Mamlúcký sultanát (Káhira)

Rozbalit box

Obsah boxu

Mamlúcký sultanát
Mešita-madrasa sultána Hasana v Káhiře, vrchol mamlúcké architektury
Soubor:Mamluk Sultanate.svg
Jazyky	Arabština (oficiální), Kipčacká turečtina, Čerkeština (jazyky vládnoucí elity)
Náboženství	Sunnitský islám
Forma vlády	Sultanát, vojenská oligarchie
Hlavní město	Káhira
Měna	Dinár, Dirham
Vznik	Svržení Ajjúbovců
Zánik	Dobytí Osmanskou říší

Mamlúcký sultanát (arabsky سلطنة المماليك, Saltanat al-Mamālīk) byl středověký státní útvar, který existoval v letech 1250 až 1517. Jeho centrum se nacházelo v Egyptě a v době svého největšího rozmachu ovládal také Levantu (území dnešní Sýrie, Libanonu, Izraele, Palestiny a Jordánska), Hidžáz s posvátnými městy Mekkou a Medínou, a části Súdánu a Libye. Vládnoucí vrstvou byli mamlúci, původně otroci-vojáci převážně turkického a později čerkeského původu.

Sultanát je v dějinách známý především dvěma klíčovými úspěchy: zastavením postupu mongolské invaze na Blízký východ v bitvě u Ajn Džalút (1260) a definitivním vyhnáním křižáckých států z Levanty, završeným dobytím Akkonu v roce 1291. Káhira, hlavní město sultanátu, se stala jedním z nejvýznamnějších kulturních, hospodářských a náboženských center islámského světa, zejména po zničení Bagdádu Mongoly v roce 1258. Existence sultanátu skončila v roce 1517, kdy byl dobyt vojsky Osmanské říše pod vedením sultána Selima I.

📜 Historie

Dějiny sultanátu se tradičně dělí na dvě období podle dominantního etnického původu vládnoucích mamlúků.

⚔️ Vznik a dynastie Bahrí (1250–1382)

Mamlúci sloužili jako elitní vojenské jednotky již za ajjúbovských sultánů. V polovině 13. století jejich moc a vliv natolik vzrostly, že byli schopni převzít kontrolu nad státem. V roce 1250, po smrti sultána as-Sáliha Ajjúba, se jeho mamlúci pod vedením emírů jako Aybak a Bajbars chopili moci. Po krátké formální vládě sultánovy vdovy Šadžar ad-Durr se prvním mamlúckým sultánem stal Aybak.

Klíčovou postavou raného období byl sultán Bajbars (vládl 1260–1277). Byl to právě on, kdo jako velitel mamlúckých vojsk porazil Mongoly v bitvě u Ajn Džalút, což byla jedna z nejvýznamnějších bitev středověku. Tato porážka zlomila mýtus o mongolské neporazitelnosti a zabránila jejich další expanzi do Afriky. Bajbars upevnil mamlúckou moc, reorganizoval armádu i státní správu a vedl úspěšné kampaně proti zbývajícím křižáckým státům v Levantě, přičemž dobyl města jako Antiochie.

Jeho nástupci, zejména z dynastie založené sultánem Kalavunem (vládl 1279–1290), pokračovali v jeho díle. Sultán al-Ašraf Chalíl, Kalavunův syn, v roce 1291 dobyl Akkon, poslední významnou křižáckou pevnost, čímž definitivně ukončil existenci křižáckých států v Svaté zemi. Dlouhá vláda sultána an-Násira Muhammada (s přestávkami vládl 1293–1341) je považována za vrchol moci a kulturního rozkvětu dynastie Bahrí. V tomto období zažila Káhira masivní stavební boom.

Dynastie Bahrí byla převážně turkického (kipčackého) původu, pocházející ze stepí severně od Černého moře.

🛡️ Dynastie Burdží (1382–1517)

V roce 1382 se moci chopil mamlúk čerkeského původu, sultán Barkuk, čímž začala éra dynastie Burdží. Mamlúci z této dynastie byli převážně Čerkesové z oblasti Kavkazu. Na rozdíl od dynastie Bahrí, kde následnictví často přecházelo z otce na syna, byl v období Burdží systém nástupnictví mnohem chaotičtější a moc si často uzurpoval nejsilnější emír. To vedlo k častým vnitřním konfliktům, vzpourám a krátkým vládám mnoha sultánů.

Navzdory politické nestabilitě si sultanát udržel kontrolu nad klíčovými obchodními cestami a zůstal významnou mocností. Musel však čelit novým hrozbám. Na počátku 15. století čelil ničivým nájezdům turko-mongolského dobyvatele Tamerlána, který zpustošil mamlúcká města v Sýrii, včetně Damašku a Aleppa. Ekonomiku navíc oslabily opakované vlny morových epidemií a na konci 15. století objev nové námořní cesty do Indie kolem Afriky portugalskými mořeplavci, což narušilo mamlúcký monopol na obchod s kořením.

📉 Úpadek a pád

Na počátku 16. století se na severu zformovala nová velmoc – Osmanská říše. Osmani, na rozdíl od mamlúků, rychle adoptovali moderní vojenské technologie, zejména střelné zbraně a dělostřelectvo. Mamlúcká armáda, spoléhající se na tradiční jízdní taktiku a chladné zbraně, se stala zastaralou.

Konflikt mezi oběma mocnostmi vyvrcholil za vlády osmanského sultána Selima I. a mamlúckého sultána Kánsúha al-Gaurího. V rozhodující bitvě na Mardž Dábiku (1516) severně od Aleppa osmanské dělostřelectvo a janičáři vyzbrojení mušketami drtivě porazili mamlúckou jízdu. Sultán al-Gaurí v bitvě padl. O několik měsíců později, v bitvě u Ridaníje (1517) u bran Káhiry, byl osud sultanátu zpečetěn. Poslední sultán, Tuman bey II., byl zajat a popraven. Egypt a jeho provincie se staly součástí Osmanské říše.

🏛️ Vláda a společnost

👑 Struktura moci

Mamlúcký sultanát byl unikátní vojenskou oligarchií, kde moc nedržela dědičná aristokracie, ale kasta bývalých otroků.

• Sultán: Stál v čele státu, ale jeho pozice nebyla vždy pevná. Často byl považován za "prvního mezi rovnými" (primus inter pares) a mohl být svržen mocnými emíry.
• Emírové: Vysoce postavení mamlúčtí velitelé, kteří zastávali klíčové vojenské a administrativní pozice. Ovládali provincie a veleli částem armády.
• Mamlúci: Tvořili vládnoucí elitu. Byli nakupováni jako mladí chlapci (nejčastěji z Kavkazu nebo Střední Asie), islamizováni a cvičeni v elitních vojenských dovednostech. Po dokončení výcviku byli propuštěni na svobodu a zařazeni do armády. Mezi mamlúky, kteří prošli výcvikem u stejného pána, vznikalo silné pouto loajality zvané chušdášíja.

Tento systém bránil vzniku stabilních dynastií a byl příčinou neustálých bojů o moc.

💰 Ekonomika

Hospodářství sultanátu stálo na dvou hlavních pilířích: 1. Zemědělství: Úrodná půda v deltě Nilu byla zdrojem bohaté produkce obilí, bavlny a cukrové třtiny. Půda byla spravována prostřednictvím systému iqtá, kdy emírové dostávali výnosy z půdy výměnou za vojenskou službu. 2. Mezinárodní obchod: Sultanát kontroloval klíčové obchodní trasy mezi Středozemním mořem a Indickým oceánem. Zboží jako koření, hedvábí a parfém z Asie procházelo přes mamlúcká území do Evropy, což přinášelo státní pokladně obrovské zisky z cel.

👥 Obyvatelstvo

Vládnoucí mamlúcká elita tvořila jen malou část populace. Většinu obyvatelstva tvořili arabsky mluvící muslimové. Významnou menšinou byli koptští křesťané, kteří často zastávali důležité pozice ve státní správě a financích. V městech žily také komunity Židů.

🕌 Kultura a věda

🏗️ Architektura

Mamlúcké období je považováno za zlatý věk islámské architektury v Egyptě. Sultáni a emírové byli velkými patrony umění a nechali postavit stovky mešit, madras (škol), mauzoleí, nemocnic (bimaristan) a karavanserájů. Mamlúcká architektura je charakteristická monumentálností, bohatou výzdobou, složitými kupolemi, vysokými minarety a použitím pruhovaného zdiva (ablak). Mezi nejvýznamnější památky patří:

• Komplex sultána Kalavuna v Káhiře
• Mešita-madrasa sultána Hasana
• Mauzoleum sultána Kajtbáje

🎨 Umění a řemesla

Mamlúčtí řemeslníci dosáhli mistrovství v mnoha oborech. Proslulé bylo zejména:

• Kovotepectví: Inkrustace mosazných a bronzových nádob stříbrem a zlatem.
• Sklářství: Výroba emailovaných a zlacených mešitových lamp a pohárů.
• Knižní umění: Kaligrafie a iluminace Koránu a dalších rukopisů.

🧠 Vzdělanost

Po pádu Bagdádu v roce 1258 se Káhira stala hlavním centrem islámské vzdělanosti. Působili zde významní historikové jako al-Makrízí a Ibn Chaldún (i když ten zde pobýval jen část života), teologové a právníci. Sultáni podporovali vědu a zakládali školy, které nabízely vzdělání v náboženských i světských oborech.

💪 Armáda

🏇 Mamlúcká jízda

Jádrem mamlúcké armády byla těžká jízda. Každý mamlúk procházel dlouhým a náročným výcvikem zvaným furúsijja, který zahrnoval nejen jízdu na koni a boj s mečem, kopím a lukem, ale také strategii, taktiku a vojenskou disciplínu. Mamlúčtí jezdci byli proslulí svou dovedností a odvahou a po staletí patřili k nejlepším válečníkům světa.

🔥 Postoj ke střelným zbraním

Jednou z hlavních příčin pádu sultanátu byl konzervativní postoj mamlúcké elity ke střelným zbraním. Považovali je za zbraně pro pěchotu, nedůstojné pro elitního jezdce, a spoléhali se na tradiční rytířské ctnosti. Zatímco Osmané budovali moderní armádu založenou na dělostřelectvu a mušketách, mamlúci tuto technologickou revoluci zanedbali, což se jim stalo osudným.

💡 Pro laiky

• Co byl mamlúk? Představte si elitního vojáka, který byl jako dítě koupen jako otrok, dostal nejlepší vojenský výcvik a poté byl propuštěn na svobodu, aby sloužil sultánovi. Ti nejlepší z nich se mohli stát generály nebo dokonce samotným sultánem. Nebyla to tedy dědičná šlechta, ale vláda "self-made" vojáků.
• Co znamená "sultanát"? Je to forma monarchie, podobně jako království, ale vládne v ní sultán, což je titul používaný v islámském světě.
• Proč byli tak důležití? Zastavili Mongoly. V 13. století se zdálo, že Mongolové dobydou celý svět. Mamlúci je jako první dokázali v otevřené bitvě porazit a zabránili jim v invazi do Egypta a zbytku Afriky. Také definitivně vyhnali evropské křižáky z Blízkého východu.
• Proč zanikli? Zaspali dobu. Zatímco jejich nepřátelé (hlavně Osmani) začali masivně používat děla a pušky, mamlúci se stále spoléhali na své meče a luky. V přímém střetu s moderní armádou už neměli šanci.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025