Maxmilián I. Habsburský

Maxmilián I.
	Soubor:Albrecht Dürer - Portrait of Maximilian I.jpg
	Portrét Maxmiliána I. od Albrechta Dürera (kolem roku 1519)
Titul	Císař Svaté říše římské; Král německý; Arcivévoda rakouský; Vévoda burgundský (jure uxoris)
Období vlády	Císař Svaté říše římské:; 4. února 1508 – 12. ledna 1519; Král německý:; 16. února 1486 – 12. ledna 1519; Arcivévoda rakouský:; 19. srpna 1493 – 12. ledna 1519
Korunovace	9. dubna 1486 (jako král, Cáchy); 4. února 1508 (jako zvolený císař, Trident)
Předchůdce	Fridrich III. Habsburský
Nástupce	Karel V.
Datum narození	22. března 1459
Místo narození	Vídeňské Nové Město, Rakouské arcivévodství
Datum úmrtí	12. ledna 1519
Místo úmrtí	Wels, Horní Rakousy
Místo pohřbení	Tělo: Katedrála sv. Jiří, Vídeňské Nové Město; Srdce: Kostel Panny Marie, Bruggy; Kenotaf: Hofkirche, Innsbruck
Dynastie	Habsburkové
Otec	Fridrich III. Habsburský
Matka	Eleonora Portugalská (1434)
Manželka/y	1. Marie Burgundská; 2. Anna Bretaňská (sňatek v zastoupení, anulován); 3. Bianca Marie Sforza
Děti	Filip I. Sličný; Markéta Rakouská
	Soubor:Maximilian I signature.svg

Rozbalit box

Obsah boxu

Maxmilián I. Habsburský (* 22. března 1459, Vídeňské Nové Město – † 12. ledna 1519, Wels) byl římsko-německý král (od roku 1486), zvolený císař Svaté říše římské (od roku 1508), rakouský arcivévoda a klíčová postava evropské politiky na přelomu 15. a 16. století. Pro svou zálibu v rytířských turnajích, umění a literatuře, stejně jako pro svůj idealizovaný obraz sebe sama, je často nazýván „poslední rytíř“ (německy der letzte Ritter).

Jeho vláda představuje přechodové období mezi středověkem a novověkem. Proslul především svou mistrnou sňatkovou politikou, která položila základy budoucí velikosti habsburské dynastie a byla shrnuta v hesle: „Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, sni se!“ (latinsky Bella gerant alii, tu felix Austria nube!). Jeho reformní snahy ve Svaté říši římské měly za cíl modernizovat a centralizovat její správu, avšak setkaly se jen s částečným úspěchem.

📜 Život a mládí

Maxmilián se narodil na hradě ve Vídeňském Novém Městě jako syn císaře Fridricha III. a jeho manželky Eleonory Portugalské. Jeho dětství nebylo snadné; byl svědkem obléhání Vídně a musel snášet napjatý vztah se svým otcem, který byl často odtažitý a šetrný. Na rozdíl od Fridricha byl Maxmilián energický, charismatický a plný ambicí.

Získal vynikající vzdělání, mluvil několika jazyky a projevoval velký zájem o humanismus, umění a vědu. Zároveň byl vášnivým lovcem, vynikajícím šermířem a milovníkem rytířských turnajů, což formovalo jeho pozdější image. Jeho matka zemřela, když mu bylo osm let, což ho hluboce zasáhlo.

💍 Burgundské dědictví

Klíčovým okamžikem Maxmiliánova života se stal jeho sňatek s Marií Burgundskou, jedinou dcerou a dědičkou mocného burgundského vévody Karla Smělého. Svatba se konala 19. srpna 1477 v Gentu. Po nečekané smrti Karla Smělého v bitvě u Nancy téhož roku se Maxmilián stal vládcem rozsáhlého a bohatého burgundského dědictví, které zahrnovalo Flandry, Brabantsko, Holandsko a další území dnešní Belgie, Nizozemska, Lucemburska a severní Francie.

Tento zisk však okamžitě napadl francouzský král Ludvík XI. Francouzský, který si nárokoval část burgundských zemí. Následovala válka o burgundské dědictví, v níž Maxmilián prokázal své vojenské schopnosti, například v bitvě u Guinegate.

Manželství s Marií bylo údajně velmi šťastné a vzešly z něj dvě děti, které se dožily dospělosti:

Filip I. Sličný (1478–1506), otec budoucích císařů Karla V. a Ferdinanda I.
Markéta Rakouská (1480–1530), později místodržitelka v Habsburském Nizozemí

Tragédie udeřila v roce 1482, kdy Marie Burgundská zemřela po pádu z koně. Její smrt znamenala pro Maxmiliána nejen osobní ztrátu, ale i politickou krizi, protože nizozemské stavy zpochybňovaly jeho právo na regentství za nezletilého syna Filipa.

👑 Vláda ve Svaté říši římské

🏛️ Říšská reforma

Po smrti svého otce Fridricha III. v roce 1493 se Maxmilián stal jediným vládcem v habsburských dědičných zemích a plně se ujal vlády i ve Svaté říši římské, kde byl již od roku 1486 římským králem. Jeho hlavní ambicí bylo reformovat zastaralou a roztříštěnou strukturu říše. Na sněmu ve Wormsu v roce 1495 inicioval tzv. Říšskou reformu (Reichsreform), která měla několik klíčových bodů:

Věčný zemský mír (Ewiger Landfriede): Zákaz soukromých válek a sporů (tzv. záští) mezi říšskými stavy.
Říšský komorní soud (Reichskammergericht): Zřízení nejvyššího soudního orgánu, který měl řešit spory a dohlížet na dodržování míru.
Říšské stavy (Reichskreise): Rozdělení říše do deseti krajů pro lepší administrativu, výběr daní a formování armády.
Společný fenik (Gemeiner Pfennig): Pokus o zavedení všeobecné říšské daně na financování armády a institucí, který však narazil na odpor stavů.

Ačkoliv reforma nebyla plně úspěšná a centralizace moci se podařila jen částečně, položila základy pro budoucí fungování říše a posílila roli císařské autority.

⚔️ Války a zahraniční politika

Maxmiliánova vláda byla poznamenána téměř neustálými vojenskými konflikty, které vyčerpávaly jeho finance.

Italské války: Po většinu své vlády byl zapojen do složitých italských válek, kde bojoval především proti Francii a Benátské republice o nadvládu v severní Itálii. Založil několik protifrancouzských aliancí, jako byla Liga z Cambrai nebo Svatá liga.
Švábská válka (1499): Konflikt se Švýcarskou konfederací skončil pro Maxmiliána porážkou v bitvě u Dornachu. Basilejský mír z roku 1499 fakticky potvrdil nezávislost Švýcarska na Svaté říši římské.
Válka o landshutské dědictví (1503–1505): Úspěšně zasáhl do vnitroříšského sporu o dědictví v Bavorsku, čímž posílil svou autoritu jako císaře a zároveň získal některá území pro Habsburky.

V roce 1508 se Maxmilián nechal v Tridentu prohlásit za „zvoleného římského císaře“, protože mu Benátčané znemožnili cestu do Říma ke korunovaci papežem. Tímto aktem prolomil staletou tradici a jeho nástupci tento titul přebírali automaticky po zvolení římským králem.

❤️ Mistr sňatkové politiky

Největších a nejtrvalejších úspěchů dosáhl Maxmilián na poli dynastické diplomacie. Jeho sňatková strategie se stala legendární a položila základy světové habsburské říše.

Španělské spojení: Zorganizoval sňatek svého syna Filipa Sličného s Janou Kastilskou, dědičkou španělských království Kastilie a Aragonie. Tímto spojením získali Habsburkové nárok na španělský trůn a jeho rozsáhlé zámořské kolonie.
Vídeňský dvojí sňatek (1515): Na kongresu ve Vídni dojednal s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským přelomovou dohodu. Jeho vnučka Marie Habsburská si vzala Vladislavova syna Ludvíka a jeho vnuk Ferdinand si vzal Vladislavovu dceru Anna Jagellonská. Když Ludvík Jagellonský v roce 1526 padl v bitvě u Moháče, Habsburkové na základě těchto smluv usedli na český a uherský trůn, které drželi po následujících 400 let.

🎨 Poslední rytíř a patron umění

Maxmilián I. si pečlivě budoval obraz moderního, ale zároveň tradičního panovníka. Podporoval rytířskou kulturu, sám se účastnil turnajů a nechal se stylizovat do role ideálního křesťanského rytíře.

Byl velkorysým patronem umění a věd. Na svém dvoře v Innsbrucku a Augsburgu zaměstnával přední umělce své doby, jako byli Albrecht Dürer, Albrecht Altdorfer nebo Hans Burgkmair starší. Financoval rozsáhlé propagandistické projekty, které měly oslavit jeho osobu a rod. Mezi nejznámější patří:

Theuerdank: Alegorický rytířský epos popisující Maxmiliánovu nebezpečnou cestu za jeho nevěstou Marií Burgundskou.
Weisskunig (Bílý král): Fiktivní autobiografie popisující jeho výchovu a život.
Triumfální oblouk a Triumfální průvod: Série monumentálních dřevořezů od Dürera a dalších umělců, zobrazující fiktivní triumfální pochod císaře.

Zasloužil se také o rozvoj vojenské taktiky, zejména o formování a vyzbrojení žoldnéřských pěších jednotek známých jako landsknechti, kteří se stali obávanou silou na evropských bojištích.

⚰️ Smrt a odkaz

Maxmilián I. zemřel 12. ledna 1519 na hradě Wels v Horních Rakousích během cesty na říšský sněm. Podle svého přání byl pohřben v kapli sv. Jiří na hradě ve Vídeňském Novém Městě, oblečen do prostého oděvu.

Jeho nejvelkolepějším, avšak nedokončeným projektem, byl jeho náhrobek (kenotaf) v dvorním kostele (Hofkirche) v Innsbrucku. Skládá se z prázdného sarkofágu, který střeží 28 nadživotních bronzových soch jeho předků, příbuzných a hrdinů historie (včetně krále Artuše nebo Theodoricha Velikého).

Maxmiliánův odkaz spočívá především v jeho dynastické politice, která z Habsburků učinila nejmocnější rod v Evropě. Jeho vnuk Karel V. zdědil říši, „nad níž slunce nezapadalo“. Ačkoliv jeho snahy o reformu Svaté říše římské a jeho vojenské kampaně měly smíšené výsledky, jeho vláda znamenala pro střední Evropu definitivní vstup do éry renesance a novověku.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 24.12.2025