Francouzská národní knihovna: Porovnání verzí

Aktuální verze z 31. 12. 2025, 16:52

Rozbalit box

Obsah boxu

Francouzská národní knihovna (francouzsky Bibliothèque nationale de France, zkráceně BnF) je národní knihovna Francouzské republiky se sídlem v Paříži. Představuje jednu z nejstarších, největších a nejprestižnějších knihoven na světě. Její sbírky, které se kontinuálně rozšiřují již od středověku, dnes obsahují více než 40 milionů dokumentů. Kromě přibližně 16 milionů knih a tiskovin spravuje instituce také rozsáhlé archivy rukopisů, map, mincí, medailí, fotografií, hudebnin a digitálních dat.

Tato kulturní instituce sídlí v několika budovách rozmístěných po celé Paříži a v dalších francouzských městech. Nejznámějším objektem je moderní komplex Site François-Mitterrand ve 13. pařížském obvodu na břehu řeky Seiny, který je charakteristický čtyřmi výškovými budovami ve tvaru otevřených knih. Druhým klíčovým centrem je historické sídlo Site Richelieu ve 2. obvodu, které prošlo v letech 2010 až 2022 kompletní rekonstrukcí. BnF je rovněž provozovatelem jedné z nejvýznamnějších digitálních knihoven světa s názvem Gallica, která v lednu 2025 prošla zásadní modernizací.

🧠 Pro laiky: Jak funguje "paměť národa"?

Možná si kladete otázku, proč je tato knihovna tak obrovská a proč stále roste. Klíčem je zákon zvaný povinný výtisk (francouzsky dépôt légal). Tento princip, zavedený králem Františkem I. již v roce 1537, nařizuje, že každý nakladatel ve Francii musí odevzdat jednu kopii každé knihy, novin, časopisu nebo mapy, kterou vydá, do správy státu. Díky tomu BnF vlastní téměř vše, co bylo ve Francii za posledních pět století vytištěno. V moderní době se toto pravidlo vztahuje i na internetové stránky, e-knihy a software.

Z architektonického hlediska je hlavní budova (Site François-Mitterrand) unikátem i paradoxem. Architekt Dominique Perrault navrhl čtyři skleněné věže, do kterých umístil knihy, zatímco čtenáře posadil do podzemí. To vyvolalo velkou kritiku, protože sluneční světlo papíru škodí. Proto musely být do oken instalovány dřevěné okenice, které jsou téměř stále zavřené, a knihy jsou tak chráněny ve tmě, ačkoliv budova zvenčí působí průhledně. Uprostřed komplexu, hluboko pod úrovní ulice, se nachází skutečný les s vysokými stromy, na který se čtenáři dívají přes sklo, ale do kterého nesmí vstoupit – je to "zahrada pro oči".

⏳ Historie

Dějiny Francouzské národní knihovny kopírují bouřlivé dějiny Francie samotné. Instituce se proměňovala z osobní sbírky panovníků na veřejný majetek lidu.

Královské počátky (14.–16. století)

Kořeny instituce sahají do roku 1368, kdy král Karel V. Moudrý založil svou soukromou knihovnu v jedné z věží paláce Louvre. Tato sbírka obsahovala asi 900 vzácných rukopisů. Zásadní zlom v historii knihovnictví přišel s renesančním králem Františkem I.. Ten v roce 1537 na zámku Blois vydal nařízení zvané Ordonnance de Montpellier. Tímto aktem vznikl institut povinného výtisku, který zakazoval prodej jakékoli knihy ve království, pokud nebyla jedna kopie odevzdána do královské knihovny. Tento princip později převzala většina zemí světa.

Éra "Krále Slunce" a expanze

Během vlády Ludvíka XIV. (Krále Slunce) zažila knihovna zlatý věk. Pod vedením ministra Jeana-Baptista Colberta se v roce 1666 přesunula do Paříže na ulici rue Vivienne. Sbírky rostly díky nákupům v zahraničí i darům. V 18. století byla knihovna poprvé částečně zpřístupněna veřejnosti, což byl na tehdejší dobu revoluční krok v šíření vzdělání.

Revoluce a znárodnění

Velká francouzská revoluce v roce 1789 přinesla dramatickou změnu. Instituce byla přejmenována na Bibliothèque nationale (Národní knihovna). Její fondy se nárazově rozrostly o miliony svazků zkonfiskovaných církvi (ze zrušených klášterů) a šlechtě, která emigrovala před gilotinou. Knihovna se stala symbolem republikánského přístupu k vědění. V 19. století se instituce dále rozšiřovala v komplexu budov Richelieu, kde architekt Henri Labrouste vytvořil v roce 1868 slavnou čítárnu se železnou konstrukcí (Salle Labrouste), která je dodnes považována za mistrovské dílo architektury 19. století.

Projekt "Très Grande Bibliothèque" (20. století)

Na konci 20. století již staré budovy nestačily kapacitně pojmout příval nových tiskovin. V roce 1988, symbolicky na státní svátek Pádu Bastily (14. července), oznámil prezident François Mitterrand svůj záměr vybudovat "největší a nejmodernější knihovnu světa". Tento projekt se stal součástí jeho slavných "Velkých děl" (Grands Travaux). Mezinárodní soutěž vyhrál tehdy šestatřicetiletý francouzský architekt Dominique Perrault. Stavba nového sídla ve čtvrti Tolbiac byla dokončena v roce 1995 a pro veřejnost otevřena v roce 1996 (výzkumná část až v roce 1998).

🏛️ Lokality a architektura

BnF není jedna budova, ale síť několika lokalit se specifickým účelem.

Site François-Mitterrand (Tolbiac)

Hlavní sídlo knihovny se nachází na levém břehu řeky Seiny ve čtvrti Tolbiac. Komplex je příkladem minimalistické architektury a konceptu "Groundscape" (podzemní krajiny).

Čtyři věže: Dominantou jsou čtyři 79 metrů vysoké věže ve tvaru "L", které symbolizují otevřené knihy. Mají svá jména:
- Tour des Temps (Věž časů)
- Tour des Lois (Věž zákonů)
- Tour des Nombres (Věž čísel)
- Tour des Lettres (Věž písmene/literatury)
Materiály: Architekt Perrault využil především pohledový beton, sklo, nerezovou ocel a kovové pletivo. V interiérech dominuje červený koberec a exotické dřevo jatoba.
Zahrada: Uprostřed obrovské dřevěné esplanády je "zapuštěný les" o rozloze přes 1 hektar. Rostou zde desítky borovic a dubů, které byly přivezeny již vzrostlé z Normandie. Tento ekosystém žije vlastním životem a není přístupný veřejnosti, slouží pouze pro vizuální potěšení čtenářů ve studovnách okolo něj.

Site Richelieu

Historické srdce knihovny v centru Paříže (nedaleko Palais-Royal). V letech 2010–2022 zde proběhla rozsáhlá renovace za 260 milionů eur pod vedením studia Atelier Bruno Gaudin Architects.

Salle Ovale: Monumentální oválná čítárna s prosklenou střechou, která připomíná "oválný ráj". Od roku 2022 je volně přístupná veřejnosti bez nutnosti čtenářského průkazu. Obsahuje 20 000 komiksů a knih.
Muzeum BnF: Nově otevřené muzeum v Galerii Mazarin vystavuje největší poklady: trůn krále Dagoberta, šperky, rukopisy Victora Huga či originální partitury Mozarta.
Sbírky: Zde jsou uloženy specializované fondy: rukopisy, mapy, mince (v oddělení Cabinet des Médailles) a hudební archiv.

Další pobočky

Bibliothèque de l'Arsenal: Historická budova ve 4. obvodu, zaměřená na literaturu a historii.
Bibliothèque-musée de l'Opéra: Sídlí přímo v budově Opéra Garnier, spravuje archivy opery, baletu a scénografie.
Maison Jean-Vilar: Pobočka v Avignonu, věnovaná divadelnímu umění a festivalu.
Centre de conservation (Amiens): V roce 2029 se plánuje otevření nového supermoderního konzervačního centra ve městě Amiens, které bude vybaveno robotizovaným skladem pro noviny.

📚 Sbírky a unikátní poklady

Sbírky BnF pokrývají veškeré lidské vědění. Ročně přibývá cca 150 000 nových dokumentů.

Přehled fondů

Tištěné knihy: Přes 16 milionů svazků.
Rukopisy: 380 000 položek, včetně středověkých iluminovaných kodexů.
Numismatika: Oddělení mincí, medailí a starožitností (Cabinet des Médailles) spravuje 590 000 předmětů.
Kartografie: 950 000 map, atlasů a globů.
Obrazové dokumenty: 16 milionů fotografií, rytin a plakátů.

Nejvýznamnější exponáty

Coronelliho glóby: Dva gigantické glóby (zemský a nebeský) o průměru 4 metry, které vyrobil benátský mnich Vincenzo Coronelli pro Ludvíka XIV. v roce 1683. Jsou vystaveny ve vstupní hale sídla François-Mitterrand.
Gutenbergova bible: BnF vlastní jeden z mála kompletních exemplářů vytištěných na pergamenu.
Grand Camée de France: Největší antická kamej na světě, datovaná do 1. století n. l., zobrazující císaře Tiberia.
Srdce králů: V minulosti byly v knihovně uloženy i schránky s balzamovanými srdci francouzských králů, což dokládá sepětí instituce s monarchií.

😈 L'Enfer (Peklo)

Specifickou součástí sbírek je tzv. L'Enfer (Peklo). Jedná se o oddělení, které vzniklo ve 30. letech 19. století pro uskladnění knih považovaných za morálně závadné, erotické nebo pornografické.

Historie: Název "Peklo" byl inspirován podobnou sekcí ve Vatikánské knihovně.
Obsah: Sbírka obsahuje díla autorů jako Markýz de Sade, Pietro Aretino nebo Guillaume Apollinaire (který paradoxně pomáhal tuto sbírku katalogizovat).
Dostupnost: Dříve byly tyto knihy přísně střeženy, dnes jsou badatelsky přístupné a mnohé byly digitalizovány. V roce 2013 čítala sbírka cca 2600 svazků.

💻 Digitalizace a Gallica

BnF patří ke světovým lídrům v oblasti digitalizace. V roce 1997 spustila projekt Gallica.

Rozsah: K roku 2025 Gallica zpřístupňuje zdarma přes 10 milionů dokumentů (knih, novin, map, rukopisů). Spolu s partnery jde o miliony dalších položek.
Nová verze 2025: Dne 7. ledna 2025 byla spuštěna nová verze webu Gallica s moderním designem, vylepšeným vyhledáváním a sekcí "L'air du temps" (Co je v kurzu), která propojuje historické dokumenty s aktuálním děním.
Technologie: Knihovna využívá umělou inteligenci pro rozpoznávání textu (OCR) ve starých tiscích a rukopisech.
Význam: Portál je klíčovým zdrojem pro genealogy, historiky, studenty i laickou veřejnost.

⚔️ Kritika a technické problémy

Výstavba sídla François-Mitterrand byla provázena řadou kontroverzí, které plnily stránky novin v 90. letech.

Skleník na knihy: Původní koncept architekta Perraulta počítal s průhlednými věžemi plnými knih. Odborníci i knihovníci protestovali, že UV záření a teplo knihy zničí. Musel být instalován nákladný systém dřevěných clon (okenic), které jsou trvale zavřené, čímž se ztratil efekt transparentnosti.
Větrný tunel: Rozlehlá dřevěná esplanáda mezi věžemi funguje jako aerodynamický tunel. I při mírném větru je zde chůze nepříjemná, což v zimě vedlo k pádům návštěvníků. Byly doinstalovány větrolamy a květináče.
Klouzavé dřevo: Dřevo jatoba použité na venkovní paluby se za mokra stávalo kluzištěm, což si vyžádalo nákladné úpravy povrchu.
Náklady a provoz: Stavba stála v přepočtu přes 1,2 miliardy eur. Provoz budovy je energeticky velmi náročný kvůli nutnosti udržovat stálé klima v prosklených věžích.
Stávky: Zaměstnanci BnF jsou známí častými stávkami (např. v roce 2024), kdy protestují proti nedostatku personálu v souvislosti s rostoucí návštěvností po otevření areálu Richelieu.

📊 Statistika a data (2024/2025)

Ukazatel	Hodnota
Prezident	Gilles Pécout (jmenován 2024)
Celková návštěvnost (fyzická)	1,7 milionu osob (2024)
Online návštěvy (Gallica a weby)	> 44 milionů (2024)
Počet držitelů ročních pasů	> 82 000 čtenářů
Rozpočet instituce	~260 milionů EUR
Roční přírůstek sbírek	~150 000 dokumentů
Kapacita studoven	~3 000 míst k sezení
Délka polic	> 400 km (jen v sídle Tolbiac)

Zdroje

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 {{Infobox Knihovna
 | název = Francouzská národní knihovna
-| originální název = Bibliothèque nationale de France (BnF)
+| originální název = Bibliothèque nationale de France
 | obrázek = Bibliothèque Nationale de France.jpg
-| popisek = Pohled na čtyři věže sídla François-Mitterrand od řeky Seiny
+| popisek = Ikonické čtyři věže ve tvaru otevřených knih (Site François-Mitterrand)
 | stát = {{Vlajka|Francie}}
-| město = [[Paříž]]
+| město = [[Paříž|Paříž]]
 | adresa = Quai François-Mauriac, 75706 Paris (sídlo François-Mitterrand)
-| založení = 1368 (královská knihovna)<br>1792 (národní knihovna)
+| založení = [[1368]] (královská knihovna)<br>[[1792]] (národní knihovna)
-| typ = Národní knihovna
+| typ = [[Národní knihovna]]
-| ředitel = [[Gilles Pécout]] (prezident od dubna 2024)
+| ředitel = [[Gilles Pécout]] (prezident od dubna [[2024]])
-| počet zaměstnanců = ~2 300 (2024)
+| počet zaměstnanců = ~2 300 (údaj z roku [[2025]])
-| rozpočet = ~260 milionů € (2024)
+| rozpočet = ~260 milionů [[Euro|€]] (2024)
-| sbírky = > 40 milionů dokumentů
+| sbírky = > 40 milionů [[Dokument|dokumentů]]
-| knihy = ~16 milionů svazků
+| knihy = ~16 milionů [[Kniha|svazků]]
-| návštěvnost = 1,7 milionu fyzických návštěv (2024)
+| návštěvnost = 1,7 milionu [[Návštěvnost|návštěv]] (2024)
 | web = [https://www.bnf.fr www.bnf.fr]
 }}
-'''Francouzská národní knihovna''' (francouzsky ''Bibliothèque nationale de France'', zkráceně '''BnF''') je národní knihovna [[Francie|Francouzské republiky]] se sídlem v [[Paříž|Paříži]]. Jedná se o jednu z nejstarších, největších a nejvýznamnějších knihoven na světě. Její sbírky, které se budují nepřetržitě již od středověku, dnes čítají přes 40 milionů dokumentů, včetně 16 milionů knih a tiskovin, ale také rukopisů, map, mincí, fotografií a digitálních dat.
+'''Francouzská národní knihovna''' (francouzsky ''Bibliothèque nationale de France'', zkráceně '''BnF''') je [[Národní knihovna|národní knihovna]] [[Francie|Francouzské republiky]] se sídlem v [[Paříž|Paříži]]. Představuje jednu z nejstarších, největších a nejprestižnějších [[Knihovna (instituce)|knihoven]] na [[Svět|světě]]. Její [[Sbírka|sbírky]], které se kontinuálně rozšiřují již od [[Středověk|středověku]], dnes obsahují více než 40 milionů [[Dokument|dokumentů]]. Kromě přibližně 16 milionů [[Kniha|knih]] a [[Tisk|tiskovin]] spravuje instituce také rozsáhlé archivy [[Rukopis|rukopisů]], [[Mapa|map]], [[Mince|mincí]], [[Medaile|medailí]], [[Fotografie|fotografií]], [[Hudebnina|hudebnin]] a digitálních dat.
-Instituce sídlí v několika budovách, z nichž nejznámější jsou moderní komplex '''Site François-Mitterrand''' (ve 13. pařížském obvodu) se čtyřmi ikonickými věžemi ve tvaru otevřených knih a historické sídlo '''Site Richelieu''' (ve 2. obvodu), které prošlo v letech 2010–2022 kompletní rekonstrukcí. Knihovna je také správcem digitální knihovny [[Gallica]], která patří k nejrozsáhlejším volně přístupným digitálním archivům na světě.
+Tato [[Kulturní instituce|kulturní instituce]] sídlí v několika budovách rozmístěných po celé [[Paříž|Paříži]] a v dalších [[Francouzská města|francouzských městech]]. Nejznámějším objektem je moderní komplex '''Site François-Mitterrand''' ve [[13. obvod (Paříž)|13. pařížském obvodu]] na břehu řeky [[Seina|Seiny]], který je charakteristický čtyřmi výškovými [[Věžák|budovami]] ve tvaru otevřených knih. Druhým klíčovým centrem je historické sídlo '''Site Richelieu''' ve [[2. obvod (Paříž)|2. obvodu]], které prošlo v letech [[2010]] až [[2022]] kompletní [[Rekonstrukce|rekonstrukcí]]. BnF je rovněž provozovatelem jedné z nejvýznamnějších [[Digitální knihovna|digitálních knihoven]] světa s názvem [[Gallica]], která v lednu [[2025]] prošla zásadní modernizací.
-== 🧠 Pro laiky: Co je vlastně BnF? ==
+== 🧠 Pro laiky: Jak funguje "paměť národa"? ==
-Představte si místo, které má za úkol uchovat "paměť celého národa". Francouzská národní knihovna není jen obyčejná knihovna, kam si jdete půjčit detektivku na víkend. Je to gigantický archiv, který funguje na principu tzv. '''povinného výtisku''' (dépôt légal). To znamená, že od roku 1537 musí každý vydavatel ve Francii odevzdat jednu kopii každé knihy, novin, časopisu (a dnes i webové stránky), která v zemi vznikne, do správy této instituce.
+Možná si kladete [[Otázka|otázku]], proč je tato knihovna tak obrovská a proč stále roste. Klíčem je zákon zvaný '''[[Povinný výtisk|povinný výtisk]]''' (francouzsky ''dépôt légal''). Tento princip, zavedený králem [[František I. Francouzský|Františkem I.]] již v roce [[1537]], nařizuje, že každý [[Nakladatel|nakladatel]] ve Francii musí odevzdat jednu kopii každé knihy, [[Noviny|novin]], [[Časopis|časopisu]] nebo [[Mapa|mapy]], kterou vydá, do správy [[Stát|státu]]. Díky tomu BnF vlastní téměř vše, co bylo ve Francii za posledních pět století vytištěno. V moderní době se toto pravidlo vztahuje i na [[Internet|internetové stránky]], [[E-kniha|e-knihy]] a [[Software|software]].
-Když turisté v Paříži mluví o "té velké knihovně", myslí obvykle moderní sídlo '''François-Mitterrand'''. Vypadá jako čtyři obří skleněné věžáky (vysoké 79 metrů), které stojí v rozích obrovského dřevěného náměstí. Každý věžák má tvar písmene "L" a dohromady vypadají jako čtyři otevřené knihy, které se dívají na sebe. Uprostřed mezi nimi je "zapuštěný les" – skutečný kus divoké přírody s vysokými stromy, který je zasazen hluboko pod úroveň ulice a na který se dívají čtenáři ze studoven v suterénu. Je to architektonický paradox: knihy jsou uloženy vysoko ve skleněných věžích (což je pro ně nebezpečné kvůli slunci), zatímco lidé studují dole v podzemí.
+Z [[Architektura|architektonického]] hlediska je hlavní budova (Site François-Mitterrand) unikátem i paradoxem. Architekt [[Dominique Perrault]] navrhl čtyři skleněné věže, do kterých umístil [[Kniha|knihy]], zatímco čtenáře posadil do [[Suterén|podzemí]]. To vyvolalo velkou kritiku, protože [[Sluneční světlo|sluneční světlo]] papíru škodí. Proto musely být do oken instalovány dřevěné okenice, které jsou téměř stále zavřené, a knihy jsou tak chráněny ve tmě, ačkoliv budova zvenčí působí průhledně. Uprostřed komplexu, hluboko pod úrovní ulice, se nachází skutečný [[Les|les]] s vysokými stromy, na který se čtenáři dívají přes sklo, ale do kterého nesmí vstoupit – je to "zahrada pro oči".
 == ⏳ Historie ==
-Dějiny BnF jsou zrcadlem francouzských dějin – od královských sbírek přes revoluční konfiskace až po megalomanské projekty moderních prezidentů.
+Dějiny Francouzské národní knihovny kopírují bouřlivé [[Dějiny Francie|dějiny Francie]] samotné. Instituce se proměňovala z osobní sbírky [[Panovník|panovníků]] na veřejný majetek lidu.
 === Královské počátky (14.–16. století) ===
-Původ knihovny sahá až do roku 1368, kdy král '''Karel V. Moudrý''' založil svou osobní knihovnu v jedné z věží [[Louvre|Louvru]]. Měla tehdy asi 900 rukopisů. Skutečný zlom však přišel s králem '''Františkem I.''', který v roce 1537 zavedl v [[zámek Blois|Blois]] revoluční nařízení zvané ''Ordonnance de Montpellier''. Tím vznikl institut '''povinného výtisku''' (dépôt légal) – zákaz prodeje jakékoli knihy ve království, pokud nebyla jedna kopie odevzdána do královské knihovny. Tento princip, který později převzal celý svět, zajistil knihovně neustálý přísun nových děl.
+Kořeny instituce sahají do roku [[1368]], kdy král '''[[Karel V. Francouzský|Karel V. Moudrý]]''' založil svou soukromou knihovnu v jedné z věží paláce [[Louvre|Louvre]]. Tato sbírka obsahovala asi 900 vzácných [[Rukopis|rukopisů]]. Zásadní zlom v historii knihovnictví přišel s renesančním králem '''[[František I. Francouzský|Františkem I.]]'''. Ten v roce [[1537]] na zámku [[Zámek Blois|Blois]] vydal nařízení zvané ''Ordonnance de Montpellier''. Tímto aktem vznikl institut [[Povinný výtisk|povinného výtisku]], který zakazoval prodej jakékoli knihy ve království, pokud nebyla jedna kopie odevzdána do královské knihovny. Tento princip později převzala většina zemí [[Svět|světa]].
-=== Éra "Krále Slunce" a přesun do Paříže ===
+=== Éra "Krále Slunce" a expanze ===
-Za vlády [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] se knihovna pod vedením ministra [[Jean-Baptiste Colbert|Colberta]] v roce 1666 přesunula do Paříže na ulici rue Vivienne. Sbírky rostly tak rychle, že v 18. století byla knihovna poprvé otevřena pro veřejnost (byť v omezeném režimu).
+Během vlády '''[[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]]''' (Krále Slunce) zažila knihovna zlatý věk. Pod vedením ministra '''[[Jean-Baptiste Colbert|Jeana-Baptista Colberta]]''' se v roce [[1666]] přesunula do Paříže na ulici rue Vivienne. Sbírky rostly díky nákupům v zahraničí i darům. V [[18. století]] byla knihovna poprvé částečně zpřístupněna veřejnosti, což byl na tehdejší dobu revoluční krok v šíření [[Vzdělání|vzdělání]].
-=== Revoluce a vznik "Národní" knihovny ===
+=== Revoluce a znárodnění ===
-[[Velká francouzská revoluce]] (1789) byla pro knihovnu paradoxně požehnáním i katastrofou. Instituce byla přejmenována na '''Bibliothèque nationale''' (Národní knihovna). Její fondy se dramaticky rozrostly o miliony knih zkonfiskovaných církvi (zrušené kláštery) a emigrované šlechtě. Knihovna se stala majetkem lidu. V 19. století se rozšiřovala v komplexu budov Richelieu, kde architekt [[Henri Labrouste]] vytvořil slavnou čítárnu se železnou konstrukcí (Salle Labrouste), která je dodnes považována za mistrovské dílo architektury.
+[[Velká francouzská revoluce]] v roce [[1789]] přinesla dramatickou změnu. Instituce byla přejmenována na '''Bibliothèque nationale''' ([[Národní knihovna]]). Její fondy se nárazově rozrostly o miliony svazků zkonfiskovaných [[Církev|církvi]] (ze zrušených [[Klášter|klášterů]]) a šlechtě, která emigrovala před [[Gilotina|gilotinou]]. Knihovna se stala symbolem republikánského přístupu k vědění. V [[19. století]] se instituce dále rozšiřovala v komplexu budov Richelieu, kde architekt '''[[Henri Labrouste]]''' vytvořil v roce [[1868]] slavnou čítárnu se železnou konstrukcí (Salle Labrouste), která je dodnes považována za mistrovské dílo [[Architektura 19. století|architektury 19. století]].
-=== Moderní doba a "Très Grande Bibliothèque" ===
+=== Projekt "Très Grande Bibliothèque" (20. století) ===
-Ve 20. století knihovna praskala ve švech. V roce 1988, na svátek Bastily, oznámil prezident [[François Mitterrand]] svůj nejambicióznější plán v rámci tzv. ''Grands Travaux'' (Velkých děl): vybudovat největší a nejmodernější knihovnu světa. Soutěž vyhrál tehdy mladý a neznámý architekt [[Dominique Perrault]]. Stavba nového sídla ve čtvrti Tolbiac byla provázena obrovskými technickými problémy, stávkami a kontroverzemi ohledně ceny a funkčnosti. Nová knihovna byla slavnostně otevřena v prosinci 1996 a plně zprovozněna v roce 1998.
+Na konci [[20. století]] již staré budovy nestačily kapacitně pojmout příval nových tiskovin. V roce [[1988]], symbolicky na státní svátek [[Pád Bastily|Pádu Bastily]] (14. července), oznámil prezident '''[[François Mitterrand]]''' svůj záměr vybudovat "největší a nejmodernější knihovnu světa". Tento projekt se stal součástí jeho slavných "Velkých děl" (''Grands Travaux''). Mezinárodní soutěž vyhrál tehdy šestatřicetiletý francouzský architekt '''[[Dominique Perrault]]'''. Stavba nového sídla ve čtvrti Tolbiac byla dokončena v roce [[1995]] a pro veřejnost otevřena v roce [[1996]] (výzkumná část až v roce [[1998]]).
 == 🏛️ Lokality a architektura ==
-BnF dnes funguje v několika lokalitách, z nichž každá má specifický účel a atmosféru.
+BnF není jedna budova, ale síť několika lokalit se specifickým účelem.
 === Site François-Mitterrand (Tolbiac) ===
-Hlavní sídlo knihovny se nachází na levém břehu [[Seina|Seiny]]. Jedná se o mistrovské dílo minimalismu, které ale čelilo ostré kritice.
+Hlavní sídlo knihovny se nachází na levém břehu řeky [[Seina|Seiny]] ve čtvrti Tolbiac. Komplex je příkladem [[Minimalismus|minimalistické architektury]] a konceptu "Groundscape" (podzemní krajiny).
-* '''Čtyři věže:''' Věže jsou vysoké 79 metrů a každá má své jméno:
+* '''Čtyři věže:''' Dominantou jsou čtyři 79 metrů vysoké věže ve tvaru "L", které symbolizují otevřené knihy. Mají svá jména:
-** ''Tour des Temps'' (Věž časů)
+** ''Tour des Temps'' ([[Čas|Věž časů]])
-** ''Tour des Lois'' (Věž zákonů)
+** ''Tour des Lois'' ([[Zákon|Věž zákonů]])
-** ''Tour des Nombres'' (Věž čísel)
+** ''Tour des Nombres'' ([[Číslo|Věž čísel]])
-** ''Tour des Lettres'' (Věž písmene/literatury)
+** ''Tour des Lettres'' ([[Literatura|Věž písmene/literatury]])
-* '''Zahrada:''' Uprostřed esplanády je obdélníkový otvor o rozloze více než jednoho hektaru, kde roste hustý borovicový a dubový les (přivezený vzrostlý z [[Normandie]]). Tento les je nepřístupný, slouží pouze k vizuálnímu potěšení čtenářů v prosklených studovnách okolo něj.
+* '''Materiály:''' Architekt Perrault využil především [[Beton|pohledový beton]], [[Sklo|sklo]], [[Nerezová ocel|nerezovou ocel]] a kovové pletivo. V interiérech dominuje červený [[Koberec|koberec]] a exotické dřevo jatoba.
-* '''Materiály:''' Dominují surové materiály – pohledový beton, sklo, nerezová ocel a vzácná dřeva (jatoba) na esplanádě, která však ve vlhku klouzala, což vedlo k mnoha úrazům a nutným úpravám.
+* '''Zahrada:''' Uprostřed obrovské dřevěné esplanády je "zapuštěný les" o rozloze přes 1 hektar. Rostou zde desítky borovic a dubů, které byly přivezeny již vzrostlé z [[Normandie]]. Tento [[Ekosystém|ekosystém]] žije vlastním životem a není přístupný veřejnosti, slouží pouze pro vizuální potěšení čtenářů ve studovnách okolo něj.
-* '''Kritika:''' Perrault původně navrhl věže jako zcela průhledné skleněné hranoly naplněné knihami. Kritici okamžitě upozornili, že sluneční světlo knihy zničí. Architekt musel ustoupit a za skleněnou fasádu byly instalovány dřevěné okenice, které jsou téměř trvale zavřené. Tím se ztratil efekt "průhlednosti" a věže působí spíše jako monolity.
 === Site Richelieu ===
-Historické srdce knihovny v centru Paříže (nedaleko [[Palais-Royal]]). Po dvanáctileté rekonstrukci (ukončena 2022) se proměnilo v moderní kulturní centrum.
+Historické srdce knihovny v centru Paříže (nedaleko [[Palais-Royal]]). V letech [[2010]]–[[2022]] zde proběhla rozsáhlá renovace za 260 milionů [[Euro|eur]] pod vedením studia '''Atelier Bruno Gaudin Architects'''.
-* '''Salle Ovale:''' Monumentální oválná čítárna s prosklenou střechou, která je nyní zdarma přístupná veřejnosti (není potřeba čtenářský průkaz). Obsahuje 20 000 komiksů a knih k volnému čtení.
+* '''Salle Ovale:''' Monumentální oválná čítárna s prosklenou střechou, která připomíná "oválný ráj". Od roku [[2022]] je volně přístupná veřejnosti bez nutnosti čtenářského průkazu. Obsahuje 20 000 [[Komiks|komiksů]] a knih.
-* '''Muzeum BnF:''' V Galerii Mazarin a dalších sálech jsou vystaveny největší poklady: trůn krále Dagoberta, šperky, rukopisy Victora Huga či originální partitury Mozarta.
+* '''Muzeum BnF:''' Nově otevřené [[Muzeum|muzeum]] v Galerii Mazarin vystavuje největší poklady: trůn krále [[Dagobert I.|Dagoberta]], šperky, rukopisy [[Victor Hugo|Victora Huga]] či originální partitury [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozarta]].
-* '''Specializace:''' V Richelieu zůstaly specializované sbírky: rukopisy, mapy, plány, mince (Cabinet des Médailles), hudba a divadelní umění.
+* '''Sbírky:''' Zde jsou uloženy specializované fondy: [[Rukopis|rukopisy]], [[Mapa|mapy]], [[Mince|mince]] (v oddělení Cabinet des Médailles) a [[Hudba|hudební archiv]].
 === Další pobočky ===
-* '''Bibliothèque de l'Arsenal:''' Nachází se ve 4. obvodu, specializuje se na literaturu, historii a okultismus.
+* '''Bibliothèque de l'Arsenal:''' Historická budova ve [[4. obvod (Paříž)|4. obvodu]], zaměřená na [[Literatura|literaturu]] a [[Dějiny|historii]].
-* '''Bibliothèque-musée de l'Opéra:''' Sídlí přímo v budově [[Opéra Garnier]], uchovává hudební a scénografické archivy.
+* '''Bibliothèque-musée de l'Opéra:''' Sídlí přímo v budově [[Opéra Garnier]], spravuje archivy [[Opera|opery]], [[Balet|baletu]] a scénografie.
-* '''Maison Jean-Vilar:''' V [[Avignon|Avignonu]], zaměřená na divadelní umění.
+* '''Maison Jean-Vilar:''' Pobočka v [[Avignon|Avignonu]], věnovaná divadelnímu umění a festivalu.
-* '''Centre de conservation (Amiens):''' Plánovaná stavba nového konzervátorského centra, kde bude umístěn robotizovaný archiv pro noviny a tiskoviny (očekávané otevření kolem roku 2029).
+* '''Centre de conservation (Amiens):''' V roce [[2029]] se plánuje otevření nového supermoderního konzervačního centra ve městě [[Amiens]], které bude vybaveno robotizovaným skladem pro noviny.
-== 📚 Sbírky a poklady ==
+== 📚 Sbírky a unikátní poklady ==
-Sbírky BnF jsou ohromující svou šíří i hloubkou. Každý rok přibudou statisíce nových dokumentů.
+Sbírky BnF pokrývají veškeré lidské vědění. Ročně přibývá cca 150 000 nových dokumentů.
-=== Statistiky sbírek (k roku 2024/2025) ===
+=== Přehled fondů ===
-* '''Celkem:''' Přes 40 milionů položek.
+* '''Tištěné knihy:''' Přes 16 milionů svazků.
-* '''Knihy:''' 16 milionů svazků.
+* '''Rukopisy:''' 380 000 položek, včetně středověkých [[Iluminace|iluminovaných]] kodexů.
-* '''Rukopisy:''' 380 000 (včetně nejstarších textů lidstva).
+* '''Numismatika:''' Oddělení mincí, medailí a starožitností (Cabinet des Médailles) spravuje 590 000 předmětů.
-* '''Mince a medaile:''' 590 000.
+* '''Kartografie:''' 950 000 map, atlasů a globů.
-* '''Mapy a plány:''' 950 000.
+* '''Obrazové dokumenty:''' 16 milionů fotografií, rytin a plakátů.
-* '''Fotografie a rytiny:''' 16 milionů obrazových dokumentů.
-=== Nejvýznamnější unikáty ===
+=== Nejvýznamnější exponáty ===
-* '''Gutenbergova bible:''' Jeden z mála dochovaných exemplářů na pergamenu.
+* '''Coronelliho glóby:''' Dva gigantické glóby (zemský a nebeský) o průměru 4 metry, které vyrobil benátský mnich [[Vincenzo Coronelli]] pro [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] v roce [[1683]]. Jsou vystaveny ve vstupní hale sídla François-Mitterrand.
-* '''Coronelliho glóby:''' Dva gigantické glóby (zemský a nebeský) o průměru 4 metry, které vyrobil benátský mnich Vincenzo Coronelli pro Ludvíka XIV. Jsou vystaveny ve vstupní hale sídla François-Mitterrand.
+* '''Gutenbergova bible:''' BnF vlastní jeden z mála kompletních exemplářů vytištěných na [[Pergamen|pergamenu]].
-* '''Srdce králů:''' V depozitářích byla dříve uchovávána i balzamovaná srdce francouzských králů (dnes většinou v [[Basilika Saint-Denis|Saint-Denis]], ale tradice spojení s monarchií je silná).
+* '''Grand Camée de France:''' Největší antická [[Kamej|kamej]] na světě, datovaná do 1. století n. l., zobrazující císaře [[Tiberius|Tiberia]].
-* '''Rukopis 5155 (L'Enfer):''' Slavná sekce "Peklo" (L'Enfer), která byla zřízena v 19. století pro knihy považované za morálně závadné nebo pornografické. Dlouho byla přístupná jen se zvláštním povolením, dnes je již digitalizovaná a badatelsky přístupná.
+* '''Srdce králů:''' V minulosti byly v knihovně uloženy i schránky s balzamovanými srdci francouzských králů, což dokládá sepětí instituce s [[Monarchie|monarchií]].
+=== 😈 L'Enfer (Peklo) ===
+Specifickou součástí sbírek je tzv. '''L'Enfer''' (Peklo). Jedná se o oddělení, které vzniklo ve [[30. léta 19. století|30. letech 19. století]] pro uskladnění knih považovaných za morálně závadné, [[Erotika|erotické]] nebo [[Pornografie|pornografické]].
+* '''Historie:''' Název "Peklo" byl inspirován podobnou sekcí ve [[Vatikánská apoštolská knihovna|Vatikánské knihovně]].
+* '''Obsah:''' Sbírka obsahuje díla autorů jako [[Markýz de Sade]], [[Pietro Aretino]] nebo [[Guillaume Apollinaire]] (který paradoxně pomáhal tuto sbírku katalogizovat).
+* '''Dostupnost:''' Dříve byly tyto knihy přísně střeženy, dnes jsou badatelsky přístupné a mnohé byly digitalizovány. V roce [[2013]] čítala sbírka cca 2600 svazků.
 == 💻 Digitalizace a Gallica ==
-BnF byla průkopníkem v digitalizaci. V roce 1997 spustila projekt '''Gallica'''.
+BnF patří ke světovým lídrům v oblasti [[Digitalizace|digitalizace]]. V roce [[1997]] spustila projekt '''[[Gallica]]'''.
-* '''Rozsah:''' V roce 2025 Gallica nabízí přes '''10 milionů dokumentů''' zdarma online.
+* '''Rozsah:''' K roku [[2025]] Gallica zpřístupňuje zdarma přes '''10 milionů dokumentů''' (knih, novin, map, rukopisů). Spolu s partnery jde o miliony dalších položek.
-* '''Obsah:''' Zahrnuje kompletní vydání hlavních francouzských deníků z 19. a 20. století, miliony fotografií, map a zvukových nahrávek.
+* '''Nová verze 2025:''' Dne 7. ledna [[2025]] byla spuštěna nová verze webu Gallica s moderním designem, vylepšeným vyhledáváním a sekcí "L'air du temps" (Co je v kurzu), která propojuje historické dokumenty s aktuálním děním.
-* '''Novinky 2025:''' V lednu 2025 prošla Gallica velkým grafickým redesignem, který zjednodušil vyhledávání a přidal sekce jako "L'air du temps" (Co je v kurzu), reagující na aktuální dění pomocí historických dokumentů.
+* '''Technologie:''' Knihovna využívá [[Umělá inteligence|umělou inteligenci]] pro rozpoznávání textu (OCR) ve starých tiscích a rukopisech.
-* '''Význam:''' Gallica je klíčovým zdrojem pro genealogy, historiky i studenty po celém světě.
+* '''Význam:''' Portál je klíčovým zdrojem pro [[Genealogie|genealogy]], [[Historik|historiky]], studenty i laickou veřejnost.
-== ⚔️ Kritika a kontroverze ==
+== ⚔️ Kritika a technické problémy ==
-Stavba a provoz "Très Grande Bibliothèque" (TGB) byly provázeny řadou skandálů.
+Výstavba sídla François-Mitterrand byla provázena řadou kontroverzí, které plnily stránky novin v 90. letech.
-* '''Skleník na knihy:''' Největší kritikou Perraultova návrhu bylo umístění knih do prosklených věží. Odborníci to označili za "termální nesmysl". Aby se knihy "neupekly", musel být instalován nákladný systém klimatizace a dřevěných clon, což zvýšilo cenu a zničilo původní estetický záměr transparentnosti.
+* '''Skleník na knihy:''' Původní koncept architekta Perraulta počítal s průhlednými věžemi plnými knih. Odborníci i knihovníci protestovali, že [[UV záření|UV záření]] a teplo knihy zničí. Musel být instalován nákladný systém dřevěných clon (okenic), které jsou trvale zavřené, čímž se ztratil efekt transparentnosti.
-* '''Větrný tunel:''' Obří dřevěná esplanáda mezi věžemi funguje jako větrný tunel. I za mírného větru je zde chůze obtížná, což vedlo k instalaci větrolamů a zákazu vstupu na některé části v zimních měsících.
+* '''Větrný tunel:''' Rozlehlá dřevěná esplanáda mezi věžemi funguje jako aerodynamický tunel. I při mírném větru je zde chůze nepříjemná, což v zimě vedlo k pádům návštěvníků. Byly doinstalovány větrolamy a květináče.
-* '''Pěšky do schodů:''' Vstupní esplanáda má obrovské schodiště, které se stalo bariérou. Eskalátory jsou často poruchové.
+* '''Klouzavé dřevo:''' Dřevo [[Jatoba|jatoba]] použité na venkovní paluby se za mokra stávalo kluzištěm, což si vyžádalo nákladné úpravy povrchu.
-* '''Náklady:''' Stavba stála přes 1,2 miliardy eur (v přepočtu na dnešní ceny) a provozní náklady jsou enormní, zejména kvůli údržbě složitého systému věží a klimatizace.
+* '''Náklady a provoz:''' Stavba stála v přepočtu přes 1,2 miliardy [[Euro|eur]]. Provoz budovy je energeticky velmi náročný kvůli nutnosti udržovat stálé klima v prosklených věžích.
-* '''Stávky:''' Zaměstnanci BnF často stávkují kvůli pracovním podmínkám. V roce 2024 proběhly protesty kvůli nedostatku personálu v souvislosti s nárůstem návštěvnosti po otevření Richelieu.
+* '''Stávky:''' Zaměstnanci BnF jsou známí častými [[Stávka|stávkami]] (např. v roce 2024), kdy protestují proti nedostatku personálu v souvislosti s rostoucí návštěvností po otevření areálu Richelieu.
-== 📊 Statistický přehled (2024/2025) ==
+== 📊 Statistika a data (2024/2025) ==
 {| class="wikitable"
 ! Ukazatel !! Hodnota
 |-
-| '''Prezident''' || Gilles Pécout (od dubna 2024)
+| '''Prezident''' || [[Gilles Pécout]] (jmenován 2024)
+|-
+| '''Celková návštěvnost (fyzická)''' || 1,7 milionu osob (2024)
 |-
-| '''Celková návštěvnost''' || 1,7 milionu osob (2024)
+| '''Online návštěvy ([[Gallica]] a weby)''' || > 44 milionů (2024)
 |-
-| '''Online návštěvy (Gallica a weby)''' || ~44 milionů (2024)
+| '''Počet držitelů ročních pasů''' || > 82 000 čtenářů
 |-
-| '''Počet držitelů ročních pasů''' || > 82 000
+| '''Rozpočet instituce''' || ~260 milionů [[Euro|EUR]]
 |-
-| '''Rozpočet''' || ~260 milionů EUR
+| '''Roční přírůstek sbírek''' || ~150 000 dokumentů
 |-
-| '''Přírůstek sbírek''' || ~150 000 dokumentů ročně (díky povinnému výtisku)
+| '''Kapacita studoven''' || ~3 000 míst k sezení
 |-
-| '''Kapacita studoven''' || ~3 000 míst
+| '''Délka polic''' || > 400 km (jen v sídle Tolbiac)
 |}
@@ Řádek 130: / Řádek 136: @@
 * [https://www.lemonde.fr/culture/article/2024/03/20/gilles-pecout-nomme-president-de-la-bnf_6223124_3246.html Le Monde: Jmenování Gillese Pécouta]
 * [https://www.livreshebdo.fr/article/bnf-record-de-frequentation-en-2024 Livres Hebdo: Rekordní návštěvnost 2024]
+* [https://www.bibliofrance.org/fr/articles/gallica-2025-nouveau-graphisme-nouvelle-identite-visuelle Bibliofrance: Nový design Gallica 2025]
+* [https://www.perraultarchitecture.com/fr/projets/2465-bibliotheque_nationale_de_france.html Perrault Architecture: Detaily projektu]
 {{DEFAULTSORT:Francouzska narodni knihovna}}
@@ Řádek 136: / Řádek 144: @@
 [[Kategorie:Knihovny v Paříži]]
 [[Kategorie:Knihovny založené ve 14. století]]
+[[Kategorie:Knihovny založené v roce 1792]]
 [[Kategorie:13. obvod (Paříž)]]
 [[Kategorie:2. obvod (Paříž)]]
 [[Kategorie:Kulturní zařízení ve Francii]]
 [[Kategorie:Architektura 20. století]]
+[[Kategorie:Architektura 21. století]]
+[[Kategorie:Dominique Perrault]]
+[[Kategorie:François Mitterrand]]
+[[Kategorie:Digitalizace]]
 [[Kategorie:Vytvořeno Claude Sonnet 4.5]]