu na další století. Změnil název na Red Wings, zavedl ikonické logo "Winged Wheel" a stanovil červenou a bílou jako klubové barvy.

Vzestup a první Stanley Cupy (1932–1945)

Pod Norrisovým vlastnictvím a s legendárním a často tyranským Jackem Adamsem v roli generálního manažera a trenéra se klub rychle proměnil v sílu, se kterou se muselo počítat. Adams byl mistrem v hledání talentů a budování týmu. Sestavil jádro kolem hvězd jako byli kapitán a Hart Trophy vítěz Ebbie Goodfellow, produktivní útočník Syd Howe a brankář Normie Smith.

Tento tým dosáhl vrcholu v letech 1936 a 1937, kdy získal své první dva Stanley Cupy v řadě. Stali se tak prvním americkým klubem v historii, kterému se podařilo pohár obhájit. V roce 1936 tým také zaznamenal historický úspěch v play-off, když v semifinále proti Montreal Maroons odehrál nejdelší zápas v historii NHL – vítězný gól padl až v čase 176:30, tedy v šestém prodloužení. Třetí titul přidal klub během druhé světové války v roce 1943.

Zlatá éra: Dynastie Gordieho Howea (1946–1966)

Poválečné období je považováno za nejdominantnější éru v historii klubu. V tomto období se Detroit stal absolutním vládcem ligy a vysloužil si přezdívku "The Octopus" (Chobotnice), nejen kvůli tradici, ale i proto, že jeho vliv sahal do všech koutů hokejového světa.

"The Production Line"

Jádrem této dynastie byla legendární útočná formace "The Production Line" (Výrobní linka), která dokonale symbolizovala průmyslového ducha Detroitu. Tvořili ji:

• Gordie Howe (pravé křídlo): "Mr. Hockey", kombinace neuvěřitelné síly, talentu a hokejové inteligence. Je považován za jednoho z nejlepších a nejkomplexnějších hráčů všech dob.
• Ted Lindsay (levé křídlo): "Terrible Ted", malý, ale neuvěřitelně houževnatý a nebojácný hráč, který byl stejně tak gólový jako obávaný pro svou tvrdost.
• Sid Abel (centr): Kapitán a veterán, mozek celé formace.

V sezóně 1949–50 dosáhla tato formace něčeho nevídaného, když obsadila první tři místa v kanadském bodování celé NHL (Lindsay 1., Abel 2., Howe 3.).

Absolutní nadvláda

S touto formací a dalšími hvězdami jako byli geniální brankář Terry Sawchuk, elitní obránce Red Kelly a později centr Alex Delvecchio, Red Wings dominovali lize způsobem, který neměl obdoby.

• Získali čtyři Stanley Cupy v šesti letech (1950, 1952, 1954, 1955).
• Mezi lety 1949 a 1955 vyhráli základní část NHL sedmkrát v řadě, což je rekord, který v éře vyrovnaných platových stropů pravděpodobně nikdy nebude překonán.

Rozpad dynastie

Konec této éry byl uspíšen kontroverzním rozhodnutím. Ted Lindsay byl jedním z hlavních hybatelů při zakládání první hráčské asociace (NHLPA), což rozzuřilo konzervativní majitele klubů v čele s Jackem Adamsem. V roce 1957 byl Lindsay za trest vyměněn do tehdy slabého týmu Chicago Blackhawks. Tímto krokem byla dynastie prakticky rozbita. Ačkoliv se tým s veterány Howem a Delvecchiem ještě několikrát dostal do finále Stanley Cupu na začátku 60. let, na další titul již nedosáhl, což předznamenalo příchod velmi temného období.

⚫ Období úpadku: Éra "Dead Wings" (1967–1982)

Po posledním neúspěšném finále v roce 1966 se organizace propadla do nejtemnějšího období své historie. Následovalo téměř dvacet let sportovní mizérie, manažerského chaosu a fanouškovské apatie. Toto období, fanoušky a médii posměšně nazývané érou "Dead Wings" (Mrtvá křídla), proměnilo jeden z nejpyšnějších klubů ligy v otloukánka a synonymum neúspěchu.

Příčiny kolapsu

Pád z vrcholu na dno byl způsoben kombinací několika faktorů, které se vzájemně umocňovaly.

• Stárnutí a odchod legend: Jádro dynastie z 50. let nevyhnutelně stárlo. Gordie Howe, ačkoliv stále hrál na vysoké úrovni, již nemohl sám táhnout celý tým. V roce 1971, ve věku 43 let, ukončil svou kariéru v Detroitu (než se o několik let později vrátil v lize WHA). Kapitán Alex Delvecchio ho následoval do důchodu v roce 1973. Jejich odchodem vznikla obrovská díra v produktivitě, vůdcovství a identitě, kterou se nedařilo zaplnit.

• Katastrofální manažerská rozhodnutí: Po odchodu Jacka Adamse z pozice generálního manažera v roce 1962 se ve vedení vystřídalo několik osob, jejichž rozhodnutí klub systematicky ničila.
  • Experiment s Nedem Harknessem:** Zřejmě nejhorší období nastalo na začátku 70. let pod vedením Neda Harknesse. Harkness, úspěšný univerzitní trenér z Cornell University, byl v roce 1970 jmenován trenérem a brzy poté i generálním manažerem. Jeho univerzitní metody a arogantní přístup však v profesionálním prostředí NHL naprosto selhaly. Dostal se do otevřeného konfliktu s hvězdami jako Howe a Delvecchio, provedl sérii katastrofálních hráčských výměn a vytvořil v kabině toxickou atmosféru. Jeho působení skončilo po necelých čtyřech letech, ale škody, které napáchal, ovlivnily klub na celou dekádu.
  • Série špatných obchodů:** Během této éry vedení Red Wings proslulo výměnami, které se zpětně jeví jako absurdní. Klub se zbavoval budoucích hvězd a klíčových hráčů za minimální protihodnotu. Příkladem je odchod talentovaného útočníka Garryho Ungera nebo ztráta budoucího člena Síně slávy Marcela Dionna, kterého klub kvůli neshodám ohledně smlouvy v roce 1975 vyměnil do Los Angeles Kings, kde se okamžitě stal superhvězdou.

• Neúspěchy v draftu: V době, kdy se draft stával klíčovým nástrojem pro budování úspěšných týmů, Red Wings systematicky selhávali ve výběru a výchově mladých talentů. Mnoho jejich voleb v prvních kolech se nikdy neprosadilo, což znemožnilo omlazení a doplnění stárnoucího kádru.

Důsledky na ledě i v hledišti

Výsledky na ledě byly tristní. Mezi lety 1971 a 1977 se Red Wings ani jednou neprobojovali do play-off. Když už se jim to na konci dekády podařilo, pravidelně vypadávali v prvním kole. Tým se často umisťoval na samém dně ligy a v sezóně 1976–77 dokonce zaznamenal druhou nejhorší bilanci v celé NHL.

Úpadek se projevil i v ochozech. Návštěvnost v Joe Louis Arena, otevřené v roce 1979, byla žalostná. Hrdá fanouškovská základna se rozpadla a na zápasy často chodilo jen několik tisíc nejvěrnějších. Přezdívka "Hockeytown" byla zapomenuta a nahrazena posměšným označením "Dead Wings".

Konec temnoty: Příchod Mikea Ilitche

Naděje na změnu svitla v roce 1982. Dlouholetý majitel Bruce Norris, jehož rodina vlastnila klub po padesát let, se rozhodl organizaci prodat. Kupcem se stal Mike Ilitch, syn makedonských imigrantů, který vybudoval impérium Little Caesars Pizza. Ilitch byl rodák z Detroitu a celoživotní fanoušek Red Wings. Jeho příchod neznamenal jen finanční injekci, ale především přinesl novou vizi, vášeň a odhodlání vrátit klub na vrchol. Koupě klubu Mikem Ilitchem za 8 milionů dolarů je považována za absolutní zlomový bod, který ukončil éru "Dead Wings" a zahájil pomalou, ale jistou cestu zpět na výsluní.

✨ Vzkříšení: Éra Steva Yzermana (1983–1993)

Po převzetí klubu Mikem Ilitchem v roce 1982 začala pomalá a systematická přestavba. Ilitch jmenoval do funkce generálního manažera mladého a ambiciózního Jima Devellana. Devellano, který předtím jako skaut pomohl vybudovat dynastii New York Islanders, dostal jasný úkol: najít talent a vrátit hrdost a vítěznou mentalitu do organizace.

Draft, který změnil vše (1983)

Zásadní okamžik, který definoval následující dvě desetiletí, přišel během vstupního draftu NHL v roce 1983. Red Wings měli čtvrtou volbu v pořadí. Devellano a jeho skautský tým se zaměřili na nenápadného, technicky nadaného, ale fyzicky nepříliš výrazného centra z týmu Peterborough Petes jménem Steve Yzerman. Ačkoliv někteří skauti pochybovali o jeho síle a houževnatosti, Devellano v něm viděl budoucího lídra a tvůrce hry. Toto rozhodnutí se ukázalo jako jedno z nejlepších v historii draftu NHL.

Yzerman měl okamžitý dopad. Ve své nováčkovské sezóně 1983–84 nasbíral 87 bodů (39 gólů a 48 asistencí), což byl nováčkovský rekord klubu, a skončil druhý v hlasování o Calder Memorial Trophy. Jeho příchod byl jako živá voda pro skomírající organizaci. Fanoušci se začali vracet do Joe Louis Areny, aby sledovali svou novou mladou hvězdu.

"The Captain": Narození lídra

V roce 1986, ve věku pouhých 21 let, byl Yzerman jmenován kapitánem týmu. Stal se tak nejmladším kapitánem v historii klubu. Trenér Jacques Demers, který přišel do týmu ve stejné době, vybudoval kolem Yzermana tým bojovníků a houževnatých hráčů. Tento styl hry, známý jako "Adversity Wings" (Křídla nepřízně), přinesl první úspěchy po dlouhé době. Tým se dvakrát po sobě (1987 a 1988) probojoval až do finále konference, kde však v obou případech podlehl suverénním Edmonton Oilers v čele s Waynem Gretzkym.

Během této doby se Yzerman vyvinul v jednoho z nejlepších ofenzivních hráčů světa. V sezóně 1988–89 zaznamenal neuvěřitelných 155 bodů (65 gólů a 90 asistencí). Tento výkon je dodnes klubovým rekordem a jedním z nejvyšších bodových zisků v historii NHL hráčem, který se nejmenuje Gretzky nebo Lemieux. Přestože Yzerman sbíral individuální ocenění (v roce 1989 získal Ted Lindsay Award pro nejužitečnějšího hráče dle hráčské asociace), týmový úspěch v play-off stále unikal. Kritici mu vyčítali, že se soustředí příliš na ofenzivu a že jeho styl hry nevede k vítězství v Stanley Cupu.

Příchod Evropanů a změna identity

Na přelomu 80. a 90. let začal Jim Devellano a jeho skautský tým systematicky využívat nový zdroj talentů – Evropu. Tento krok, v té době stále poměrně neobvyklý, položil základy pro budoucí dynastii.

• Vladimir Konstantinov a Sergej Fjodorov (1989): Red Wings draftovali dva mladé sovětské hráče. Konstantinov, robustní a nesmírně tvrdý obránce, byl vybrán až z 221. pozice. Fjodorov, bleskově rychlý a dynamický centr, byl vybrán ze 74. pozice.
• Nicklas Lidström (1989): V tom samém draftu si Detroit z 53. pozice vybral tichého, ale elegantního švédského obránce Nicklase Lidströma. Tento výběr je dnes považován za jeden z nejlepších "krádeží" v historii draftu.
• Útěk Fjodorova (1990): V roce 1990, během Her dobré vůle v Seattle, Fjodorov za dramatických okolností uprchl ze sovětského týmu a připojil se k Red Wings.

Příchod těchto evropských hráčů, zejména Lidströma a Fjodorova, znamenal začátek transformace týmu. Z bojovného a houževnatého celku se postupně stával tým postavený na rychlosti, technice a hokejové inteligenci. Tato změna identity byla klíčová pro budoucí úspěchy, ale vyžadovala si ještě jednu zásadní oběť – proměnu samotného kapitána.

🏆 Dynastie: Ruská pětka a éra Scottyho Bowmana (1993–2002)

Začátek 90. let byl pro Red Wings obdobím frustrace. Navzdory obrovskému talentu, který v týmu byl, včetně Yzermana, Fjodorova a Lidströma, se nedařilo přejít přes první nebo druhé kolo play-off. Bylo zřejmé, že k dosažení absolutního vrcholu je potřeba provést zásadní změny.

Příchod Scottyho Bowmana

V roce 1993 generální manažer Jim Devellano (který se posunul do role viceprezidenta) a nový GM/trenér Bryan Murray učinili klíčové rozhodnutí. Na pozici hlavního trenéra angažovali Scottyho Bowmana. Bowman, který již v té době měl na kontě šest Stanley Cupů s Montreal Canadiens a Pittsburgh Penguins, byl považován za nejlepšího hokejového stratéga všech dob.

Bowman okamžitě začal formovat tým k obrazu svému. Jeho prvním a nejdůležitějším úkolem bylo přesvědčit kapitána Steva Yzermana, aby změnil svůj herní styl. Bowman Yzermanovi vysvětlil, že pokud chce tým vyhrát, musí se z čistě ofenzivní superstar stát komplexním obousměrným hráčem, který bude příkladem v defenzivní hře. Yzerman tuto výzvu přijal, obětoval osobní statistiky ve prospěch týmu a stal se jedním z nejlepších defenzivně hrajících útočníků v lize (v roce 2000 získal Frank J. Selke Trophy). Tato transformace kapitána byla symbolem nové éry Detroitu.

Vznik "The Russian Five"

Bowman byl génius v sestavování formací a jeho mistrovským dílem bylo vytvoření "The Russian Five" (Ruská pětka). V roce 1995 klub získal v trejdu z San Jose Sharks veteránského centra Igora Larionova, přezdívaného "Profesor" pro jeho neuvěřitelnou hokejovou inteligenci. Bowman poté sestavil formaci složenou výhradně z ruských hráčů:

• Útočníci: Sergej Fjodorov, Igor Larionov, Vjačeslav Kozlov
• Obránci: Vjačeslav Fetisov, Vladimir Konstantinov

Tato pětice přinesla do NHL revoluční styl hokeje. Místo tradičního severoamerického stylu "nahoď a bojuj" hráli kombinační hokej založený na neustálém pohybu, kontrole puku a krátkých přihrávkách, což byl styl, kterým dominoval sovětský národní tým v 80. letech. "Ruská pětka" byla pro soupeře naprosto nečitelná a stala se nejdominantnější formací v lize.

Konečně na vrcholu: Stanley Cup 1997

S Yzermanem jako komplexním lídrem, "Ruskou pětkou" jako hlavní údernou silou, Lidströmem jako pilířem obrany a dalšími klíčovými hráči jako Brendan Shanahan a brankář Mike Vernon byl tým připraven na úspěch. V sezóně 1996–97 se Red Wings probojovali do finále Stanley Cupu.

Finálová série proti Philadelphia Flyers byla střetem dvou naprosto odlišných stylů. Na jedné straně technický a rychlý Detroit, na druhé straně fyzicky brutální "Legion of Doom" Flyers v čele s Ericem Lindrosem. Red Wings však sérii naprosto dominovali a zvítězili hladce 4:0 na zápasy. 7. června 1997, po 42 letech čekání, zvedl kapitán Steve Yzerman Stanley Cup nad hlavu. Moment, kdy pohár předal na ledě Scottymu Bowmanovi na bruslích, je jedním z nejikoničtějších v historii NHL.

Tragédie a obhajoba "Pro Vladdyho" (1998)

Oslavy titulu však přerušila tragédie. Pouhých šest dní po vítězství, 13. června 1997, byli obránce Vladimir Konstantinov a masér týmu Sergej Mnacakanov účastníky vážné autonehody v limuzíně. Oba utrpěli devastující poranění mozku, která ukončila jejich kariéry a zanechala je s doživotními následky. Konstantinov, který byl v té sezóně finalistou Norris Trophy, byl srdcem a duší týmové obrany.

Tato událost celou organizaci hluboce zasáhla. Tým se semkl a celou následující sezónu 1997–98 hrál s jedním cílem: obhájit titul pro svého zraněného spoluhráče. Sezóna byla motivována heslem "Win it for Vladdy" (Vyhrajte to pro Vladdyho). Red Wings se opět probojovali do finále, kde porazili Washington Capitals 4:0 na zápasy. Nejemotivnější moment přišel po vítězství, kdy Steve Yzerman okamžitě předal Stanley Cup Vladimiru Konstantinovi, který byl na ledě přítomen na invalidním vozíku. Tento moment je považován za jeden z nejsilnějších a nejdojemnějších v historii sportu.

Třetí pohár a konec jedné éry (2002)

Po dvou titulech přišel krátký útlum. V roce 2001 se však generálnímu manažerovi Kenu Hollandovi podařil mistrovský kousek. Získal do týmu dvě legendy – nejlepšího brankáře té doby Dominika Haška a jednoho z nejlepších střelců historie Bretta Hulla. Tým, který již měl v sestavě budoucí členy Síně slávy jako Yzerman, Fjodorov, Lidström, Shanahan, Robitaille a Larionov, se stal sbírkou superhvězd, přirovnávanou k "All-Star týmu". Tento hvězdný tým potvrdil svou sílu, v roce 2002 vyhrál Presidents' Trophy a ve finále Stanley Cupu porazil Carolina Hurricanes 4:1 na zápasy. Po tomto vítězství ukončil svou legendární kariéru trenér Scotty Bowman a brankář Dominik Hašek.

🇸🇪 Nová generace a poslední vrchol: Švédská éra (2003–2016)

Po zisku Stanley Cupu v roce 2002 a odchodu legend jako Scotty Bowman, Dominik Hašek a později i Steve Yzerman a Brendan Shanahan stál klub před nutností generační obměny. Na rozdíl od úpadku v 60. letech však tentokrát byla organizace připravena. Díky skvělé práci generálního manažera Kena Hollanda a jeho propracovaného systému evropského skautingu dokázal Detroit plynule nahradit odcházející legendy novými hvězdami, které byly draftovány v pozdních kolech a trpělivě se vyvíjely v Evropě nebo na farmě.

"The Euro Twins": Dacjuk a Zetterberg

Jádrem nové generace se stala dvojice evropských útočníků, známá jako "The Euro Twins", která patřila k nejlepším a nejinteligentnějším hráčům své doby:

• Pavel Dacjuk (Draftován v roce 1998, 171. celkově): Ruský "kouzelník s pukem". Dacjuk byl proslulý svou neuvěřitelnou šikovností, kreativitou a schopností obrat soupeře o puk. Získal čtyři po sobě jdoucí Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího hráče a tři Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka. Jeho highlights patří k tomu nejlepšímu, co kdy NHL viděla.
• Henrik Zetterberg (Draftován v roce 1999, 210. celkově): Švédský komplexní útočník, který byl ztělesněním vůdcovství a klidu. Zetterberg byl elitní v ofenzivě i defenzivě a po odchodu Steva Yzermana se stal novým lídrem a později i kapitánem týmu.

Tuto dvojici doplňovaly další opory, které klub získal díky svému vynikajícímu skautingu:

• Nicklas Lidström: "The Perfect Human" (Dokonalý člověk), který po odchodu Yzermana převzal kapitánské "C". I ve své druhé dekádě v lize patřil k absolutně nejlepším obráncům světa, což potvrdil ziskem sedmi Norris Trophy (poslední získal v roce 2011 ve věku 41 let).
• Niklas Kronwall: Švédský obránce proslulý svými drtivými, ale čistými hity v plné rychlosti, které se staly známými jako "being Kronwalled".
• Johan Franzén: Mohutný švédský útočník přezdívaný "Mule" (Mula) pro svou sílu před brankou. V play-off se pravidelně měnil v elitního střelce.

Stanley Cup 2008 a finálová odveta 2009

Pod vedením trenéra Mikea Babcocka, který byl známý svým náročným a precizním systémem založeným na držení puku, dosáhl tento tým svého vrcholu v sezóně 2007–08. Red Wings dominovali základní části, získali Presidents' Trophy a suverénně prošli play-off. Ve finále Stanley Cupu se střetli s mladým a talentovaným týmem Pittsburgh Penguins v čele s hvězdami Sidneym Crosbym a Jevgenijem Malkinem.

Série byla soubojem zkušenosti a mládí. Red Wings nakonec zvítězili v šesti zápasech a získali svůj jedenáctý a dosud poslední Stanley Cup. Henrik Zetterberg získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off, když v sérii naprosto vymazal Sidneyho Crosbyho a zároveň byl nejproduktivnějším hráčem týmu.

O rok později, v sezóně 2008–09, se historie opakovala a ve finále se znovu střetly stejné týmy. Tentokrát se však série vyvíjela jinak. Red Wings vedli 3:2 na zápasy a rozhodující sedmý zápas hráli doma v Joe Louis Arena. Penguins však dokázali zvítězit 2:1 a oplatili Detroitu porážku z předchozího roku. Nezapomenutelný moment přišel v posledních sekundách zápasu, kdy brankář Marc-André Fleury zázračným zákrokem zneškodnil střelu Nicklase Lidströma a zachránil tak pro Pittsburgh vítězství.

Konec série: Postupný úpadek a odchod legend

Prohrané finále v roce 2009 bylo labutí písní této generace. Tým sice i nadále patřil k elitě ligy, ale jádro stárlo a dopady platového stropu stále více omezovaly schopnost Kena Hollanda doplňovat sestavu. V roce 2012 ukončil kariéru Nicklas Lidström, což byla pro organizaci obrovská rána. Postupně odešli i další klíčoví hráči jako Pavel Dacjuk a Henrik Zetterberg (jehož kariéru ukončilo zranění).

Red Wings dokázali i přes slábnoucí sílu udržet neuvěřitelnou sérii 25 po sobě jdoucích účastí v play-off, která trvala od sezóny 1990–91 do sezóny 2015–16. Jedná se o třetí nejdelší sérii v historii severoamerického profesionálního sportu (po Boston Bruins a St. Louis Blues v NHL). Během posledních let této série však tým pravidelně vypadával v prvním kole a bylo zřejmé, že slavná éra definitivně končí. V sezóně 2016–17, poslední v Joe Louis Arena, tým poprvé po 26 letech do play-off nepostoupil.

🛠️ Přestavba a návrat Yzermana (2017–současnost)

Ukončení 25leté série účastí v play-off v roce 2017 symbolizovalo nevyhnutelný vstup do nové, bolestivé fáze – kompletní přestavby. Dlouholetý generální manažer Ken Holland čelil kritice za několik nevýhodných dlouhodobých smluv, které zatěžovaly platový strop a omezovaly flexibilitu týmu (např. kontrakty pro Justina Abdelkadera, Franse Nielsena či Dannyho DeKeysera). První roky po skončení série byly pro klub velmi obtížné, tým se pravidelně umisťoval na dně tabulky NHL.

Návrat "Kapitána"

Zásadní a fanoušky dlouho očekávaný zlom přišel 19. dubna 2019. Na pozici generálního manažera se po úspěšném působení v Tampa Bay Lightning, kde vybudoval jádro týmu, který později dvakrát vyhrál Stanley Cup, vrátil Steve Yzerman. Jeho příchod byl v "Hockeytownu" vnímán jako návrat spasitele a přinesl do organizace novou naději a jasnou vizi.

Yzerman okamžitě zavedl strategii trpělivé a metodické přestavby, založené primárně na draftu a rozvoji mladých hráčů. Na rozdíl od svého předchůdce se vyhýbal unáhleným podpisům drahých volných hráčů a soustředil se na získávání co největšího počtu draftových voleb a na trpělivou výchovu talentů v rámci organizace. Jeho cílem nebylo rychlé řešení, ale vybudování udržitelného a dlouhodobě konkurenceschopného týmu.

Jádro současného týmu je postaveno na hráčích, které Yzerman buď zdědil a dále rozvíjel, nebo sám draftoval:

• Dylan Larkin: Současný kapitán týmu a rodák z Michiganu, který je hnacím motorem ofenzivy.
• Moritz Seider: Německý obránce, překvapivý výběr z 6. místa draftu 2019. Seider se okamžitě stal defenzivním lídrem týmu a v roce 2022 získal Calder Memorial Trophy pro nejlepšího nováčka NHL.
• Lucas Raymond: Talentovaný švédský útočník, draftovaný jako čtvrtý v pořadí v roce 2020, který se ihned zařadil mezi klíčové ofenzivní hráče.

Ačkoliv se tým pod Yzermanovým vedením postupně zlepšuje a stává se konkurenceschopnějším, proces návratu mezi absolutní elitu ligy je stále v běhu.

⚔️ Historické rivality

Jako jeden z nejstarších a nejúspěšnějších klubů si Red Wings vybudovali několik intenzivních rivalit.

• Colorado Avalanche: Jedna z nejbrutálnějších a nejnenávistnějších rivalit v moderní historii NHL. Vzplanula naplno v play-off 1996, kdy hráč Colorada Claude Lemieux narazil zezadu hráče Detroitu Krise Drapera obličejem na mantinel, čímž mu způsobil devastující zranění obličeje. Tento incident odstartoval válku. Vrcholem byla legendární hromadná bitka 26. března 1997, známá jako "Bloody Wednesday" nebo "Brawl in Hockeytown", během které se do sebe pustili prakticky všichni hráči na ledě, včetně brankářů Patricka Roye a Mika Vernona. Souboje mezi těmito týmy v letech 1996 až 2002 byly absolutním vrcholem play-off a definovaly celou éru.
• Chicago Blackhawks: Klasická rivalita dvou týmů "Original Six". Geografická blízkost a desítky let společné historie v jedné divizi vytvořily hluboké nepřátelství. Ačkoliv byla rivalita utlumena přesunem Detroitu do Východní konference v roce 2013, pro starší generace fanoušků zůstává Chicago úhlavním nepřítelem.
• Toronto Maple Leafs: Další historická rivalita "Original Six". Souboje mezi těmito kluby sahají až do 20. let 20. století a jsou poháněny geografickou blízkostí a nesčetnými bitvami v play-off ve zlaté éře NHL.

👑 Síň slávy a vyřazená čísla

🧊 Vyřazená čísla

• 1 – Terry Sawchuk
• 4 – Red Kelly
• 5 – Nicklas Lidström
• 7 – Ted Lindsay
• 9 – Gordie Howe
• 10 – Alex Delvecchio
• 12 – Sid Abel
• 19 – Steve Yzerman

📜 Významní členové Síně slávy

• Hráči: Gordie Howe, Steve Yzerman, Nicklas Lidström, Ted Lindsay, Terry Sawchuk, Alex Delvecchio, Sid Abel, Red Kelly, Sergej Fjodorov, Pavel Dacjuk, Henrik Zetterberg, Brendan Shanahan, Dominik Hašek, Brett Hull, Luc Robitaille, Vjačeslav Fetisov, Igor Larionov, Chris Chelios, Larry Murphy, Marián Hossa.
• Budovatelé: James Norris (majitel), Jack Adams (GM/trenér), Mike Ilitch (majitel), Scotty Bowman (trenér), Ken Holland (GM), Jim Devellano (GM).

👶 Pro laiky

Představte si Detroit Red Wings jako legendární rodinnou firmu, která vyrábí ty nejlepší automobily na světě.

• Zlatá éra (50. léta): Firma naprosto dominovala trhu. Měla svého geniálního šéfinženýra (Gordie Howe), který navrhoval a vyráběl auta, kterým nikdo nemohl konkurovat. Všichni chtěli jejich produkt.
• Bankrot (70. léta): Po odchodu geniálního inženýra a kvůli špatnému vedení firma téměř zkrachovala. Kvalita šla dolů, nikdo nechtěl jejich "auta" kupovat a továrna ("aréna") byla prázdná. Fanoušci jim posměšně říkali "Mrtvá křídla".
• Nový vizionářský majitel (80. léta): Firmu koupil místní patriot (Mike Ilitch), který ji miloval. Najal mladého, talentovaného manažera (Steve Yzerman), který se stal tváří celé firmy a postupně ji začal stavět zpět na nohy.
• Revoluce a globalizace (90. léta): Najali geniálního "provozního ředitele" (Scotty Bowman) a začali jako první ve velkém najímat ty nejlepší inženýry z Ruska ("Ruská pětka"). Ti přinesli úplně nový způsob výroby, který byl o dekádu napřed před konkurencí. Firma díky tomu vyhrála několikrát ocenění "Auto roku" (Stanley Cup).
• Současnost: Po další úspěšné éře firma opět trochu zestárla a ustoupila z pozic. Ale teď se ten původní "mladý manažer" (Steve Yzerman) vrátil jako nový generální ředitel, aby ji znovu postavil na nohy a vrátil na absolutní vrchol.

Stručně řečeno, Red Wings jsou aristokracií hokeje – tým s obrovskou historií, mnoha tituly a neuvěřitelnou schopností se po pádech vždy vrátit na vrchol.

🔗 Externí odkazy

• Oficiální webové stránky Detroit Red Wings – Zprávy, soupiska, statistiky.
• The Hockey Writers – Detailní analýzy a historické články.
• Historie a statistiky na Hockey-Reference.com