Anšlus
Obsah boxu
Šablona:Infobox historická událost Anšlus (německy Anschluss nebo Anschluß, v překladu „připojení“ či „spojení“) je termín používaný pro anexi Rakouského spolkového státu nacistickým Německem, která proběhla 12. března 1938. Tato událost byla jedním z klíčových kroků expanzivní politiky Adolfa Hitlera před vypuknutím druhé světové války a znamenala zánik samostatného Rakouska, které se stalo součástí Třetí říše pod názvem Ostmark („Východní marka“). Anšlus byl proveden bez jediného výstřelu a byl částí rakouské populace vítán, zatímco pro odpůrce režimu, zejména Židy, znamenal začátek perzekuce.
📜 Historické pozadí
Myšlenka sjednocení všech německy mluvících národů do jednoho státu, známá jako pangermanismus, byla v 19. století silným politickým proudem. Po porážce Rakouska-Uherska v první světové válce a jeho následném rozpadu vznikla malá Rakouská republika, která se potýkala s vážnými ekonomickými problémy a ztrátou identity.
🚫 Zákaz spojení po první světové válce
Versailleská smlouva i Saint-Germainská smlouva z roku 1919 výslovně zakazovaly jakékoliv politické či ekonomické spojení mezi Německem a Rakouskem bez souhlasu Společnosti národů. Cílem bylo zabránit vzniku velkého a silného německého státu, který by mohl znovu ohrozit evropskou stabilitu. Navzdory tomuto zákazu byla myšlenka anšlusu populární v obou zemích, zejména mezi nacionalistickými a pravicovými kruhy.
🇦🇹 Austrofašismus a vnitřní konflikty
Ve 30. letech 20. století se Rakousko nacházelo v hluboké politické krizi. V roce 1933 kancléř Engelbert Dollfuss rozpustil parlament a nastolil autoritativní režim inspirovaný italským fašismem, známý jako austrofašismus. Jeho vláda, opírající se o Vlasteneckou frontu, potlačovala jak sociální demokraty (což vedlo k občanské válce v únoru 1934), tak i rakouské nacisty, kteří usilovali o připojení k Německu.
V červenci 1934 se rakouští nacisté pokusili o státní převrat, při kterém byl kancléř Dollfuss zavražděn. Puč byl sice potlačen, ale ukázal sílu a odhodlání nacistického hnutí v Rakousku. Vedení země se ujal Kurt Schuschnigg, který pokračoval v Dollfussově politice a snažil se udržet rakouskou nezávislost, přičemž hledal podporu u fašistické Itálie Benita Mussoliniho.
🗓️ Průběh anšlusu v březnu 1938
Po uzavření osy Berlín-Řím v roce 1936 ztratilo Rakousko svého hlavního ochránce, Itálii. Adolf Hitler tak mohl stupňovat svůj tlak na Schuschniggovu vládu.
🗣️ Berchtesgadenská schůzka
12. února 1938 se kancléř Schuschnigg setkal s Hitlerem v jeho alpském sídle v Berchtesgadenu. Hitler pod pohrůžkou vojenské invaze donutil Schuschnigga přijmout řadu požadavků, které de facto podkopávaly rakouskou suverenitu. Mezi hlavní body patřilo:
- Jmenování rakouského nacisty Arthura Seyss-Inquarta ministrem vnitra a bezpečnosti, čímž nacisté získali kontrolu nad policií.
- Udělení plné amnestie všem uvězněným rakouským nacistům.
- Zapojení rakouských nacistů do Vlastenecké fronty.
🗳️ Plánované referendum
V zoufalé snaze zachránit nezávislost Rakouska vyhlásil Schuschnigg 9. března 1938 na neděli 13. března referendum o rakouské samostatnosti. Otázka měla znít: „Jste pro svobodné a německé, nezávislé a sociální, pro křesťanské a jednotné Rakousko?“ Hitler se obával, že by výsledek mohl být v jeho neprospěch, a proto se rozhodl jednat.
🇩🇪 Německé ultimátum a invaze
11. března 1938 předal Hermann Göring jménem Hitlera Schuschniggovi ultimátum: buď okamžitě odstoupí ve prospěch Seyss-Inquarta a referendum bude zrušeno, nebo německá armáda vtrhne do Rakouska. Schuschnigg, který nedostal žádnou podporu od Francie ani Velké Británie, na nátlak kapituloval a večer v rozhlasovém projevu oznámil svou rezignaci. Prezident Wilhelm Miklas se zdráhal jmenovat Seyss-Inquarta kancléřem, ale nakonec pod nátlakem také ustoupil.
Nová nacistická vláda v čele se Seyss-Inquartem okamžitě vyslala do Berlína telegram (který ve skutečnosti zformuloval Göring), v němž žádala německou armádu o pomoc při obnovení pořádku. Ráno 12. března 1938 překročily jednotky německého Wehrmachtu rakouské hranice v rámci operace s krycím názvem Unternehmen Otto. Nenarazily na žádný odpor; naopak byly často vítány jásajícími davy s hákovými kříži.
🏁 Vyhlášení anšlusu
Adolf Hitler překročil hranice u svého rodného města Braunau am Inn a triumfálně pokračoval přes Linec do Vídně. 15. března 1938 na vídeňském náměstí Heldenplatz před statisícovým davem oficiálně vyhlásil „připojení mé vlasti k Německé říši“.
Následně, 10. dubna, uspořádal nacistický režim v Rakousku i Německu plebiscit, který měl anexi zpětně legitimovat. Pod masivní propagandou a za absence tajného hlasování se pro anšlus oficiálně vyslovilo 99,7 % voličů.
🌍 Mezinárodní reakce
Mezinárodní společenství reagovalo na anšlus velmi vlažně, což jen posílilo Hitlerovu sebedůvěru.
Spojené království: Vláda Nevilla Chamberlaina se držela politiky appeasementu a proti anexi pouze formálně protestovala. Mnozí britští politici považovali spojení Německa a Rakouska za přirozené naplnění práva na sebeurčení.
Francie: Země byla ochromena vnitřní politickou krizí a bez britské podpory nebyla ochotna vojensky zasáhnout.
Itálie: Benito Mussolini, dřívější ochránce rakouské nezávislosti, byl nyní Hitlerovým spojencem a anexi akceptoval.
Československo: Pro Československo znamenal anšlus strategickou katastrofu. Země byla nyní ze tří stran obklopena Třetí říší, což výrazně zhoršilo její obrannou pozici a předznamenalo Mnichovskou krizi na podzim téhož roku.
.svg){kind=small}
⚖️ Důsledky
Pro Rakousko
Anšlus znamenal konec rakouské státnosti na sedm let. Země byla přejmenována na Ostmark a později na Alpské a dunajské župy (Alpen- und Donau-Reichsgaue) a plně integrována do nacistického Německa. Ihned po anexi začalo systematické pronásledování politických odpůrců, sociálních demokratů, komunistů a především židovského obyvatelstva. Během tzv. Křišťálové noci v listopadu 1938 byly i ve Vídni a dalších rakouských městech vypalovány synagogy a ničeny židovské obchody. Desítky tisíc Rakušanů, především Židů, byly donuceny k emigraci nebo později zavražděny v koncentračních táborech.
Pro mezinárodní politiku
Úspěšný a bezproblémový anšlus posílil Hitlerovu prestiž a utvrdil ho v přesvědčení, že západní mocnosti nebudou jeho expanzivní politice aktivně bránit. Anšlus se stal precedentem pro další agresi, která následovala o několik měsíců později v Československu v podobě požadavků na odstoupení Sudet. Anšlus je tak považován za klíčový krok na cestě k rozpoutání druhé světové války.
💡 Pro laiky: Co to vlastně byl anšlus?
Představte si, že existují dva sousední státy, kde lidé mluví stejným jazykem a mají podobnou kulturu. Větší a silnější stát (Německo pod vedením Hitlera) se rozhodne, že ten menší (Rakousko) pohltí a udělá z něj svou součást. Místo aby vyhlásil válku, použije nátlak a hrozby. Donutí rakouskou vládu, aby odstoupila a předala moc místním nacistům, kteří pak „pozvou“ německou armádu do země. Armáda přijede, ale nebojuje, protože jí nikdo neklade odpor. Naopak, část obyvatel ji vítá. Vůdce většího státu pak slavnostně prohlásí, že oba státy jsou od nynějška jeden. Pro svět to byl jasný signál, že Hitler se nezastaví před ničím, aby dosáhl svých cílů, a že mezinárodní dohody pro něj nic neznamenají.
🏛️ Anšlus v kultuře a paměti
Po druhé světové válce se v Rakousku na dlouhou dobu prosadil tzv. „mýtus oběti“. Podle této interpretace bylo Rakousko první obětí Hitlerovy agrese a Rakušané se na nacistických zločinech nepodíleli. Tento pohled byl zakotven i v Moskevské deklaraci z roku 1943. Teprve od 80. let 20. století, zejména v souvislosti s tzv. Waldheimovou aférou, začala v rakouské společnosti širší diskuse o spoluodpovědnosti za zločiny nacismu.
Anšlus je zobrazen v mnoha filmech a literárních dílech. Jedním z nejznámějších, i když historicky nepřesným, je americký muzikál a film The Sound of Music (Za zvuků hudby), kde rodina von Trapp prchá z Rakouska právě v důsledku anšlusu.