Džahángír
Obsah boxu
Núruddín Muhammad Salím, známý pod svým panovnickým jménem Džahángír (persky جهانگير, v překladu „Dobyvatel světa“; * 31. srpna 1569, Fatehpur Síkrí – † 28. října 1627, Rádžaurí), byl čtvrtý císař Mughalské říše, který vládl v letech 1605 až 1627. Byl nejstarším synem a nástupcem císaře Akbara Velikého. Jeho vláda je charakterizována politickou stabilitou, silným hospodářským růstem a především mimořádným rozkvětem mughalského malířství. Byl znám jako velký mecenáš umění, milovník přírody a spravedlivý, i když někdy krutý panovník. V pozdějších letech jeho vlády však skutečnou moc v říši držela jeho charismatická a politicky zdatná manželka Núr Džahán.
📜 Život před nástupem na trůn
Princ Salím, jak znělo jeho rodné jméno, se narodil po mnoha letech, kdy jeho otec Akbar Veliký toužil po mužském potomkovi. Jeho narození bylo údajně výsledkem požehnání súfijského světce Šajcha Salíma Čištího, po kterém byl také pojmenován. Vyrůstal v luxusu mughalského dvora ve Fatehpur Síkrí a dostalo se mu vynikajícího vzdělání v perštině, turečtině, arabštině, hindustánštině, historii, aritmetice a geografii. Byl také cvičen ve vojenském umění.
Vztah mezi Salímem a jeho otcem Akbarem byl často napjatý. Salím byl netrpělivý a toužil po moci. V roce 1599, když byl Akbar na vojenském tažení v Dekánu, se Salím otevřeně vzbouřil, usadil se v Iláhábádu a prohlásil se za nezávislého vládce. Dokonce nechal v roce 1602 zavraždit Akbarova blízkého přítele a rádce Abú-l-Fazla. Díky zásahu žen z císařského harému, zejména Salímovy babičky Hamídy Bánú Bégam, se otec se synem nakonec usmířili. Akbar ho před svou smrtí v roce 1605 oficiálně jmenoval svým nástupcem.
👑 Vláda (1605–1627)
Džahángír nastoupil na trůn ve věku 36 let. Jeho vláda začala téměř okamžitě vzpourou jeho vlastního nejstaršího syna, prince Chusraua Mirzy, v roce 1606. Vzpoura byla rychle a brutálně potlačena. Chusrau byl zajat, oslepen a uvězněn. Tento incident poznamenal začátek Džahángírovy vlády a ukázal jeho odhodlání udržet si moc za každou cenu.
⚖️ Správa a politika
Džahángír z velké části pokračoval v politice svého otce. Udržoval centralizovanou správu a politiku náboženské tolerance, i když byl sám oddaným sunnitským muslimem. Jedním z jeho nejznámějších činů bylo zavedení tzv. Zandžír-i-Adl (Řetězu spravedlnosti). Jednalo se o dlouhý zlatý řetěz s 60 zvonky, který vedl z pevnosti v Ágře až k břehu řeky Jamuna. Kdokoli, kdo se cítil ukřivděn, mohl za řetěz zatáhnout a přivolat tak pozornost samotného císaře, aby si vyslechl jeho stížnost.
V zahraniční politice se mu podařilo dosáhnout významného úspěchu, když v roce 1615 donutil k podrobení rádžputský stát Mévár, který se úspěšně bránil nadvládě jeho otce Akbara po desetiletí. Dalším vojenským úspěchem bylo dobytí pevnosti Kángra v Himálaji v roce 1620. Velkou strategickou ztrátou však byla ztráta města Kandahár v dnešním Afghánistánu, které v roce 1622 dobyla perská dynastie Safíovců.
Během jeho vlády zesílily kontakty s Evropany. V roce 1615 dorazil na jeho dvůr sir Thomas Roe, vyslanec anglického krále Jakuba I., a podařilo se mu pro Britskou Východoindickou společnost získat významné obchodní výsady.
❤️ Vliv Núr Džahán
Klíčovou postavou Džahángírovy vlády byla jeho dvacátá a poslední manželka, Núr Džahán (v překladu „Světlo světa“), původním jménem Mehr-un-Nissa. Oženil se s ní v roce 1611 a byl jí naprosto okouzlen. Núr Džahán byla nejen krásná, ale také vysoce inteligentní, vzdělaná, politicky ambiciózní a administrativně schopná.
Jak Džahángírovo zdraví sláblo v důsledku závislosti na alkoholu a opiu, Núr Džahán postupně přebírala kontrolu nad říší. Stala se de facto spoluvládkyní. Vydávala císařské dekrety (farmány), na její jméno se razily mince a její rodinní příslušníci, zejména její otec I'timád-ud-Daulah a bratr Ásaf Chán, získali nejvyšší posty v říši. Její moc a vliv vedly k vytvoření silné dvorské frakce, což vyvolalo napětí a rivalitu, především s Džahángírovým synem a předpokládaným nástupcem, princem Churramem (budoucím Šáhdžahánem).
🎨 Umění a kultura
Džahángírova vláda je považována za vrcholné období mughalského malířství. Císař byl vášnivým sběratelem, znalcem a mecenášem umění s vytříbeným vkusem. Na rozdíl od svého otce, který preferoval velkolepé historické a bitevní scény, Džahángír upřednostňoval intimnější a realističtější zobrazení. Jeho největší vášní byly portréty a detailní studie ptáků, zvířat a květin.
Na jeho dvoře působili nejlepší umělci té doby, jako byli Abú al-Hasan, kterému udělil titul Nadir-uz-Zaman („Zázrak věku“), a Mansúr, specialista na zobrazení fauny a flóry, s titulem Nadir-ul-Asr („Zázrak epochy“). Džahángír sám tvrdil, že dokáže podle stylu malby rozeznat dílo každého jednotlivého umělce.
Své zážitky, postřehy o přírodě, umění a událostech v říši sepsal ve svých pamětech nazvaných Túzuk-i-Džahángírí (Džahángírnáma), které jsou cenným historickým pramenem a zároveň fascinujícím vhledem do mysli tohoto komplexního panovníka.
🏛️ Architektura
Ačkoliv Džahángír nebyl tak plodným stavitelem jako jeho otec Akbar nebo syn Šáhdžahán, jeho vláda představuje důležitý přechod v mughalské architektuře. Dochází k postupnému odklonu od červeného pískovce, typického pro Akbarovu éru, a k rostoucímu využívání bílého mramoru, který později dominoval za vlády Šáhdžahána.
Nejvýznamnějšími stavbami z jeho období jsou:
- Hrobka I'timád-ud-Daulaha v Ágře: Postavila ji Núr Džahán pro svého otce. Je to první mughalská stavba kompletně postavená z bílého mramoru a je proslulá svou jemnou a detailní mramorovou intarzií technikou pietra dura. Často je označována jako „šperkovnice“ a je považována za předchůdce Tádž Mahalu.
- Džahángírova hrobka v Šahdaře u Láhauru (dnešní
): Byla dokončena po jeho smrti pod dohledem Núr Džahán. Je známá svými rozlehlými zahradami a elegantní, i když méně monumentální architekturou ve srovnání s hrobkami jiných mughalských císařů. - Zahrady Šalimar v Kašmíru: Džahángír miloval Kašmír pro jeho přírodní krásu a založil zde několik nádherných zahrad, z nichž nejznámější jsou právě Zahrady Šalimar.
💡 Pro laiky
- Kdo byli Mughalové? Představte si mocnou dynastii vládců, kteří přišli do Indie a vytvořili obrovskou a bohatou říši. Byli potomky slavných dobyvatelů Čingischána a Tamerlána. Džahángír byl čtvrtým císařem této dynastie.
- Řetěz spravedlnosti: Džahángír nechal nainstalovat speciální zlatý řetěz se zvonky, který vedl přímo do jeho paláce. Pokud měl kdokoli z obyčejných lidí pocit, že se mu děje křivda, mohl za řetěz zatáhnout a císař se jeho případem osobně zabýval. Byla to taková „horká linka“ ke spravedlnosti přímo u nejvyššího vládce.
- Císař a umění: Džahángír byl obrovským fanouškem umění, hlavně malířství. Měl rád obrazy, které vypadaly co nejrealističtěji. Najímal si ty nejlepší malíře, aby pro něj malovali portréty, zvířata a květiny s neuvěřitelnými detaily. Jeho sbírka obrazů byla legendární.
- Nejmocnější žena říše: I když byl Džahángír císařem, v pozdějších letech za něj vládla jeho manželka Núr Džahán. Byla tak chytrá a vlivná, že prakticky řídila celou říši, zatímco se císař věnoval svým koníčkům a bojoval se závislostí na alkoholu a opiu. Byla to jedna z nejmocnějších žen v historii Indie.
⚖️ Odkaz a hodnocení
Džahángír zemřel v roce 1627 na cestě z Kašmíru do Láhauru. Jeho smrt vyvolala krátký boj o nástupnictví mezi jeho syny, ze kterého vyšel vítězně princ Churram, který nastoupil na trůn jako Šáhdžahán.
Džahángír je často vnímán jako panovník, který stál ve stínu svého geniálního otce Akbara a svého syna Šáhdžahána, stavitele Tádž Mahalu. Jeho vláda byla spíše obdobím konsolidace a kulturního rozkvětu než velkých vojenských výbojů. Jeho osobní slabosti, zejména závislost, umožnily vzestup jeho manželky Núr Džahán, což je unikátní kapitola v dějinách mughalské moci. Jeho největším a trvalým odkazem je však jeho mimořádný přínos pro umění, především pro malířství, které pod jeho patronací dosáhlo svého vrcholu.