François Mitterrand

François Mitterrand
Celé jméno	François Maurice Adrien Marie Mitterrand
Datum narození	26. října 1916
Místo narození	Jarnac, Francie
Datum úmrtí	8. ledna 1996
Místo úmrtí	Paříž, Francie
Státní příslušnost
Manželka	Danielle Mitterrandová (roz. Gouze)
Děti	Pascal (zemřel), Jean-Christophe, Gilbert, Mazarine Pingeot (nemanželská)
Povolání	politik, právník, spisovatel
Politická strana	Socialistická strana (PS)
Funkce</
Vyznamenání	Řád čestné legie (Velmistr); Řád Bílého lva (I. třída s řetězem)

François Mitterrand (celým jménem François Maurice Adrien Marie Mitterrand; 26. října 1916 Jarnac – 8. ledna 1996 Paříž) byl francouzský státník a politik, který v letech 1981 až 1995 zastával úřad prezidenta Francouzské republiky. S délkou mandátu 14 let je nejdéle sloužícím prezidentem v historii Francie.

Byl prvním socialistickým prezidentem páté republiky a klíčovou postavou francouzské levice 20. století. Jeho politická kariéra byla mimořádně dlouhá a komplexní, sahající od úřednických postů ve vichistickém režimu přes odboj a ministerské funkce ve čtvrté republice až po vrcholnou roli „republikového monarchy“ v republice páté.

Jeho prezidentství zásadně proměnilo moderní Francii. Mezi jeho nejvýznamnější kroky patří zrušení trestu smrti (1981), sociální reformy (pátý týden dovolené, odchod do důchodu v 60 letech), decentralizace státní správy a výstavba monumentálních architektonických děl v Paříži (tzv. Grands Travaux). V zahraniční politice byl spolu s německým kancléřem Helmutem Kohlem hlavním architektem Maastrichtské smlouvy a hlubší evropské integrace.

Mitterrand byl proslulý svou intelektuální hloubkou, literárním talentem, ale i zálibou v tajemstvích a machiavellistických manévrech, což mu vyneslo přezdívku „Sfinga“.

👶 Mládí a formování

Narodil se v městečku Jarnac v departementu Charente do konzervativní katolické rodiny. Jeho otec pracoval jako inženýr pro železniční společnost a později zdědil octárnu. Mitterrand vyrůstal v prostředí prostoupeném tradičními pravicovými hodnotami a patriotismem.

Vystudoval práva a literaturu v Paříži na Sciences Po. V mládí se pohyboval v kruzích nacionalistické pravice a krátce byl členem polovojenské organizace Volontaires nationaux (Národní dobrovolníci), napojené na hnutí Croix-de-Feu. Tato etapa jeho života byla později předmětem mnoha kontroverzí.

⚔️ Druhá světová válka: Od Vichy k odboji

Válečná léta Françoise Mitterranda jsou symbolem složitosti francouzských dějin, oscilujících mezi kolaborací a rezistencí.

Zajetí: V roce 1940 byl jako seržant pěchoty zraněn a zajat Němci. Strávil 18 měsíců v zajateckém táboře (Stalag IX A), odkud se mu po dvou neúspěšných pokusech podařilo v prosinci 1941 uprchnout zpět do Francie.
Vichy: Po návratu pracoval pro vládu ve Vichy jako smluvní úředník v komisariátu pro válečné zajatce. V této funkci pomáhal falšovat doklady pro uprchlíky, ale zároveň pracoval pro režim maršála Pétaina. V roce 1943 dokonce obdržel řád Francisque (který později po válce bagatelizoval, ale jehož udělení vyžadovalo přísahu věrnosti Pétainovi).
Odboj: Na konci roku 1942 a v průběhu roku 1943 se definitivně přiklonil k odboji. Pod krycím jménem „Morland“ organizoval síť zaměřenou na pomoc zajatcům a navázal kontakt s Charlesem de Gaullem v Londýně a Alžíru. Jejich první setkání bylo chladné, což předznamenalo jejich celoživotní rivalitu.
Osvobození: V roce 1944 se stal generálním tajemníkem pro válečné zajatce v prozatímní vládě a podílel se na osvobození Paříže.

🏛 Čtvrtá republika (1946–1958)

V období nestabilní čtvrté republiky se Mitterrand ukázal jako mistrný taktik. Ačkoliv byl zpočátku vnímán jako centrista či pravicový politik, postupně se posouval doleva.

Ministerský rekordman: Během dvanácti let byl jedenáctkrát ministrem v různých vládách. Zastával posty ministra pro bývalé bojovníky, zámořská území či spravedlnost.
Ministr vnitra (1954–1955): V době vypuknutí povstání v Alžírsku pronesl slavnou větu: „Alžírsko, to je Francie!“ (L'Algérie, c'est la France), čímž odmítl nezávislost kolonie a schválil tvrdé represe. Jeho postoj k dekolonizaci se však později radikálně změnil.

🦅 Opozice proti de Gaullovi (1958–1981)

Návrat Charlese de Gaulla k moci v roce 1958 a vznik páté republiky znamenal pro Mitterranda přesun do opozice. Stal se nejhlasitějším kritikem nového režimu, který v roce 1964 napadl v knize Le Coup d'État permanent (Trvalý státní převrat), kde de Gaulla obvinil z diktátorských sklonů.

Sjednotitel levice

V 60. a 70. letech se Mitterrand soustředil na sjednocení roztříštěné francouzské levice.

Volby 1965: Překvapil tím, že ve volbách donutil generála de Gaulla jít do druhého kola, což byl pro „nedotknutelného“ generála šok.
Epinay 1971: Na kongresu v Epinay ovládl Socialistickou stranu (PS) a stal se jejím prvním tajemníkem.
Společný program: Vytvořil strategické spojenectví s komunisty (PCF), což bylo riskantní, ale nezbytné pro volební vítězství. Jeho strategií bylo komunisty „obejmout a udusit“ – využít jejich hlasy, ale učinit z PS dominantní sílu na levici.

V roce 1974 těsně prohrál prezidentské volby s Valérym Giscardem d'Estaing.

🌹 Prezidentství (1981–1995)

První mandát (1981–1988): Změna života

Dne 10. května 1981 Mitterrand zvítězil v prezidentských volbách. Jeho vítězství vyvolalo v ulicích nadšení levicových voličů, kteří na tento moment čekali desítky let.

Reformní smršť (1981–1982):** Vláda pod vedením Pierra Mauroye zavedla radikální levicové reformy:

Zrušení trestu smrti (zásluha ministra spravedlnosti Roberta Badintera, navzdory nesouhlasu veřejného mínění).

- Znárodnění velkých bank a průmyslových skupin.
- Zvýšení minimální mzdy a sociálních dávek.
- Pátý týden placené dovolené.
- Snížení věku odchodu do důchodu na 60 let.
- Dekriminalizace homosexuality.

Obrat k přísnosti (1983): Ekonomická politika pumpování peněz vedla k inflaci a útoku na frank. V roce 1983 Mitterrand provedl „tournant de la rigueur“ (obrat k přísnosti). Zastavil levicový experiment, zvolil setrvání v Evropském měnovém systému a nastoupil cestu rozpočtové disciplíny a modernizace. Tím fakticky převedl francouzské socialisty k sociální demokracii a proevropskému kurzu.

Kohabitace (1986–1988): Po prohře levice v parlamentních volbách musel jmenovat premiérem pravicového lídra Jacquese Chiraca. Mitterrand se stáhl do role „otce národa“ a obránce ústavy, což mu pomohlo k znovuzvolení.

Druhý mandát (1988–1995): Evropa a Sfinga

V roce 1988 byl znovuzvolen pod heslem „La France unie“ (Sjednocená Francie). Jeho druhý mandát byl zaměřen na mezinárodní politiku a evropskou integraci.

Pád komunismu: Zpočátku se obával rychlého sjednocení Německa (bál se německé dominance), ale nakonec podpořil Helmuta Kohla výměnou za hlubší integraci eurozóny (zavedení eura).
Maastricht: V roce 1992 riskoval svou reputaci vyhlášením referenda o Maastrichtské smlouvě, které těsně prošlo.
Druhá kohabitace (1993–1995): Po drtivé porážce socialistů musel vládnout s premiérem Édouardem Balladurem. V té době byl již těžce nemocný.

🏗 Velké projekty (Grands Travaux)

Mitterrand chtěl zanechat otisk v historii Paříže. Inicioval výstavbu monumentálních děl, která změnila tvář metropole:

Pyramida v Louvru: Kontroverzní skleněná pyramida od I. M. Peie.
Grande Arche: Velký oblouk ve čtvrti La Défense.
Národní knihovna Francie: Čtyři věže ve tvaru otevřených knih (Bibliothèque François-Mitterrand).
Opéra Bastille: Nová moderní opera.

🇨🇿 Vztah k Československu: Snídaně s disidenty

Mitterrand se zapsal do dějin českého disentu svou historickou návštěvou Prahy ve dnech 8. a 9. prosince 1988. Byla to první návštěva francouzského prezidenta v Československu.

Podmínka: Mitterrand si vymínil, že se setká nejen s komunistickými představiteli (Gustáv Husák), ale i s disidenty.
Snídaně: Dne 9. prosince 1988 uspořádal na francouzském velvyslanectví (Buquoyský palác) snídani, které se zúčastnil Václav Havel a dalších sedm disidentů (např. Jiří Dienstbier, Petr Uhl).
Význam: Toto setkání bylo obrovskou morální vzpruhou pro opozici a signálem, že komunistický režim ztrácí mezinárodní legitimitu. Havel mohl poprvé oficiálně vystoupit jako politický partner hlavy západního státu.

🕶 Tajemství a kontroverze

Mitterrandův život byl plný tajemství, která vycházela najevo až na sklonku jeho vlády nebo po smrti.

Rakovina: Krátce po nástupu do funkce v roce 1981 mu byla diagnostikována rakovina prostaty. Mitterrand nařídil tuto skutečnost utajit jako státní tajemství. Vydával falešné zdravotní zprávy po celých 11 let. Veřejnost se pravdu dozvěděla až v roce 1992.
Mazarine: Měl nemanželskou dceru Mazarine Pingeot (* 1974) se svou milenkou Anne Pingeot. Dcera a její matka žily v utajení v bytě vlastněném státem a byly chráněny prezidentskou ochrankou na náklady daňových poplatníků. Existence dcery byla odhalena až v roce 1994 časopisem Paris Match.
Vichy a Bousquet: Mitterrand udržoval dlouholeté přátelství s René Bousquetem, bývalým šéfem policie ve Vichy, který organizoval deportace Židů. Toto přátelství, odhalené v 90. letech, šokovalo veřejnost a vrhlo stín na Mitterrandovu minulost.

⚰️ Smrt

François Mitterrand zemřel 8. ledna 1996 na následky rakoviny prostaty, osm měsíců po opuštění úřadu. Jeho pohřbu se účastnily obě jeho rodiny – manželka Danielle i milenka Anne s dcerou Mazarine, což byl dojemný moment smíření.

💡 Pro laiky

Françoise Mitterranda si představte jako největšího politického šachistu francouzské historie. Byl to muž, který dokázal sjednotit rozhádanou levici, porazit pravici a vládnout 14 let jako "republikový král". Měl dvě tváře: oficiálně byl socialistou, který dal lidem více dovolené a zrušil gilotinu, ale v soukromí to byl konzervativní milovník literatury, který měl 30 let tajnou druhou rodinu a zamlada pracoval pro kolaborantský režim. Pro Čechy je hrdinou proto, že rok před revolucí přijel do Prahy a natruc komunistům posnídal s Václavem Havlem, čímž disidenty uznal jako budoucí vládu.

Zdroje