Přeskočit na obsah

Lilek

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Lilek baklažán
Zralé plody lilku různých kultivarů
Vědecká klasifikace
ŘíšeRostliny (Plantae)
OdděleníKrytosemenné (Magnoliophyta)
TřídaVyšší dvouděložné (Rosopsida)
ŘádLilkotvaré (Solanales)
ČeleďLilkovité (Solanaceae)
RodLilek (Solanum)
DruhLilek baklažán
Binomické jméno
Solanum melongena
L.
Botanické údaje

Lilek baklažán (Solanum melongena), často nazývaný jen lilek nebo také baklažán, je teplomilná rostlina z čeledi lilkovité (Solanaceae), pěstovaná pro své jedlé plody. Z botanického hlediska je plod bobule, v gastronomii je však považován za zeleninu. Lilek je významnou součástí mnoha světových kuchyní, zejména ve Středomoří, na Blízkém východě a v Asii.

Jeho charakteristickým znakem je tmavě fialová, lesklá slupka, ačkoliv existují i kultivary s plody bílými, zelenými, žíhanými nebo téměř černými. Dužina je houbovitá, krémově bílá a obsahuje malá, měkká semena.

📜 Historie a původ

Původ lilku je datován do prehistorických dob a jeho domovinou je s největší pravděpodobností Indie a jihovýchodní Asie, kde dodnes roste planě. První písemné zmínky o jeho pěstování pocházejí ze starověkých čínských textů z 5. století př. n. l. Z Číny se rozšířil po Asii a v raném středověku jej Arabové přinesli do Afriky a na Blízký východ.

Do Evropy se lilek dostal ve středověku, pravděpodobně přes Španělsko ovládané Maury. Zpočátku byl přijímán s nedůvěrou, protože patřil do čeledi lilkovitých, která zahrnuje i jedovaté rostliny jako rulík zlomocný. Byl považován za okrasnou rostlinu a někteří mu dokonce přisuzovali schopnost vyvolávat šílenství, odtud jeho starší italský název melanzana, který mohl být odvozen z latinského mala insana (šílené jablko). Teprve v 15. století se začal více prosazovat v italské a později i francouzské kuchyni. Do Ameriky se dostal díky španělským a portugalským objevitelům.

🌱 Botanický popis

Lilek baklažán je jednoletá, někdy i víceletá bylina, která v závislosti na odrůdě a podmínkách dorůstá výšky 40 až 150 cm.

  • Stonek: Stonek je vzpřímený, často větvený a může být mírně dřevnatý. Někdy je pokryt jemnými chloupky a u některých odrůd i trny.
  • Listy: Listy jsou velké, střídavé, jednoduché, laločnaté, s délkou 10 až 20 cm a šířkou 5 až 10 cm. Mají hrubou texturu a jsou na spodní straně často plstnaté.
  • Květy: Květy vyrůstají jednotlivě nebo v malých květenstvích. Mají hvězdicovitý tvar s pěti korunními lístky, které jsou obvykle fialové, méně často bílé. Uprostřed květu jsou výrazné žluté prašníky.
  • Kořenový systém: Rostlina má bohatý a hluboko sahající kořenový systém, který jí umožňuje dobře snášet sušší podmínky.

🍆 Plod

Plod, pro který se rostlina pěstuje, je velká masitá bobule. Tvary, velikosti a barvy se u jednotlivých kultivarů značně liší. Nejběžnější jsou plody kyjovitého nebo vejčitého tvaru, s tmavě fialovou, lesklou slupkou. Existují však i odrůdy kulaté, hadovité nebo malé jako vejce. Barva slupky může být bílá, zelená, žlutá, oranžová nebo pruhovaná. Dužina je bělavá až nazelenalá, má houbovitou konzistenci a obsahuje mnoho malých, jedlých semen. Po rozkrojení dužina na vzduchu rychle hnědne v důsledku oxidace.

🌍 Pěstování

Lilek je teplomilná rostlina, která vyžaduje dlouhé vegetační období s dostatkem slunce a tepla. Je citlivý na mráz.

🌡️ Klimatické podmínky

Optimální teplota pro růst a vývoj lilku se pohybuje mezi 22 a 30 °C. Teploty pod 15 °C zpomalují růst a mohou poškodit rostlinu. Pro úspěšné pěstování v mírném pásu, například v Česku, je často nutné předpěstování sazenic ve skleníku a jejich následná výsadba na chráněné, slunné stanoviště.

🌱 Půda a zálivka

Lilek vyžaduje hlubokou, dobře propustnou a na živiny bohatou půdu s neutrálním až mírně kyselým pH. Důležitá je pravidelná a vydatná zálivka, zejména v období květu a tvorby plodů. Nedostatek vody může vést k hořknutí plodů a jejich menší velikosti.

🗺️ Světová produkce

Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) jsou největšími producenty lilku na světě:

  1. Čína
  2. Indie
  3. Egypt
  4. Turecko
  5. Írán

Čína a Indie společně produkují více než 85 % celosvětové sklizně.

🍳 Využití v kuchyni

Lilek je pro svou masitou texturu a schopnost absorbovat chutě a oleje velmi ceněnou surovinou v mnoha kuchyních světa. Syrový lilek je mírně hořký a není chutný, tepelnou úpravou však měkne, získává jemnou, komplexní chuť a krémovou texturu.

Před tepelnou úpravou se často doporučuje nakrájené plátky lilku posolit a nechat "vypotit". Tím se zbaví části hořkých látek a přebytečné vody, což zabraňuje nadměrnému nasáknutí olejem při smažení.

Nejznámější pokrmy z lilku:

Lilek je také oblíbený ve vegetariánské a veganské kuchyni jako náhrada masa díky své pevné struktuře po uvaření. Lze jej grilovat, péct, smažit, dusit nebo plnit.

🥗 Nutriční hodnoty a zdravotní přínosy

Lilek je nízkokalorická zelenina s vysokým obsahem vlákniny, vitamínů a minerálů.

Přibližné nutriční hodnoty na 100 g syrového lilku:

  • Energie: 25 kcal
  • Sacharidy: 6 g
  • Vláknina: 3 g
  • Bílkoviny: 1 g
  • Tuky: 0,2 g

Je dobrým zdrojem manganu, draslíku, vitamínu K a vitamínů skupiny B (zejména B1 a B6).

Fialová slupka lilku obsahuje významný antioxidant zvaný nasunin, který patří do skupiny anthokyanů. Nasunin je známý svou schopností chránit buněčné membrány v mozku před poškozením volnými radikály. Lilek také obsahuje další antioxidanty, jako je kyselina chlorogenová.

Díky vysokému obsahu vlákniny a nízkému obsahu kalorií může konzumace lilku přispívat ke kontrole tělesné hmotnosti, regulaci hladiny cukru v krvi a podpoře zdravého trávení.

⚠️ Možná rizika a toxicita

Jako člen čeledi lilkovitých obsahuje lilek alkaloidy, především solanin. Koncentrace solaninu je však v moderních jedlých kultivarech velmi nízká a soustředí se hlavně v klíčcích a nezralých plodech. Běžná konzumace zralých, tepelně upravených lilků nepředstavuje žádné riziko. Tepelná úprava navíc obsah solaninu dále snižuje.

Zelené části rostliny (listy, stonek) jsou jedovaté a neměly by se konzumovat. U malého procenta populace se může vyskytnout alergie na lilek.

💡 Zajímavosti a kuriozity

  • Anglický název eggplant (vaječná rostlina) vznikl v 18. století v Evropě, kde se pěstovaly odrůdy s malými, bílými nebo žlutými plody, které připomínaly slepičí vejce.
  • V Spojeném království a Francii se používá název aubergine, který pochází z katalánštiny, přes arabštinu a perštinu až ze sanskrtu.
  • V Japonsku existuje přísloví: "Nedej své podzimní lilky sníst své snaše," které má několik výkladů – buď že jsou tak chutné, že je škoda se o ně dělit, nebo že lilek ochlazuje tělo a mohl by ohrozit plodnost mladé ženy.
  • Lilek má jednu z nejnižších hustot ze všech druhů zeleniny, což je dáno jeho houbovitou strukturou s mnoha vzduchovými kapsami.

🧑‍🏫 Pro laiky

  • Lilkovité (Solanaceae): Velká a rozmanitá rodina rostlin. Patří sem mnoho věcí, které jíme, jako jsou rajčata, brambory nebo papriky. Zároveň do ní patří i některé velmi jedovaté rostliny, například rulík zlomocný. Společným znakem je, že i u jedlých druhů mohou být některé části jedovaté (například zelené části brambor nebo listy rajčat).
  • Solanin: Přírodní jed, který si rostliny z této čeledi vyrábějí jako obranu proti škůdcům a chorobám. Ve velkém množství může způsobit žaludeční potíže. V lilku je ho ale tak málo (zvláště po uvaření), že je pro člověka zcela neškodný.
  • Antioxidanty (Nasunin): Jsou to látky, které v našem těle fungují jako "uklízecí četa". Chrání buňky před poškozením, které způsobuje stres, špatné ovzduší nebo nezdravé jídlo. Nasunin je specifický antioxidant, který dává lilku jeho krásnou fialovou barvu a je považován za prospěšný pro mozek.
  • Bobule (Berry): V běžné řeči si pod tím představíme jahodu nebo borůvku. V botanice je to ale přesně definovaný typ plodu, který vzniká z jednoho květu a má semena uvnitř měkké dužiny. Podle této definice jsou bobulemi i banány, okurky, rajčata a právě i lilek.


Tento článek je aktuální k datu 21.12.2025