Osa Berlín-Řím-Tokio
Obsah boxu
Osa Berlín-Řím-Tokio, běžně označovaná jako Mocnosti Osy nebo jen Osa, byla vojensko-politická aliance států, které bojovaly ve druhé světové válce proti Spojencům. Aliance byla založena na sérii smluv mezi Německou říší, Italským královstvím a Japonským císařstvím, které usilovaly o vytvoření nového světového řádu založeného na jejich expanzivních a autoritářských ideologiích. Název "Osa" poprvé použil italský diktátor Benito Mussolini v roce 1936, když hovořil o "ose", kolem níž se budou otáčet ostatní evropské státy.
Hlavními členy Osy byly nacistické Německo pod vedením Adolfa Hitlera, fašistická Itálie v čele s Benitem Mussolinim a Japonské císařství pod vládou císaře Hirohita a militaristické vlády. Tyto tři mocnosti formálně stvrdily své spojenectví Paktem tří mocností v září 1940. K Ose se později připojily i další menší státy, především v Evropě, jako Maďarsko, Rumunsko, Slovensko a Bulharsko.
📜 Vznik a formování
Formování Osy byl postupný proces, který začal sbližováním Německa, Itálie a Japonska na základě společných ideologických a geopolitických zájmů v polovině 30. let 20. století.
🇩🇪🇯🇵 Pakt proti Kominterně (1936)
Prvním formálním krokem ke vzniku aliance byl Pakt proti Kominterně, podepsaný mezi Německem a Japonskem 25. listopadu 1936. Hlavním cílem paktu byl společný boj proti Komunistické internacionále (Kominterně), která byla řízena z Moskvy. Smlouva obsahovala tajný dodatek, který zavazoval obě strany k neutralitě v případě, že by jedna z nich byla napadena Sovětským svazem. V roce 1937 se k paktu připojila i Itálie, čímž vznikl první ideologický trojúhelník Berlín-Řím-Tokio.
🇩🇪🇮🇹 Ocelový pakt (1939)
Vztahy mezi Německem a Itálií se výrazně prohloubily po anšlusu Rakouska a během mnichovské krize. Dne 22. května 1939 podepsali ministři zahraničí Joachim von Ribbentrop a Galeazzo Ciano v Berlíně takzvaný Ocelový pakt (německy Stahlpakt). Tato smlouva představovala plnohodnotnou vojenskou alianci. Zavazovala obě země k vzájemné vojenské pomoci v případě, že by se jedna z nich ocitla ve válce, ať už jako obránce, nebo útočník. Pakt byl jasným signálem pro západní mocnosti o agresivních záměrech obou diktatur.
🇩🇪🇮🇹🇯🇵 Pakt tří mocností (1940)
Klíčovým dokumentem, který formálně založil Osu Berlín-Řím-Tokio, byl Pakt tří mocností (někdy nazývaný Tripartitní pakt), podepsaný 27. září 1940 v Berlíně. Podpisem této smlouvy se Japonsko připojilo k německo-italské alianci.
Hlavní body paktu byly:
- Německo a Itálie uznaly vedoucí úlohu Japonska při vytváření "nového řádu" ve Východní Asii.
- Japonsko uznalo vedoucí úlohu Německa a Itálie při vytváření "nového řádu" v Evropě.
- Signatáři se zavázali k vzájemné politické, hospodářské a vojenské pomoci, pokud by byl jeden z nich napaden mocností, která v té době nebyla zapojena do evropské války nebo čínsko-japonského konfliktu. Tento bod byl primárně namířen proti Spojeným státům americkým s cílem odradit je od vstupu do války.
K Paktu tří mocností se postupně připojily další státy:
- Maďarsko (20. listopadu 1940)
- Rumunsko (23. listopadu 1940)
- Slovenský stát (24. listopadu 1940)
- Bulharsko (1. března 1941)
- Jugoslávie (25. března 1941), ale po dvou dnech byla vláda svržena pučem a země se od paktu odklonila, což vedlo k německé invazi.
- Nezávislý stát Chorvatsko (15. června 1941), loutkový stát vytvořený po porážce Jugoslávie.
🌍 Členské státy a spojenci
Aliance se skládala z hlavních mocností a řady menších států, loutkových režimů a spolupracujících zemí.
Hlavní mocnosti
Německá říše: Pod vedením Adolfa Hitlera a jeho nacistické strany byla hlavní hybnou silou Osy v Evropě. Cílem Německa bylo vytvoření "Velkoněmecké říše" a získání životního prostoru (Lebensraum) ve východní Evropě.- Italské království: Fašistický režim Benita Mussoliniho snil o obnovení římské říše v podobě kontroly nad Středozemním mořem (Mare Nostrum) a expanzi v Africe a na Balkáně.
- Japonské císařství: Japonsko, ovládané militaristickou vládou, usilovalo o vytvoření Velké východoasijské sféry společné prosperity, což v praxi znamenalo dominanci nad Čínou, jihovýchodní Asií a Tichomořím.
Spolupracující státy
Některé státy nebyly formálními členy Osy, ale bojovaly po jejich boku proti společným nepřátelům.
Finsko: Bojovalo proti Sovětskému svazu v Pokračovací válce (1941–1944) jako spojenec Německa, ale nikdy nepodepsalo Pakt tří mocností a udržovalo diplomatické styky s USA.
Thajsko: Po japonské invazi v prosinci 1941 podepsalo s Japonskem vojenskou alianci a vyhlásilo válku Spojencům.
Irák: Proněmecká vláda Rašída Alího al-Kajláního vedla v roce 1941 krátkou válku proti Velké Británii.
⚙️ Ideologie a cíle
Ačkoliv byly ideologie hlavních členů Osy odlišné (nacismus v Německu, fašismus v Itálii a japonský militarismus v Japonsku), sdílely několik klíčových prvků:
- **Expanzionismus a militarismus:** Všechny tři mocnosti věřily v právo na vojenskou expanzi za účelem získání zdrojů a území.
- **Antikomunismus:** Společný odpor vůči komunismu a Sovětskému svazu byl jedním z původních pilířů aliance.
- **Antidemokracie:** Odmítaly liberální demokracii a parlamentní systémy, které považovaly za slabé a dekadentní.
- **Nacionalismus a autoritářství:** Všechny režimy byly silně nacionalistické, s kultem vůdce a centralizovanou mocí.
Hlavním cílem Osy bylo vytvoření nového světového řádu, ve kterém by si hlavní mocnosti rozdělily svět na sféry vlivu. Německo a Itálie by ovládaly Evropu, Afriku a Blízký východ, zatímco Japonsko by dominovalo Asii a Tichomoří.
⚔️ Vojenská spolupráce a konflikty
Navzdory formálním smlouvám byla vojenská spolupráce mezi mocnostmi Osy, zejména mezi evropskými členy a Japonskem, velmi omezená. Důvody byly především:
- **Geografická vzdálenost:** Obrovská vzdálenost mezi Evropou a východní Asií znemožňovala efektivní koordinaci vojenských operací.
- **Rozdílné priority:** Každá mocnost sledovala primárně své vlastní strategické cíle. Německo se soustředilo na válku se Sovětským svazem, zatímco Japonsko vedlo válku v Tichomoří proti USA a v Číně.
- **Nedostatek společného velení:** Na rozdíl od Spojenců, kteří vytvořili společné velení (např. Combined Chiefs of Staff), Osa nikdy neměla centralizovanou velitelskou strukturu.
Významné události, jako německý útok na Sovětský svaz v červnu 1941 nebo japonský útok na Pearl Harbor v prosinci 1941, nebyly vzájemně koordinovány. Japonsko například odmítlo německé naléhání, aby napadlo Sovětský svaz z východu, a místo toho se soustředilo na expanzi na jih.
📉 Pád a zánik
Aliance Osy se začala hroutit pod tlakem vojenských porážek na všech frontách.
- **Kapitulace Itálie (1943):** Po vylodění Spojenců na Sicílii byl Benito Mussolini svržen a nová italská vláda podepsala 8. září 1943 příměří se Spojenci. Německo reagovalo okupací severní a střední Itálie, kde ustavilo loutkovou Italskou sociální republiku v čele s osvobozeným Mussolinim.
- **Kapitulace Německa (1945):** Po porážkách u Stalingradu a Kurska na východní frontě a vylodění Spojenců v Normandii byla německá armáda postupně zatlačována zpět. Válka v Evropě skončila bezpodmínečnou kapitulací Německa 8. května 1945.
- **Kapitulace Japonska (1945):** I po porážce Německa Japonsko pokračovalo v boji. Válku v Tichomoří ukončilo až svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki a sovětská invaze do Mandžuska. Japonsko oznámilo svou kapitulaci 15. srpna a formálně ji podepsalo 2. září 1945, čímž definitivně skončila druhá světová válka a existence mocností Osy.
💡 Pro laiky
Představte si Osu jako klub tří velkých a několika menších zemí, které se během druhé světové války spojily, protože měly podobné nepřátele a cíle. V čele stály Německo, Itálie a Japonsko. Každá z těchto zemí chtěla ovládnout velkou část světa: Německo Evropu, Itálie Středomoří a Japonsko Asii. Nebyli to ale úplně dokonalí parťáci – často si navzájem moc nepomáhali a každý si "hrál na svém písečku", protože je dělila obrovská vzdálenost. Nakonec válku prohráli proti druhému týmu, Spojencům (kam patřily hlavně USA, Velká Británie a Sovětský svaz).