T. S. Eliot
Obsah boxu
Šablona:Infobox - spisovatel Thomas Stearns Eliot OM (* 26. září 1888 St. Louis, Missouri – 4. ledna 1965 Londýn), známý jako T. S. Eliot, byl americko-britský básník, esejista, dramatik, vydavatel a literární kritik. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav modernistického hnutí v literatuře 20. století. Jeho básnická skladba Pustá země (The Waste Land) z roku 1922 se stala klíčovým dílem moderní poezie. V roce 1948 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu za "jeho vynikající, průkopnický přínos současné poezii".
Narodil se ve Spojených státech, ale v roce 1914 se přestěhoval do Anglie, kde žil, pracoval a nakonec i zemřel. V roce 1927 přijal britské občanství a zároveň konvertoval k anglikánství, což hluboce ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Jeho dílo se vyznačuje intelektuální hloubkou, formální složitostí, častými aluzemi na světovou literaturu, mytologii a náboženství a tématy jako jsou duchovní vyprázdněnost moderní civilizace, plynutí času a hledání víry.
📜 Život
🇺🇸 Raná léta a vzdělání v Americe
Thomas Stearns Eliot se narodil ve městě St. Louis ve státě Missouri do prominentní a zámožné rodiny s kořeny v Nové Anglii. Jeho otec, Henry Ware Eliot, byl úspěšným průmyslníkem a prezidentem společnosti Hydraulic-Press Brick Company. Jeho matka, Charlotte Champe Stearns, byla básnířka a sociální pracovnice. Výchova v duchu unitarismu vštípila mladému Eliotovi silný morální a intelektuální základ.
V letech 1906 až 1909 studoval na Harvardově univerzitě, kde se zaměřoval na filozofii, sanskrt a indickou filozofii. Zde ho ovlivnili významní myslitelé jako George Santayana a Irving Babbitt. Po získání bakalářského titulu pokračoval v magisterském studiu. Jeho rané básně, publikované ve studentském časopise The Harvard Advocate, již naznačovaly jeho budoucí směřování.
🇪🇺 Evropa a první manželství
V roce 1910 odjel do Paříže, kde na Sorbonně navštěvoval přednášky Henriho Bergsona a studoval francouzskou poezii, zejména dílo symbolistů jako byli Jules Laforgue a Stéphane Mallarmé. Po návratu na Harvard začal pracovat na disertační práci o britském filozofovi F. H. Bradleym.
V roce 1914 získal stipendium na Merton College na Oxfordské univerzitě v Anglii. Zde se seznámil s dalším americkým expatriotem, básníkem Ezrou Poundem, který okamžitě rozpoznal jeho geniální talent a stal se jeho mentorem, přítelem a klíčovým redaktorem jeho díla. Pound ho představil londýnským literárním kruhům, včetně skupiny imagistů.
V červnu 1915 se Eliot impulzivně oženil s Vivienne Haigh-Wood. Jejich manželství bylo od počátku velmi bouřlivé a nešťastné, poznamenané finančními problémy a především Vivienninými vážnými zdravotními (fyzickými i psychickými) potížemi. Trápení z tohoto vztahu se hluboce promítlo do temné a fragmentární povahy jeho poezie, zejména v Pusté zemi.
🇬🇧 Britské občanství a konverze
Aby se uživil, pracoval Eliot nejprve jako učitel a později, od roku 1917, v Lloyds Bank v Londýně. Tato zkušenost s monotónní prací v srdci finančního centra mu poskytla další materiál pro zobrazení odcizení moderního člověka. V roce 1925 opustil banku a nastoupil do nakladatelství Faber and Gwyer (později Faber and Faber), kde se postupně vypracoval na pozici ředitele a zůstal zde až do konce svého života. Jako redaktor měl obrovský vliv na formování britské literatury, když podporoval a vydával autory jako W. H. Auden, Stephen Spender nebo Ted Hughes.
Rok 1927 byl pro Eliota klíčovým zlomem. Dne 29. června přijal britské občanství a v listopadu téhož roku byl pokřtěn v anglikánské církvi. Tento krok znamenal završení jeho dlouhého duchovního hledání a odklon od skepse a zoufalství jeho rané tvorby. Svůj nový postoj shrnul ve slavné větě, že je "klasicista v literatuře, royalista v politice a anglo-katolík v náboženství".
🎭 Pozdní kariéra a druhé manželství
Od 30. let se Eliot stále více věnoval psaní veršovaných dramat. Jeho hra Vražda v katedrále (Murder in the Cathedral, 1935), pojednávající o mučednické smrti svatého Tomáše Becketa, se stala mezinárodním úspěchem. Následovaly další hry, které se snažily přenést veršované drama do moderního společenského prostředí, jako například Rodinné shromáždění (The Family Reunion, 1939) nebo Koktejlový dýchánek (The Cocktail Party, 1949).
V roce 1948 dosáhl vrcholu mezinárodního uznání, když mu byla udělena Nobelova cena za literaturu a britský Řád za zásluhy (Order of Merit). Jeho první žena Vivienne zemřela v roce 1947 v psychiatrické léčebně. V roce 1957 se Eliot, ve věku 68 let, oženil se svou o 38 let mladší sekretářkou Esmé Valerie Fletcher. Toto druhé manželství mu přineslo klid a štěstí, které v prvním svazku nikdy nepoznal.
T. S. Eliot zemřel v Londýně 4. ledna 1965 na rozedmu plic. Jeho popel je uložen v kostele sv. Michala v East Coker, vesnici v Somersetu, odkud pocházeli jeho předkové.
✍️ Dílo a styl
Eliotovo dílo je charakteristické svou intelektuální náročností, formální inovací a hlubokým dialogem s literární a kulturní tradicí.
詩 Poezie
Jeho básnická tvorba se obvykle dělí na dvě hlavní období, před a po jeho konverzi k anglikánství.
- Rané období (do 1927): Toto období je poznamenáno pocity deziluze, odcizení a duchovní prázdnoty. Klíčovou sbírkou je Prufrock a jiná pozorování (Prufrock and Other Observations, 1917), obsahující slavnou báseň Milostná píseň J. Alfreda Prufrocka. Vrcholem tohoto období a celého modernismu je skladba Pustá země (The Waste Land, 1922). Tato fragmentární, polyfonní báseň o pěti částech je komplexní koláží citátů, narážek a různých hlasů, které dohromady skládají obraz zničené a neplodné poválečné Evropy. Zásadní roli při jejím vzniku sehrál Ezra Pound, který Eliotův původní, mnohem delší rukopis radikálně zkrátil a zhutnil.
- Pozdní období (po 1927): Po své konverzi se Eliotova poezie obrací k tématům víry, pokání a naděje. Báseň Popelavá středa (Ash Wednesday, 1930) je meditací o obtížnosti nalezení víry. Jeho pozdním mistrovským dílem je cyklus Čtyři kvartety (Four Quartets, 1943), skládající se ze čtyř básní (Burnt Norton, East Coker, The Dry Salvages, Little Gidding). Jedná se o hluboce filozofickou a meditativní poezii, která zkoumá povahu času, paměti, jazyka a duchovní zkušenosti.
🎭 Dramatická tvorba
Eliot se snažil oživit tradici veršovaného dramatu a přizpůsobit ji modernímu jevišti. Jeho nejúspěšnější hrou je Vražda v katedrále (1935), která kombinuje prvky řecké tragédie (využití sboru) s křesťanskou tematikou mučednictví. V pozdějších hrách, jako Koktejlový dýchánek, se pokoušel aplikovat dramatické struktury na současné společenské komedie, avšak s menším uměleckým úspěchem.
📚 Kritické eseje
Eliot byl stejně vlivný jako kritik, tak jako básník. Jeho eseje zásadně proměnily literární kritiku 20. století. V eseji Tradice a individuální talent (1919) argumentoval, že básník musí psát s vědomím celé evropské literární tradice od Homéra po současnost. Zavedl také klíčový pojem "objektivní korelát" (objective correlative), který definoval jako soubor objektů, situací nebo událostí, jež v textu vyvolávají specifickou emoci. Jeho kritické práce také oživily zájem o dříve opomíjené autory, jako byli metafyzičtí básníci (např. John Donne).
🧠 Myšlenkový svět a vliv
✝️ Náboženství a konzervatismus
Eliotova konverze k anglikánství byla ústřední událostí jeho života a díla. Jeho pozdější tvorba je prodchnuta křesťanskou teologií a hledáním smyslu v rámci víry. Jeho politické a sociální názory byly hluboce konzervativní. Obdivoval hierarchickou společnost a kritizoval liberalismus a sekularismus moderní doby. Věřil, že stabilní společnost musí být založena na sdílené kultuře a náboženství.
💬 Kontroverze a kritika
Eliotovo dílo se nevyhnulo ani kontroverzi. Zejména v posledních desetiletích je kritizován za antisemitské pasáže, které se objevují v některých jeho raných básních (např. "Burbank with a Baedeker: Bleistein with a Cigar") a v jeho próze. Debata o míře a významu jeho antisemitismu je stále živá a představuje komplexní problém při hodnocení jeho odkazu.
🌍 Odkaz a dopad
Navzdory kontroverzím zůstává T. S. Eliot jednou z nejdominantnějších postav literatury 20. století. Jeho básnické techniky – volný verš, fragmentárnost, aluze, střídání hlasů – definovaly modernismus a ovlivnily několik generací básníků po celém světě. Jeho kritické koncepty se staly součástí základního terminologického aparátu literární vědy. Díla jako Pustá země a Čtyři kvartety jsou i dnes považována za nepřekonatelné vrcholy moderní poezie a jsou neustále analyzována a interpretována.
🔬 Pro laiky
- Co je to literární modernismus? Představte si, že starší poezie byla jako klasická malba – snažila se o jasný, uspořádaný a srozumitelný obraz světa. Modernisté jako Eliot naopak tvořili spíše jako Pablo Picasso ve svém kubistickém období. Rozbili tradiční formy, míchali různé styly, jazyky a úhly pohledu. Jejich díla jsou často fragmentární a náročná, protože se snaží zachytit zmatený a rozbitý pocit moderního člověka po hrůzách první světové války.
- Co znamená "objektivní korelát"? Je to Eliotův termín pro způsob, jak v literatuře vyjádřit emoci nepřímo. Místo toho, aby básník napsal "byl jsem smutný", popíše konkrétní scénu nebo předměty (např. "studený déšť stékal po špinavém okně na prázdnou ulici"). Tyto konkrétní obrazy pak v čtenáři samy o sobě vyvolají pocit smutku, aniž by ho autor musel přímo pojmenovat. Je to technika "ukaž, neříkej".
- Proč je Pustá země tak slavná? Protože to byla literární bomba. V době, kdy lidé byli zvyklí na rýmované a rytmické básně s jasným příběhem, přišel Eliot s textem, který připomínal horečnatý sen. Střídají se v něm hlasy z hospody, úryvky z Shakespeara, citáty v němčině a sanskrtu a obrazy zničeného Londýna. Báseň dokonale zachytila pocit duchovní krize, ztráty víry a rozpadu hodnot, který prožívala celá poválečná generace.