Šáhdžahán

Šáhdžahán
	Al-Sultán al-'Azam wa 'l-Chakan al-Mukarram, Abú 'l-Muzaffar Šiháb ud-dín Muhammad Šáh Džahán I., Pádšáh Ghází Zillu'lláh
	Soubor:Shah Jahan on the Peacock Throne.jpg
	Šáhdžahán na svém legendárním Pavím trůnu
Titul	Císař Mughalské říše
Období vlády	19. ledna 1628 – 31. července 1658
Korunovace	14. února 1628 v Ágře
Předchůdce	Džahángír
Datum narození	5. ledna 1592
Místo narození	Láhaur, Mughalská říše (dnešní Pákistán)
Datum úmrtí	22. ledna 1666 (ve věku 74 let)
Místo úmrtí	Pevnost Ágra, Mughalská říše (dnešní Indie)
Místo pohřbení	Tádž Mahal, Ágra
Dynastie	Timúrovci
Otec	Džahángír
Matka	Džagat Gósáiní (Bilkis Makani)
Manželka/y	Kandahárí Bégam; Akbarábádí Mahal; Mumtáz Mahal; Hasína Bégam; Muti Bégam; Kudsia Bégam; Fatehpurí Mahal; Sarhindí Bégam
Děti	Džahánára Bégam; Dára Šikóh; Šáh Šudžá; Raušanára Bégam; Aurangzéb; Murád Bakš; Gauhara Bégam; a další

Rozbalit box

Obsah boxu

Šáhdžahán (persky شاه جهان, doslova „Král světa“; plným jménem Abú 'l-Muzaffar Šiháb ud-dín Muhammad Churram, * 5. ledna 1592, Láhaur – † 22. ledna 1666, Ágra) byl pátý císař Mughalské říše, který vládl na Indickém subkontinentu v letech 1628 až 1658. Jeho vláda je považována za zlatý věk mughalské architektury a umění. Šáhdžahán je celosvětově známý především jako iniciátor stavby Tádž Mahalu, velkolepého mauzolea pro svou milovanou manželku Mumtáz Mahal.

Jeho panování představovalo vrchol kulturní a stavitelské nádhery Mughalské říše, ale bylo také poznamenáno obrovskými náklady na tyto projekty, vojenskými kampaněmi a krutým bojem o následnictví, který nakonec vedl k jeho uvěznění vlastním synem Aurangzébem.

📜 Život před nástupem na trůn

🤴 Princ Churram

Narodil se jako princ Churram, třetí syn císaře Džahángíra a jeho manželky, rádžputské princezny Džagat Gósáiní. Již od mládí projevoval velký talent, inteligenci a ambice. Jeho dědeček, císař Akbar Veliký, ho měl ve velké oblibě. Získal vynikající vzdělání v oblasti vojenství, správy, poezie a umění.

Jako mladý princ vedl několik úspěšných vojenských tažení, čímž si získal respekt armády a svého otce. V roce 1617 po úspěšném tažení v Dekánu mu otec udělil titul Šáhdžahán (Král světa), pod kterým později vstoupil do historie. Jeho vztahy s otcem se však postupně zhoršovaly, zejména kvůli vlivu Džahángírovy mocné manželky Núr Džahán, která prosazovala na trůn svého zetě (a Šáhdžahánova mladšího bratra) Šahrjára.

❤️ Sňatek s Mumtáz Mahal

V roce 1612 se oženil s Ardžumand Bánú Bégam, neteří Núr Džahán. Byla to láska na první pohled a jejich manželství bylo mimořádně šťastné a pevné. Po jeho nástupu na trůn jí udělil titul Mumtáz Mahal („Vyvolená paláce“). Stala se jeho nejbližší rádkyní a důvěrnicí, doprovázela ho i na vojenských taženích. Během devatenácti let manželství mu porodila čtrnáct dětí, z nichž sedm se dožilo dospělosti. Její předčasná smrt v roce 1631 při porodu čtrnáctého dítěte Šáhdžahána zdrtila a inspirovala ho k vybudování největšího pomníku lásky na světě.

⚔️ Vzpoura a boj o moc

V roce 1622, v obavě, že bude odsunut z následnictví, se Šáhdžahán otevřeně vzbouřil proti svému otci Džahángírovi. Následovala několikaletá občanská válka, ve které byl nakonec poražen. Požádal otce o odpuštění, které mu bylo uděleno, ale musel poslat své dva syny, Dáru Šikóha a Aurangzéba, jako rukojmí ke dvoru. Po Džahángírově smrti v roce 1627 se Šáhdžahán s podporou svého tchána Ásafa Chána rychle zmocnil trůnu a nechal popravit všechny své mužské příbuzné, kteří by mohli ohrozit jeho nárok, včetně svého bratra Šahrjára.

👑 Vláda (1628–1658)

Šáhdžahánova třicetiletá vláda je často označována za vrcholné období Mughalské říše. Dvůr oplýval nesmírným bohatstvím a nádherou, která ohromovala evropské cestovatele.

🌍 Vojenské kampaně

Ačkoliv je jeho vláda spojována především s mírem a prosperitou, vedl Šáhdžahán i několik významných vojenských kampaní:

Dekánské sultanáty: Pokračoval v expanzi na jih a podařilo se mu podrobit si sultanáty Ahmadnagar, Golkonda a Bídžápur, které přinutil platit tribut.
Safíovci: Vedl vleklé války s perskými Safíovci o strategické město Kandahár (v dnešním Afghánistánu). Město několikrát změnilo majitele a Mughalská říše ho nakonec ztratila, což byla pro Šáhdžahána významná porážka.
Střední Asie: Pokusil se dobýt Balch a Badachšán, země svých předků Timúrovců, ale tato kampaň skončila neúspěchem a velkými ztrátami.

💰 Správa a ekonomika

Říše byla za jeho vlády na vrcholu své ekonomické síly. Obchod s Evropou vzkvétal a do pokladnice proudilo obrovské bohatství z daní a obchodu. Toto bohatství umožnilo financovat velkolepé stavební projekty. Na druhou stranu byla daňová zátěž pro rolníky velmi vysoká. Jeho vládu také poznamenal ničivý hladomor v letech 1630–1632 v Gudžarátu a Dekánu, který si vyžádal miliony obětí.

🕌 Architektonický odkaz

Šáhdžahánova největší vášeň byla architektura. Jeho stavby se vyznačují dokonalou symetrií, elegancí, použitím drahých materiálů jako bílý mramor a polodrahokamy a fúzí perských, indických a islámských prvků.

💎 Tádž Mahal: Věčný pomník lásky

Nejslavnější stavbou a jedním z nových divů světa je Tádž Mahal v Ágře. Stavba byla zahájena v roce 1632, rok po smrti Mumtáz Mahal, a trvala přibližně 22 let. Na stavbě pracovalo přes 20 000 dělníků a řemeslníků z celé Asie. Komplex z bílého mramoru, zdobený technikou pietra dura (intarzie z polodrahokamů), je považován za vrcholné dílo mughalské architektury a symbol věčné lásky.

🏙️ Šáhdžahánábád: Nové hlavní město

V roce 1638 se Šáhdžahán rozhodl přesunout hlavní město z Ágry a založil na břehu řeky Jamuny nové město, které nazval Šáhdžahánábád. Dnes je tato oblast známá jako Staré Dillí. Město bylo navrženo jako velkolepá metropole s širokými bulváry, mešitami a paláci.

🏰 Červená pevnost (Lál Kila)

Dominantou nového hlavního města se stala Červená pevnost (Lál Kila), masivní palácový komplex z červeného pískovce, který sloužil jako sídlo mughalských císařů až do roku 1857. Uvnitř se nacházely nádherné sály, jako je Síň veřejných audiencí (Díván-i-Ám) a Síň soukromých audiencí (Díván-i-Chás), kde stával legendární Paví trůn.

🦚 Paví trůn

Jedním z nejlegendárnějších pokladů Šáhdžahánova dvora byl Paví trůn (Tacht-i-Távus). Byl vyroben ze zlata a posetý nejvzácnějšími drahokamy, včetně slavných diamantů jako Kúh-e Núr. Trůn byl symbolem moci a bohatství Mughalské říše. V roce 1739 byl uloupen perským vládcem Nádirem Šáhem během jeho invaze do Dillí a odvezen do Persie, kde byl později rozebrán.

🕌 Další stavby

Mezi další významné stavby z jeho éry patří:

Džama Masdžid v Dillí, jedna z největších mešit v Indii.
Šalimarovy zahrady v Láhauru (dnešní ).
Rozsáhlé přestavby v pevnosti v Ágře a Láhauru, kde nechal postavit mramorové pavilony jako Mótí Masdžid (Perlová mešita).

📉 Úpadek a konec života

⚔️ Válka o následnictví

V roce 1657 Šáhdžahán vážně onemocněl. Tato zpráva okamžitě spustila nelítostný boj o trůn mezi jeho čtyřmi syny:

Dára Šikóh: Nejstarší a otcem preferovaný syn, liberální a intelektuálně založený, zajímal se o súfismus a srovnávací religionistiku.
Šáh Šudžá: Guvernér Bengálska, schopný, ale požitkářský.
Aurangzéb: Třetí syn, guvernér Dekánu. Byl to schopný vojevůdce, mazaný politik a přísný sunnitský muslim.
Murád Bakš: Nejmladší syn, guvernér Gudžarátu, statečný, ale naivní a prchlivý.

Aurangzéb se ukázal jako nejprohnanější a vojensky nejzdatnější. Postupně porazil všechny své bratry – Dára Šikóh byl zajat a popraven, Šáh Šudžá uprchl a zemřel v exilu a Murád Bakš byl lstí zajat a později také popraven.

⛓️ Uvěznění v Ágře

Poté, co se Šáhdžahán zotavil ze své nemoci, zjistil, že moc je již pevně v rukou Aurangzéba. Ten ho v roce 1658 prohlásil za neschopného vládnout a uvěznil ho v luxusním domácím vězení v pevnosti v Ágře. Zde strávil posledních osm let svého života v péči své nejstarší dcery Džahánáry Bégam. Jeho komnaty údajně poskytovaly výhled přes řeku Jamunu na Tádž Mahal.

⚰️ Smrt a pohřeb

Šáhdžahán zemřel v lednu 1666 ve věku 74 let. Aurangzéb mu nařídil prostý pohřeb. Jeho tělo bylo uloženo do krypty v Tádž Mahalu po boku jeho milované manželky Mumtáz Mahal. Jeho kenotaf je jediným prvkem, který narušuje dokonalou symetrii celého komplexu, protože byl umístěn vedle centrálně položeného kenotafu Mumtáz.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Šáhdžahán zanechal po sobě rozporuplný odkaz. Na jedné straně je oslavován jako jeden z největších patronů umění a architektury v dějinách, jehož stavby dodnes symbolizují vrchol islámského umění v Indii. Jeho jméno je navždy spojeno s Tádž Mahalem, symbolem lásky a architektonické dokonalosti.

Na druhé straně je kritizován za obrovské plýtvání státními prostředky na své velkolepé projekty, zatímco části říše trpěly hladomorem. Jeho neschopnost zvládnout následnickou krizi mezi svými syny vedla k bratrovražedné válce, která oslabila říši a předznamenala nástup rigidnější a méně tolerantní vlády jeho syna Aurangzéba, která je často považována za začátek úpadku Mughalské říše.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 25.12.2025