Posttraumatická stresová porucha

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - nemoc Posttraumatická stresová porucha (běžně označovaná zkratkou PTSD z anglického Post-Traumatic Stress Disorder, někdy též posttraumatický stresový syndrom, PTSS) je závažná úzkostná porucha, která se může rozvinout u osob, jež zažily, byly svědkem nebo se dozvěděly o extrémně traumatické, děsivé či život ohrožující události. Jedná se o opožděnou nebo prodlouženou reakci na tuto událost, přičemž její příznaky přetrvávají déle než jeden měsíc a významně narušují každodenní fungování jedince.

Zjednodušeně řečeno, PTSD je stav, kdy mozku selže schopnost správně zpracovat a "zařadit" traumatický zážitek mezi ostatní vzpomínky, což vede k jeho neustálému a nekontrolovanému znovuprožívání. Porucha se projevuje širokou škálou symptomů, včetně vtíravých vzpomínek (flashbacků), nočních můr, emoční otupělosti, vyhýbání se připomínkám traumatu a zvýšené dráždivosti.

⏳ Historie

Ačkoliv byla posttraumatická stresová porucha jako samostatná diagnóza oficiálně uznána až v roce [] v třetím vydání Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (DSM-III), popisy jejích příznaků sahají hluboko do minulosti.

Starověk a středověk: Historické texty, jako například Hérodotovy spisy o bitvě u Marathonu, popisují vojáky trpící přetrvávajícími děsivými vzpomínkami a poruchami spánku.
19. století: Během americké občanské války byly pozorovány stavy označované jako "vojákovo srdce" (soldier's heart) nebo "nostalgie", které se projevovaly úzkostí, bušením srdce a dýchacími obtížemi.
První světová válka: S masivním nasazením dělostřelectva se objevil termín "granátový šok" (shell shock). Lékaři se původně domnívali, že příčinou jsou mikroskopická krvácení do mozku způsobená tlakovými vlnami explozí. Již tehdy si však někteří, včetně Sigmunda Freuda, všimli, že podobnými příznaky trpí i vojáci bez fyzického zranění, a považovali je za reakci na bezprostřední ohrožení života.
Druhá světová válka a válka ve Vietnamu: Po druhé světové válce se používal termín "bojová únava" (combat fatigue). Výzkum psychiky veteránů z korejské a zejména vietnamské války vedl americké psychiatry k systematickému popisu a klasifikaci poruchy, což vyústilo v její oficiální uznání jako PTSD.

Od té doby se výzkum zaměřuje na objasnění biologických, genetických a neuropsychologických faktorů vzniku PTSD a na vývoj účinných léčebných metod.

🧬 Příčiny a rizikové faktory

Příčinou PTSD je vystavení jedince traumatické události. Tato událost musí splňovat kritérium výjimečné nebezpečnosti nebo katastrofického charakteru, která by pravděpodobně způsobila hluboké rozrušení téměř u kohokoliv. Porucha se může rozvinout nejen u přímých obětí, ale i u svědků události nebo u lidí, kteří se o ní dozvěděli (např. u rodinných příslušníků, záchranářů).

Typické spouštěcí události:

Události způsobené člověkem: Válečné konflikty, teroristické útoky, fyzické napadení, znásilnění, únos, mučení, domácí násilí, sexuální zneužívání v dětství.
Nehody a katastrofy: Vážné dopravní nehody, průmyslové havárie, přírodní katastrofy (např. povodně, zemětřesení, požáry).
Jiné události: Život ohrožující onemocnění, náhlá a nečekaná smrt blízké osoby.

Je důležité zdůraznit, že ne u každého, kdo prožije trauma, se PTSD rozvine. Až 70 % lidí zažije během života traumatickou událost, ale porucha se rozvine jen u zlomku z nich. Existuje řada rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost vzniku poruchy:

Faktory související s traumatem: Závažnost a délka trvání traumatu, míra ohrožení života, úmyslné způsobení traumatu jinou osobou (zvyšuje riziko).
Individuální faktory: Ženské pohlaví (ženy mají zhruba dvakrát vyšší riziko), předchozí traumatické zážitky (zejména v dětství), existující duševní porucha (deprese, úzkostná porucha), nízká sociální opora, rodinná anamnéza duševních onemocnění.
Faktory po události: Nedostatek sociální podpory, další stresové události po traumatu (ztráta zaměstnání, zranění).

🩺 Příznaky a diagnostika

Příznaky PTSD se obvykle objevují do tří měsíců od traumatické události, ale mohou se projevit i s odstupem mnoha měsíců či dokonce let. O posttraumatické stresové poruše se hovoří, pokud příznaky trvají déle než jeden měsíc. Pokud symptomy odezní dříve, jedná se o akutní stresovou reakci.

Podle Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) se příznaky dělí do čtyř hlavních skupin:

Znovuprožívání (Intruze): Traumatická událost je neustále a nedobrovolně znovuprožívána.
- Nechtěné, vtíravé a úzkostné vzpomínky na událost.
- Děsivé sny a noční můry, jejichž obsah souvisí s traumatem.
- Flashbacky (disociativní stavy), kdy má člověk pocit, že se událost děje znovu.
- Intenzivní emoční tíseň nebo silné tělesné reakce (např. bušení srdce, pocení) při setkání s něčím, co událost připomíná.
Vyhýbání se: Aktivní snaha vyhnout se všemu, co by mohlo trauma připomínat.
- Vyhýbání se myšlenkám, pocitům nebo vzpomínkám spojeným s událostí.
- Vyhýbání se místům, lidem, aktivitám nebo situacím, které vyvolávají vzpomínky na trauma.
Negativní změny v myšlení a náladě: Pesimistické myšlenky a pocity, které začaly nebo se zhoršily po traumatu.
- Neschopnost vzpomenout si na důležité aspekty události.
- Přetrvávající negativní přesvědčení o sobě, ostatních nebo světě ("Jsem špatný", "Nikomu se nedá věřit").
- Zkreslené obviňování sebe nebo druhých za příčinu či následky traumatu.
- Pocity odcizení od ostatních, emoční otupělost, neschopnost prožívat pozitivní emoce (lásku, radost).
Změny v nabuzení a reaktivitě: Zvýšená dráždivost a úlekové reakce.
- Podrážděnost, výbuchy hněvu.
- Riskantní nebo sebedestruktivní chování.
- Hypervigilance (nadměrná ostražitost a neustálé sledování okolí kvůli hrozbám).
- Přehnané úlekové reakce.
- Problémy se soustředěním.
- Poruchy spánku.

Pro stanovení diagnózy musí být přítomen určitý počet příznaků z každé skupiny, které trvají déle než měsíc a způsobují klinicky významnou tíseň nebo zhoršení v sociální, pracovní nebo jiné důležité oblasti fungování.

🎭 Komplexní PTSD

Komplexní posttraumatická stresová porucha (K-PTSD) je příbuzná diagnóza, která vzniká v důsledku dlouhodobého nebo opakovaného traumatu, ze kterého bylo obtížné nebo nemožné uniknout (např. dlouhodobé zneužívání v dětství, domácí násilí, mučení). Kromě klasických příznaků PTSD zahrnuje K-PTSD také závažné potíže v oblastech:

Regulace emocí: Přetrvávající smutek, sebevražedné myšlenky, výbuchy hněvu.
Vnímání sebe sama: Pocity bezmoci, studu, viny, odcizení od ostatních.
Vztahy s ostatními: Potíže s navazováním a udržením vztahů, tendence k izolaci nebo naopak k rizikovým vztahům.
Zkreslené vnímání pachatele: Například přisuzování pachateli absolutní moci.

💊 Léčba a terapie

Léčba PTSD je zásadní pro obnovení pocitu kontroly nad vlastním životem a zmírnění symptomů. Obvykle se kombinuje psychoterapie s farmakoterapií.

🧠 Psychoterapie

Psychoterapie je považována za hlavní a nejúčinnější metodu léčby. Cílem je pomoci pacientovi zpracovat traumatickou vzpomínku, změnit negativní myšlenkové vzorce a naučit se zvládat symptomy. Mezi nejvíce doporučované metody patří:

Kognitivně behaviorální terapie (KBT): Zaměřuje se na identifikaci a změnu negativních myšlenek a chování spojených s traumatem. Zahrnuje techniky jako je prolongovaná expozice, kdy se pacient postupně a bezpečně vystavuje vzpomínkám a situacím, kterým se vyhýbal.
Desenzitizace a přepracování pomocí očních pohybů (EMDR): Terapie, která využívá oční pohyby (nebo jiné formy bilaterální stimulace) k tomu, aby pomohla mozku přepracovat a integrovat traumatické vzpomínky.
Kognitivní procesní terapie (CPT): Typ KBT, který se soustředí na změnu neužitečných přesvědčení souvisejících s traumatem.
Další formy: Využívá se také podpůrná psychoterapie, dynamická psychoterapie, relaxační techniky nebo terapie zaměřené na tělo.

⚕️ Farmakoterapie

Léky mohou pomoci zvládat příznaky, jako jsou deprese, úzkost nebo poruchy spánku, a často se používají v kombinaci s psychoterapií.

Antidepresiva: Nejčastěji se předepisují léky ze skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), jako jsou sertralin nebo paroxetin.
Anxiolytika: Léky proti úzkosti, jako jsou benzodiazepiny, se doporučují pouze krátkodobě v akutních případech, protože mohou vést k závislosti.
Další léky: Někdy se používají i léky ze skupiny MAOI nebo antipsychotika.

📊 Epidemiologie

Prevalence PTSD se liší v závislosti na zkoumané populaci a metodologii studií.

Obecná populace: Celoživotní prevalence v západních zemích se odhaduje na přibližně 6-8 %. U žen je riziko rozvoje poruchy asi dvakrát vyšší (8-13 %) než u mužů (4-6 %).
Specifické skupiny: U skupin vystavených vysoké míře traumatu je prevalence výrazně vyšší. Například u válečných veteránů se pohybuje mezi 10-20 %. U obětí živelných katastrof může dosáhnout až 30 %, a u obětí znásilnění až 75-100 %.

PTSD se často vyskytuje společně s dalšími duševními poruchami (komorbidita). Až 80 % lidí s PTSD splňuje kritéria pro alespoň jednu další poruchu, nejčastěji jde o depresivní poruchy, generalizovanou úzkostnou poruchu, panickou poruchu, poruchy spojené s užíváním návykových látek nebo hraniční poruchu osobnosti.

👶 PTSD u dětí

Děti a dospívající mohou na trauma reagovat odlišně než dospělí. Diagnostika je u nich složitější, protože nemusí být schopny své prožitky dobře verbalizovat.

Příznaky u malých dětí: Mohou zahrnovat znovuprožívání traumatu prostřednictvím opakující se hry, děsivé sny bez zjevného obsahu, ztrátu již nabytých dovedností (např. řeči, hygienických návyků) nebo separační úzkost.
Příznaky u starších dětí a adolescentů: Mohou se projevovat agresivním chováním, poruchami chování, problémy ve škole, sociální izolací nebo rizikovým chováním.
Typy traumat: U dětí jsou častými příčinami týrání, sexuální zneužívání, šikana, přítomnost u domácího násilí, nehody nebo invazivní lékařské zákroky.

Léčba u dětí vyžaduje specifické přístupy, jako je terapie hrou, rodinná terapie a zapojení rodičů do léčebného procesu.

💡 Pro laiky: Co je PTSD?

Představte si, že váš mozek je jako velmi organizovaná knihovna. Každý den prožijete spoustu věcí a "knihovník" (váš mozek) je pečlivě roztřídí a uloží do správných regálů jako vzpomínky. Většinou to funguje skvěle.

Když ale zažijete něco opravdu hrozného – trauma – je to jako by do knihovny vtrhl hurikán a rozházel jednu konkrétní, velmi děsivou knihu na tisíc kousků po celé místnosti. Knihovník je v šoku a neví, jak ji uklidit.

Člověk s PTSD má v hlavě přesně takový nepořádek. Kousky té děsivé "knihy" (vzpomínky na trauma) se mu neustále pletou pod nohy. Když jde spát, zakopne o stránku s noční můrou. Když slyší hlasitý zvuk, spadne mu na hlavu kapitola o nebezpečí a strašně se lekne. Snaží se do některých částí knihovny (míst a situací připomínajících trauma) vůbec nechodit, aby na ty rozházené stránky nenarážel.

Terapie je v tomto přirovnání jako přivolání specializovaného týmu knihovníků. Pomohou posbírat všechny rozházené stránky, opatrně je složit dohromady, svázat do pevné vazby a uložit knihu tam, kam patří – do regálu s minulostí. Kniha tam stále bude, ale už nebude dělat nepořádek v celé knihovně a člověk o ni nebude neustále zakopávat.

🔗 Související články

Zdroje

Brainline.org Psychiatrie pro praxi WikiSkripta Národní zdravotnický informační portál Terap.io proLékaře.cz Šance Dětem Psychologie.cz National Library of Medicine U.S. Department of Veterans Affairs Flowee.cz