Přeskočit na obsah

Božská komedie

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - kniha

Božská komedie (italsky La Divina Commedia) je monumentální epická báseň a jedno ze základních děl světové literatury, jejímž autorem je florentský básník Dante Alighieri. Dílo vznikalo přibližně v letech 1308 až 1320, v době Dantova vyhnanství. Původní název byl pouze Komedie (Commedia); přívlastek Božská (Divina) přidal až Giovanni Boccaccio v roce 1555 na znamení úcty a tento název se později všeobecně ujal.

Jedná se o rozsáhlou alegorickou skladbu, která popisuje básníkovu imaginární pouť třemi záhrobními říšemi: Peklem, Očistcem a Rájem. Dílo je nejen hlubokou teologickou a filozofickou úvahou o lidském osudu, hříchu, pokání a spáse, ale také detailním obrazem středověké společnosti, politiky a kultury. Je psáno v italštině (konkrétně v toskánském dialektu), což významně přispělo k ustavení tohoto nářečí jako základu moderního italského spisovného jazyka.

📜 Vznik a kontext díla

Dante Alighieri začal psát Božskou komedii v období hluboké osobní i politické krize. V roce 1302 byl jako člen strany bílých guelfů odsouzen k vyhnanství z rodné Florencie, kam se již nikdy nesměl vrátit. Toto vykořenění a pocit nespravedlnosti hluboce ovlivnily jeho tvorbu. Cesta záhrobím se tak stává nejen alegorií cesty lidské duše k Bohu, ale také reflexí Dantova vlastního života, jeho politických bojů a hledání pravdy a spravedlnosti ve světě plném chaosu.

Dalším klíčovým motivem je postava Beatrice Portinari, Dantovy celoživotní platonické lásky. Beatrice, která zemřela v mladém věku, se v díle stává symbolem božské lásky, milosti a teologické pravdy. Zatímco v Pekle a Očistci je Dantovým průvodcem římský básník Vergilius, symbol lidského rozumu a antické moudrosti, v Ráji ho přebírá právě Beatrice, která jediná ho může dovést až před tvář samotného Boha.

Dílo je také syntézou středověkého vědění, čerpající z křesťanské teologie (zejména z učení Tomáše Akvinského), antické filozofie (Aristotelés, Platón), astronomie (ptolemaiovský geocentrismus) a dobové politické situace v Itálii a Evropě.

📖 Struktura a obsah

Božská komedie je rozdělena do tří částí (kantik): Peklo (Inferno), Očistec (Purgatorio) a Ráj (Paradiso). Každá část se skládá z 33 zpěvů, přičemž Peklo má navíc jeden úvodní zpěv, takže celkový počet zpěvů je 100. Celá báseň je psána ve specifické básnické formě zvané tercína (tříveršové sloky s rýmovým schématem aba bcb cdc...). Čísla 3 (symbol Svaté Trojice) a 10 (symbol dokonalosti) hrají v díle klíčovou symbolickou roli.

Dantova pouť začíná na Velký pátek roku 1300. Básník, zbloudilý v temném lese (symbol hříchu), se setkává s duchem Vergilia, který mu nabízí, že ho provede Peklem a Očistcem.

🔥 Peklo (Inferno)

Peklo je zobrazeno jako obrovský podzemní trychtýř, který vznikl pádem padlého anděla Lucifera z nebe. Je rozděleno do devíti soustředných kruhů, které se směrem dolů zužují. V každém kruhu jsou trestáni hříšníci podle závažnosti svých provinění – čím hlouběji, tím těžší hřích. Principem trestu je tzv. contrapasso, kdy trest alegoricky odpovídá povaze hříchu (např. smilníci jsou zmítáni věčnou vichřicí, která symbolizuje jejich vášně).

Nad branou Pekla stojí nápis: „Zanechte vší naděje, kdo vstupujete“ (Lasciate ogne speranza, voi ch'intrate).

  • Předpeklí: Pro lhostejné, kteří se za života nepřiklonili ani k dobru, ani ke zlu.
  • 1. kruh (Limbo): Pro nepokřtěné a ctnostné pohany (Homér, Sókratés, Platón, Saladin). Netrpí fyzickými tresty, ale žijí v touze po Bohu, kterého nikdy nespatří. Zde sídlí i Vergilius.
  • 2. kruh: Smilníci (Paolo a Francesca, Kleopatra, Helena).
  • 3. kruh: Nenasytní a labužníci.
  • 4. kruh: Lakomci a marnotratníci.
  • 5. kruh: Hněviví a zatrpklí.
  • 6. kruh: Kacíři (např. Epikúros).
  • 7. kruh: Násilníci (proti bližnímu, proti sobě, proti Bohu).
  • 8. kruh (Malebolge): Podvodníci, rozdělení do deseti žlabů (svůdci, lichváři, pokrytci, zloději). Zde Dante potkává například Odyssea.
  • 9. kruh (Kocyt): Zrádci, zamrzlí v ledovém jezeře. Je rozdělen na čtyři části podle typu zrady (zrada na příbuzných, na vlasti, na hostech, na dobrodincích). V samém středu země, v centru devátého kruhu, je uvězněn Lucifer, který ve svých třech tlamách drtí největší zrádce lidstva: Jidáše (zrádce Krista) a Bruta s Cassiem (zrádce Caesara).

🙏 Očistec (Purgatorio)

Po opuštění Pekla vystupují Dante s Vergiliem na druhé straně zeměkoule na horu Očistec. Je to ostrov uprostřed oceánu, který je přesným opakem Pekla – cesta vede vzhůru ke spáse a je plná naděje. Duše zde trpí, aby se očistily od svých hříchů, než budou moci vstoupit do Ráje. Očistec má sedm teras, které odpovídají sedmi hlavním hříchům, avšak v opačném pořadí než v Pekle (od nejtěžších po nejlehčí): pýcha, závist, hněv, lenost, lakomství, nestřídmost a smilstvo.

Na vrcholu Očistce se nachází Pozemský ráj (Eden), kde se Dante loučí s Vergiliem, který jako pohan nemůže vstoupit do křesťanského nebe. Zde Danta přebírá Beatrice, která mu vyčítá jeho hříchy a připravuje ho na cestu do Ráje.

✨ Ráj (Paradiso)

Ráj je zobrazen v souladu s ptolemaiovským modelem vesmíru. Skládá se z devíti nebeských sfér, které se otáčejí kolem Země. Každá sféra je spojena s jednou planetou a ctností. Duše blažených se Dantovi zjevují v té sféře, která odpovídá jejich pozemskému životu, ačkoliv všechny ve skutečnosti přebývají v desátém nebi, Empyreji, mimo čas a prostor, v přímé blízkosti Boha.

  • 1. nebe (Měsíc): Duše, které nesplnily své sliby.
  • 2. nebe (Merkur): Duše, které konaly dobro z touhy po slávě.
  • 3. nebe (Venuše): Duše milujících.
  • 4. nebe (Slunce): Duše moudrých teologů a filozofů (např. Tomáš Akvinský, Bonaventura).
  • 5. nebe (Mars): Duše bojovníků za víru.
  • 6. nebe (Jupiter): Duše spravedlivých panovníků.
  • 7. nebe (Saturn): Duše kontemplativních a mnichů.
  • 8. nebe (Stálice): Triumf Krista a Marie. Zde je Dante zkoušen z víry, naděje a lásky.
  • 9. nebe (Primum Mobile): První hybatel, zdroj pohybu všech sfér, obývaný andělskými kůry.

Za devíti sférami se nachází Empyrej, nehmotné nebe, kde duše svatých tvoří nebeskou Růži a hledí na Boha. Zde Beatrice předává Danta svatému Bernardovi z Clairvaux, který se za něj přimlouvá u Panny Marie. Báseň vrcholí Dantovým mystickým nazřením na Svatou Trojici a pochopením "lásky, jež hýbe sluncem i hvězdami" (l'amor che move il sole e l'altre stelle).

🎨 Umělecké a jazykové prostředky

  • Alegorie: Celé dílo je jednou velkou alegorií. Dante představuje hříšné lidstvo, Vergilius lidský rozum, Beatrice božskou milost a zjevení. Cesta záhrobím je cestou duše od hříchu k poznání a spáse.
  • Symbolika: Dílo je protkáno složitou symbolikou čísel (3, 7, 9, 10, 100), barev a postav.
  • Tercína: Tříveršová sloka s proplétaným rýmem (aba bcb cdc...), kterou Dante pro své dílo zdokonalil. Tento rytmus dává básni plynulý a nezastavitelný spád, podobně jako Dantova pouť.
  • Jazyk: Dante nepoužil latinu, jazyk vzdělanců, ale lidový toskánský dialekt. Tímto krokem nejen zpřístupnil dílo širšímu publiku, ale také položil základy moderního spisovného italského jazyka. Jeho slovní zásoba je nesmírně bohatá, kombinuje vznešené teologické termíny s hrubými a lidovými výrazy, zejména v Pekle.

🌍 Vliv a odkaz

Vliv Božské komedie na západní kulturu je nezměrný. Dílo se stalo inspiračním zdrojem pro nespočet umělců, spisovatelů a myslitelů.

Božská komedie je dodnes považována za jedno z největších děl světové literatury, které fascinuje svou komplexností, básnickou silou a hlubokým lidským poselstvím o hledání smyslu života.

🇨🇿 České překlady

Do češtiny byla Božská komedie několikrát přeložena. Nejznámější a nejvlivnější je monumentální překlad Jaroslava Vrchlického z konce 19. století, který je ceněn pro svou básnickou kvalitu, i když je dnes považován za jazykově archaický.

V druhé polovině 20. století vznikl moderní a filologicky přesnější překlad, jehož autory byli Otto František Babler (Peklo, Ráj) a Jan Vladislav (Očistec). Nejnovější kompletní překlad, který je oceňován pro svou srozumitelnost a věrnost originálu, vytvořil na přelomu 20. a 21. století Vladimír Mikeš.

🤔 Pro laiky: Co je to alegorie?

Alegorie, neboli jinotaj, je umělecký prostředek, kdy postavy, děje a prostředí mají kromě svého doslovného významu ještě další, skrytý a hlubší smysl. Je to jako příběh ve příběhu. Božská komedie je dokonalým příkladem.

  • Doslovný příběh: Básník Dante se ztratí v lese a podnikne cestu Peklem, Očistcem a Rájem.
  • Alegorický (skrytý) význam:
   * **Dante:** Není to jen konkrétní člověk, ale představuje každého z nás, celé lidstvo na jeho životní pouti.
   * **Temný les:** Symbolizuje stav hříchu, zmatku a duchovní krize, ve které se člověk může ocitnout.
   * **Vergilius:** Starověký básník, kterého Dante obdivoval. V příběhu představuje lidský rozum, vědu a filozofii. Rozum nám může pomoci pochopit podstatu hříchu (Peklo) a cestu k nápravě (Očistec), ale sám o sobě nestačí k dosažení spásy.
   * **Beatrice:** Dantova láska. V příběhu symbolizuje božskou lásku, víru a teologii. Teprve s její pomocí (s pomocí víry) může člověk dojít až k Bohu (do Ráje).
   * **Cesta záhrobím:** Představuje duchovní cestu člověka od poznání vlastních chyb a hříchů, přes pokání a očištění, až k nejvyššímu poznání a spojení s Bohem.

Celá Božská komedie je tedy nejen fantastickým cestopisem po onom světě, ale především hlubokým zamyšlením nad lidským životem, morálkou a smyslem existence.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Božská_komedie&oldid=17656“