Mapa

Rozbalit box

Obsah boxu

Mapa je zmenšené, zevšeobecněné a symbolické znázornění zemského povrchu, jiných nebeských těles nebo vesmíru, převedené do roviny. [1] Je to základní nástroj geografie a kartografie, který slouží k orientaci v prostoru, k záznamu a analýze geografických informací a k vizuální komunikaci prostorových vztahů. [2]

Mapy využívají symboly, barvy a matematicky definované metody (kartografická zobrazení) k převedení zakřiveného trojrozměrného povrchu (jako je Země) na dvourozměrnou plochu, což nevyhnutelně vede k určitému zkreslení. [3] Věda a technika zabývající se tvorbou map se nazývá kartografie.

-

⏳ Historie

🏺 Starověké mapy

Historie map je stará jako lidská civilizace sama. Nejstarší dochované mapy pocházejí z Babylonu a jsou staré přibližně 2500 let. Jednou z nejznámějších je babylonská mapa světa z 6. století př. n. l., vyrytá na hliněné tabulce, která zobrazuje Babylon jako centrum světa obklopeného oceánem^[1].

Velký pokrok v kartografii učinili starověcí Řekové, kteří jako první pochopili, že Země je koule. Anaximandros je považován za tvůrce první mapy tehdy známého světa. Eratosthenés z Kyrény ve 3. století př. n. l. dokázal s pozoruhodnou přesností změřit obvod Země. Vrcholem antické kartografie bylo dílo Klaudia Ptolemaia z 2. století n. l. Jeho spis Geographia zavedl používání zeměpisných souřadnic (šířky a délky) a obsahoval mapu tehdy známého světa, která ovlivňovala evropské myšlení po více než 1500 let^[2].

🗺️ Středověk a věk objevů

Ve středověké Evropě došlo k úpadku vědecké kartografie. Mapy, jako například mapy typu T a O (Orbis Terrarum), byly spíše schematické a teologické – zobrazovaly Jeruzalém jako střed světa. Naopak v arabském světě kartografie vzkvétala, nejznámějším dílem je Tabula Rogeriana od al-Idrísího z roku 1154.

Revoluci v mapování přinesl věk objevů v 15. a 16. století. Objevné plavby vyžadovaly přesnější navigační mapy, tzv. portolánové mapy, které detailně zobrazovaly pobřeží, přístavy a navigační linie. Vynález knihtisku umožnil masové šíření map. V roce 1570 vydal Abraham Ortelius první moderní atlas světa, Theatrum Orbis Terrarum. Klíčovou postavou byl Gerardus Mercator, který v roce 1569 vytvořil své slavné Mercatorovo zobrazení, jež se stalo standardem pro námořní navigaci, protože zachovává úhly a přímky na mapě odpovídají kurzům se stálým azimutem (loxodromy)^[3].

🛰️ Moderní a digitální éra

Od 18. století se mapy stávaly stále přesnějšími díky rozvoji geodézie a systematickému mapování území jednotlivých států. Ve 20. století přinesla letecká fotografie a později dálkový průzkum Země pomocí satelitů možnost mapovat zemský povrch s nevídanou rychlostí a detailem.

Vznik počítačů a internetu na konci 20. století znamenal další revoluci. Geografický informační systém (GIS) umožnil vytvářet, analyzovat a spravovat obrovské množství geografických dat. V 21. století se mapy staly dynamickými, interaktivními a všudypřítomnými díky službám jako Mapy Google, Mapy.cz a navigačním systémům GPS, které jsou dostupné v každém chytrém telefonu.

📖 Základní prvky mapy

Kvalitní mapa by měla obsahovat několik základních kompozičních prvků, které uživateli umožní ji správně přečíst a interpretovat:

Název mapy: Stručně a jasně popisuje, co mapa zobrazuje (téma a území).
Měřítko: Udává poměr zmenšení skutečnosti na mapě. Může být vyjádřeno:

   *   Číselně (např. 1 : 50 000, což znamená, že 1 cm na mapě odpovídá 50 000 cm (500 m) ve skutečnosti).
   *   Graficky (úsečka rozdělená na díly odpovídající určitým vzdálenostem).

Legenda (mapový klíč): Vysvětluje význam použitých mapových značek, barev a symbolů. Je klíčová pro pochopení obsahu mapy.
Orientace mapy: Obvykle je vyznačena směrovkou nebo směrovou růžicí, která ukazuje na sever. U většiny map se předpokládá, že sever je nahoře.
Zeměpisná síť: Systém poledníků a rovnoběžek, který umožňuje určit přesnou geografickou polohu.
Tiráž: Okrajové údaje mapy, které obsahují informace o jejím autorovi, vydavateli, roku vydání, použitém kartografickém zobrazení a zdrojích dat.

🗺️ Typy map

Mapy lze dělit podle mnoha kritérií, nejčastěji podle měřítka a obsahu.

Dělení podle měřítka

Mapy velkého měřítka (např. 1 : 10 000, 1 : 50 000): Zobrazují malé území, ale s velkým detailem. Patří sem například plány měst nebo turistické mapy.
Mapy středního měřítka (např. 1 : 200 000, 1 : 1 000 000): Zobrazují větší územní celky, jako jsou kraje nebo malé státy.
Mapy malého měřítka (např. 1 : 5 000 000 a menší): Zobrazují velké regiony, kontinenty nebo celý svět, ale s menším detailem. Patří sem školní atlasové mapy.

Dělení podle obsahu

Topografické (všeobecně zeměpisné) mapy: Poskytují komplexní obraz krajiny. Zobrazují jak přírodní prvky (reliéf, vodstvo, vegetaci), tak socioekonomické prvky (sídla, komunikace, hranice). Cílem je podat co nejvěrnější obraz daného území.
Tematické mapy: Zaměřují se na zobrazení jednoho nebo několika málo souvisejících jevů. Topografický podklad je zjednodušen a slouží pouze k orientaci. Příklady:

   *   Politická mapa: Zobrazuje hranice států, hlavní města a další administrativní celky.
   *   Fyzická mapa: Zdůrazňuje reliéf a vodstvo.
   *   Silniční mapa (automapa): Podrobně zobrazuje silniční síť.
   *   Geologická mapa: Zobrazuje geologické složení a strukturu území.
   *   Klimatická mapa: Zobrazuje rozložení klimatických prvků, jako jsou teploty a srážky.
   *   Hospodářská mapa: Znázorňuje rozmístění průmyslu, zemědělství nebo nerostných surovin.

💡 Pro laiky

Představte si, že chcete svému kamarádovi popsat, jak vypadá váš pokoj, ale nemůžete ho tam vzít. Nakreslíte mu tedy plánek na papír. To je v podstatě mapa. Mapa je zmenšený a zjednodušený obrázek skutečného světa.

Aby ale kamarád vašemu plánku rozuměl, musíte dodržet pár pravidel: 1. Zmenšení (měřítko): Musíte mu říct, jak moc jste pokoj zmenšili. Například že jeden centimetr na vašem plánku je ve skutečnosti jeden metr. To je měřítko. 2. Symboly (legenda): Místo toho, abyste kreslili detailní postel, nakreslíte jen obdélník. A vedle plánku napíšete: "Obdélník = postel". Tomu se říká legenda neboli klíč k mapě. 3. Zjednodušení: Na plánek nenakreslíte každý drobek na podlaze, ale jen to důležité – dveře, okno, postel, stůl. Stejně tak mapa světa nezobrazuje každý strom, ale jen to podstatné, jako jsou města, řeky a hory.

Hlavní problém při tvorbě mapy světa je, že se snažíte kulatou Zemi (jako pomeranč) narovnat na plochý papír. Ať se snažíte, jak chcete, kůra pomeranče se při roztahování vždycky někde natrhne nebo zdeformuje. Proto jsou všechny ploché mapy světa trochu zkreslené – například Grónsko na nich vypadá stejně velké jako Afrika, i když je ve skutečnosti 14krát menší.

Dnes už mapy nenosíme jen v kapse. Máme je v mobilech, kde jsou interaktivní, ukazují nám cestu a dokonce i to, kde je zácpa. Ale základní princip zůstává stejný – je to zjednodušený model světa, který nám pomáhá pochopit, kde jsme a kam jdeme.

Reference

↑ Cartography in the ancient world. Britannica.
↑ Ptolemy. Britannica.
↑ Gerardus Mercator. Britannica.

[1] Cartography in the ancient world. Britannica.

[2] Ptolemy. Britannica.

[3] Gerardus Mercator. Britannica.

[1]

[2]

[3]