Diklofenak
Obsah boxu
Šablona:Infobox - léčivo Diklofenak je léčivá látka patřící do skupiny nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID). Používá se k tlumení bolesti, zmírnění zánětu a snižování horečky. Je široce předepisován k léčbě různých stavů, od akutní bolesti po chronická zánětlivá onemocnění, jako je artritida. Působí inhibicí produkce prostaglandinů, což jsou látky v těle zodpovědné za vznik bolesti a zánětu.
Diklofenak je dostupný v různých formách, včetně tablet, tobolek, čípků, injekčních roztoků a topických přípravků (gely, krémy, náplasti). V závislosti na síle a formě může být v některých zemích dostupný na lékařský předpis i jako volně prodejný lék.
📜 Historie
Diklofenak byl poprvé syntetizován v roce 1965 vědci ve švýcarské farmaceutické společnosti Ciba-Geigy (nyní součást společnosti Novartis). Na trh byl uveden v roce 1973 pod obchodním názvem Voltaren. Cílem vývoje bylo vytvořit účinnou protizánětlivou látku s lepším tolerančním profilem, zejména co se týče gastrointestinálního traktu, ve srovnání s tehdy dostupnými léky, jako byla kyselina acetylsalicylová nebo indometacin.
Díky své vysoké účinnosti se rychle stal jedním z nejčastěji předepisovaných NSAID na světě. Postupem času byly vyvinuty různé formy a soli (sodná, draselná, epolaminová), které umožňují rychlejší nástup účinku nebo cílené lokální působení. V posledních desetiletích se však také zvýšilo povědomí o jeho potenciálních kardiovaskulárních a gastrointestinálních rizicích, což vedlo k přísnějším regulacím a doporučením pro jeho užívání.
⚙️ Mechanismus účinku
Hlavní mechanismus účinku diklofenaku spočívá v neselektivní inhibici enzymů cyklooxygenáza (COX), konkrétně izoforem COX-1 a COX-2.
- Inhibice COX-2: Tento enzym se podílí na syntéze prostaglandinů v místě zánětu. Blokováním COX-2 diklofenak snižuje produkci těchto mediátorů, což vede k protizánětlivému (antiflogistickému) a bolest tlumícímu (analgetickému) účinku.
- Inhibice COX-1: Tento enzym je zodpovědný za produkci prostaglandinů, které mají ochrannou funkci, například chrání sliznici žaludku a podílejí se na správné funkci krevních destiček a ledvin. Inhibice COX-1 je spojena s většinou nežádoucích účinků NSAID, zejména s poškozením gastrointestinálního traktu.
Ačkoliv je diklofenak klasifikován jako neselektivní inhibitor, vykazuje určitou preferenční inhibici vůči COX-2 ve srovnání s jinými tradičními NSAID, jako je ibuprofen nebo naproxen. Není však tak selektivní jako léky ze skupiny koxibů. Předpokládá se, že diklofenak může mít i další mechanismy účinku, například ovlivnění metabolismu kyseliny arachidonové nebo snížení koncentrace volných radikál v místě zánětu.
💊 Lékařské využití
Diklofenak se používá k léčbě široké škály akutních i chronických stavů spojených s bolestí a zánětem.
🦴 Onemocnění pohybového aparátu
- Revmatoidní artritida: Chronické autoimunitní onemocnění postihující klouby.
- Artróza: Degenerativní onemocnění kloubů.
- Ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc): Chronické zánětlivé onemocnění postihující především páteř.
- Akutní záchvaty dny.
- Bolesti zad, zánět šlach (tendinitida), zánět tíhového váčku (burzitida) a další revmatická onemocnění měkkých tkání.
🤕 Akutní bolestivé stavy
- Pooperační bolest.
- Poúrazová bolest a otoky (např. při podvrtnutí).
- Bolestivá menstruace (dysmenorea).
- Ledvinová a žlučníková kolika.
- Akutní záchvaty migrény.
🧴 Topické použití
Lokální formy (gely, náplasti) se používají k léčbě lokalizované bolesti a zánětu, například u sportovních zranění, artrózy povrchových kloubů (např. kolena, ruce) nebo u zánětů šlach. Výhodou je nižší riziko systémových nežádoucích účinků.
⚠️ Nežádoucí účinky
Jako všechny léky ze skupiny NSAID má i diklofenak řadu potenciálních nežádoucích účinků, z nichž některé mohou být závažné. Riziko se zvyšuje s délkou užívání a výší dávky.
- Gastrointestinální potíže: Nejčastější nežádoucí účinky. Patří sem nevolnost, zvracení, průjem, zácpa, bolesti břicha, nadýmání. Závažnější komplikace zahrnují vznik žaludečních vředů, krvácení do trávicího traktu nebo perforaci (proděravění) žaludku či střeva.
- Kardiovaskulární rizika: Užívání diklofenaku, zejména ve vyšších dávkách a dlouhodobě, je spojeno se zvýšeným rizikem trombotických příhod, jako je infarkt myokardu a cévní mozková příhoda. Riziko je srovnatelné nebo mírně vyšší než u selektivních COX-2 inhibitorů.
- Renální (ledvinové) účinky: Může způsobit zadržování tekutin a otoky, zvýšení krevní tlaku a v závažnějších případech akutní poškození ledvin. Zvláště ohroženi jsou pacienti s již existujícím onemocněním ledvin, srdečním selháním nebo starší pacienti.
- Hepatální (jaterní) účinky: Může dojít ke zvýšení hladin jaterních enzymů. Vzácně může způsobit závažné poškození jater.
- Kožní reakce: Vyrážka, svědění. Vzácně se mohou vyskytnout závažné reakce jako Stevens-Johnsonův syndrom.
- Další účinky: Bolesti hlavy, závratě, tinnitus (zvonění v uších).
🔬 Farmakokinetika
- Absorpce: Po perorálním podání se diklofenak rychle a kompletně vstřebává z trávicího traktu. Kvůli významnému first-pass efektu v játrech se do systémového oběhu dostane přibližně 50–60 % podané dávky. Potrava může zpomalit rychlost absorpce, ale neovlivňuje její celkový rozsah.
- Distribuce: Více než 99 % diklofenaku se váže na plazmatické bílkoviny, především na albumin. Dobře proniká do synoviální tekutiny v kloubech, kde dosahuje vyšších koncentrací než v krevní plazmě.
- Metabolismus: Je intenzivně metabolizován v játrech, hlavně prostřednictvím enzymu CYP2C9. Vzniká několik metabolitů, z nichž některé mají slabou farmakologickou aktivitu.
- Vylučování: Přibližně 60 % dávky se vyloučí močí ve formě metabolitů a méně než 1 % v nezměněné formě. Zbytek se vylučuje žlučí do stolice. Biologický poločas je krátký, přibližně 1–2 hodiny.
🌍 Dopad na životní prostředí
Diklofenak se stal nechvalně známým pro svůj devastující dopad na populace supů na indickém subkontinentu. V 90. letech 20. století a na začátku 21. století došlo v Indii, Pákistánu a Nepálu k masivnímu úhynu několika druhů supů rodu Gyps, jejichž populace se snížily o více než 97 %.
Příčinou bylo veterinární použití diklofenaku k léčbě zánětů u dobytka. Supi, kteří se živili mršinami léčených zvířat, byli vystaveni i malým dávkám léku, který u nich způsobuje akutní selhání ledvin a následnou smrt. Tento ekologický kolaps měl vážné následky, včetně nárůstu populací zdivočelých psů a potkanů a zvýšeného rizika šíření nemocí, jako je vzteklina.
V reakci na tuto krizi bylo veterinární použití diklofenaku v těchto zemích zakázáno (v Indii v roce 2006) a jako bezpečná alternativa byl zaveden meloxikam. Přesto se problém nelegálního používání diklofenaku stále objevuje. Podobné obavy byly vzneseny i v Evropě, například ve Španělsku, kde žijí velké populace supů.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že ve vašem těle máte malé "poslíčky bolesti a zánětu", které se jmenují prostaglandiny. Když se zraníte nebo máte v těle zánět (například v bolavém koleni), tělo jich začne vyrábět velké množství. Tito poslíčci pak dají mozku signál, že něco není v pořádku, a vy cítíte bolest, místo oteče a zčervená.
Diklofenak funguje jako "blokátor", který zastaví továrnu na výrobu těchto poslíčků. Konkrétně blokuje enzym zvaný cyklooxygenáza (COX), který je pro jejich výrobu nezbytný. Když je výroba poslíčků zablokována, jejich počet klesne. Méně poslíčků znamená méně signálů o bolesti a zánětu, takže se vám uleví.
Diklofenak patří do velké rodiny léků nazývaných nesteroidní protizánětlivé léky (zkráceně NSAID). Do této skupiny patří i známější léky jako ibuprofen nebo naproxen. Slovo "nesteroidní" znamená, že to nejsou steroidy (jako například kortizon), které se také používají proti zánětu, ale fungují jinak a mají jiné vedlejší účinky.