Judea

Rozbalit box

Obsah boxu

Judea (hebrejsky יהודה, Jehuda; řecky Ἰουδαία, Ioudaía; latinsky Iudaea) je historický a geografický region v jižní části Levanty, který je ústředním bodem židovských dějin a náboženství. Název je odvozen od Judy, jednoho z dvanácti synů patriarchy Jákoba, a jeho potomků, kteří tvořili kmen Juda. Oblast Judeje zahrnuje Judské hory a Judskou poušť a jejím historickým, politickým i náboženským centrem byl vždy Jeruzalém. Pro křesťanství je region významný jako místo narození a působení Ježíše Krista.

🌍 Geografie a název

Judea je hornatá a z velké části suchá oblast. Na západě hraničí s pobřežní plání, na východě s Mrtvým mořem a údolím Jordánu, na severu se sousedním regionem Samařsko a na jihu s pouští Negev. Centrální část tvoří Judské hory, které se táhnou od severu k jihu a zahrnují města jako Jeruzalém, Betlém a Hebron. Směrem na východ se krajina prudce svažuje do Judské pouště, nehostinné oblasti plné skalních útesů a vádí.

Název Judea je latinskou a řeckou podobou hebrejského jména Jehuda. Původně označoval území kmene Juda, později Judské království. V helénistickém a římském období se termín používal pro označení židovského státu a následně římské provincie.

📜 Historie

📖 Starověké období

Po rozpadu sjednoceného izraelského království krále Šalomouna (kolem roku 930 př. n. l.) vzniklo na jihu samostatné Judské království s hlavním městem Jeruzalémem. Zatímco severní Izraelské království bylo v roce 722 př. n. l. dobyto Asyřany, Judsko si udrželo samostatnost déle. Jeho existence byla ukončena v roce 586 př. n. l., kdy babylonský král Nabukadnezar II. dobyl Jeruzalém, zničil První chrám a odvedl velkou část obyvatelstva do babylonského zajetí.

🏛️ Období druhého chrámu

Po dobytí Babylónie Perskou říší v roce 539 př. n. l. umožnil král Kýros II. Veliký Židům návrat do jejich vlasti. Navrátilci pod vedením Zerubábela a později Ezdráše a Nehemjáše obnovili Jeruzalém a postavili Druhý chrám. Judea se stala perskou provincií Jehud Medinata.

Po výbojích Alexandra Velikého se Judea dostala pod vliv helénistické kultury, nejprve pod nadvládu Ptolemaiovců z Egypta, později Seleukovců ze Sýrie. Snaha seleukovského krále Antiocha IV. Epifana o násilnou helenizaci a znesvěcení Chrámu vedla v roce 167 př. n. l. k Makabejskému povstání.

👑 Hasmoneovské království

Povstání vedené rodem Hasmoneovců (Juda Makabejský a jeho bratři) bylo úspěšné a vedlo k obnovení židovské nezávislosti. Vzniklo Hasmoneovské království, které po téměř sto let vládlo Judeji a postupně expandovalo na území dnešního Izraele a Jordánska. Během tohoto období došlo k vnitřním rozporům mezi frakcemi farizeů a saduceů, které stát oslabily.

🦅 Římská nadvláda

Vnitřní spory Hasmoneovců vedly k římské intervenci. V roce 63 př. n. l. dobyl římský vojevůdce Pompeius Veliký Jeruzalém a Judea se stala klientským státem Říma. Nejvýznamnějším panovníkem tohoto období byl Herodes Veliký, který byl Římany jmenován králem. Proslul svou krutostí, ale také rozsáhlou stavební činností, včetně velkolepé přestavby Druhého chrámu.

Po Herodově smrti bylo jeho království rozděleno mezi jeho syny. Nespokojenost s jejich vládou a rostoucí římský vliv vedly k tomu, že v roce 6 n. l. byla Judea přeměněna na římskou provincii Iudaea, spravovanou prefekty (později prokurátory), z nichž nejznámější je Pilát Pontský. Napětí mezi židovským obyvatelstvem a římskou správou neustále rostlo a vyvrcholilo v roce 66 n. l. První židovskou válkou.

Povstání bylo po čtyřech letech krvavých bojů potlačeno. V roce 70 n. l. římské legie pod vedením budoucího císaře Tita dobyly Jeruzalém a zničily Druhý chrám. Poslední odpor byl zlomen pádem pevnosti Masada v roce 73 n. l.

⚔️ Bar Kochbovo povstání a přejmenování

Posledním velkým pokusem o obnovení židovské nezávislosti bylo povstání Šimona bar Kochby v letech 132–135 n. l. proti císaři Hadriánovi. Po jeho brutálním potlačení se Římané rozhodli zcela zlomit židovskou identitu regionu. Císař Hadrián přejmenoval provincii na Syria Palaestina (podle Pelištejců, dávných nepřátel Izraelitů), Jeruzalém byl přebudován jako římské město Aelia Capitolina a Židům byl do něj zakázán vstup. Tím jméno Judea z oficiálních map na staletí zmizelo.

🕌 Středověk a novověk

Po rozdělení Římské říše se region stal součástí Byzantské říše. V 7. století byl dobyt arabskými vojsky a stal se součástí chalífátu. Během křížových výprav zde vzniklo Jeruzalémské království. Od 16. století až do konce první světové války byla oblast součástí Osmanské říše. Po válce připadla pod správu britského mandátu.

✝️ Náboženský význam

Judea má zásadní význam pro dvě největší světová náboženství:

• Judaismus: Je to srdce biblické "Země zaslíbené". Nachází se zde Jeruzalém s Chrámovou horou, nejposvátnější místo judaismu, a Zeď nářků. V Hebronu se nachází Jeskyně patriarchů, kde jsou podle tradice pohřbeni Abrahám, Izák a Jákob.
• Křesťanství: Podle Nového zákona se v judském Betlémě narodil Ježíš Kristus. V Jeruzalémě prožil poslední dny svého života, byl zde ukřižován a vzkříšen. Mnoho klíčových událostí jeho života a působení se odehrálo právě v Judeji.

🏛️ Archeologie

Region je mimořádně bohatý na archeologické nálezy. Mezi nejvýznamnější lokality patří:

• Jeruzalém: Pozůstatky z období Prvního i Druhého chrámu, včetně Davidova města a tunelů podél Zdi nářků.
• Masada: Pevnost Heroda Velikého, symbol posledního židovského odporu proti Římanům.
• Héródion: Herodův palác a pravděpodobné místo jeho hrobu.
• Kumrán: Místo nálezu svitků od Mrtvého moře, které poskytly neocenitelný vhled do judaismu v období Druhého chrámu.

🗺️ Moderní použití termínu

Po vzniku státu Izrael v roce 1948 se termíny Judea a Samařsko (hebrejsky: יהודה ושומרון, Jehuda ve-Šomron) začaly znovu používat, zejména v izraelském kontextu, pro označení území známého jako Západní břeh Jordánu. Toto označení zdůrazňuje historickou vazbu židovského národa na tuto zemi. Použití termínu je však politicky citlivé v rámci izraelsko-palestinského konfliktu.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Judeu jako historické srdce starověkého Izraele. Bylo to království, o kterém čteme v Bibli, s hlavním městem Jeruzalémem, kde stál slavný Šalomounův chrám. Pro Židy je to země jejich předků, králů jako David a proroků. Pro křesťany je to místo, kde se narodil a zemřel Ježíš.

Později tuto zemi ovládli Římané. Místní obyvatelé se proti nim několikrát vzbouřili, ale Římané povstání vždy tvrdě potlačili. Po posledním velkém povstání (kolem roku 135 n. l.) Římané dokonce změnili název oblasti, aby vymazali její židovskou historii. Jméno "Judea" se tak na dlouhou dobu přestalo používat. Dnes se tento název vrací, často v politických debatách o území Západního břehu Jordánu, což ukazuje, jak hluboké historické kořeny tento region má.

Šablona:Aktualizováno