Marie Stuartovna
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Marie Stuartovna (anglicky Mary, Queen of Scots; * 8. prosince 1542, Palác Linlithgow – 8. února 1587, hrad Fotheringhay) byla vládnoucí královna skotská v letech 1542 až 1567 a sňatkem s Františkem II. také královna francouzská v letech 1559 až 1560. Její život byl plný dramatických zvratů, politických intrik, náboženských konfliktů a osobních tragédií, které z ní učinily jednu z nejznámějších a nejkontroverznějších postav britské historie. Její nárok na anglický trůn z ní učinil úhlavní rivalku její sestřenice, anglické královny Alžběty I., což nakonec vedlo k jejímu dlouholetému věznění a popravě.
Narodila se jako jediný legitimní potomek skotského krále Jakuba V. a stala se královnou pouhých šest dní po svém narození, když její otec zemřel. Většinu dětství strávila ve Francii, kde byla vychovávána na královském dvoře a připravována na sňatek s francouzským dauphinem Františkem. Po jeho předčasné smrti se jako mladá vdova vrátila do Skotska, které bylo zmítáno náboženským konfliktem mezi katolíky a sílícími protestanty. Její následná manželství, nejprve s lordem Darnleyem a poté s hrabětem z Bothwellu, byla katastrofální a vedla k jejímu svržení z trůnu ve prospěch jejího syna Jakuba VI. Uprchla do Anglie, kde hledala ochranu u Alžběty I., místo toho však byla téměř devatenáct let držena v zajetí. Během této doby se stala ústřední postavou několika katolických spiknutí proti Alžbětě, což zpečetilo její osud.
📜 Život
👑 Dětství a francouzský dvůr
Marie se narodila v paláci Linlithgow jako dcera krále Jakuba V. a jeho francouzské manželky Marie de Guise. Její otec zemřel pouhých šest dní po jejím narození, údajně zdrcen porážkou skotských vojsk v bitvě u Solway Moss. Marie se tak okamžitě stala královnou. Vzhledem k jejímu věku byli jmenováni regenti, kteří měli vládnout jejím jménem.
Anglický král 
Jindřich VIII. se pokusil zajistit Mariin sňatek se svým synem Eduardem, čímž by došlo ke spojení anglické a skotské koruny. Tento plán, formalizovaný Smlouvou z Greenwiche v roce 1543, však narazil na odpor skotské šlechty a parlamentu, který smlouvu odmítl. Jindřich VIII. reagoval sérií vojenských vpádů do Skotska, známých jako "Drsné námluvy" (The Rough Wooing). Aby byla malá královna v bezpečí, její matka ji v roce 1548 poslala do Francie, kde byla zasnoubena s dauphinem Františkem, synem krále Jindřicha II.
Na francouzském dvoře, jednom z nejkulturnějších a nejbohatších v tehdejší Evropě, získala Marie vynikající vzdělání. Mluvila plynně francouzsky, latinsky, italsky, španělsky a řecky a věnovala se hudbě, tanci a poezii. V roce 1558 se provdala za Františka. Když o rok později zemřel Jindřich II., František nastoupil na trůn jako František II. a Marie se stala francouzskou královnou. Její postavení však netrvalo dlouho. Mladý a nemocný František II. zemřel v prosinci 1560 a z osmnáctileté Marie se stala vdova. Její tchyně, Kateřina Medicejská, se stala regentkou za nového krále Karla IX. a pro Marii již u francouzského dvora nebylo místo.
🏴 Návrat do Skotska a osobní vláda
V srpnu 1561 se Marie vrátila do Skotska. Připlula do země, která se během její nepřítomnosti dramaticky změnila. Skotská reformace, vedená charismatickým kazatelem Johnem Knoxem, proměnila Skotsko v převážně protestantskou zemi. Marie, oddaná katolička, se ocitla v čele protestantského království.
Zpočátku projevovala toleranci a pragmatismus. Obklopila se protestantskými poradci, včetně svého nevlastního bratra Jamese Stewarta, hraběte z Moray, a nezasahovala do nového náboženského uspořádání, pokud mohla soukromě praktikovat svou katolickou víru. Toto období její vlády bylo relativně úspěšné a stabilní. Její krása, šarm a inteligence na mnohé zapůsobily. John Knox ji však považoval za hrozbu a ve svých kázáních proti ní a její víře ostře vystupoval.
Hlavním politickým cílem Marie bylo zajistit si nástupnictví na anglický trůn. Jako pravnučka Jindřicha VII. měla silný dynastický nárok, který mnozí katolíci považovali za legitimnější než nárok Alžběty I., jejíž legitimitu zpochybňovali kvůli anulaci manželství jejích rodičů, Jindřicha VIII. a Anny Boleynové. Alžběta však Marii jako svou nástupkyni nikdy oficiálně neuznala.
💍 Manželství, intriky a pád
Hledání vhodného manžela se stalo klíčovou otázkou Mariiny vlády. Po odmítnutí několika evropských kandidátů se v roce 1565 provdala za svého bratrance, Jindřicha Stuarta, lorda Darnleyho. Darnley byl také potomkem Jindřicha VII. a jejich sňatek posílil nároky jejich budoucích dětí na anglický trůn. Manželství se však brzy ukázalo jako katastrofa. Darnley byl arogantní, ctižádostivý a politicky neschopný. Žárlil na Mariinu moc a na jejího italského tajemníka a oblíbence Davida Rizzia.
V březnu 1566 skupina protestantských lordů v čele se žárlivým Darnleyem brutálně zavraždila Rizzia přímo před očima těhotné Marie v paláci Holyrood. Tento čin Marii odcizil od manžela, a přestože se navenek usmířili, jejich vztah byl zničen. V červnu 1566 porodila syna Jakuba, budoucího krále.
V únoru 1567 byl dům v Kirk o' Field na předměstí Edinburghu, kde se Darnley zotavoval z nemoci, zničen mohutným výbuchem. Darnleyho tělo bylo nalezeno v zahradě, uškrcené. Podezření okamžitě padlo na Jamese Hepburna, 4. hraběte z Bothwellu, dobrodružného a ambiciózního šlechtice, a také na samotnou Marii. Bothwell byl sice v zinscenovaném procesu zproštěn viny, ale veřejné mínění bylo proti němu.
Jen tři měsíce po smrti svého manžela se Marie za Bothwella provdala, což byl pro skotskou šlechtu i veřejnost šokující a nepřijatelný krok. Tvrdila, že ji Bothwell unesl a donutil ke sňatku, ale mnozí věřili, že jednala dobrovolně. Proti královskému páru povstala koalice protestantských lordů. Jejich armády se střetly u Carberry Hill, ale k bitvě nedošlo. Marie se vzdala pod podmínkou, že Bothwellovi bude umožněn bezpečný odchod. Byla zajata a uvězněna na hradě Loch Leven na ostrově uprostřed jezera. Zde byla donucena abdikovat ve prospěch svého ročního syna Jakuba.
⛓️ Věznění v Anglii a poprava
V květnu 1568 se Marii podařilo z hradu Loch Leven uprchnout. Rychle shromáždila malou armádu, ale ta byla rozhodně poražena v bitvě u Langside. Marie uprchla na jih a překročila hranice do Anglie, kde doufala v pomoc od své sestřenice Alžběty I.
Alžběta se ocitla v obtížné situaci. Pomoci Marii získat zpět trůn by znamenalo podpořit myšlenku, že poddaní mohou svrhnout svého legitimního panovníka. Nechat ji volně odejít do Francie nebo Španělska by znamenalo riziko, že by se vrátila s cizí armádou. Ponechat ji v Anglii jako "hosta" znamenalo mít v zemi nebezpečnou rivalku s nárokem na trůn, která se mohla stát středobodem katolických spiknutí. Alžběta zvolila třetí možnost. Marie byla umístěna do "ochranné vazby", která se změnila v téměř devatenáctileté věznění na různých anglických hradech a panstvích.
Během svého zajetí se Marie skutečně stala ikonou katolického odporu proti Alžbětě. Byla zapletena do několika spiknutí, jejichž cílem bylo Alžbětu zavraždit a dosadit na trůn Marii. Nejvýznamnější byly Ridolfiho spiknutí (1571) a Babingtonovo spiknutí (1586). Právě Babingtonovo spiknutí se jí stalo osudným. Alžbětin ministr, Sir Francis Walsingham, nastražil past a zachytil Mariinu korespondenci, ve které explicitně schválila plán na zavraždění Alžběty.
S takovým důkazem v ruce byla Marie postavena před soud za zradu. Byla shledána vinnou a odsouzena k smrti. Alžběta I. dlouho váhala s podpisem rozsudku smrti nad jinou pomazanou královnou, ale nakonec podlehla tlaku svého parlamentu a poradců. Marie Stuartovna byla sťata 8. února 1587 ve Velkém sále hradu Fotheringhay. Ke popravě přistoupila s velkou důstojností a odvahou, oblečená v rudé barvě katolického mučednictví.
👑 Nároky na anglický trůn
Mariin nárok na anglický trůn byl hlavním zdrojem konfliktu s Alžbětou I. a ústředním motivem jejího života. Její nárok se odvíjel od její babičky, Markéty Tudorovny, která byla starší sestrou anglického krále Jindřicha VIII. Podle pravidel primogenitury, pokud by Alžběta I. zemřela bezdětná, byla Marie další v pořadí.
Problém byl komplikován náboženstvím. Mnoho katolíků v Anglii i v Evropě považovalo Alžbětu za nelegitimní, protože papež nikdy neuznal anulaci manželství Jindřicha VIII. s Kateřinou Aragonskou a jeho následný sňatek s Annou Boleynovou. Z jejich pohledu byla Marie Stuartovna právoplatnou královnou Anglie již od smrti Marie I. Tudorovny v roce 1558. Tento názor podporoval i francouzský král Jindřich II., který po nástupu Alžběty na trůn nechal Marii a jejího manžela Františka oficiálně užívat anglický královský znak.
Tento latentní nárok činil z Marie trvalou hrozbu pro Alžbětinu vládu a stabilitu Anglie. Alžběta, která sama bojovala o upevnění své moci v zemi rozdělené náboženstvím, nemohla tolerovat takovou rivalku, zejména když byla podporována mocnými katolickými státy jako Španělsko a Francie.
💌 Rakvičkové listy
"Rakvičkové listy" (Casket letters) je název pro soubor osmi dopisů, básní a dalších dokumentů, které údajně napsala Marie Stuartovna hraběti z Bothwellu. Tyto dokumenty byly nalezeny v postříbřené rakvičce po jejím zajetí v roce 1567. Jejich obsah měl dokazovat, že Marie a Bothwell byli milenci a že společně zosnovali vraždu jejího manžela, lorda Darnleyho.
Listy byly předloženy jako hlavní důkaz proti Marii během vyšetřování, které nařídila Alžběta I. v letech 1568-1569. Marie jejich pravost vždy popírala a tvrdila, že jde o podvrhy. Originály se nedochovaly, existují pouze dobové kopie a překlady. Historici se dodnes přou o jejich autentičnost. Někteří věří, že jsou pravé a usvědčují Marii z cizoložství a vraždy. Jiní tvrdí, že byly alespoň částečně zfalšovány jejími nepřáteli, aby ospravedlnili její svržení z trůnu. Neexistence originálů a politický kontext jejich "objevení" činí z Rakvičkových listů jednu z největších záhad britské historie.
🎭 Odkaz v kultuře
Život Marie Stuartovny, plný lásky, zrady, politiky a tragédie, inspiroval nespočet umělců. Stala se archetypem romantické hrdinky, jejíž osud byl předurčen silami mimo její kontrolu.
- Literatura: Její příběh zpracoval německý básník a dramatik Friedrich Schiller ve své slavné hře Maria Stuart (1800). Rakouský spisovatel Stefan Zweig napsal její podrobný životopis Marie Stuartovna (1935).
- Hudba: Italský skladatel Gaetano Donizetti složil operu Maria Stuarda (1835), která dramaticky zpracovává fiktivní setkání Marie a Alžběty.
- Film: Její život byl zfilmován mnohokrát. Mezi nejznámější patří film Marie, královna skotská (1971) s Vanessou Redgraveovou v hlavní roli a novější verze Marie, královna skotská (2018) se Saoirse Ronan jako Marií a Margot Robbie jako Alžbětou.
Její konečný triumf byl paradoxně dynastický. Její syn Jakub VI. Skotský se po smrti bezdětné Alžběty I. v roce 1603 stal králem Anglie jako Jakub I. a spojil tak koruny obou království. Všichni následující britští monarchové, včetně současné královské rodiny, jsou jejími potomky. V roce 1612 nechal Jakub ostatky své matky přenést z katedrály v Peterborough a slavnostně je pohřbít v honosné hrobce ve Westminsterském opatství, naproti hrobce Alžběty I.
🧐 Pro laiky
Představte si Evropu v 16. století jako kontinent rozdělený na dva nesmiřitelné tábory: katolíky a protestanty. Marie Stuartovna byla vychována jako oddaná katolička na francouzském dvoře, který byl centrem katolické moci. Když se vrátila do Skotska, přišla do země, kde se rychle šířil protestantismus. Bylo to, jako by se dnes přesvědčený zastánce jednoho politického extrému stal prezidentem země, kde má většinu opačný extrém.
Její hlavní rivalkou byla její sestřenice Alžběta I., královna sousední a mnohem mocnější Anglie. Alžběta byla protestantka. Pro mnoho katolíků v Evropě byla Alžběta nelegitimní vládkyní a právoplatnou královnou Anglie byla Marie. To z Marie dělalo neustálou hrozbu. Každý nespokojený katolík v Anglii viděl v Marii naději na změnu.
Když Marie po sérii skandálů (kontroverzní manželství, podezření z vraždy) uprchla ze Skotska do Anglie, Alžběta ji nechala uvěznit. Nechtěla ji popravit, protože to byl nebezpečný precedent (jedna královna popraví druhou), ale nemohla ji ani nechat jít, protože by se Marie mohla spojit s nepřáteli Anglie, jako bylo Španělsko, a vrátit se s armádou. Mariin život v anglickém vězení se tak stal dlouhou šachovou partií, která skončila matem – její popravou, když se prokázalo její zapojení do spiknutí s cílem Alžbětu zabít.