Mnichovská dohoda
Mnichovská dohoda (také nazývaná Mnichovská zrada) byla mezinárodní dohoda, která byla podepsána dne 30. září 1938 v Mnichově mezi Německem, Itálií, Spojeným královstvím a Francií a představiteli Československa a Třetí říše. Dohoda měla za následek odstoupení části Československého pohraničí, tzv. Sudety, Německu, což vedlo k prvnímu krokům k rozpadu Československa. Tento akt byl označován jako zrada, neboť Československo nebylo u jednání přítomno a souhlasilo s ním pod tlakem okolních mocností.
Kontext a příčiny
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu a jeho expanzionistických ambicích začala stoupat hrozba pro mír v Evropě. V roce 1938 bylo Německo silně motivováno získat Sudety, oblast, kde žila velká německá menšina. Hitler využíval argument, že Němci v Sudetech jsou utlačováni, což mělo sloužit jako záminka k anexi tohoto území.
Československo se nacházelo v těžké pozici. Mělo silnou armádu, ale zároveň bylo znepokojeno nejednotností spojenců. Československý prezident Edvard Beneš hledal podporu u Francie a Velké Británie, ale tyto státy byly odhodlány vyhnout se válce a měly v plánu „usmířit“ Německo.
Průběh a důsledky jednání
Jednání probíhala bez přítomnosti československé vlády. Na konferenci se setkali zástupci Hitlera, italského diktátora Benito Mussolini, britského premiéra Neville Chamberlaina a francouzského premiéra Édouard Daladier. Většina z těchto státníků souhlasila s Hitlerovými požadavky a rozhodli, že Československo musí odstoupit území Sudety Německu, aniž by Československo mělo možnost vyjádřit se nebo se bránit.
Dohoda byla podepsána 30. září 1938 a stanovila, že Sudety budou připojeny k Německu, a to bez vojenského odporu. Československo bylo pod tlakem donuceno souhlasit, ačkoli se jednalo o velkou ztrátu pro stát, který tak přišel o významné vojenské a ekonomické oblasti. Tento krok byl součástí politiky Chamberlainova appeasementu, tedy snahy vyhnout se válce za každou cenu.
Ztráty a reakce
Po uzavření Mnichovské dohody přišlo Československo o ~30 000 km² území, což představovalo 13 % jeho rozlohy a 3 miliony obyvatel, z nichž většina byla česká a německá národnost. Tento krok byl v Československu považován za národní tragédii a zrazení ze strany západních spojenců.
Politické důsledky
Mnichovská dohoda měla dlouhodobé politické důsledky. I když se západní mocnosti, zejména Spojené království a Francie, domnívaly, že ustoupí Německu a tím zabrání vypuknutí války, opak byl pravdou. Hitlerova expanze pokračovala a v březnu 1939, po faktickém zničení zbytků Československa, došlo k jeho okupaci. Mnichovská dohoda byla později vnímána jako symbol appeasementu a zániku mezinárodního pořádku.
Kritika a reflexe
Po druhé světové válce byla Mnichovská dohoda často označována jako příklad slabosti západních demokracií, které nebyly schopny čelit agresivní politice Nacistického Německa. V Československu se po roce 1989 vrátila otázka Mnichova do veřejné debaty, zejména v souvislosti s přechodem na demokratičtější režim a jeho přijetím do NATO.