Japonský militarismus
Obsah boxu
| Japonský militarismus | |
|---|---|
| Soubor:Imperial Japanese Navy battleship Mutsu.jpg | |
| Japonská bitevní loď Mutsu, symbol japonské námořní síly ve 30. letech | |
| Typ | Politická ideologie, historický jev |
| Definice | Ideologie a politický systém, který v Japonsku převládal od konce 19. století do konce druhé světové války, vyznačující se důrazem na armádu, expanzivní zahraniční politikou a vírou v nadřazenost japonské kultury a rasy |
| Období | Meidži éra (konec 19. stol.) – 1945 |
| Klíčové postavy | Armádní a námořní důstojníci, ultranacionalistické skupiny |
| Důsledky | Expanze do Asie, druhá světová válka, válečné zločiny, poválečná okupace a demilitarizace |
| Význam | Klíčový faktor vedoucí k japonské agresi a zapojení do druhé světové války |
Japonský militarismus je termín popisující ideologický a politický systém, který převládal v Japonsku od konce 19. století až do konce druhé světové války v roce 1945. Vyznačoval se silným důrazem na armádu, expanzivní zahraniční politikou a ultranacionalistickou vírou v nadřazenost japonské rasy a kultury.
Charakteristika a kořeny militarismu
- Historické kořeny:
- Období Meidži (1868–1912): Po otevření se světu začalo Japonsko horečně modernizovat a budovat silnou armádu a námořnictvo po vzoru západních mocností. Válka se Ruskem (1904–1905) a Čínou (1894–1895) ukázala japonskou vojenskou sílu.
- Vliv samurajské tradice: Dlouhá historie bojovníků (samurajů) a jejich etického kodexu (Bušidó) přispěla k glorifikaci vojenské cti a oběti.
- Ideologie:
- Ultranacionalismus: Víra v jedinečnost a božský původ japonského císaře (tennó) a nadřazenost japonského národa.
- Hakko Ičiu (Osm rohů pod jednou střechou): Koncept, který prosazoval japonskou dominanci nad celou Asií a ideu, že Japonsko má vést celý svět k jednotě.
- Antizápadní sentiment: Rostoucí odpor vůči západním mocnostem a jejich vlivu v Asii.
- Politický vliv armády:
- Nezávislost armády: Japonská armáda (císařská armáda a námořnictvo) měla v japonské ústavě (Meidži ústava) velkou míru nezávislosti na civilní vládě. To jí umožňovalo prosazovat své vlastní cíle bez kontroly parlamentu.
- Vraždy a převraty: Několik civilních politiků bylo zavražděno militaristickými skupinami, a proběhly pokusy o vojenské převraty, které posílily moc armády.
- Expanze a zdroje:
- Japonsko, chudé na přírodní zdroje, vnímalo expanzi do sousedních zemí jako nezbytnou pro získání surovin (ropa, železná ruda, uhlí) a zajištění svého hospodářského rozvoje.
Projevy a důsledky militarismu
- Agresivní zahraniční politika:
- Mandžuský incident (1931): Japonská armáda zinscenovala incident, který vedl k okupaci Mandžuska a vytvoření loutkového státu Mandžukuo.
- Druhá čínsko-japonská válka (1937–1945): Rozsáhlá invaze do Číny s cílem získat kontrolu nad jejím obrovským územím a zdroji. Tato válka se později stala součástí druhé světové války.
- Útok na Pearl Harbor (1941): Japonsko zahájilo útok na americkou námořní základnu na Havaji, což vedlo k přímému vstupu USA do druhé světové války.
- Válečné zločiny:
- Japonský militarismus vedl k četným válečným zločinům, včetně masakrů civilistů (např. Nankingský masakr), brutálního zacházení s válečnými zajatci a používání biologických zbraní.
- Vnitřní represe:
- Doma militaristický režim potlačoval nesouhlas, omezoval svobody a propagoval nacionalistickou a militaristickou výchovu.
- Pád a poválečné reformy:
- Po porážce v druhé světové válce a atomovém bombardování Hirošimy a Nagasaki se Japonsko vzdalo.
- Následovala americká okupace a demilitarizace Japonska. Nová ústava (1947) omezila moc císaře na symbolickou a zakázala Japonsku vést válku.
Japonský militarismus je tragickou kapitolou japonské historie, která vedla k obrovskému utrpení v Asii a zanechala trvalý odkaz.
Pro laiky
Představte si Japonsko na začátku 20. století. V té době tam vládla myšlenka, že Japonsko je nejsilnější a nejlepší země v Asii a že jeho armáda je nejdůležitější. Tomu se říká Japonský militarismus.
Co to znamenalo?
- Armáda měla velkou moc: Vojáci měli obrovský vliv na to, co se v zemi dělo, a často říkali politikům, co mají dělat.
- Chtěli dobývat: Protože Japonsko nemělo moc přírodních zdrojů (jako je ropa nebo železo), chtělo je získat od sousedních zemí. A tak začalo napadat jiné země, třeba Čínu (v roce 1931 obsadili Mandžusko a později v roce 1937 celou Čínu) a další země v Asii.
- Válka s Amerikou: Nakonec se japonská armáda rozhodla zaútočit na Ameriku (slavný útok na Pearl Harbor v roce 1941), a tím se Japonsko zapojilo do Druhé světové války.
- Byla to krutá doba: Japonská armáda se chovala velmi krutě k lidem v dobytých zemích a k válečným zajatcům.
Když Druhá světová válka skončila a Japonsko prohrálo (po atomových bombách na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945), muselo se vzdát militarismu. Od té doby má Japonsko ústavu, která mu zakazuje vést války a armáda má jen symbolickou moc.
Japonský militarismus je smutnou částí japonské historie, která ukazuje, jak se moc armády a nacionalistické myšlenky mohou stát nebezpečnými.