Jean-Jacques Daigneault

J.J. Daigneault
Celé jméno	Jean-Jacques Daigneault
Datum narození	12. října 1965
Místo narození	Montreal, Quebec, Kanada
Státní příslušnost
Povolání	hokejista, hokejový trenér
Aktivní od	1984
Aktivní do	2001

Jean-Jacques „J.J.“ Daigneault je kanadský bývalý profesionální hráč ledního hokeje, který nastupoval na pozici obránce, a v současnosti hokejový trenér. Během své hráčské kariéry odehrál v NHL šestnáct sezón v letech 1984 až 2001, během nichž nastoupil za deset různých organizací. S týmem Montreal Canadiens získal v roce 1993 Stanley Cup.

Po ukončení aktivní kariéry přešel na trenérskou dráhu. Působil řadu let jako asistent trenéra v nižší severoamerické lize AHL a následně šest sezón (2012–2018) plnil roli asistenta trenéra u prvního týmu Montreal Canadiens v NHL. Později přijal pozici hlavního trenéra v juniorské soutěži QMJHL u týmu Halifax Mooseheads. V roce 2019 byl za své hráčské výkony v mládežnických kategoriích uveden do Síně slávy QMJHL.

👤 Životopis a juniorská kariéra

Jean-Jacques Daigneault se narodil 12. října 1965 v kanadském městě Montreal v provincii Quebec. Vyrůstal v montrealské čtvrti Ville-Émard, kde udělal své první hokejové krůčky. V žákovských kategoriích (v letech 1977 a 1978) se účastnil mezinárodního mládežnického turnaje Quebec International Pee-Wee Hockey Tournament, kde v týmu z Ville-Émard nastupoval po boku budoucích profesionálních hráčů Maria Lemieuxe a Marca Bergevina.

V roce 1981 byl draftován týmem Laval Voisins do juniorské ligy QMJHL. Ve své první sezóně v této soutěži (1981/1982) nastoupil k 64 utkáním, ve kterých z pozice obránce zaznamenal 4 góly a 25 asistencí (29 bodů). Součástí kádru Lavalu byl v té době i Mario Lemieux. Před sezónou 1982/1983 došlo v lize k expanzi a do soutěže vstoupil nový klub Longueuil Chevaliers. Vedení Lavalu se rozhodlo Daigneaulta nechránit při expanzním draftu, čehož využil management Longueuilu a hráče si do svého nového mužstva stáhl.

Tato změna působiště znamenala zásadní průlom v Daigneaultově produktivitě. V ročníku 1982/1983 dostal v systému trenéra Jacquese Lemairea výrazný prostor na ledě a stal se hlavním ofenzivním tahounem zadních řad týmu. V 70 zápasech základní části nasbíral 84 kanadských bodů za 26 branek a 58 asistencí, čímž se zařadil na třetí místo týmové produktivity. S týmem Longueuil Chevaliers postoupil hned v první sezóně existence klubu do finále o President's Cup (nyní Gilles-Courteau Trophy). Za své individuální výkony obdržel na konci ročníku Emile Bouchard Trophy, každoročně udělovanou cenu pro nejlepšího obránce QMJHL.

🌍 Mezinárodní reprezentace a olympijské hry

Vysoká produktivita v juniorské soutěži upoutala pozornost vedení kanadského národního týmu. Pro sezónu 1983/1984 byl Daigneault vybrán do centralizovaného olympijského programu pod vedením trenéra Davea Kinga. Tým se celoročně připravoval na Zimní olympijské hry 1984 v jugoslávském Sarajevu. Během této přípravy odehrál za kanadskou reprezentaci 62 přípravných utkání se ziskem 21 bodů.

Na přelomu let 1983 a 1984 reprezentoval Kanadu na Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji ve švédském Nyköpingu. Ve svém věku patřil k nejvytěžovanějším obráncům výběru, nastoupil do 7 utkání a zaznamenal 2 asistence. Kanaďané na turnaji obsadili konečné čtvrté místo.

V únoru 1984 následovala samotná účast na olympijském turnaji. Daigneault nastoupil po boku hráčů jako Dave Gagner, Kirk Muller či Russ Courtnall. Na turnaji odehrál všech 7 zápasů, ve kterých vsítil jeden gól a přidal jednu asistenci. Kanadský výběr se po porážkách v závěrečné fázi turnaje musel spokojit s konečným čtvrtým místem. Po skončení olympijského turnaje se Daigneault vrátil do klubu Longueuil Chevaliers, kde v 10 zápasech základní části zapsal 13 bodů a v následném play-off přidal dalších 16 bodů ve 14 duelech. Tým se opět probojoval do finále soutěže.

💼 Profesionální kariéra v NHL

🦅 Vancouver Canucks a první výměny (1984–1989)

Díky svým výkonům na mezinárodní scéně i v juniorské soutěži figuroval Daigneault vysoko v předdraftových odhadech. Vstupní draft NHL v roce 1984 se konal v Montrealu. Z prvního místa byl vybrán Mario Lemieux, zatímco Daigneaulta si z celkové desáté pozice v prvním kole vybrala organizace Vancouver Canucks.

Debut v NHL absolvoval v sezóně 1984/1985. Ve své nováčkovské sezóně odehrál za Canucks 67 utkání, vstřelil 4 branky a připsal si 23 asistencí. V defenzivním systému týmu se však jako primárně ofenzivně laděný obránce těžko prosazoval. Během druhého ročníku ve Vancouveru (1985/1986) odehrál 64 utkání se ziskem 28 bodů.

Dne 6. června 1986 byl Daigneault poprvé ve své profesionální kariéře vyměněn. Společně s volbou ve druhém kole draftu 1986 a volbou v pátém kole draftu 1987 putoval do organizace Philadelphia Flyers výměnou za útočníka Riche Suttera a volbu ve třetím kole draftu. Ve Philadelphii se zařadil do defenzivy trenéra Mikea Keenana. V sezóně 1986/1987 nastoupil k 77 zápasům základní části, vstřelil 6 gólů a na 16 přihrál.

Tým Philadelphie se v roce 1987 probojoval až do finále Stanley Cupu, kde narazil na organizaci Edmonton Oilers. Daigneault se stal hrdinou šestého utkání, které se hrálo v hale Spectrum ve Philadelphii. V čase 14:28 třetí třetiny vstřelil za nerozhodného stavu 2:2 po přihrávce Scotta Mellanbyho vítězný gól. Philadelphie tak odvrátila konec série a vynutila si rozhodující sedmý zápas, ve kterém nakonec triumfoval Edmonton.

🏆 Příchod do Montrealu a zisk Stanley Cupu (1989–1996)

Během sezóny 1987/1988 odehrál za Flyers pouhých 28 utkání. Část ročníku strávil na farmě Hershey Bears v AHL. V listopadu 1988 byl vyměněn do organizace Montreal Canadiens, přičemž protihodnotu tvořil obránce Scott Sandelin. Zbytek sezóny 1988/1989 odehrál v záložním týmu Sherbrooke Canadiens (63 zápasů, 43 bodů).

Do hlavního kádru Montrealu se natrvalo prosadil v sezóně 1989/1990. Z ofenzivního obránce z juniorských let se transformoval v defenzivně zodpovědného hráče. Od sezóny 1990/1991 do ročníku 1994/1995 byl stabilním článkem obranných řad Canadiens. Nejvíce utkání v jedné sezóně v dresu Montrealu (79) odehrál v ročníku 1991/1992.

Zásadním momentem jeho působení v Montrealu byla sezóna 1992/1993. Tým trénovaný Jacquesem Demersem se prezentoval organizovanou hrou do obrany s brankářem Patrickem Royem v zádech. Daigneault nastoupil v základní části k 66 utkáním (8 gólů, 10 asistencí). Ve vyřazovací části absolvoval všech 20 utkání, ve kterých vstřelil jednu branku a na tři nahrál. Montreal Canadiens prošli play-off až do finále, ve kterém porazili Los Angeles Kings v poměru 4:1 na zápasy. Daigneault tak poprvé a naposledy ve své kariéře zvedl nad hlavu Stanley Cup. Za organizaci Canadiens hrál nepřetržitě až do začátku sezóny 1995/1996 a odehrál za ni celkem 345 zápasů základní části.

✈️ Časté přesuny mezi kluby a vyrovnání rekordu (1996–2001)

Druhá polovina devadesátých let se pro Daigneaulta nesla ve znamení neustálých změn působiště. Dne 2. listopadu 1995 byl vyměněn do St. Louis Blues za brankáře Pata Jablonskiho. Ve stejném ročníku (březen 1996) putoval do Pittsburgh Penguins výměnou za volbu v šestém kole draftu. V dresu Tučňáků odehrál zbytek základní části i play-off, kde mužstvo postoupilo do finále Východní konference.

V únoru 1997 byl z Pittsburghu vyměněn do kalifornského celku Mighty Ducks of Anaheim za obránce Garryho Valka. V létě téhož roku podepsal jako volný hráč smlouvu s New York Islanders, nicméně v listopadu byl vedením Islanders odeslán zpět do Anaheimu za volbu v draftu. Sezónu 1997/1998 tak dokončil v dresu Ducks.

Během rozšiřovacího draftu NHL v létě 1998 (NHL Expansion Draft 1998) zůstal na seznamu nechráněných hráčů a byl vybrán nově vznikajícím týmem Nashville Predators. Zde vydržel pouze do února 1999, kdy byl společně s budoucím vyrovnáním odeslán do Phoenix Coyotes za obránce Cliffa Ronninga a útočníka Richarda Lintona. Za Phoenix odehrál konec ročníku 1998/1999 a 53 zápasů v sezóně 1999/2000.

Před sezónou 2000/2001 podepsal kontrakt s dalším nováčkem soutěže, týmem Minnesota Wild. Tímto krokem se Daigneault stal teprve druhým hráčem v historii NHL, který nastoupil za 10 různých organizací. Tímto zápisem dorovnal tehdejší rekord obránce Michela Petita. Tento rekord později překonal útočník Mike Sillinger (12 týmů), avšak Daigneault se i nadále dělí o druhé místo v této statistické kategorii společně s hráči jako Jim Dowd, Mathieu Schneider, Olli Jokinen, Lee Stempniak nebo Derick Brassard.

Za Minnesotu odehrál v sezóně 2000/2001 jediné utkání a většinu roku strávil na farmě v IHL u týmu Cleveland Lumberjacks. Poslední angažmá v aktivní kariéře absolvoval v sezóně 2001/2002 ve druhé švýcarské lize (NLB) za klub EHC Biel-Bienne, kde působil v roli hrajícího asistenta trenéra a zapsal 7 zápasů. Poté hráčskou kariéru definitivně ukončil.

Jeho kariérní statistiky v základní části NHL se zastavily na hodnotě 899 odehraných utkání, 53 vstřelených gólů a 197 asistencí (250 bodů) při 687 trestných minutách. V play-off přidal 99 startů s bilancí 5 gólů a 26 asistencí (31 bodů).

👔 Trenérská kariéra

Zkušenosti z nižších soutěží (2005–2012)

Trenérskou dráhu v Severní Americe odstartoval Daigneault v ročníku 2005/2006, kdy byl jmenován asistentem trenéra a ředitelem hráčského vývoje u celku Phoenix Roadrunners v lize ECHL. Hned v následující sezóně (2006/2007) se přesunul do AHL, kde získal pozici asistenta trenéra u týmu Hartford Wolf Pack (farma týmu New York Rangers).

V Hartfordu (který byl později přejmenován na Connecticut Whale) strávil šest po sobě jdoucích sezón (2006–2012). Specializoval se zde na rozvoj obranné činnosti a implementaci obranných systémů u mladých prospektů směřujících do hlavního týmu Rangers.

Montreal Canadiens a Halifax Mooseheads (2012–2021)

Před sezónou 2012/2013 dostal nabídku od organizace Montreal Canadiens, aby se připojil k realizačnímu týmu hlavního trenéra Michela Therriena v roli asistenta trenéra. U týmu Canadiens působil celých šest ročníků (2012–2018). Jeho hlavní pracovní náplní bylo vedení obránců a nastavování systému hry v oslabení (penalty kill). Po sezóně 2017/2018 se vedení Canadiens rozhodlo neprodloužit smlouvy členům trenérského štábu a Daigneault v Montrealu skončil. V ročníku 2018/2019 vykonával pozici asistenta trenéra na farmě týmu St. Louis Blues u celku San Antonio Rampage v AHL.

Dne 9. července 2019 byl oficiálně jmenován do funkce hlavního trenéra juniorského týmu Halifax Mooseheads hrajícího v QMJHL. V jeho první sezóně na střídačce (2019/2020) mužstvo zaznamenalo 20 výher, 38 porážek a 5 proher v prodloužení/nájezdech, než byl ročník přerušen. V pandemické sezóně 2020/2021 zaznamenal s týmem 15 výher ze 43 utkání. Po dvou letech ve funkci se vedení Mooseheads rozhodlo 22. dubna 2021 pro změnu na postu trenéra a Daigneaultova štace v Halifaxu skončila s celkovou trenérskou bilancí 35 výher a 63 porážek (včetně prodloužení).

🛡️ Herní profil hráče

Přestože byl Jean-Jacques Daigneault jako junior draftován z prvního kola díky svým ofenzivním dovednostem a schopnosti řídit přesilové hry z modré čáry, realita profesionálního hokeje v 80. a 90. letech jej přiměla herní styl zcela změnit. S výškou 180 cm a váhou 82 kg nepatřil mezi fyzicky dominantní obránce, na kterých si tehdejší vedení klubů v NHL zakládalo.

Aby se v NHL dlouhodobě udržel, naučil se číst hru soupeře a hrát efektivně s holí, přičemž těžil především z kvalitního bruslení. Dokázal rychle a s přesností rozehrát puk z obranného pásma a tím překonávat forčekink útočníků soupeře. Tato schopnost adaptovat se na jakýkoliv obranný systém a plnit defenzivní roli v sestavě byla důvodem, proč o jeho služby projevilo v průběhu kariéry zájem tolik odlišných organizací.

👨‍👩‍👧 Osobní život

J.J. Daigneault je ženatý se svou manželkou Janie. Společně mají tři dcery – Julliette, Gabrielle a Valerie. Všechny tři dcery se v mládí aktivně věnovaly závodnímu plavání a účastnily se univerzitních a národních soutěží.

📈 Kariérní statistiky

Základní část a play-off

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM	Z (play-off)	G (play-off)	A (play-off)	B (play-off)	TM (play-off)
1981/82	Laval Voisins	QMJHL	64	4	25	29	41	18	1	3	4	2
1982/83	Longueuil Chevaliers	QMJHL	70	26	58	84	58	15	4	11	15	35
1983/84	Longueuil Chevaliers	QMJHL	10	2	11	13	6	14	3	13	16	30
1984/85	Vancouver Canucks	NHL	67	4	23	27	69	—	—	—	—	—
1985/86	Vancouver Canucks	NHL	64	5	23	28	45	3	0	2	2	0
1986/87	Philadelphia Flyers	NHL	77	6	16	22	56	9	1	0	1	0
1987/88	Philadelphia Flyers	NHL	28	2	2	4	12	—	—	—	—	—
1987/88	Hershey Bears	AHL	10	1	5	6	8	—	—	—	—	—
1988/89	Sherbrooke Canadiens	AHL	63	10	33	43	48	6	1	3	4	2
1989/90	Sherbrooke Canadiens	AHL	28	8	19	27	18	—	—	—	—	—
1989/90	Montreal Canadiens	NHL	36	2	10	12	14	9	0	0	0	2
1990/91	Montreal Canadiens	NHL	51	3	16	19	31	5	0	1	1	0
1991/92	Montreal Canadiens	NHL	79	4	14	18	36	11	0	3	3	4
1992/93	Montreal Canadiens	NHL	66	8	10	18	57	20	1	3	4	22
1993/94	Montreal Canadiens	NHL	68	2	12	14	73	7	0	1	1	12
1994/95	Montreal Canadiens	NHL	45	3	5	8	40	—	—	—	—	—
1995/96	Montreal Canadiens	NHL	7	0	1	1	6	—	—	—	—	—
1995/96	St. Louis Blues	NHL	37	1	3	4	24	—	—	—	—	—
1995/96	Worcester IceCats	AHL	9	1	10	11	10	—	—	—	—	—
1995/96	Pittsburgh Penguins	NHL	13	3	3	6	23	17	1	9	10	36
1996/97	Pittsburgh Penguins	NHL	53	3	14	17	36	—	—	—	—	—
1996/97	Mighty Ducks of Anaheim	NHL	13	2	9	11	22	11	2	7	9	16
1997/98	New York Islanders	NHL	18	0	6	6	21	—	—	—	—	—
1997/98	Mighty Ducks of Anaheim	NHL	53	2	15	17	28	—	—	—	—	—
1998/99	Nashville Predators	NHL	35	2	2	4	38	—	—	—	—	—
1998/99	Phoenix Coyotes	NHL	35	0	7	7	32	6	0	0	0	8
1999/00	Phoenix Coyotes	NHL	53	1	6	7	22	1	0	0	0	0
2000/01	Minnesota Wild	NHL	1	0	0	0	2	—	—	—	—	—
2000/01	Cleveland Lumberjacks	IHL	44	8	9	17	18	—	—	—	—	—
2001/02	EHC Biel	NLB	7	5	2	7	14	—	—	—	—	—
Celkem v NHL	—	—	899	53	197	250	687	99	5	26	31	100

Zdroje