Vladislav Jagellonský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Vladislav Jagellonský (polsky Władysław II Jagiellończyk, maďarsky II. Ulászló, chorvatsky Vladislav II. Jagelović; * 1. března 1456, Krakov – † 13. března 1516, Budín) byl v letech 1471–1516 český král (jako Vladislav II.) a v letech 1490–1516 uherský král a chorvatský král (jako Ulászló II.). Byl nejstarším synem polského krále Kazimíra IV. Jagellonského a Alžběty Habsburské. Jeho vláda je spojena s přenesením královského sídla z Prahy do Budína, vzestupem moci šlechty na úkor panovníka a rozkvětem pozdní gotiky, známé jako vladislavská gotika. Pro svou mírnou a povolnou povahu byl přezdíván král Bene (z latinského „dobře“).
👑 Původ a mládí
Vladislav se narodil jako nejstarší syn polského krále a litevského velkoknížete Kazimíra IV. Jagellonského a jeho manželky Alžběty Habsburské, sestry zesnulého českého a uherského krále Ladislava Pohrobka. Díky své matce měl dědický nárok na český a uherský trůn. Vyrůstal na královském dvoře v Krakově, kde získal humanistické vzdělání pod dohledem významných učenců, jako byl Jan Długosz. Jeho výchova byla zaměřena na diplomacii, jazyky a vladařské povinnosti, což ho předurčovalo k převzetí vlády v některé ze zemí střední Evropy.
🇨🇿 Volba českým králem
Po smrti „husitského krále“ Jiřího z Poděbrad v roce 1471 se sešel v Kutné Hoře volební sněm českých stavů. Ačkoliv si Jiří přál za svého nástupce právě Vladislava, situace byla komplikovaná. O českou korunu se ucházel také mocný uherský král Matyáš Korvín, který ovládal vedlejší země Koruny české (Morava, Slezsko a Lužice) a byl podporován papežem a částí katolické šlechty.
České stavy, zejména utrakvistická většina, se obávaly Matyášovy silné a centralistické vlády. Proto daly přednost patnáctiletému Vladislavovi, který se zdál být poddajnějším a ochotnějším respektovat stavovské svobody a kompaktáta. Dne 27. května 1471 byl Vladislav Jagellonský zvolen českým králem. Jeho korunovace proběhla 22. srpna téhož roku v katedrále svatého Víta v Praze.
⚔️ Válka s Matyášem Korvínem
Vladislavova volba okamžitě vedla k obnovení válečného konfliktu s Matyášem Korvínem, který se rovněž nechal korunovat českým králem v Jihlavě. Válka trvala s přestávkami až do roku 1479. Vladislavovi se nepodařilo Matyáše vojensky porazit, ačkoliv měl podporu svého otce Kazimíra IV. i části říšských knížat.
Konflikt byl nakonec ukončen diplomatickou cestou. V roce 1479 byl uzavřen Olomoucký mír, který představoval kompromisní řešení. Oba panovníci si ponechali titul českého krále. Vladislav vládl v Čechách, zatímco Matyáš si podržel vládu nad Moravou, Slezskem, Horní a Dolní Lužicí. Bylo dohodnuto, že po smrti jednoho z nich připadnou všechny země Koruny české tomu, který přežije. Tato dohoda fakticky rozdělila české země na téměř dvě desetiletí.
📜 Vláda v Čechách (Král Bene)
Vladislavova vláda v Českém království byla charakterizována výrazným posílením moci šlechty na úkor panovníka i královských měst. Král, který většinu času pobýval v Budíně (po roce 1490), byl na rozhodnutích zemského sněmu do značné míry závislý. Jeho nerozhodnost a snaha vyhovět všem stranám mu vynesla přezdívku Král Bene (z latinského bene, tedy „dobře“), protože údajně na všechny požadavky odpovídal tímto slovem.
Nejvýznamnějším legislativním počinem jeho vlády bylo vydání Vladislavské zřízení zemské v roce 1500. Tento zákoník kodifikoval zvykové právo a potvrdil výsadní postavení šlechty ve státě. Omezil politickou moc královských měst a poddané fakticky připoutal k půdě, čímž položil základy druhého nevolnictví. Tento dokument je považován za první psanou ústavu Českého království.
🇭🇺 Zisk uherské koruny
Po nečekané smrti Matyáše Korvína v roce 1490 se Vladislav stal jedním z hlavních kandidátů na uvolněný uherský trůn. Jeho soupeři byli jeho mladší bratr Jan I. Olbracht a Matyášův nemanželský syn János Korvín. Uherská šlechta, poučená Matyášovou autoritativní vládou, si přála slabého panovníka, který by respektoval její privilegia. Vladislav, známý svou povolností z Čech, byl pro ně ideálním kandidátem.
Dne 15. července 1490 byl zvolen uherským králem a 21. září téhož roku korunován v Székesfehérváru. Tím vznikla česko-uherská personální unie, která trvala až do roku 1526.
🏰 Vláda v Uhrách a personální unie
Po získání uherské koruny přesídlil Vladislav natrvalo do Budína, který se stal centrem jeho říše. Vláda nad dvěma rozlehlými a vnitřně nesourodými královstvími byla pro něj velkou výzvou. V Uhrách čelil obrovským dluhům, které zanechal Matyáš Korvín, a neustálému tlaku ze strany mocné uherské magnátské šlechty. Jeho snaha o konsolidaci financí byla neúspěšná, což vedlo k rozpuštění Matyášovy proslulé „černé roty“ (žoldnéřského vojska) a oslabení obrany země proti expandující Osmanské říši.
V zahraniční politice se snažil udržet mír se svými sousedy, zejména s Habsburky. V roce 1515 uzavřel tzv. Vídeňské dohody s císařem Maxmiliánem I. Habsburským. Tyto dynastické smlouvy dohodly sňatky Vladislavových dětí s Maxmiliánovými vnoučaty: Ludvík si měl vzít Marii Habsburskou a Anna Jagellonská jednoho z Habsburků (nakonec Ferdinanda I.). Tímto krokem Jagellonci zajistili spojenectví proti Turkům, ale zároveň otevřeli Habsburkům cestu k českému a uherskému trůnu, což se naplnilo po bitvě u Moháče v roce 1526.
👨👩👧👦 Rodina a potomci
Vladislavův osobní život byl komplikovaný. Byl celkem třikrát ženatý:
- Barbora Braniborská (sňatek per procurationem 1476) – Manželství nebylo nikdy naplněno a později bylo anulováno.
- Beatrix Neapolská (sňatek 1490) – Vdova po Matyáši Korvínovi. Manželství bylo bezdětné a v roce 1500 bylo papežem zrušeno pro formální chyby.
- Anna z Foix a Candale (sňatek 1502) – Francouzská šlechtična, která mu jako jediná porodila potomky.
- Potomci s Annou z Foix:**
- Anna Jagellonská (1503–1547) – česká a uherská královna, manželka Ferdinanda I. Habsburského.
- Ludvík Jagellonský (1506–1526) – český a uherský král, Vladislavův nástupce.
🏛️ Mecenášství a kultura
Ačkoliv byl Vladislav politicky slabým panovníkem, jeho éra je spojena s významným kulturním a uměleckým rozkvětem, zejména v oblasti architektury. Za jeho vlády vrcholí v českých zemích pozdní gotika, nazývaná též vladislavská gotika. Tento styl se vyznačuje složitými klenbami, velkými okny a prolínáním gotických prvků s prvními renesančními detaily.
Nejvýznamnějším projevem tohoto stylu je velkolepá přestavba Pražského hradu pod vedením architekta Benedikta Rejta. Jejím vrcholem je Vladislavský sál, který dodnes patří k architektonickým skvostům Prahy. Dalšími významnými stavbami jsou Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře nebo přestavba hradu Křivoklát.
⚰️ Smrt a odkaz
Vladislav Jagellonský zemřel 13. března 1516 v Budíně ve věku 60 let. Byl pohřben po boku své třetí manželky Anny v královské bazilice v Székesfehérváru. Jeho nástupcem se stal jeho jediný, teprve desetiletý syn Ludvík Jagellonský.
Vladislav je hodnocen jako rozporuplná postava. Na jedné straně byl slabým a nerozhodným králem, za jehož vlády došlo k úpadku královské moci a posílení stavů, což mělo dlouhodobé negativní důsledky pro obě jeho království. Na druhé straně dokázal na téměř čtyři desetiletí spojit českou a uherskou korunu, udržet v zemích relativní mír a jeho jméno je navždy spojeno s jedním z nejplodnějších období české architektury. Jeho dynastická politika sice přivedla na český a uherský trůn Habsburky, ale zároveň začlenila tyto země do většího středoevropského celku, který byl schopen lépe čelit osmanské hrozbě.
🧐 Pro laiky
- Personální unie: To je situace, kdy mají dvě nebo více samostatných zemí stejného panovníka, ale každá si zachovává své vlastní zákony, úřady a tradice. Představte si to tak, že jeden ředitel šéfuje dvěma různým firmám – každá firma funguje samostatně, ale mají společného šéfa. Přesně tak vládl Vladislav v Čechách a v Uhrách.
- Stavovská monarchie: Jedná se o formu vlády, kde král nemá absolutní moc. Musí se o ni dělit se zástupci šlechty, církve a měst (tzv. stavy). Stavy se scházely na zemských sněmech, kde rozhodovaly o daních, zákonech a válce. Vladislavova vláda je typickým příkladem, kdy stavy byly silnější než samotný král.
- Vladislavská gotika: Je to specifický architektonický styl pozdní gotiky pojmenovaný po Vladislavovi. Jeho hlavním znakem jsou nádherné a složitě propletené kroužené klenby, které připomínají větve stromů. Nejlepším příkladem je strop Vladislavského sálu na Pražském hradě.