Neville Chamberlain

Rozbalit box

Obsah boxu

Arthur Neville Chamberlain (* 18. března 1869, Birmingham – 9. listopadu 1940, Heckfield) byl britský politik, člen Konzervativní strany a předseda vlády Spojeného království v letech 1937 až 1940. Do historie se zapsal především jako hlavní architekt politiky appeasementu vůči nacistickému Německu Adolfa Hitlera, která vyvrcholila podpisem Mnichovské dohody v září 1938. Jeho snaha o udržení míru za každou cenu je dodnes předmětem rozsáhlých historických debat.

Předtím, než se stal premiérem, zastával řadu významných vládních postů, včetně ministra zdravotnictví, kde prosadil důležité sociální reformy, a kancléře státní pokladny, kde se podílel na hospodářském zotavení Británie po Velké hospodářské krizi. Po neúspěchu appeasementu a německé invazi do Polska dovedl zemi do druhé světové války. Po neúspěšné norské kampani na jaře 1940 ztratil důvěru parlamentu, rezignoval a na jeho místo nastoupil Winston Churchill.

👤 Raný život a kariéra

Neville Chamberlain se narodil do vlivné politické rodiny v Birminghamu. Jeho otec, Joseph Chamberlain, byl významným reformním politikem a starostou Birminghamu. Jeho starší nevlastní bratr, Austen Chamberlain, se později stal ministrem zahraničí a nositelem Nobelovy ceny za mír. Na rozdíl od svého bratra, který studoval na Cambridge, Neville navštěvoval Mason Science College (později Birminghamská univerzita).

V mládí strávil šest let neúspěšným pokusem o pěstování sisalu na Bahamách, což ho zocelilo, ale zanechalo v něm celoživotní nechuť k dobrodružným podnikům. Po návratu do Anglie se stal úspěšným podnikatelem v birminghamském kovoprůmyslu.

Do politiky vstoupil poměrně pozdě. V roce 1911 byl zvolen do městské rady v Birminghamu a v roce 1915 se stal jeho starostou (Lord Mayor), stejně jako kdysi jeho otec. Během svého působení se zasloužil o založení Birminghamského symfonického orchestru a Městské banky, první svého druhu v zemi.

🏛️ Vstup do celostátní politiky

Do Dolní sněmovny byl poprvé zvolen v roce 1918 ve věku 49 let. Rychle stoupal ve stranické hierarchii. V roce 1923 byl jmenován ministrem zdravotnictví a později krátce kancléřem státní pokladny.

Jeho nejvýznamnějším obdobím před premiérským postem bylo působení ve funkci ministra zdravotnictví v letech 1924–1929 ve vládě Stanleyho Baldwina. Během této doby prosadil více než 20 zákonů, které se zaměřovaly na reformu místní správy, sociálního bydlení a sociálního zabezpečení. Tyto reformy měly zásadní vliv na zlepšení životních podmínek mnoha Britů.

V letech 1931 až 1937 působil jako kancléř státní pokladny. V této roli musel čelit dopadům Velké hospodářské krize. Jeho politika zahrnovala zavedení ochranných cel, snížení úrokových sazeb a vyrovnaný rozpočet. Britská ekonomika se pod jeho vedením začala zotavovat rychleji než ekonomiky mnoha jiných zemí.

👑 Premiérem Spojeného království

V květnu 1937 nahradil Stanleyho Baldwina ve funkci předsedy vlády. Jeho hlavním cílem v zahraniční politice bylo zabránit opakování hrůz první světové války. Byl přesvědčen, že míru lze dosáhnout prostřednictvím diplomacie, vyjednávání a ústupků autoritářským režimům v Německu a Itálii.

🕊️ Politika appeasementu

Chamberlainova politika appeasementu (politika ústupků) byla motivována několika faktory:

Trauma z první světové války: Vzpomínky na miliony mrtvých a zničenou generaci byly v britské společnosti stále velmi živé.
Vojenská nepřipravenost: Britské ozbrojené síly nebyly v polovině 30. let připraveny na velký evropský konflikt. Program zbrojení byl zahájen, ale potřeboval čas.
Veřejné mínění: Veřejnost a většina politického spektra si nepřála válku. Silné byly pacifistické nálady.
Obava z komunismu: Někteří britští politici viděli v silném Německu hráz proti šíření komunismu ze Sovětského svazu.
Pocit viny: Část britské elity se domnívala, že Versailleská smlouva byla k Německu příliš tvrdá a že některé jeho požadavky (např. sjednocení německy mluvícího obyvatelstva) jsou legitimní.

Prvními kroky této politiky bylo tiché přijetí německé remilitarizace Porýní (1936) a anšlusu Rakouska v březnu 1938.

📜 Mnichovská dohoda

Vrcholem politiky appeasementu se stala krize v Československu v roce 1938. Adolf Hitler požadoval odstoupení pohraničních oblastí Československa, tzv. Sudet, obývaných převážně německým obyvatelstvem. Chamberlain se třikrát osobně setkal s Hitlerem, aby odvrátil válku.

Výsledkem byla Mnichovská dohoda z 29. září 1938, kterou podepsali Chamberlain, francouzský premiér Édouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a Adolf Hitler. Dohoda přinutila Československo postoupit Sudety Německu bez možnosti se bránit a bez účasti československých zástupců na jednání.

Po návratu do Londýna Chamberlain na letišti Heston mával podepsanou dohodou a pronesl slavná slova: "Mí přátelé, podruhé v naší historii se britský ministerský předseda vrátil z Německa a přinesl mír se ctí. Věřím, že je to mír pro naši dobu." (Peace for our time).

📉 Konec appeasementu a vyhlášení války

Chamberlainova popularita dosáhla vrcholu, ale iluze o míru netrvala dlouho. Dne 15. března 1939 německá vojska obsadila zbytek Čech a Moravy a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Tím Hitler porušil své sliby z Mnichova a ukázal, že jeho ambice jsou mnohem větší.

Tento krok znamenal konec politiky appeasementu. Chamberlain a britská vláda si uvědomili, že Hitlerovi nelze věřit. Spojené království poskytlo vojenské záruky Polsku, Rumunsku a Řecku. Když 1. září 1939 Německo napadlo Polsko, Británie a Francie daly Hitlerovi ultimátum. Poté, co bylo ignorováno, vyhlásil Neville Chamberlain 3. září 1939 Německu válku.

⚔️ Válečný premiér a rezignace

Po vyhlášení války následovalo období tzv. podivné války (Phoney War), kdy na západní frontě nedocházelo k větším bojovým operacím. Chamberlainova pozice se začala otřásat na jaře 1940 po neúspěšné spojenecké operaci v Norsku (Norská kampaň), která měla zabránit německé invazi.

Neúspěch v Norsku vedl k bouřlivé debatě v Dolní sněmovně (tzv. Norway Debate). Ačkoli Chamberlainova vláda hlasování o důvěře formálně vyhrála, velké množství poslanců jeho vlastní strany se zdrželo hlasování nebo hlasovalo proti. Bylo zřejmé, že ztratil politickou podporu potřebnou k vedení země v totální válce.

10. května 1940, v den, kdy Německo zahájilo invazi do Francie a neutrálních zemí, Chamberlain rezignoval. Jako svého nástupce doporučil králi Jiří VI. Winstona Churchilla, který byl hlasitým kritikem appeasementu a zastáncem tvrdého postupu proti Hitlerovi.

💔 Nemoc a smrt

Chamberlain zůstal členem Churchillova válečného kabinetu jako Lord President of the Council a hrál důležitou roli v prvních měsících Churchillovy vlády. V létě 1940 mu však byla diagnostikována rakovina střev v terminálním stádiu. V září rezignoval na své vládní posty a 9. listopadu 1940 zemřel ve věku 71 let, jen šest měsíců po své rezignaci.

⚖️ Historické hodnocení a odkaz

Hodnocení Nevilla Chamberlaina je jedním z nejkontroverznějších témat moderních britských dějin.

Tradiční kritický pohled: Bezprostředně po válce a po mnoho desetiletí převládal obraz Chamberlaina jako slabého a naivního politika, který se nechal oklamat Hitlerem. Díla jako Guilty Men (1940) nebo paměti Winstona Churchilla ho vykreslovala jako muže, který svou politikou ústupků posílil Hitlera a umožnil mu rozpoutat válku za podmínek výhodnějších pro Německo. Podle této interpretace Mnichovská dohoda nebyla jen morálním selháním, ale i strategickou katastrofou.

Revisionistický pohled: Od 60. let 20. století se začaly objevovat revizionistické interpretace, které se na Chamberlaina dívají s větším pochopením. Tito historikové argumentují, že Chamberlain čelil mimořádně složité situaci s omezenými možnostmi. Zdůrazňují, že v roce 1938 nebyla Británie ani impérium vojensky ani psychologicky připraveno na válku. Politika appeasementu tak poskytla klíčový čas na přezbrojení, zejména pro Royal Air Force, které o dva roky později vyhrálo bitvu o Británii. Dále tvrdí, že Chamberlain správně odhadl hlubokou nechuť britské veřejnosti k válce a že bez Hitlerova zjevného porušení slibů by neměl pro válku dostatečnou domácí podporu.

Dnes je Neville Chamberlain vnímán jako tragická postava: čestný a pracovitý politik, který zasvětil svou kariéru snaze o mír, ale jehož metody a špatný odhad Hitlerových záměrů selhaly tváří v tvář bezprecedentní agresi. Jeho jméno zůstává synonymem pro politiku appeasementu a varováním před nebezpečím ústupků totalitním režimům.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025