Zimní olympijské hry 1984

Rozbalit box

Obsah boxu

Zimní olympijské hry 1984 (oficiálně XIV. zimní olympijské hry) se konaly od 8. do 19. února 1984 v Sarajevu, hlavním městě tehdejší socialistické republiky Bosna a Hercegovina, která byla součástí Jugoslávie. Byly to první a dosud jediné zimní olympijské hry uspořádané v komunistické zemi (Letní hry v Moskvě 1980 předcházely, ale byly bojkotovány západním blokem).

Sarajevské hry jsou dodnes pamětníky a historiky hodnoceny jako jedny z nejpříjemnějších a nejlépe zorganizovaných v historii, přičemž tehdejší předseda MOV Juan Antonio Samaranch je při závěrečném ceremoniálu označil za „nejlepší hry v historii“. Tato euforie však ostře kontrastuje s tragickým osudem, který město a olympijská sportoviště postihl o pouhých osm let později během války v Bosně, kdy byla většina areálů zničena nebo využita jako dělostřelecké pozice při obléhání Sarajeva.

Pro československou výpravu se jednalo o historicky nejúspěšnější zimní hry do té doby – sportovci ČSSR přivezli celkem 6 medailí (2 stříbrné, 4 bronzové), včetně historicky první medaile ze sjezdového lyžování (Olga Charvátová).

💡 ZOH 1984 pro laiky

Proč jsou právě tyto hry tak ikonické a proč byste o nich měli vědět, i když nesledujete sportovní statistiky?

Vlk Vučko: Maskotem her byl vlk jménem Vučko. Stal se pravděpodobně nejpopulárnějším olympijským maskotem všech dob. Jeho přátelské „Sarajevooo“ v televizních znělkách (namluvené zpěvákem Zdravkem Čolićem) si pamatuje celá generace. Vučko změnil vnímání vlka v regionu z krvelačné šelmy na milého společníka.
Zázrak se sněhem: Ještě týden před zahájením v Sarajevu nebyl žádný sníh a organizátoři propadali panice. V noci před zahajovacím ceremoniálem však přišla masivní sněhová bouře, která město zasypala metrem sněhu. To, co vypadalo jako katastrofa, nakonec vytvořilo dokonalou zimní kulisu, ačkoliv armáda musela celou noc uklízet tribuny.
Boléro: Britský taneční pár Jayne Torvillová a Christopher Dean zde předvedl jízdu na hudbu Maurice Ravela Boléro. Tento výkon je považován za nejdokonalejší v dějinách krasobruslení. Dostali za něj (jako jediní v historii) dvanáct nejvyšších známek 6,0 za umělecký dojem.
Smutné memento: Když se dnes podíváte na fotky bobové dráhy nebo skokanských můstků v Sarajevu, uvidíte často betonová monstra s dírami po kulkách. Během války v 90. letech sloužily tyto sportovní chrámy jako palebná postavení odstřelovačů, kteří z nich stříleli na civilisty ve městě. Je to mrazivý symbol toho, jak rychle se může mezinárodní svátek míru změnit v peklo války.

🗳️ Volba pořadatele

O pořadatelství XIV. ZOH se rozhodovalo na 80. zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Athénách dne 18. května 1978. Sarajevo nebylo favoritem; za hlavní uchazeče byla považována japonská města a švédská střediska.

V prvním kole hlasování vypadl Göteborg, ve druhém kole pak favorizované Sapporo (pořadatel ZOH 1972). Ve finále se rozhodovalo mezi Sarajevem a japonským Sapporem. Jugoslávská kandidatura zvítězila těsně o tři hlasy, pravděpodobně díky touze MOV rozšířit olympismus do nového regionu a podpořit politiku „nezúčastněných zemí“, kterou Jugoslávie razila.

Město	1. kolo	2. kolo
Sarajevo	31	39
Sapporo	33	36
Göteborg	10	—

🏟️ Sportoviště a organizace

Hry byly rozprostřeny do několika lokalit v okolí Sarajeva, v pohořích Dinárských hor. Organizátoři vybudovali moderní infrastrukturu, která měla sloužit rozvoji turismu.

Stadion Koševo: Slavnostní zahájení her. Kapacita 50 000 diváků.
Hala Zetra: Nově vybudovaná moderní hala pro krasobruslení, lední hokej (finále) a závěrečný ceremoniál. Během války byla zcela vypálena, v roce 1999 obnovena z prostředků MOV.
Hala Skenderija: Lední hokej a tiskové středisko.
Bjelašnica: Mužské sjezdové lyžování. Trať byla extrémně náročná a start musel být několikrát snížen kvůli větru.
Jahorina: Ženské sjezdové lyžování.
Igman: Skoky na lyžích (můstky K-90 a K-112) a běh na lyžích. Náhorní plošina Veliko Polje na Igmanu je známá svými mrazivými teplotami a mlhami.
Trebević: Bobová a sáňkařská dráha. Unikátní betonová konstrukce s výhledem na město, která se později stala smutně proslulou frontovou linií.

✨ Průběh a hlavní hvězdy

Hry se konaly v době vrcholící Studené války, ale na rozdíl od letních her v letech 1980 a 1984 nebyly poznamenány masovým bojkotem. Zúčastnilo se jich rekordních 49 zemí.

Nejvýraznější momenty

**Fenomén Torvillová – Dean:** Britský pár předvedl 14. února na Valentýna jízdu, která přepsala historii. Protože Ravelovo Boléro trvá přes 17 minut, museli ho zkrátit. Aby vyhověli pravidlům o délce hudby (max 4 minuty +/- 10 sekund), začali klečet na ledě a prvních 18 sekund se nedotkli bruslemi ledu – časomíra se tak spustila až při prvním skluzu.
**Marja-Liisa Hämäläinenová:** Finská běžkyně na lyžích získala tři zlaté medaile ve všech individuálních disciplínách (5, 10 a 20 km) a přidala bronz ze štafety. Byla nejúspěšnější sportovkyní her.
**Katarina Wittová:** Východoněmecká krasobruslařka získala své první olympijské zlato a stala se globální celebritou („nejkrásnější tvář socialismu“).
**Bill Johnson:** Americký sjezdař drze prohlásil, že vyhraje zlato ve sjezdu („Všichni ostatní bojují o druhé místo“). Svá slova splnil a stal se prvním Američanem, který vyhrál královskou disciplínu.
**Bratři Mahreové:** Americká dvojčata Phil a Steve Mahreovci obsadili první a druhé místo ve slalomu. Ihned po závodě Phil oznámil konec kariéry, protože se mu právě v USA narodil syn.

🇨🇿 Československá účast

Výprava ČSSR čítala 50 sportovců a zaznamenala historický úspěch. Zisk 6 medailí byl do té doby rekordní (překonán až v Soči 2014 a Pchjongčchangu 2018).

🥈 Stříbrné medaile

**Hokejový tým mužů:** Československo prošlo turnajem bez porážky až do finálového duelu. V základní skupině porazilo USA 4:1 i Kanadu 4:0. Ve finálové skupině (kam se započítávaly výsledky) se v rozhodujícím zápase o zlato střetlo se SSSR. Legendární „rudá mašina“ s formací Larionov-Makarov-Krutov zvítězila 2:0 (góly Koževnikov a Krutov). Čechoslováci měli obrovské šance (mj. Vladimír Růžička trefil tyč), ale sovětský brankář Vladislav Treťjak byl nepřekonatelný.
- Sestava: Jaromír Šindel – Milan Chalupa, Jaroslav Benák, Radoslav Svoboda, Eduard Uvíra, Arnold Kadlec, Miloslav Hořava – Vincent Lukáč, Dárius Rusnák, Igor Liba – Jiří Hrdina, Vladimír Růžička, Pavel Richter – Jiří Lála, Vladimír Kýhos, František Černík – Vladimír Caldr, Dušan Pašek, Jaroslav Korbela.
**Štafeta žen v běhu na lyžích (4× 5 km):** Kvarteto ve složení **Dagmar Švubová**, **Blanka Paulů**, **Gabriela Svobodová** a finišmanka **Květa Jeriová** nestačilo pouze na Norky a získalo senzační stříbro.

🥉 Bronzové medaile

**Olga Charvátová (Sjezd):** Největší šok výpravy. Charvátová ve sjezdu, který nebyl její hlavní disciplínou, dojela na 3. místě a získala vůbec první medaili z alpského lyžování v historii československého sportu.
**Květa Jeriová (Běh na lyžích, 5 km):** Ke stříbru ze štafety přidala individuální bronz v závodě na 5 km klasicky.
**Pavel Ploc (Skoky na lyžích):** Na velkém můstku (K-112) vybojoval bronz, když ho porazili pouze legendární Matti Nykänen (Finsko) a Jens Weißflog (NDR). Na středním můstku skončil druhý další Čechoslovák Jiří Parma, ale ten skončil těsně pod stupni vítězů na 10. místě? (Zde je nutné ověření - Parma byl 10., Ploc bral bronz na velkém. Na středním byl Ploc 14.).
**Jozef Sabovčík (Krasobruslení):** Slovenský krasobruslař, přezdívaný „Jumping Joe“, vybojoval bronz. Měl na dosah i stříbro, ale v volné jízdě se dotkl rukou ledu při dopadu.

📊 Medailové pořadí zemí

Dominancí her byl souboj mezi NDR a SSSR. Pořadatelská Jugoslávie získala svou historicky první zimní medaili (stříbro Jure Franka v obřím slalomu), což vyvolalo v ulicích Sarajeva absolutní šílenství (skandování „Volimo Jureka više od bureka“ – Milujeme Jureka víc než burek).

Pořadí	Země	🥇	🥈	🥉	Celkem
1.	(Východní Německo)	9	9	6	24
2.	(Sovětský svaz)	6	10	9	25
3.		4	4	0	8
4.		4	3	6	13
5.		4	2	2	8
...
12.		0	2	4	6

💣 Válečná zkáza a současnost

Olympijský sen skončil v dubnu 1992, kdy začalo Obléhání Sarajeva. Město bylo obklíčeno vojsky Republiky srbské a olympijské objekty se staly strategickými body.

**Bobová dráha na Trebevići:** Byla přeměněna na dělostřelecké postavení. Betonová koryta sloužila jako zákopy, odkud se střílelo na město. Dnes je dráha ruinou pokrytou graffiti a oblíbeným cílem „dark tourismu“ a sjezdařů na kolech.
**Skokanské můstky na Igmanu:** Zde probíhaly těžké boje. Můstky jsou děravé po střelách, místo dopadů je zarostlé. V blízkém „Hotelu Igman“ bylo vězení a popraviště. Pódium pro vítěze, kde přebíral medaili Pavel Ploc, bylo údajně využíváno k popravám civilistů.
**Hala Zetra:** Byla zasažena zápalnými střelami a vyhořela do základů. V roce 1999 byla zrekonstruována a dnes nese jméno Juana Antonia Samaranche.
**Olympijské muzeum:** Bylo rozstříleno hned na začátku války, ale většina exponátů byla zachráněna zaměstnanci. V roce 2020 bylo slavnostně znovuotevřeno.

V roce 2025 je Sarajevo opět živým městem, které na svou olympijskou minulost hrdě vzpomíná. Většina sjezdovek na Jahorině a Bjelašnici funguje a je modernizována, ale jizvy na betonových skeletech bobové dráhy a skokanských můstků zůstávají jako trvalé memento.

Zdroje