Prostituce

Rozbalit box

Obsah boxu

Prostituce (z latinského prostituere, což znamená „veřejně vystavovat“) je poskytování sexuálních služeb za peníze nebo jinou formu odměny. Osoba poskytující tyto služby se nazývá prostitut nebo prostitutka, v moderním jazyce také sexuální pracovník či sexuální pracovnice. Prostituce je často označována za „nejstarší řemeslo na světě“ a její existence je doložena v mnoha kulturách napříč historií. Její právní a společenské postavení se v různých zemích a dobách dramaticky liší, od plné legalizace a regulace až po přísnou kriminalizaci všech zúčastněných stran.

Tento jev je předmětem intenzivních debat v oblasti sociologie, etiky, práva, feminismu a veřejného zdraví. Diskutuje se především o otázkách svobodné volby, vykořisťování, obchodování s lidmi, zdravotních rizik a morálních implikací.

📜 Historie

Historie prostituce je stejně stará jako lidská civilizace sama. Její formy a společenské vnímání se však v průběhu věků výrazně měnily.

🏛️ Starověk

Nejstarší zmínky o prostituci pocházejí ze starověké Mezopotámie. V sumerských a babylonských městech existovala tzv. chrámová prostituce, kde kněžky poskytovaly sexuální služby v rámci náboženských rituálů plodnosti. Chammurapiho zákoník z 18. století př. n. l. již obsahoval ustanovení regulující práva a povinnosti žen spojených s chrámy.

Ve starověkém Řecku byla prostituce běžnou a společensky akceptovanou součástí života. Existovalo několik kategorií prostitutek. Na nejnižší úrovni stály pornai, které pracovaly v nevěstincích (porneia) a byly často otrokyněmi. Naopak na vrcholu společenského žebříčku stály hetairai (hetéry), které byly vzdělané, kultivované společnice, jež poskytovaly nejen sexuální služby, ale i intelektuální a uměleckou společnost elitním mužům, jako byli filozofové a politici. Slavným příkladem je Aspasia z Milétu, partnerka státníka Perikla.

Ve starověkém Římě byla prostituce legální a regulovaná. Prostitutky se musely registrovat u úřadů, platily daně a často nosily specifické oblečení, které je odlišovalo od ostatních žen. Pracovaly v nevěstincích zvaných lupanaria, jejichž pozůstatky lze dodnes vidět například v Pompejích. Přestože byla prostituce legální, byla spojena se sociálním stigmatem a prostitutky měly omezená občanská práva.

⛪ Středověk

S nástupem křesťanství se postoj k prostituci stal ambivalentním. Církev ji považovala za hříšnou, ale zároveň ji tolerovala jako „nutné zlo“, které mělo chránit počestné ženy před mužskou žádostivostí. Svatý Augustin ji přirovnal k odpadní stoce v paláci – je sice špinavá, ale bez ní by celý palác zapáchal.

V mnoha středověkých městech byla prostituce regulována městskými radami. Existovaly oficiální nevěstince, často umístěné v určených ulicích nebo čtvrtích, a prostitutky podléhaly specifickým pravidlům (např. povinnost nosit odlišující oděv). Cílem regulace bylo omezit šíření pohlavních chorob a udržet veřejný pořádek. Konec středověku, poznamenaný šířením syfilidy, vedl k postupnému uzavírání mnoha veřejných domů.

近代 Novověk

Během průmyslové revoluce v 18. a 19. století došlo k masivní migraci obyvatel do měst, což vedlo k nárůstu chudoby a sociálních problémů. Pro mnoho žen se prostituce stala jedinou možností, jak přežít. V této době se začaly formovat moderní přístupy k regulaci.

Napoleon Bonaparte zavedl ve Francii systém státní regulace, který se stal vzorem pro mnoho dalších zemí. Prostitutky byly registrovány, podrobovaly se povinným zdravotním prohlídkám a jejich činnost byla omezena na licencované nevěstince (maisons closes). Tento systém měl za cíl kontrolovat šíření nemocí a udržet prostituci pod dohledem státu. Zároveň však v 19. století sílila moralistní hnutí, která volala po úplném potlačení prostituce a vnímala ji jako symbol morálního úpadku společnosti.

🌍 20. a 21. století

Ve 20. století byla prostituce ovlivněna světovými válkami, kdy v okolí vojenských základen vznikaly rozsáhlé sítě prostituce. Poválečné období a sexuální revoluce v 60. letech změnily pohled na sexualitu, což vedlo k novým diskusím o postavení prostituce. Epidemie AIDS v 80. letech znovu zdůraznila zdravotní rizika spojená s nechráněným sexem a posílila volání po bezpečnějších praktikách.

S nástupem internetu na konci 20. a na začátku 21. století se prostituce výrazně proměnila. Vznikly eskortní agentury s online katalogy, privátní byty inzerované na specializovaných webech a formy kyberprostituce, jako je prodej erotických videí nebo placené živé přenosy přes webkameru. Internet poskytl prostitutkám větší anonymitu a přímý kontakt se zákazníky, ale zároveň vytvořil nové formy rizik a vykořisťování.

⚖️ Právní regulace ve světě

Současné právní přístupy k prostituci lze rozdělit do čtyř základních modelů. Každý z nich má jiné cíle a dopady na sexuální pracovníky, zákazníky i společnost.

🔴 Kriminalizace (Prohibice)

Tento model staví mimo zákon všechny aspekty prostituce – prodej, nákup i zprostředkování. Cílem je prostituci zcela potlačit. Tento přístup je uplatňován ve většině států USA (s výjimkou některých okresů v Nevadě) a ve většině zemí s muslimskou většinou. Kritici tohoto modelu argumentují, že kriminalizace zahání prostituci do podzemí, zvyšuje riziko násilí a zneužívání ze strany policie i pasáků, a brání sexuálním pracovníkům v přístupu ke zdravotní péči a právní ochraně.

🟡 Abolicionismus (Švédský/Severský model)

Abolicionistický model, poprvé zavedený ve Švédsku v roce 1999, nekriminalizuje osobu prodávající sexuální služby, ale trestá zákazníka (kupujícího) a zprostředkovatele (pasáky, majitele nevěstinců). Cílem je snížit poptávku po placeném sexu a vnímat prostituci jako formu násilí na ženách. Prostituující osoby jsou považovány za oběti, kterým by měla být nabídnuta pomoc a cesta k opuštění prostituce. Tento model přijaly i další země, například , , , a . Jeho účinnost je předmětem sporů – zastánci tvrdí, že omezuje obchod s lidmi a pouliční prostituci, zatímco kritici namítají, že pouze přesouvá prostituci na méně bezpečná místa a nutí pracovníky přijímat rizikovější klienty.

🟢 Legalizace/Regulace

V tomto modelu je prostituce legální a považována za legitimní podnikání, které je regulováno státem. Stát vydává licence pro nevěstince, registruje sexuální pracovníky, vyžaduje pravidelné zdravotní prohlídky a vybírá daně. Cílem je zlepšit pracovní podmínky a bezpečí sexuálních pracovníků, omezit vliv organizovaného zločinu a chránit veřejné zdraví. Tento přístup je uplatňován například v Nizozemsku (známá čtvrť červených luceren v Amsterdamu), Německu, Rakousku, Švýcarsku a v některých částech Austrálie. Kritici poukazují na to, že i v legálním systému může docházet k vykořisťování a obchodu s lidmi a že ne všichni pracovníci se chtějí nebo mohou oficiálně registrovat.

🔵 Dekriminalizace

Dekriminalizace odstraňuje všechny zákony specificky postihující konsenzuální sexuální práci dospělých. Prostituce je vnímána jako jakákoli jiná práce a podléhá obecným pracovněprávním a daňovým předpisům, nikoli speciálním regulacím. Tento model prosazují mnohé organizace hájící práva sexuálních pracovníků, jakož i Amnesty International nebo Světová zdravotnická organizace (WHO). Argumentují, že plná dekriminalizace nejlépe chrání lidská práva, zdraví a bezpečnost pracovníků. Průkopníkem tohoto modelu je Nový Zéland, který prostituci dekriminalizoval v roce 2003.

🇨🇿 Prostituce v Česku

Právní status prostituce v České republice je nejednoznačný a často popisovaný jako fungování v „šedé zóně“.

• Samotné poskytování sexuálních služeb za úplatu není trestným činem ani přestupkem, pokud je vykonáváno dospělou osobou dobrovolně.
• Nákup sexuálních služeb od dospělé osoby také není trestný.
• Trestné je však kuplířství (§ 189 Trestního zákoníku), tedy činnost, kdy někdo jiného k prostituci přiměje, sjedná, najme nebo ji organizuje a profituje z ní. Trestné je také obchodování s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování.

Tento stav znamená, že prostituce jako taková je tolerována, ale její organizované formy jsou nelegální. V praxi to vede k existenci velkého množství nočních klubů, privátů a masážních salonů, které de iure nabízejí jiné služby, ale de facto fungují jako nevěstince. Tento systém ztěžuje kontrolu, výběr daní a ochranu pracovníků před vykořisťováním.

Po sametové revoluci v roce 1989 došlo v Česku k masivnímu rozvoji prostituce, zejména v příhraničních oblastech s Německem a Rakouskem. Dlouhodobě probíhají politické debaty o změně legislativy. Diskutuje se především o dvou hlavních směrech: o modelu legalizace (po vzoru Německa) nebo o abolicionistickém (severském) modelu. K roku 2025 však nebyl žádný z těchto modelů přijat a platí stávající nejednoznačný stav.

⚙️ Formy a typy prostituce

Prostituce nabývá mnoha různých podob, které se liší prostředím, mírou anonymity a riziky.

• Pouliční prostituce: Nejviditelnější a zároveň nejrizikovější forma. Pracovníci nabízejí služby na ulici a jsou vystaveni násilí, nepřízni počasí a policejním postihům.
• Prostituce v nevěstincích (bordely): Probíhá ve specializovaných podnicích, které poskytují zázemí a určitou míru bezpečí. Může být legální (v regulovaných systémech) nebo nelegální.
• Eskortní služby: Klient si objednává společnici nebo společníka na určitý čas, často pod záminkou doprovodu na společenskou událost. Služby jsou diskrétnější a dražší.
• Masážní salony a priváty: Služby jsou nabízeny v soukromých bytech nebo podnicích maskovaných jako masážní salony. Inzerce probíhá převážně přes internet.
• Kyberprostituce: Zahrnuje prodej sexuálních služeb přes digitální platformy, například placené video hovory, prodej erotických fotografií a videí nebo interakce na platformách jako OnlyFans.
• Sexuální turistika: Cestování do jiných zemí za účelem využití sexuálních služeb, často do destinací s liberálnějšími zákony nebo nižšími cenami (např. Thajsko, Nizozemsko).

💬 Společenské a etické aspekty

Prostituce je téma, které vyvolává silné a často protichůdné reakce.

Feministické pohledy

V rámci feminismu neexistuje jednotný názor na prostituci.

• Radikální a abolicionistický feminismus vnímá prostituci jako formu patriarchálního útlaku a násilí na ženách. Argumentuje, že v prostituci nemůže existovat skutečný souhlas, protože je výsledkem ekonomického donucení a genderové nerovnosti. Z tohoto pohledu je každá prostituce vykořisťováním a měla by být zrušena (abolice), zejména trestáním poptávky.
• Sex-pozitivní a liberální feminismus naopak hájí právo jednotlivce svobodně se rozhodnout pro sexuální práci. Rozlišuje mezi dobrovolnou prostitucí a nucenou prostitucí (obchodem s lidmi). Zdůrazňuje, že kriminalizace a stigmatizace poškozují sexuální pracovníky a že jejich práce by měla být uznána, dekriminalizována a chráněna pracovním právem.

Obchodování s lidmi a nucená prostituce

Jedním z nejzávažnějších problémů spojených s prostitucí je obchodování s lidmi. Mnoho lidí, zejména žen a dětí z chudých zemí, je uneseno, podvedeno nebo donuceno k prostituci. Hranice mezi dobrovolnou a nucenou prostitucí je často nejasná, zejména v případech ekonomické tísně, závislosti na drogách nebo psychologické manipulace. Boj proti obchodu s lidmi je prioritou mezinárodních organizací i jednotlivých států.

Zdravotní rizika

Sexuální práce je spojena se zvýšenými zdravotními riziky. Mezi ně patří především vyšší výskyt pohlavně přenosných nemocí, jako jsou HIV, syfilis, kapavka nebo chlamydie. Důležitou roli v prevenci hraje používání kondomů a pravidelný přístup ke zdravotní péči. Kromě fyzických rizik jsou sexuální pracovníci často vystaveni psychické zátěži, která může vést k posttraumatické stresové poruše, depresím, úzkostem a závislostem.

Stigmatizace

Sexuální pracovníci čelí silné společenské stigmatizaci a diskriminaci. Jsou často vnímáni jako nemorální nebo „špinaví“, což jim ztěžuje přístup k bydlení, jinému zaměstnání nebo zdravotní péči. Stigma také brání mnoha pracovníkům nahlásit násilí nebo vykořisťování ze strachu z odsouzení nebo trestního postihu.

💡 Pro laiky

• Prostituce: Výměna sexuálních služeb za peníze nebo jiné statky. Může být dobrovolná, nebo vynucená.
• Kuplířství: Trestný čin, kdy někdo organizuje prostituci jiné osoby a profituje z ní. V Česku je to nelegální.
• Pasák: Osoba, která kontroluje prostitutku/prostituta a bere si část jejích/jeho výdělku, často za použití násilí, dluhů nebo manipulace.
• Abolicionismus (v kontextu prostituce): Nejde o úplný zákaz, ale o snahu "zrušit" poptávku tím, že se trestá zákazník, zatímco prodávající trestán není. Cílem je ochránit prostituující osoby.
• Legalizace: Stát prostituci oficiálně povoluje a stanovuje pro ni pravidla (daně, zdravotní kontroly, licence pro nevěstince). Je to jako regulovat jakékoli jiné podnikání.
• Dekriminalizace: Stát zruší všechny zákony, které trestají prostituci mezi dospělými. Považuje ji za běžnou práci, která podléhá obecným zákonům, ale nevytváří pro ni žádná speciální pravidla.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025