Očistec

Očistec
	Soubor:Dante Purgatorio.jpg
	Ilustrace Gustava Dorého k Božské komedii od Danteho, zobrazující horu Očistce
Původ	Křesťanství (Katolická církev)
Typ	Teologický koncept
Související	Nebe, Peklo, Hřích, Spása, Odpustky, Eschatologie, Poslední soud

Rozbalit box

Obsah boxu

Očistec (latinsky purgatorium, což znamená "očišťující") je v teologii Katolické církve a některých dalších křesťanských společenství posmrtný stav nebo proces očišťování, kterým procházejí duše těch, kdo zemřeli v přátelství s Bohem (ve stavu milosti posvěcující), ale nejsou ještě dokonale očištěni od následků svých hříchů. Cílem očistce je dosáhnout svatosti nezbytné pro vstup do nebeské slávy. Nejedná se o "druhou šanci" ani o mírnější formu pekla, ale o přechodný stav pro duše, které jsou si již jisty svou konečnou spásou.

Nauka o očistci je úzce spjata s vírou v posmrtnou spravedlnost, Boží milosrdenství a praxí modliteb za zemřelé. Zatímco Katolická církev má tuto nauku plně definovanou, protestantské církve ji většinou odmítají, a pravoslavné církve mají podobný koncept, ale s odlišným teologickým rámcem.

📜 Teologický základ a vývoj

Ačkoliv slovo "očistec" se v Bibli explicitně nevyskytuje, katolická teologie odvozuje tuto nauku z několika biblických pasáží a z tradice Církve.

📖 Biblické odkazy

Základní myšlenky, které vedly k formulaci nauky o očistci, lze nalézt v následujících textech:

2. kniha Makabejská (12, 43-46): Tento starozákonní text, který protestantské církve řadí mezi apokryfy, popisuje, jak Juda Makabejský nechal vykonat smírnou oběť za padlé vojáky, kteří se provinili modloslužbou. Text uvádí: "Proto dal vykonat tuto smírnou oběť za mrtvé, aby byli zproštěni hříchu." To naznačuje víru v možnost posmrtného očištění a účinnost modliteb živých za zemřelé.
První list Korintským (3, 13-15): Apoštol Pavel zde píše o dni soudu, kdy dílo každého člověka bude zjeveno a vyzkoušeno ohněm. "Čí dílo, které na něm postavil, potrvá, dostane odměnu. Čí dílo shoří, utrpí škodu; sám sice bude zachráněn, ale tak jako skrze oheň." Tento "očišťující oheň" je teology často interpretován jako metafora pro očistec.
Evangelium podle Matouše (12, 32): Ježíš mluví o hříchu proti Duchu Svatému a říká, že takový hřích "nebude odpuštěn ani v tomto věku, ani v budoucím". Z této formulace někteří teologové vyvozují, že některé hříchy mohou být odpuštěny až v budoucím věku, tedy po smrti.

🏛️ Vývoj v církevní tradici

Myšlenka posmrtného očišťování se postupně vyvíjela v dílech raných církevních otců.

Klement Alexandrijský a Órigenés ve 3. století mluvili o očišťujícím ohni (ignis purgatorius), který po smrti očišťuje duše.
Svatý Augustin (4.–5. století) ve svém díle O Boží obci rozpracoval myšlenku dočasných trestů za hříchy, které je třeba odpykat buď v tomto životě, nebo po smrti.
Svatý Řehoř Veliký (6. století) dále popularizoval tuto nauku a pevně ji zakotvil v západní teologii.

Formální definice nauky o očistci proběhla na několika církevních koncilech:

Druhý lyonský koncil (1274) potvrdil existenci očistce a definoval jej jako místo očišťování pro ty, kdo zemřeli v pokání, ale před smrtí nevykonali dostatečné zadostiučinění za své hříchy.
Florentský koncil (1439) znovu potvrdil tuto nauku v rámci snahy o sjednocení s východními církvemi.
Tridentský koncil (1545–1563) v reakci na protestantskou reformaci vydal dekret o očistci, který potvrdil jeho existenci a užitečnost modliteb a mší za zemřelé, ale zároveň varoval před příliš spekulativními a pověrečnými představami.

⚙️ Charakteristika Očistce

Podle Katechismu katolické církve (články 1030-1032) je očistec stavem, nikoliv nutně místem. Jeho hlavním účelem je příprava duše na setkání s Bohem.

Účel a povaha utrpení

Hlavním účelem očistce je očištění od tzv. časných trestů za hříchy. Katolická teologie rozlišuje mezi:

Věčným trestem: Odloučení od Boha (peklo), které je následkem smrtelného hříchu. Tento trest je odpuštěn ve svátosti smíření.
Časným trestem: Následek hříchu, který zůstává i po odpuštění viny. Je to jakási "porucha" či "nezhojená rána" na duši, kterou je třeba napravit. Toto napravení se děje skrze modlitbu, pokání, dobré skutky na zemi, nebo právě v očistci.

Utrpení v očistci má dvě hlavní složky: 1. Bolest ztráty (poena damni): Dočasná odloučenost od blaženého patření na Boha, po kterém duše intenzivně touží. Toto je považováno za největší utrpení. 2. Bolest smyslů (poena sensus): Tradičně byla popisována jako utrpení v ohni. Moderní teologie však tento "oheň" chápe spíše metaforicky jako vnitřní bolest z poznání vlastní nedokonalosti a láskyplný, avšak bolestný proces Božího očišťování.

Důležité je, že duše v očistci jsou si jisty svou spásou a jejich utrpení je prožíváno s nadějí a láskou, protože vědí, že je vede k Bohu.

Společenství svatých a pomoc duším

Klíčovým prvkem nauky o očistci je koncept společenství svatých, který propojuje tři stavy Církve:

Církev putující: Věřící na zemi.
Církev vítězná: Svatí v nebi.
Církev trpící: Duše v očistci.

Věřící na zemi mohou duším v očistci pomáhat zkrátit jejich očišťování, a to především:

Mší svatou: Považována za nejúčinnější pomoc.
Modlitbou: Zvláště modlitbou růžence a modlitbami za zemřelé.
Almužnou a skutky milosrdenství.
Získáváním odpustků: Odpustky jsou odpuštění časných trestů před Bohem za hříchy, jejichž vina již byla zahlazena. Církev je uděluje z pokladu zásluh Krista a svatých.

🌍 Postoje v různých křesťanských tradicích

Katolická církev: Plně přijímá nauku o očistci jako součást svého dogmatu.
Pravoslaví: Pravoslavné církve věří v posmrtný přechodný stav a v účinnost modliteb za zemřelé. Odmítají však latinský termín purgatorium a jeho právnické pojetí (časné tresty, odpustky, zásluhy). Jejich pojetí je méně definované a někdy se mluví o tzv. "mytarstvech" (celnicích), kterými duše prochází.
Protestantismus: Většina protestantských denominací (např. luteránství, kalvinismus, baptisté) nauku o očistci odmítá. Důvodem je především princip Sola scriptura (pouze Písmo), jelikož očistec není v Bibli explicitně zmíněn. Odmítají také praxi odpustků, která byla jedním z hlavních spouštěčů reformace. Věří, že Kristova oběť na kříži plně usmířila všechny hříchy a po smrti jde duše věřícího přímo do nebe.
Anglikánská církev: Oficiální stanovisko v 39 článcích anglikánské víry nauku o očistci odmítá jako "pověru". Nicméně v rámci anglo-katolického křídla církve je víra v očistec a modlitby za zemřelé rozšířená.

🎨 Očistec v kultuře a umění

Představa očistce hluboce ovlivnila evropskou kulturu, literaturu a umění, zejména ve středověku a baroku.

Literatura

Nejznámějším a nejvlivnějším zobrazením očistce je druhá část eposu Božská komedie od italského básníka Danteho Alighieriho (14. století). Danteho Očistec (Purgatorio) je obrovská hora uprostřed oceánu na jižní polokouli. Duše zde stoupají po sedmi terasách, z nichž každá odpovídá jednomu ze sedmi hlavních hříchů. Na každé terase podstupují očišťující tresty, které jsou protikladem daného hříchu (např. pyšní nesou těžké kameny, aby se naučili pokoře). Na vrcholu hory se nachází Zemský ráj, odkud duše vstupují do Nebe. Danteho dílo formovalo populární představu očistce na staletí.

Výtvarné umění

Ve výtvarném umění byl očistec často zobrazován jako místo s plameny, podobně jako peklo, ale s klíčovým rozdílem: přítomností andělů, kteří duše utěšují a odvádějí je do nebe. Duše jsou zobrazovány s nadějí a modlitbou, nikoliv v zoufalství. Tato zobrazení se často objevovala na oltářních obrazech a v kaplích zasvěcených duším v očistci.

Lidová zbožnost

Víra v očistec silně ovlivnila lidovou zbožnost. Svátek Vzpomínka na všechny věrné zemřelé (Dušičky), slavený 2. listopadu, je primárně věnován modlitbám za duše v očistci. S tím souvisí tradice návštěv hřbitovů, zapalování svíček a získávání odpustků pro zemřelé.

🤔 Pro laiky: Co je to očistec?

Představte si, že jste pozváni na velkolepou královskou svatbu, která představuje Nebe. Celý život jste se na ni těšili a připravovali. Těsně před vstupem do slavnostního sálu si ale nešťastnou náhodou ušpiníte své svatební šaty blátem. Tyto skvrny představují drobné hříchy, špatné návyky a nedokonalosti, které na vás ulpěly během života.

Král vás na svatbě stále chce a vaše pozvánka platí – jste zachráněni. Ale zároveň chce, abyste na oslavu vstoupili dokonale čistí a krásní, jak se na takovou událost sluší. Očistec je jako předsíň, kde vám laskaví služebníci (andělé) pomohou šaty vyčistit. Ten proces může být nepříjemný – drhnutí skvrn může bolet – ale vy víte, že je to pro vaše dobro a že hned poté vstoupíte do radosti. Není to trest v pravém slova smyslu, ale nutná a láskyplná příprava na dokonalé štěstí s Bohem. Modlitby vašich přátel (věřících na zemi) jsou jako speciální čisticí prostředky, které celý proces urychlují.

Šablona:Aktualizováno