Novobabylonská říše
Obsah boxu
| Novobabylonská říše | |
|---|---|
| Māt Akkadī | |
| Soubor:Map of the Neo-Babylonian Empire.svg | |
| Územní rozsah Novobabylonské říše v době jejího největšího rozmachu | |
| Základní informace | |
| Hlavní město | Babylon |
| Největší město | Babylon |
| Úřední jazyk | Akkadština (babylonský dialekt) |
| Ostatní jazyky | Aramejština (lingua franca) |
| Náboženství | Mezopotámský polyteismus (hlavní bůh Marduk) |
| Státní zřízení | |
| Forma vlády | Absolutní monarchie |
| Hlava státu | Král |
| Geografie a demografie | |
| Hospodářství a identifikátory | |
| Vznik | 626 př. n. l. (korunovace Nabopolassara) |
| Zánik | 539 př. n. l. (dobytí Kýrem Velikým) |
| Předchůdce | Novoasyrská říše |
| Nástupce | Achaimenovská říše |
Novobabylonská říše, označovaná také jako Chaldejská říše, byla poslední velkou mezopotámskou říší ovládanou místními vládci. Existovala od korunovace krále Nabopolassara v roce 626 př. n. l. do dobytí Babylonu perským králem Kýrem Velikým v roce 539 př. n. l. Během své relativně krátké existence se stala dominantní mocností na Blízkém východě a její hlavní město Babylon zažilo období nebývalého rozkvětu, stavební činnosti a kulturního a vědeckého pokroku. Nejvýznamnějším panovníkem této éry byl Nebukadnesar II., jehož jméno je spojeno s výstavbou monumentálních staveb, jako byla Ištařina brána nebo legendární Semiramidiny visuté zahrady, a také s dobytím Judska a babylonským zajetím Židů.
📜 Historie
Historie Novobabylonské říše je příběhem rychlého vzestupu, krátkého, ale oslnivého vrcholu a stejně rychlého pádu.
崛起 Vzestup: Nabopolassar a pád Asýrie
Po staletích asyrské nadvlády nad Babylonií využil chaldejský vojevůdce Nabopolassar (vládl 626–605 př. n. l.) oslabení Novoasyrské říše způsobeného vnitřními spory. V roce 626 př. n. l. se nechal v Babylonu korunovat králem a zahájil dlouhou a vyčerpávající válku za nezávislost. Uzavřel strategické spojenectví s Medy, dalším národem toužícím po svržení asyrského jha.
Spojené babylonsko-médské síly postupně dobývaly klíčová asyrská města. V roce 614 př. n. l. padlo náboženské centrum Aššur a v roce 612 př. n. l. bylo po tříměsíčním obléhání dobyto a zničeno i hlavní město Ninive. Pád Ninive znamenal faktický konec Asyrské říše, ačkoliv zbytky asyrské armády ještě několik let kladly odpor v západních částech bývalé říše. V roce 605 př. n. l. korunní princ Nebukadnesar II. drtivě porazil spojené asyrsko-egyptské vojsko v bitvě u Karchemiše, čímž definitivně potvrdil babylonskou nadvládu nad Sýrií a Levantou.
🏛️ Vrchol moci: Nebukadnesar II.
Po smrti svého otce nastoupil na trůn Nebukadnesar II. (vládl 605–562 př. n. l.), nejmocnější a nejdéle vládnoucí panovník dynastie. Jeho vláda představuje zlatý věk Novobabylonské říše. Byl nejen schopným vojenským stratégem, ale také velkolepým stavitelem.
Vojensky si podrobil celou Levantu až k hranicím Egypta. Jeho nejznámějším vojenským činem je dobytí Judského království. Po několika povstáních v roce 587/586 př. n. l. dobyl a zničil Jeruzalém, včetně Šalomounova chrámu, a odvedl velkou část židovské elity do babylonského zajetí. Tato událost je podrobně popsána v Bibli a hluboce ovlivnila formování judaismu.
Nebukadnesar II. proměnil Babylon v nejvelkolepější město tehdejšího světa. Nechal vybudovat mohutné dvojité hradby, slavnou Ištařinu bránu zdobenou glazovanými cihlami s motivy draků a býků, a zrekonstruoval hlavní chrám boha Marduka, Esagila, s přilehlým zikkuratem Etemenanki, který je považován za předlohu biblické Babylonské věže. Jemu jsou také připisovány legendární Semiramidiny visuté zahrady, jeden ze sedmi divů starověkého světa.
📉 Úpadek a poslední králové
Po Nebukadnesarově smrti nastalo období nestability. Jeho nástupci vládli jen krátce a byli často svrženi palácovými převraty.
- Amél-Marduk (562–560 př. n. l.): Nebukadnesarův syn, známý z Bible jako Evil-Merodach. Omilostnil judského krále Jojachina. Byl zavražděn svým švagrem.
- Neriglissar (560–556 př. n. l.): Nebukadnesarův zeť. Vedl úspěšné vojenské tažení do Kilikie.
- Lábaši-Marduk (556 př. n. l.): Neriglissarův syn, vládl jen několik měsíců, než byl jako dítě svržen a zabit.
Posledním králem Novobabylonské říše se stal Nabonid (vládl 556–539 př. n. l.), který nebyl členem královské rodiny. Byl to vzdělaný muž se zájmem o historii a archeologii, ale jeho náboženská politika vyvolala silný odpor. Upřednostňoval kult měsíčního boha Sína na úkor hlavního babylonského boha Marduka, což vedlo ke konfliktu s mocným Mardukovým kněžstvem v Babylonu. Velkou část své vlády strávil v oáze Tajmá v Arábii, zatímco správu Babylonu přenechal svému synovi Belšasarovi.
멸 Zánik: Perská invaze
Zatímco byla babylonská elita vnitřně rozpolcená, na východě rostla nová hrozba – Achaimenovská říše pod vedením Kýra Velikého. V roce 539 př. n. l. Kýros vtrhl do Babylonie. Babylonská armáda pod vedením Belšasara byla poražena v bitvě u Opisu. Krátce nato perská vojska vstoupila do Babylonu bez boje. Podle některých pramenů jim otevřeli brány nespokojení obyvatelé a Mardukovo kněžstvo. Nabonid byl zajat a říše se stala součástí Perské říše. Kýros se prezentoval jako osvoboditel a obnovitel Mardukova kultu a umožnil deportovaným národům, včetně Židů, návrat do jejich vlasti.
🏛️ Státní správa a společnost
Novobabylonská říše navazovala na tisícileté tradice mezopotámské státní správy. V jejím čele stál absolutistický monarcha, který byl považován za zástupce bohů na zemi. Král byl nejvyšším velitelem armády, nejvyšším soudcem a nejvyšším knězem.
Říše byla rozdělena na provincie spravované guvernéry, kteří byli zodpovědní králi. Ekonomika byla založena na zemědělství, které bylo závislé na rozsáhlém systému zavlažovacích kanálů napájených řekami Eufrat a Tigris. Důležitou roli hrál také dálkový obchod.
Společnost byla silně hierarchizovaná. Na vrcholu stál král a jeho dvůr, následovala kněžská a vojenská aristokracie, úředníci a písaři. Většinu populace tvořili svobodní rolníci, řemeslníci a obchodníci. Na nejnižším stupni společenského žebříčku stáli otroci, kteří byli buď válečnými zajatci, nebo se do otroctví dostali kvůli dluhům.
⚙️ Kultura a věda
Období Novobabylonské říše bylo časem velkého kulturního a vědeckého rozkvětu, který čerpal z bohatého dědictví starších mezopotámských civilizací.
- Architektura a umění: Jak již bylo zmíněno, Babylon se stal architektonickým skvostem. Charakteristickým prvkem byla masivní cihlová architektura, zejména použití glazovaných cihel s barevnými reliéfy zvířat (lvi, býci, draci-mušchuššu), které zdobily brány a paláce.
- Astronomie a astrologie: Babylónští kněží a astronomové dosáhli v pozorování oblohy mimořádné přesnosti. Systematicky zaznamenávali pohyby planet, zatmění Slunce a Měsíce a vytvořili zvěrokruh s dvanácti znameními. Jejich astronomické deníky jsou cenným zdrojem informací. Jejich poznatky později převzali a dále rozvinuli Řekové. Astrologie byla neoddělitelně spjata s astronomií a vírou, že postavení nebeských těles ovlivňuje dění na Zemi.
- Matematika: Babyloňané používali šedesátkovou (sexagesimální) soustavu, jejíž pozůstatky dodnes používáme při měření času (60 minut, 60 sekund) a úhlů (360 stupňů).
- Literatura: Pokračovalo se v opisování a studiu starších literárních děl, jako je Epos o Gilgamešovi. Psalo se klínovým písmem na hliněné tabulky.
🌍 Geografický rozsah a ekonomika
V době svého největšího rozmachu za vlády Nebukadnesara II. se říše rozkládala na území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Jordánska, Izraele, Palestiny, Kuvajtu a částí Saúdské Arábie a Turecka. Ovládala tak celou oblast tzv. Úrodného půlměsíce.
Základem ekonomiky bylo intenzivní zemědělství, které produkovalo přebytky ječmene, pšenice, datlí a dalších plodin. Tyto přebytky umožňovaly rozvoj řemesel a obchodu. Babylon byl křižovatkou obchodních cest spojujících Perský záliv se Středomořím a Anatolií. Dovážely se suroviny, které Mezopotámie postrádala, jako dřevo, kámen a kovy.
📖 Odkaz a význam
Novobabylonská říše, ač existovala jen necelé století, zanechala hlubokou stopu v historii.
- Biblický odkaz: Babylon se stal v biblické tradici symbolem pýchy, útlaku a hříchu. Příběhy o Babylonské věži, zničení Jeruzaléma a babylonském zajetí formovaly židovské i křesťanské myšlení po tisíciletí. Postava Nebukadnesara je jednou z klíčových postav Starého zákona.
- Kulturní a vědecké dědictví: Babylonské poznatky v astronomii a matematice byly zásadní pro další vývoj těchto věd v antickém světě.
- Symbol velkoleposti: Jméno Babylon se stalo synonymem pro obrovské, bohaté a kosmopolitní město. Obraz velkolepého města s jeho hradbami, chrámy a zahradami fascinoval lidi po celou historii.
🧐 Pro laiky
- Chaldejská dynastie: Jedná se o jiné označení pro vládnoucí rodinu Novobabylonské říše. Chaldejci byli semitský kmen, který žil v jižní Babylonii a z jehož řad pocházel zakladatel říše Nabopolassar.
- Zikkurat: Stupňovitá věž, která byla součástí chrámového komplexu v Mezopotámii. Sloužila jako symbolické spojení mezi nebem a zemí, jako "schody pro bohy". Nejslavnějším zikkuratem byl Etemenanki v Babylonu, známý jako Babylonská věž.
- Klínové písmo: Jeden z nejstarších systémů písma na světě. Znaky se vyrývaly rákosovým pisátkem do měkkých hliněných tabulek, které se pak sušily na slunci nebo vypalovaly. Každý znak měl tvar klínu, odtud název.
- Marduk: Hlavní bůh města Babylon a patron Novobabylonské říše. Byl považován za krále bohů, který porazil chaos (reprezentovaný dračicí Tiamat) a nastolil ve světě řád.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 22.12.2025