Francouzská národní knihovna

Rozbalit box

Obsah boxu

Francouzská národní knihovna (francouzsky Bibliothèque nationale de France, zkráceně BnF) je národní knihovna Francouzské republiky se sídlem v Paříži. Představuje jednu z nejstarších, největších a nejprestižnějších knihoven na světě. Její sbírky, které se kontinuálně rozšiřují již od středověku, dnes obsahují více než 40 milionů dokumentů. Kromě přibližně 16 milionů knih a tiskovin spravuje instituce také rozsáhlé archivy rukopisů, map, mincí, medailí, fotografií, hudebnin a digitálních dat.

Tato kulturní instituce sídlí v několika budovách rozmístěných po celé Paříži a v dalších francouzských městech. Nejznámějším objektem je moderní komplex Site François-Mitterrand ve 13. pařížském obvodu na břehu řeky Seiny, který je charakteristický čtyřmi výškovými budovami ve tvaru otevřených knih. Druhým klíčovým centrem je historické sídlo Site Richelieu ve 2. obvodu, které prošlo v letech 2010 až 2022 kompletní rekonstrukcí. BnF je rovněž provozovatelem jedné z nejvýznamnějších digitálních knihoven světa s názvem Gallica, která v lednu 2025 prošla zásadní modernizací.

🧠 Pro laiky: Jak funguje "paměť národa"?

Možná si kladete otázku, proč je tato knihovna tak obrovská a proč stále roste. Klíčem je zákon zvaný povinný výtisk (francouzsky dépôt légal). Tento princip, zavedený králem Františkem I. již v roce 1537, nařizuje, že každý nakladatel ve Francii musí odevzdat jednu kopii každé knihy, novin, časopisu nebo mapy, kterou vydá, do správy státu. Díky tomu BnF vlastní téměř vše, co bylo ve Francii za posledních pět století vytištěno. V moderní době se toto pravidlo vztahuje i na internetové stránky, e-knihy a software.

Z architektonického hlediska je hlavní budova (Site François-Mitterrand) unikátem i paradoxem. Architekt Dominique Perrault navrhl čtyři skleněné věže, do kterých umístil knihy, zatímco čtenáře posadil do podzemí. To vyvolalo velkou kritiku, protože sluneční světlo papíru škodí. Proto musely být do oken instalovány dřevěné okenice, které jsou téměř stále zavřené, a knihy jsou tak chráněny ve tmě, ačkoliv budova zvenčí působí průhledně. Uprostřed komplexu, hluboko pod úrovní ulice, se nachází skutečný les s vysokými stromy, na který se čtenáři dívají přes sklo, ale do kterého nesmí vstoupit – je to "zahrada pro oči".

⏳ Historie

Dějiny Francouzské národní knihovny kopírují bouřlivé dějiny Francie samotné. Instituce se proměňovala z osobní sbírky panovníků na veřejný majetek lidu.

Královské počátky (14.–16. století)

Kořeny instituce sahají do roku 1368, kdy král Karel V. Moudrý založil svou soukromou knihovnu v jedné z věží paláce Louvre. Tato sbírka obsahovala asi 900 vzácných rukopisů. Zásadní zlom v historii knihovnictví přišel s renesančním králem Františkem I.. Ten v roce 1537 na zámku Blois vydal nařízení zvané Ordonnance de Montpellier. Tímto aktem vznikl institut povinného výtisku, který zakazoval prodej jakékoli knihy ve království, pokud nebyla jedna kopie odevzdána do královské knihovny. Tento princip později převzala většina zemí světa.

Éra "Krále Slunce" a expanze

Během vlády Ludvíka XIV. (Krále Slunce) zažila knihovna zlatý věk. Pod vedením ministra Jeana-Baptista Colberta se v roce 1666 přesunula do Paříže na ulici rue Vivienne. Sbírky rostly díky nákupům v zahraničí i darům. V 18. století byla knihovna poprvé částečně zpřístupněna veřejnosti, což byl na tehdejší dobu revoluční krok v šíření vzdělání.

Revoluce a znárodnění

Velká francouzská revoluce v roce 1789 přinesla dramatickou změnu. Instituce byla přejmenována na Bibliothèque nationale (Národní knihovna). Její fondy se nárazově rozrostly o miliony svazků zkonfiskovaných církvi (ze zrušených klášterů) a šlechtě, která emigrovala před gilotinou. Knihovna se stala symbolem republikánského přístupu k vědění. V 19. století se instituce dále rozšiřovala v komplexu budov Richelieu, kde architekt Henri Labrouste vytvořil v roce 1868 slavnou čítárnu se železnou konstrukcí (Salle Labrouste), která je dodnes považována za mistrovské dílo architektury 19. století.

Projekt "Très Grande Bibliothèque" (20. století)

Na konci 20. století již staré budovy nestačily kapacitně pojmout příval nových tiskovin. V roce 1988, symbolicky na státní svátek Pádu Bastily (14. července), oznámil prezident François Mitterrand svůj záměr vybudovat "největší a nejmodernější knihovnu světa". Tento projekt se stal součástí jeho slavných "Velkých děl" (Grands Travaux). Mezinárodní soutěž vyhrál tehdy šestatřicetiletý francouzský architekt Dominique Perrault. Stavba nového sídla ve čtvrti Tolbiac byla dokončena v roce 1995 a pro veřejnost otevřena v roce 1996 (výzkumná část až v roce 1998).

🏛️ Lokality a architektura

BnF není jedna budova, ale síť několika lokalit se specifickým účelem.

Site François-Mitterrand (Tolbiac)

Hlavní sídlo knihovny se nachází na levém břehu řeky Seiny ve čtvrti Tolbiac. Komplex je příkladem minimalistické architektury a konceptu "Groundscape" (podzemní krajiny).

Čtyři věže: Dominantou jsou čtyři 79 metrů vysoké věže ve tvaru "L", které symbolizují otevřené knihy. Mají svá jména:
- Tour des Temps (Věž časů)
- Tour des Lois (Věž zákonů)
- Tour des Nombres (Věž čísel)
- Tour des Lettres (Věž písmene/literatury)
Materiály: Architekt Perrault využil především pohledový beton, sklo, nerezovou ocel a kovové pletivo. V interiérech dominuje červený koberec a exotické dřevo jatoba.
Zahrada: Uprostřed obrovské dřevěné esplanády je "zapuštěný les" o rozloze přes 1 hektar. Rostou zde desítky borovic a dubů, které byly přivezeny již vzrostlé z Normandie. Tento ekosystém žije vlastním životem a není přístupný veřejnosti, slouží pouze pro vizuální potěšení čtenářů ve studovnách okolo něj.

Site Richelieu

Historické srdce knihovny v centru Paříže (nedaleko Palais-Royal). V letech 2010–2022 zde proběhla rozsáhlá renovace za 260 milionů eur pod vedením studia Atelier Bruno Gaudin Architects.

Salle Ovale: Monumentální oválná čítárna s prosklenou střechou, která připomíná "oválný ráj". Od roku 2022 je volně přístupná veřejnosti bez nutnosti čtenářského průkazu. Obsahuje 20 000 komiksů a knih.
Muzeum BnF: Nově otevřené muzeum v Galerii Mazarin vystavuje největší poklady: trůn krále Dagoberta, šperky, rukopisy Victora Huga či originální partitury Mozarta.
Sbírky: Zde jsou uloženy specializované fondy: rukopisy, mapy, mince (v oddělení Cabinet des Médailles) a hudební archiv.

Další pobočky

Bibliothèque de l'Arsenal: Historická budova ve 4. obvodu, zaměřená na literaturu a historii.
Bibliothèque-musée de l'Opéra: Sídlí přímo v budově Opéra Garnier, spravuje archivy opery, baletu a scénografie.
Maison Jean-Vilar: Pobočka v Avignonu, věnovaná divadelnímu umění a festivalu.
Centre de conservation (Amiens): V roce 2029 se plánuje otevření nového supermoderního konzervačního centra ve městě Amiens, které bude vybaveno robotizovaným skladem pro noviny.

📚 Sbírky a unikátní poklady

Sbírky BnF pokrývají veškeré lidské vědění. Ročně přibývá cca 150 000 nových dokumentů.

Přehled fondů

Tištěné knihy: Přes 16 milionů svazků.
Rukopisy: 380 000 položek, včetně středověkých iluminovaných kodexů.
Numismatika: Oddělení mincí, medailí a starožitností (Cabinet des Médailles) spravuje 590 000 předmětů.
Kartografie: 950 000 map, atlasů a globů.
Obrazové dokumenty: 16 milionů fotografií, rytin a plakátů.

Nejvýznamnější exponáty

Coronelliho glóby: Dva gigantické glóby (zemský a nebeský) o průměru 4 metry, které vyrobil benátský mnich Vincenzo Coronelli pro Ludvíka XIV. v roce 1683. Jsou vystaveny ve vstupní hale sídla François-Mitterrand.
Gutenbergova bible: BnF vlastní jeden z mála kompletních exemplářů vytištěných na pergamenu.
Grand Camée de France: Největší antická kamej na světě, datovaná do 1. století n. l., zobrazující císaře Tiberia.
Srdce králů: V minulosti byly v knihovně uloženy i schránky s balzamovanými srdci francouzských králů, což dokládá sepětí instituce s monarchií.

😈 L'Enfer (Peklo)

Specifickou součástí sbírek je tzv. L'Enfer (Peklo). Jedná se o oddělení, které vzniklo ve 30. letech 19. století pro uskladnění knih považovaných za morálně závadné, erotické nebo pornografické.

Historie: Název "Peklo" byl inspirován podobnou sekcí ve Vatikánské knihovně.
Obsah: Sbírka obsahuje díla autorů jako Markýz de Sade, Pietro Aretino nebo Guillaume Apollinaire (který paradoxně pomáhal tuto sbírku katalogizovat).
Dostupnost: Dříve byly tyto knihy přísně střeženy, dnes jsou badatelsky přístupné a mnohé byly digitalizovány. V roce 2013 čítala sbírka cca 2600 svazků.

💻 Digitalizace a Gallica

BnF patří ke světovým lídrům v oblasti digitalizace. V roce 1997 spustila projekt Gallica.

Rozsah: K roku 2025 Gallica zpřístupňuje zdarma přes 10 milionů dokumentů (knih, novin, map, rukopisů). Spolu s partnery jde o miliony dalších položek.
Nová verze 2025: Dne 7. ledna 2025 byla spuštěna nová verze webu Gallica s moderním designem, vylepšeným vyhledáváním a sekcí "L'air du temps" (Co je v kurzu), která propojuje historické dokumenty s aktuálním děním.
Technologie: Knihovna využívá umělou inteligenci pro rozpoznávání textu (OCR) ve starých tiscích a rukopisech.
Význam: Portál je klíčovým zdrojem pro genealogy, historiky, studenty i laickou veřejnost.

⚔️ Kritika a technické problémy

Výstavba sídla François-Mitterrand byla provázena řadou kontroverzí, které plnily stránky novin v 90. letech.

Skleník na knihy: Původní koncept architekta Perraulta počítal s průhlednými věžemi plnými knih. Odborníci i knihovníci protestovali, že UV záření a teplo knihy zničí. Musel být instalován nákladný systém dřevěných clon (okenic), které jsou trvale zavřené, čímž se ztratil efekt transparentnosti.
Větrný tunel: Rozlehlá dřevěná esplanáda mezi věžemi funguje jako aerodynamický tunel. I při mírném větru je zde chůze nepříjemná, což v zimě vedlo k pádům návštěvníků. Byly doinstalovány větrolamy a květináče.
Klouzavé dřevo: Dřevo jatoba použité na venkovní paluby se za mokra stávalo kluzištěm, což si vyžádalo nákladné úpravy povrchu.
Náklady a provoz: Stavba stála v přepočtu přes 1,2 miliardy eur. Provoz budovy je energeticky velmi náročný kvůli nutnosti udržovat stálé klima v prosklených věžích.
Stávky: Zaměstnanci BnF jsou známí častými stávkami (např. v roce 2024), kdy protestují proti nedostatku personálu v souvislosti s rostoucí návštěvností po otevření areálu Richelieu.

📊 Statistika a data (2024/2025)

Ukazatel	Hodnota
Prezident	Gilles Pécout (jmenován 2024)
Celková návštěvnost (fyzická)	1,7 milionu osob (2024)
Online návštěvy (Gallica a weby)	> 44 milionů (2024)
Počet držitelů ročních pasů	> 82 000 čtenářů
Rozpočet instituce	~260 milionů EUR
Roční přírůstek sbírek	~150 000 dokumentů
Kapacita studoven	~3 000 míst k sezení
Délka polic	> 400 km (jen v sídle Tolbiac)

Zdroje