Jakub I. Stuart
Obsah boxu
| Jakub I. a VI. | |
|---|---|
| Charles James Stuart | |
 | |
| Portrét Jakuba I. od Daniela Mytense, cca 1621 | |
| Titul | Král Anglie, Skotska a Irska |
| Období vlády | Král Skotska: 24. července 1567 – 27. března 1625 Král Anglie a Irska: 24. března 1603 – 27. března 1625 |
| Korunovace | Skotsko: 29. července 1567 Anglie: 25. července 1603 |
| Předchůdce | Ve Skotsku: Marie Stuartovna V Anglii a Irsku: Alžběta I. |
| Nástupce | Karel I. Stuart |
| Datum narození | 19. června 1566 |
| Místo narození | Edinburghský hrad, Edinburgh, Skotské království |
| Datum úmrtí | 27. března 1625 (58 let) |
| Místo úmrtí | Theobalds House, Hertfordshire, Anglické království |
| Místo pohřbení | Westminsterské opatství, Londýn |
| Dynastie | Stuartovci |
| Otec | Jindřich Stuart, lord Darnley |
| Matka | Marie Stuartovna |
| Manželka/y | Anna Dánská |
| Děti | Jindřich Frederik, princ z Walesu Alžběta Stuartovna Karel I. Stuart Robert Stuart, vévoda z Kintyre Marie Stuartovna Žofie Stuartovna |
| Náboženství | anglikánství, kalvinismus |
Jakub I. Stuart (v Anglii jako Jakub I., ve Skotsku jako Jakub VI.; anglicky James VI and I; * 19. června 1566, Edinburgh – † 27. března 1625, Theobalds House) byl od roku 1567 králem skotským a od roku 1603 také králem anglickým a irským. Byl prvním panovníkem, který vládl všem třem královstvím současně, a používal titul král Velké Británie. Jeho nástupem na anglický trůn došlo k personální unii známé jako Unie korun, která položila základ budoucímu Spojenému království.
Byl synem skotské královny Marie Stuartovny a jejího druhého manžela Jindřicha Stuarta, lorda Darnleye. Na skotský trůn nastoupil ve věku pouhých třinácti měsíců poté, co byla jeho matka donucena k abdikaci. Během jeho dětství vládli zemi regenti. V roce 1603 zdědil anglický trůn po své bezdětné příbuzné, královně Alžbětě I., jako její nejbližší žijící příbuzný z rodu Tudorovců.
Jakubova vláda byla obdobím relativního míru a kulturního rozkvětu, známého jako Jakobínská éra. Sám byl vzdělaným mužem a autorem několika děl, včetně pojednání o čarodějnictví (Daemonologie) a teorie o božském právu králů. Jeho nejvýznamnějším kulturním odkazem je autorizace nového anglického překladu Bible, známého jako Bible krále Jakuba (King James Version), který zásadně ovlivnil anglický jazyk a literaturu. Jeho vláda však byla poznamenána i konflikty s anglickým parlamentem ohledně financí a náboženských otázek, které předznamenaly občanskou válku za vlády jeho syna a nástupce Karla I..
👑 Život před nástupem na anglický trůn (Jakub VI. Skotský)
👶 Dětství a korunovace
Jakub se narodil 19. června 1566 na Edinburghském hradě jako jediný syn skotské královny Marie Stuartovny a Jindřicha Stuarta, lorda Darnleye. Jeho narození bylo pro skotskou monarchii klíčové, neboť zajišťovalo následníka trůnu. Jeho dětství však bylo poznamenáno dramatickými a násilnými událostmi. V únoru 1567, když bylo Jakubovi pouhých osm měsíců, byl jeho otec lord Darnley zavražděn za nevyjasněných okolností. Podezření padlo na hraběte z Bothwellu, kterého si Marie Stuartovna krátce nato vzala za manžela, což vyvolalo povstání skotské šlechty.
V červenci 1567 byla Marie Stuartovna zajata a donucena abdikovat ve prospěch svého syna. Jakub byl korunován jako Jakub VI. ve věku třinácti měsíců v kostele Holy Rude ve Stirlingu. Svou matku již nikdy nespatřil; uprchla do Anglie, kde byla po téměř dvaceti letech věznění na příkaz královny Alžběty I. v roce 1587 popravena.
Během Jakubova dětství a dospívání vládla ve Skotsku řada regentů, kteří často umírali násilnou smrtí v bojích o moc mezi šlechtickými frakcemi. Mezi jeho regenty patřili hrabě z Moray, hrabě z Lennox (jeho dědeček) a hrabě z Morton. Mladý král získal vynikající vzdělání pod vedením historika a humanisty George Buchanana, který se mu snažil vštípit odpor k tyranii a víru v omezenou monarchii, ačkoliv Jakub si později vytvořil vlastní teorii o absolutní moci panovníka z boží vůle.
🏛️ Vláda ve Skotsku
Jakub formálně převzal vládu v roce 1583, ale i poté musel neustále balancovat mezi mocnými šlechtickými rody a presbyteriánskou církví, která měla značný vliv. Jeho vláda ve Skotsku byla poznamenána snahou o posílení královské moci a centralizaci státu. Podařilo se mu potlačit několik spiknutí a upevnit svou autoritu.
Jedním z nechvalně proslulých aspektů jeho skotské vlády byly Čarodějnické procesy v North Berwicku v letech 1590–1591. Král se o čarodějnictví osobně zajímal, a dokonce se účastnil výslechů obviněných. Věřil, že čarodějnice se spikly, aby pomocí magie potopily loď, na které se vracel se svou novou manželkou Annou Dánskou z Dánska. Své názory na toto téma později sepsal v knize Daemonologie (1597), která se stala jakýmsi manuálem pro lovce čarodějnic.
V zahraniční politice se snažil udržovat dobré vztahy s Anglií, protože si byl vědom, že jako pravnuk Jindřicha VII. je nejpravděpodobnějším nástupcem bezdětné Alžběty I. Navzdory popravě své matky se vyhnul otevřenému konfliktu s Anglií a v roce 1586 uzavřel smlouvu z Berwicku, která potvrdila spojenectví obou zemí.
🏴 Králem Anglie a Irska (Jakub I.)
🤝 Unie korun
Alžběta I. zemřela 24. března 1603 a Jakub, jako její nejbližší protestantský příbuzný, se stal jejím nástupcem. Jeho nástup na anglický trůn proběhl hladce a byl v Anglii všeobecně vítán. Tímto aktem došlo k tzv. Unii korun, kdy se Skotsko, Anglie a Irsko ocitly pod vládou jednoho panovníka. Jakub se stal prvním králem, který se označoval jako král Velké Británie, ačkoliv formální politické sjednocení obou království nastalo až v roce 1707.
Jakub se přestěhoval do Londýna a do svého rodného Skotska se vrátil již jen jednou. Přestože obě země zůstaly samostatnými státy s vlastními parlamenty, zákony a církvemi, unie korun znamenala konec staletých anglo-skotských válek a položila základ pro budoucí sjednocený stát.
⛪ Náboženské napětí
Jakubova vláda v Anglii byla od počátku poznamenána náboženským napětím. Katolíci, kteří doufali ve větší toleranci, byli zklamáni. To vedlo k několika spiknutím, z nichž nejznámější je Spiknutí střelného prachu (Gunpowder Plot) v roce 1605. Skupina katolických spiklenců vedená Robertem Catesbym a zahrnující Guye Fawkese se pokusila vyhodit do povětří budovu parlamentu během králova projevu. Spiknutí bylo odhaleno a jeho neúspěch vedl k zpřísnění protikatolických zákonů a posílení protikatolických nálad v zemi.
Na druhé straně spektra stáli Puritáni, radikální protestanti, kteří usilovali o "očištění" anglikánské církve od zbytků katolicismu. Jakub, který byl vychován jako kalvinista, s nimi zpočátku sympatizoval, ale na konferenci v Hampton Courtu v roce 1604 odmítl většinu jejich požadavků. Obával se, že jejich presbyteriánský model církevní správy by mohl ohrozit královskou autoritu. Jeho postoj shrnoval výrok: "Žádný biskup, žádný král."
Jediným významným výsledkem této konference bylo jeho rozhodnutí autorizovat nový anglický překlad Bible. Práce na něm trvala sedm let a výsledná Bible krále Jakuba (King James Version), vydaná v roce 1611, se stala standardním textem pro anglicky mluvící protestanty na celá staletí.
👑 Vztah s parlamentem
Jakub byl pevným zastáncem teorie o božském právu králů, podle níž panovník odvozuje svou moc přímo od Boha a je zodpovědný pouze jemu, nikoli svým poddaným nebo parlamentu. Tento postoj ho nevyhnutelně přivedl do konfliktu s anglickým parlamentem, který si nárokoval právo schvalovat daně a podílet se na vládě.
Hlavními zdroji sporů byly finance. Jakub zdědil po Alžbětě I. značný dluh a jeho dvůr byl známý svou extravagancí a štědrostí vůči oblíbencům, což státní pokladnu dále zatěžovalo. Když žádal parlament o nové daně, poslanci často podmiňovali svůj souhlas politickými ústupky, což král považoval za útok na svou svrchovanost. Během své vlády parlament několikrát rozpustil a snažil se vládnout bez něj, což vedlo k prohlubování napětí, které plně propuklo za vlády jeho syna Karla I. a vyvrcholilo anglickou občanskou válkou.
👨👩👧👦 Osobní život a rodina
💍 Manželství a potomci
V roce 1589 se Jakub oženil s Annou Dánskou, dcerou dánského a norského krále Frederika II.. Jejich vztah byl zpočátku láskyplný, ale postupem času se odcizili, ačkoliv si navzájem projevovali respekt. Měli spolu sedm dětí, z nichž se dospělosti dožily tři:
- Jindřich Frederik, princ z Walesu (1594–1612) – talentovaný a populární následník trůnu, jehož předčasná smrt na břišní tyfus byla celonárodní tragédií.
- Alžběta Stuartovna (1596–1662) – provdala se za Fridricha Falckého, "zimního krále", a stala se tak českou královnou. Její vnučkou byla Žofie Hannoverská, jejíž syn Jiří I. nastoupil na britský trůn jako první panovník z hannoverské dynastie.
- Karel I. Stuart (1600–1649) – po smrti staršího bratra se stal následníkem a po otci králem. Jeho konflikty s parlamentem vedly k občanské válce a jeho vlastní popravě.
❤️ Dvořané a oblíbenci
Jakub byl známý tím, že si vytvářel velmi blízké vztahy s atraktivními mladými muži u svého dvora. Tyto vztahy vedly ke spekulacím o jeho sexualitě již za jeho života a jsou předmětem diskusí historiků dodnes. Mezi jeho nejvýznamnější oblíbence (favority) patřili:
- Robert Carr, 1. hrabě ze Somersetu – jeho vliv na krále byl značný až do skandálu spojeného s vraždou Thomase Overburyho, který vedl k jeho pádu.
- George Villiers, 1. vévoda z Buckinghamu – stal se Jakubovým nejbližším společníkem a rádcem v posledních letech jeho vlády. Jeho vliv přetrval i za vlády Karla I. a byl velmi nepopulární jak u dvora, tak u veřejnosti.
Král své favority zahrnoval tituly, pozemky a politickou mocí, což vyvolávalo nelibost u staré šlechty a přispívalo k napětí u dvora i v zemi.
📜 Odkaz a hodnocení
Jakub I. zemřel 27. března 1625 ve věku 58 let, pravděpodobně na následky mrtvice nebo úplavice. Byl pohřben ve Westminsterském opatství v Londýně.
Historické hodnocení jeho vlády je smíšené. Na jedné straně byl inteligentní a vzdělaný panovník, který se snažil být mírotvorcem (sám se nazýval Rex Pacificus – král míru) a jehož vláda přinesla Anglii a Skotsku dlouhé období klidu. Jeho podpora umění a vědy vedla ke kulturnímu rozkvětu, jehož symbolem jsou díla Williama Shakespeara a Bena Jonsona. Jeho nejtrvalejším odkazem je Bible krále Jakuba.
Na druhé straně jeho víra v božské právo králů, jeho finanční nezodpovědnost a protežování nepopulárních oblíbenců vytvořily hluboké politické a náboženské rozpory, které zdědil jeho syn Karel I. Stuart. Tyto problémy nakonec vedly k pádu monarchie a k jedné z nejbouřlivějších kapitol britských dějin. Jakub I. tak zanechal svým nástupcům království, které bylo sice formálně sjednocené, ale vnitřně hluboce rozdělené.
⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025