Lord Byron
Obsah boxu
George Gordon Byron, 6. baron Byron (* 22. ledna 1788, Londýn – † 19. dubna 1824, Mesolongi, Řecko) byl anglický básník, šlechtic a politik, který se stal jednou z nejvýznamnějších a nejvlivnějších postav evropského romantismu. Proslul nejen svým literárním géniem, ale také extravagantním a skandálním životem, který ztělesňoval ideál rebela a svobodomyslného ducha. Je považován za tvůrce tzv. byronského hrdiny a jeho život i dílo měly obrovský dopad na literaturu, umění i politické myšlení 19. století.
Jeho nejznámějšími díly jsou lyricko-epická báseň Childe Haroldova pouť a nedokončený satirický epos Don Juan. Aktivně se také zapojil do boje za nezávislost Řecka, kde je dodnes uctíván jako národní hrdina. Jeho dcerou byla Ada Lovelace, průkopnice v oblasti programování.
📜 Život
👶 Dětství a vzdělání
George Gordon Byron se narodil v Londýně. Jeho otec, kapitán John "Mad Jack" Byron, byl prostopášník a hazardní hráč, který prohýřil věno své ženy Catherine Gordon a rodinu zanechal v dluzích. Otec zemřel, když byly Byronovi tři roky. Byron se narodil s deformovanou pravou nohou (tzv. koňská noha), což mu způsobovalo celoživotní fyzické i psychické potíže a ovlivnilo jeho citlivou a vzdorovitou povahu.
V roce 1798, ve věku deseti let, nečekaně zdědil po svém prastrýci titul 6. barona Byrona a rodinné sídlo Newstead Abbey v Nottinghamshire. Toto dědictví mu zajistilo místo ve Sněmovně lordů a přístup do nejvyšších společenských kruhů. Vzdělání získal na prestižních školách, nejprve v Harrow School a poté na Trinity College v Cambridge. Již během studií projevoval literární talent, ale také sklony k extravaganci, dluhům a bouřlivému společenskému životu.
🌍 Kavalírská cesta a první úspěchy
V letech 1809–1811 se Byron vydal na tzv. kavalírskou cestu, která byla tradičním zakončením vzdělání mladých šlechticů. Navštívil Portugalsko, Španělsko, Albánii a především Řecko a Turecko, které tehdy byly součástí Osmanské říše. Tyto cesty hluboce ovlivnily jeho tvorbu. Zážitek z antických památek a fascinace exotickými kulturami se staly hlavním zdrojem inspirace pro jeho první velké dílo.
Po návratu do Anglie v roce 1812 vydal první dvě zpěvy básnické skladby Childe Haroldova pouť. Dílo mělo okamžitý a fenomenální úspěch. Byron se doslova přes noc stal literární celebritou. Slavná je jeho věta: "Probudil jsem se jednoho rána a zjistil, že jsem slavný." Stal se nejvyhledávanější postavou londýnské společnosti, obdivován pro svůj talent, vzhled i auru tajemného a melancholického hrdiny.
💔 Skandály a exil
Byronův osobní život byl stejně dramatický jako jeho poezie. Proslul četnými milostnými aférami s ženami z aristokratických kruhů, včetně slavné Lady Caroline Lamb, která ho popsala jako "šíleného, zlého a nebezpečného". V roce 1815 se oženil s Annabellou Milbanke, vzdělanou a zbožnou ženou, která mu porodila dceru Adu. Manželství však bylo od počátku nešťastné a po roce se rozpadlo.
Důvodem rozchodu byly Byronovy dluhy, nevěry a především skandální zvěsti o jeho incestním vztahu s jeho nevlastní sestrou Augustou Leigh. Společenský tlak a ostrakizace dosáhly takové míry, že Byron v dubnu 1816 natrvalo opustil Anglii a uchýlil se do dobrovolného exilu. Do své vlasti se již nikdy nevrátil.
🇨🇭 Švýcarsko a Itálie
První zastávkou v exilu bylo Ženevské jezero ve Švýcarsku, kde strávil léto 1816 ve společnosti básníka Percyho Bysshe Shelleyho, jeho budoucí ženy Mary Shelley a její nevlastní sestry Claire Clairmont, se kterou měl Byron krátký poměr. Během tohoto "roku bez léta" vznikla u Ženevského jezera dvě zásadní díla světové literatury: Byronova dramatická báseň Manfred a román Mary Shelleyové Frankenstein.
Poté se Byron přesunul do Itálie, kde žil v Benátkách, Římě, Ravenně a Pise. Italské období bylo literárně velmi plodné. Zde začal psát své mistrovské dílo, satirický epos Don Juan, a zapojil se do činnosti tajného spolku Karbonáři, který usiloval o sjednocení Itálie. V Itálii také prožil svůj poslední velký milostný vztah s vdanou hraběnkou Teresou Guiccioli.
🇬🇷 Boj za řeckou nezávislost a smrt
V roce 1823 se Byron, unavený životem v Itálii a inspirován ideály svobody, rozhodl aktivně podpořit boj Řeků za nezávislost na Osmanské říši. Prodával svůj majetek, aby mohl financovat řecké povstalce, a osobně se vypravil do Řecka. Připojil se k povstalcům ve městě Mesolongi, kde se snažil sjednotit rozhádané řecké frakce a organizovat armádu.
Jeho vojenské plány však zhatila nemoc. V dubnu 1824 Byron onemocněl horečkou, pravděpodobně malárií nebo tyfem, a po několika dnech ve věku 36 let zemřel. Jeho smrt vyvolala v Evropě obrovský zármutek a posílila sympatie k řeckému boji za svobodu. V Řecku je dodnes považován za národního hrdinu. Jeho tělo bylo převezeno do Anglie a pohřbeno v rodinné hrobce v kostele v Hucknall Torkard, protože Westminsterské opatství mu kvůli jeho pověsti odepřelo místo.
✍️ Dílo
Byronovo dílo je typickým projevem romantismu, kombinuje však lyrické pasáže s ostrým satirickým vtipem a realismem. Jeho poezie je plná vášně, melancholie, vzdoru proti společenským konvencím a touhy po svobodě.
📖 Hlavní díla
- Childe Haroldova pouť (Childe Harold's Pilgrimage, 1812–1818) – Rozsáhlá lyricko-epická báseň, která Byrona proslavila. Popisuje putování mladého, melancholického a světem zklamaného šlechtice po Evropě. Dílo je plné popisů krajiny, historických reflexí a úvah o svobodě a pomíjivosti. Zavedlo do literatury postavu byronského hrdiny.
- Don Juan (1819–1824) – Nedokončený satirický epos, považovaný za Byronovo mistrovské dílo. Byron zde převrací tradiční legendu o svůdci Donu Juanovi. Jeho hrdina je spíše naivní mladík, který je sám sváděn ženami a prožívá řadu komických i tragických dobrodružství napříč Evropou. Dílo je brilantní satirou na společenské, politické a literární poměry své doby.
- Manfred (1817) – Dramatická báseň, často označovaná jako "metafyzické drama". Hlavní hrdina, Faustovská postava, je mocný a tajemný šlechtic, který žije v osamění v Alpách a je sužován pocitem viny za blíže neurčený zločin z minulosti.
- Orientální povídky (Oriental Tales, 1813–1816) – Série veršovaných povídek (např. Džaur, Korzár, Lara), které se odehrávají v exotickém prostředí Osmanské říše a představují typické byronské hrdiny – vášnivé a hrdé rebely.
- Kratší lyrické básně – Byron byl také mistrem kratší lyrické poezie. Mezi nejznámější patří "She Walks in Beauty" (Kráčí v kráse), "When We Two Parted" (Když jsme se rozešli) nebo "So, we'll go no more a roving" (Tak, už nepůjdem toulat se dál).
🎭 Byronský hrdina
Jedním z největších Byronových přínosů světové literatuře je vytvoření archetypu byronského hrdiny (Byronic hero). Jedná se o postavu, která je:
- Inteligentní a charismatická, ale zároveň arogantní a cynická.
- Melancholická a zamyšlená, často zklamaná světem a společností.
- Vzdorovitá a rebelská, odmítající společenské normy a autority.
- Tajemná, pronásledovaná temnou minulostí nebo zakázaným hříchem.
- Vášnivá a schopná hluboké lásky, ale často destruktivní ve svých vztazích.
Tento typ hrdiny, který se do velké míry ztotožňoval s Byronovou vlastní image, se stal nesmírně populárním a ovlivnil nespočet literárních postav, od Heathcliffa v Na Větrné hůrce po postavy v dílech Puškina, Huga či Dostojevského.
🏛️ Odkaz a vliv
Byronův vliv dalece přesáhl hranice anglické literatury. Jeho dílo i životní styl inspirovaly celou generaci umělců po celé Evropě. Tento fenomén se nazývá byronismus.
- V literatuře: Ovlivnil velikány jako Alexandr Sergejevič Puškin (jeho Evžen Oněgin je přímo inspirován Donem Juanem), Michail Jurjevič Lermontov, Victor Hugo, Heinrich Heine nebo Edgar Allan Poe. V českých zemích jeho dílo rezonovalo u Karla Hynka Máchy.
- V hudbě: Inspiroval skladatele jako Hector Berlioz (symfonie Harold v Itálii), Petr Iljič Čajkovskij (Manfred Symfonie) nebo Giuseppe Verdi.
- V politice: Jeho angažmá v řeckém boji za nezávislost z něj učinilo symbol filhelénství a boje za svobodu národů.
- Rodinný odkaz: Jeho jediná legitimní dcera, Ada Lovelace, se stala významnou matematičkou a je považována za první počítačovou programátorku díky své práci na analytickém stroji Charlese Babbage.