Tyfus

Tyfus
	Soubor:Typhus rash.jpg
	Charakteristická vyrážka (exantém) u pacienta s epidemickým tyfem
Klasifikace	A75
Typ nemoci	infekční, bakteriální
Přenos	Kousnutí nebo trus infikovaných členovců (veš šatní, krysí blechy, larvy sametek)
Inkubační doba	5–21 dní (dle typu)
Příznaky	Vysoká horečka, silná bolest hlavy, zimnice, myalgie, charakteristická vyrážka (exantém)
Diagnostika	Sérologie (imunofluorescence, Weil-Felixova reakce), PCR
Léčba	Antibiotika (zejména doxycyklin)
Prevence	Osobní hygiena, dezinsekce, deratizace, vakcinace (omezeně dostupná)
Prognóza	S včasnou léčbou dobrá, bez léčby může být smrtnost vysoká (až 60 % u epidemické formy)

Rozbalit box

Obsah boxu

ℹ️

Název stránky má více významů, které jsou sdruženy v rozcestníku.

Tyfus je souhrnný název pro skupinu akutních infekčních onemocnění způsobených bakteriemi z rodu Rickettsia a Orientia. Tato onemocnění jsou typicky přenášena členovci, jako jsou vši, blechy a roztoči. Projevují se vysokou horečkou, silnými bolestmi hlavy a charakteristickou vyrážkou. Historicky byl tyfus spojen s válkami, hladomory a špatnými hygienickými podmínkami, což mu vyneslo označení jako „válečná horečka“ nebo „vězeňská horečka“.

Je klíčové nezaměňovat tyfus (způsobený rickettsiemi) s břišním tyfem, což je zcela odlišné onemocnění způsobené bakterií Salmonella enterica subsp. enterica serovar Typhi a přenášené kontaminovanou vodou a potravinami.

🦠 Původce a klasifikace

Tyfus je způsoben obligátně intracelulárními bakteriemi, které se množí uvnitř buněk svého hostitele, především v endotelových buňkách krevních cév. To vede k poškození cév (vaskulitidě), což je podstatou klinických projevů.

Rozlišujeme tři hlavní typy tyfu:

Epidemický (skvrnitý) tyfus

Původce: Rickettsia prowazekii
Přenašeč: Veš šatní (Pediculus humanus humanus)
Způsob přenosu: Člověk se nakazí vdechnutím nebo vetřením infikovaného trusu vši do drobných oděrek v kůži nebo na sliznice. Samotné kousnutí vši infekci nepřenáší.
Charakteristika: Jedná se o nejzávažnější formu s vysokou smrtností (10–60 % bez léčby). Je typicky spojena s velkými epidemiemi v podmínkách bídy, válek a přelidnění. Zdrojem infekce je nemocný člověk.

Endemický (krysí nebo myší) tyfus

Původce: Rickettsia typhi
Přenašeč: Blecha krysí (Xenopsylla cheopis)
Způsob přenosu: Podobně jako u epidemické formy, nákaza probíhá kontaktem s infikovaným trusem blechy.
Charakteristika: Onemocnění má mírnější průběh než epidemický tyfus a nižší smrtnost (méně než 5 %). Vyskytuje se celosvětově, zejména v přístavních městech a oblastech s vysokou populací hlodavců. Přírodním rezervoárem jsou krysy a další drobní hlodavci.

Křovinný tyfus (Tsutsugamushi)

Původce: Orientia tsutsugamushi (dříve řazena do rodu Rickettsia)
Přenašeč: Larvy sametek (tzv. "chiggers")
Způsob přenosu: Přímým kousnutím infikované larvy.
Charakteristika: Vyskytuje se v oblasti Asie, Austrálie a Tichomoří, známé jako „Tsutsugamushi trojúhelník“. V místě kousnutí se často tvoří charakteristický černý příškvar (eschar). Průběh může být různě závažný.

📜 Historie

Tyfus hrál významnou roli v lidských dějinách a často ovlivňoval výsledky válečných konfliktů více než samotné bitvy.

Starověk a středověk: První popisy nemocí odpovídajících tyfu pocházejí již z antiky. Velká epidemie v Athénách během peloponéské války (430 př. n. l.) je některými historiky považována za epidemii tyfu.
Novověk: Onemocnění se masivně šířilo během třicetileté války, kde decimovalo armády i civilní obyvatelstvo.
Napoleonské války: Během Napoleonova tažení do Ruska v roce 1812 zemřelo na tyfus a další nemoci více vojáků než v boji. Z původní Grande Armée o síle přes 400 000 mužů se vrátilo jen několik desítek tisíc.
20. století: Epidemie tyfu propukaly během první i druhé světové války, zejména na východní frontě, v zajateckých táborech a koncentračních táborech. Například v táboře Bergen-Belsen zemřely na tyfus tisíce vězňů, včetně Anne Frankové a její sestry Margot.
Vědecké objevy:

 * 1909: Charles Nicolle prokázal, že epidemický tyfus je přenášen vší šatní, za což obdržel Nobelovu cenu v roce 1928.
 * 1916: Henrique da Rocha Lima izoloval a popsal původce, Rickettsia prowazekii, a pojmenoval ho na počest dvou vědců (Howard Taylor Ricketts a Stanislaus von Prowazek), kteří na výzkum tyfu zemřeli.

🦟 Přenos a epidemiologie

Způsob přenosu je klíčový pro epidemiologii jednotlivých typů tyfu. Člověk je pro epidemický tyfus hlavním rezervoárem, zatímco u endemického a křovinného tyfu je náhodným hostitelem.

Epidemický tyfus: Šíří se v podmínkách, které podporují množení vší šatních – přelidněné prostory, nedostatečná osobní hygiena, nemožnost pravidelné výměny a praní prádla. Rizikovými skupinami jsou bezdomovci, obyvatelé uprchlických táborů a vězni.
Endemický tyfus: Vyskytuje se sporadicky po celém světě, zejména v teplých, pobřežních oblastech. Nákaza souvisí s kontaktem s hlodavci a jejich blechami.
Křovinný tyfus: Riziko nákazy je spojeno s pobytem ve specifických biotopech, jako jsou křovinaté porosty, okraje lesů a travnaté plochy, kde se vyskytují infikované larvy sametek. Ohroženi jsou zejména zemědělci, vojáci a turisté v endemických oblastech.

🩺 Klinický obraz a příznaky

Inkubační doba se pohybuje od 5 do 21 dní. Onemocnění obvykle začíná náhle s nespecifickými příznaky.

Počáteční fáze:

 * Vysoká horečka (často 39–40 °C)
 * Silná, neutuchající bolest hlavy
 * Zimnice a třesavka
 * Bolesti svalů a kloubů
 * Celková slabost a schvácenost

Rozvinutá fáze:

 * Vyrážka (exantém): Objevuje se přibližně 4.–6. den nemoci. Začíná na trupu a šíří se na končetiny, ale typicky vynechává obličej, dlaně a plosky nohou. Zpočátku je makulopapulózní (skvrnitě pupínková), později může přecházet v petechiální (tečkovité krvácení do kůže).
 * Neurologické příznaky: Zmatenost, delirium, apatie, v těžkých případech až kóma. Tento stav se označuje jako "tyfový stav".
 * Kardiovaskulární příznaky: Hypotenze (nízký krevní tlak), tachykardie, známky myokarditidy.
 * Další příznaky: Kašel, nevolnost, zvracení, zácpa nebo průjem.

Brillova-Zinsserova nemoc

Jedná se o pozdní recidivu epidemického tyfu, která se může objevit měsíce až desítky let po primární infekci. Bakterie Rickettsia prowazekii mohou v těle přežívat v latentním stavu. Průběh je obvykle mírnější než u primární infekce, ale pacient se stává zdrojem nákazy pro vši, což může zažehnout novou epidemii.

🔬 Diagnostika

Diagnóza je založena na klinickém obrazu, epidemiologické anamnéze (cestování, životní podmínky) a laboratorním potvrzení.

Sérologie: Nejčastější metoda, která prokazuje přítomnost protilátek proti rickettsiovým antigenům v krvi pacienta. Používá se nepřímá imunofluorescence (IFA), která je považována za zlatý standard. Historicky se používala Weil-Felixova reakce, která je však méně specifická.
PCR (Polymerázová řetězová reakce): Může prokázat genetický materiál bakterií ve vzorku krve nebo kožní biopsie z vyrážky. Je užitečná zejména v časných fázích nemoci před vytvořením protilátek.
Kultivace: Pěstování rickettsií je technicky náročné a nebezpečné (vyžaduje laboratoře s vysokým stupněm biologické bezpečnosti), proto se v běžné praxi neprovádí.

💊 Léčba a prognóza

Základem léčby jsou antibiotika. Včasné podání je klíčové pro snížení rizika komplikací a úmrtí.

Lék volby: Doxycyklin (ze skupiny tetracyklinů) je vysoce účinný pro všechny typy tyfu. Podává se dospělým i dětem.
Alternativní léčba: V případě kontraindikace tetracyklinů (např. u těhotných žen) lze použít chloramfenikol nebo azithromycin.
Podpůrná péče: Zahrnuje hydrataci, sledování životních funkcí a léčbu komplikací.

Při včasné a správné léčbě je prognóza většinou vynikající a pacienti se plně uzdraví. Bez léčby je však zejména epidemický tyfus život ohrožujícím onemocněním s vysokou smrtností.

💉 Prevence

Prevence spočívá především v kontrole přenašečů a zlepšení hygienických standardů.

Osobní hygiena: Pravidelné koupání a praní prádla při vysokých teplotách ničí vši a jejich vajíčka (hnidy).
Dezinsekce a deratizace: Použití insekticidů k hubení vší a blech a deratizace k omezení populace hlodavců jsou klíčové pro kontrolu epidemií.
Ochrana před přenašeči: V endemických oblastech křovinného tyfu se doporučuje používání repelentů a nošení vhodného oděvu.
Vakcinace: Vakcíny proti epidemickému tyfu byly vyvinuty, ale jejich dostupnost je omezená a používají se jen u vysoce rizikových skupin, jako jsou vojáci nebo laboratorní pracovníci.

💡 Pro laiky

Jaký je rozdíl mezi tyfem a břišním tyfem?

Ačkoliv názvy znějí podobně, jde o dvě zcela odlišné nemoci.

Tyfus (skvrnitý) je způsoben bakterií Rickettsia, přenáší ho hmyz (vši, blechy) a napadá cévy. Projevuje se vyrážkou po celém těle.
Břišní tyfus je způsoben bakterií Salmonella, přenáší se špinavou vodou nebo jídlem a napadá trávicí trakt. Projevuje se spíše bolestmi břicha a průjmy.

Proč se tyfu říkalo „válečná horečka“?

Protože se masivně šířil v podmínkách typických pro válku: vojáci žili namačkaní v zákopech a kasárnách, neměli možnost se mýt ani si prát uniformy. To byly ideální podmínky pro množení vší šatních, které nemoc přenášely. Tyfus tak často zabil více vojáků než samotné zbraně.

Hrozí tyfus i dnes?

Ano, i když v Evropě a Severní Americe je velmi vzácný. Epidemický tyfus se stále může objevit v oblastech postižených válkou, přírodní katastrofou nebo extrémní chudobou (např. v uprchlických táborech). Endemický a křovinný tyfus se běžně vyskytují v mnoha částech Asie, Afriky a Jižní Ameriky a představují riziko pro cestovatele.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 24.12.2025