Izraelsko-palestinský konflikt
Obsah boxu
Izraelsko-palestinský konflikt je jeden z nejdelších a nejkomplexnějších politických a vojenských sporů na světě. V jeho jádru stojí územní nároky dvou národů – Židů (reprezentovaných státem Izrael) a Palestinců – na stejnou část území v historické Palestině. Konflikt, jehož kořeny sahají do konce 19. století, se naplno rozhořel po vzniku státu Izrael v roce 1948 a prošel několika velkými válkami, povstáními (intifádami) a neúspěšnými mírovými procesy. Mezi hlavní sporné body patří otázka hranic, status města Jeruzalém, osud palestinských uprchlíků, existence izraelských osad na okupovaných územích a snaha Palestinců o vytvoření vlastního nezávislého státu.
💡 Pro laiky: O co v konfliktu jde?
Představte si starý dům s velkým pozemkem, kde kdysi dávno žila jedna rodina. Ta byla ale z domu na mnoho let vyhnána a rozešla se po světě. Mezitím se do domu nastěhovala a zabydlela jiná rodina, která zde žila po generace. Po dlouhé době se potomci původní rodiny začnou vracet a říkají: "Tohle je dům našich předků, máme na něj historické právo a chceme ho zpět." Rodina, která v domě mezitím žila, odpovídá: "My jsme se tu narodili, naši rodiče i prarodiče tu žili, je to náš jediný domov a nikam nepůjdeme."
Obě rodiny mají ze svého pohledu silné argumenty a hluboké citové pouto k domu. Jejich spor se rychle změní v hádky a rvačky o to, kdo bude v které místnosti bydlet, kdo bude používat zahradu a komu patří vchodové dveře.
- Židé (Izraelci) jsou jako potomci původní rodiny, kteří se po staletích v diaspoře a po hrůzách Holokaustu vrátili na místo, které považují za svou biblickou vlast.
- Palestinci jsou jako rodina, která na tomto území žila po staletí, a nyní čelí tomu, že o svůj domov přichází nebo se o něj musí dělit.
Konflikt se komplikuje tím, že obě strany si v minulosti navzájem ublížily, nedůvěřují si a mají strach. Navíc do jejich sporu mluví i sousedé (okolní státy) a správce celé ulice (OSN, USA), kteří se snaží najít řešení, ale často se přikloní na jednu či druhou stranu. Hlavní problém je, že obě rodiny chtějí v domě bezpečně a důstojně žít, ale nemohou se dohodnout, jak si ho spravedlivě rozdělit.
📜 Historické kořeny (do roku 1948)
Kořeny konfliktu sahají do konce 19. století, kdy v Evropě sílil politický sionismus – hnutí usilující o vytvoření židovského státu v historické Zemi izraelské (tehdy součásti Osmanské říše). To vedlo k vlnám židovské imigrace do Palestiny, což vyvolávalo napětí s místním arabským obyvatelstvem.
Po první světové válce se Osmanská říše rozpadla a území se dostalo pod správu Velké Británie jako Britský mandát Palestina. Britové se v Balfourově deklaraci z roku 1917 zavázali podpořit zřízení "židovské národní domoviny" v Palestině, což dále posílilo židovskou imigraci a zároveň i arabský odpor. Násilí mezi oběma komunitami eskalovalo, zejména během arabského povstání v letech 1936–1939.
Po druhé světové válce a Holokaustu zesílil mezinárodní tlak na řešení situace. Británie, neschopná situaci zvládnout, předala problém nově vzniklé Organizaci spojených národů (OSN). V roce 1947 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci č. 181, která navrhovala rozdělení mandátního území na nezávislý židovský a arabský stát, s Jeruzalémem pod mezinárodní správou. Židovské vedení plán přijalo, ale arabské státy a představitelé Palestinců ho rezolutně odmítli.
⚔️ Klíčové války a povstání
První arabsko-izraelská válka (1948)
Den po vyhlášení nezávislosti Státu Izrael, 14. května 1948, armády pěti arabských států (Egypt, Jordánsko, Sýrie, Libanon a Irák) napadly nově vzniklý stát. Válka, kterou Izraelci nazývají Válkou za nezávislost, skončila v roce 1949 vítězstvím Izraele. Izrael si udržel území přidělené plánem OSN a navíc obsadil asi 60 % území určeného pro arabský stát. Pásmo Gazy obsadil Egypt a Západní břeh Jordánu včetně Východního Jeruzaléma anektovalo Jordánsko. Pro Palestince tato válka znamená Nakba (katastrofa), během níž bylo více než 700 000 z nich vyhnáno nebo uprchlo ze svých domovů.
Šestidenní válka (1967)
V červnu 1967, po období rostoucího napětí a blokádě Tiranské úžiny Egyptem, Izrael provedl preventivní úder proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku. Během pouhých šesti dnů dosáhl drtivého vítězství a obsadil Pásmo Gazy a Sinajský poloostrov od Egypta, Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém od Jordánska a Golanské výšiny od Sýrie. Tento výsledek dramaticky změnil mapu regionu a dostal pod izraelskou vojenskou kontrolu více než milion Palestinců.
Jomkipurská válka (1973)
O největším židovském svátku Jom kipur v říjnu 1973 Egypt a Sýrie nečekaně zaútočily na Izrael ve snaze získat zpět ztracená území. Přestože byl Izrael zaskočen a utrpěl těžké ztráty, podařilo se mu útok odrazit a vojensky zvítězit. Válka však otřásla izraelským pocitem neporazitelnosti a vedla k mírovým jednáním, která vyvrcholila mírovou smlouvou s Egyptem v roce 1979.
První a druhá intifáda
V roce 1987 vypukla na okupovaných územích První intifáda, masové palestinské povstání charakterizované demonstracemi a házením kamenů. Vedla k zahájení mírového procesu. Po jeho krachu v roce 2000 následovala Druhá intifáda, která byla mnohem násilnější, s vlnou sebevražedných atentátů palestinských militantních skupin a tvrdými vojenskými operacemi ze strany Izraele.
🕊️ Mírový proces a jeho selhání
Největší nadějí na mír byly Dohody z Osla, podepsané v roce 1993 mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). Dohody vedly k vytvoření Palestinské autonomie s omezenou samosprávou nad částmi Západního břehu a Pásma Gazy. Měly být přechodným řešením na pět let, během nichž se měly dojednat klíčové otázky (hranice, Jeruzalém, uprchlíci).
Mírový proces však ztroskotal na summitu v Camp Davidu v roce 2000 a následném vypuknutí druhé intifády. Mezi hlavní příčiny selhání patřila pokračující výstavba izraelských osad, vlna teroristických útoků ze strany palestinských radikálů a neschopnost obou stran dohodnout se na klíčových kompromisech.
📈 Současný stav (2024–2025)
Situace na konci roku 2025 je poznamenána následky rozsáhlé války v Gaze, která vypukla po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023. Konflikt si vyžádal desítky tisíc obětí, převážně palestinských civilistů, a způsobil katastrofální humanitární krizi v Pásmu Gazy, kde OSN vyhlásila hladomor.
Na konci roku 2025 platí křehké příměří, které je výsledkem mezinárodního tlaku, zejména ze strany USA pod vedením prezidenta Donalda Trumpa. Plán zahrnuje postupné propouštění rukojmích a vězňů a nasazení mezinárodních stabilizačních sil. Pásmo Gazy je fakticky rozděleno na zónu kontrolovanou Izraelem a oblast, kde se Hamás snaží obnovit svůj vliv. Humanitární situace zůstává zoufalá, pomoc je do oblasti vpouštěna jen omezeně.
Politická jednání o trvalém řešení, zejména o dvoustátním řešení, jsou na bodu mrazu. Izraelská vláda pod vedením Benjamina Netanjahua vznik palestinského státu odmítá. Podpora dvoustátního řešení klesla na historická minima na obou stranách. Mezitím pokračuje rozšiřování Abrahámovských dohod, které normalizují vztahy mezi Izraelem a některými arabskými státy, což Palestinci vnímají jako zradu jejich věci.
🗺️ Klíčové sporné body
- Izraelské osady: Osady postavené Izraelem na okupovaném Západním břehu Jordánu jsou většinou mezinárodního společenství považovány za nelegální. Pro Palestince představují hlavní překážku pro vytvoření životaschopného státu.
- Status Jeruzaléma: Izrael považuje celý Jeruzalém za své hlavní město, zatímco Palestinci chtějí, aby se Východní Jeruzalém stal hlavním městem jejich budoucího státu.
- Palestinští uprchlíci: Palestinci požadují "právo na návrat" pro miliony uprchlíků a jejich potomků, kteří byli vysídleni od roku 1948. Izrael to odmítá z demografických důvodů, protože by to znamenalo konec židovské většiny ve státě.
- Hranice: Palestinci požadují, aby jejich stát vznikl na územích okupovaných v roce 1967 (Západní břeh a Pásmo Gazy), s tzv. Zelenou linií jako hranicí. Izrael to odmítá s odkazem na bezpečnostní potřeby.
- Bezpečnost: Izrael požaduje záruky, že palestinský stát bude demilitarizovaný a nebude pro něj představovat bezpečnostní hrozbu.