Buffalo Sabres

Rozbalit box

Obsah boxu

Buffalo Sabres
Liga	Národní hokejová liga (NHL)
Konference	Východní konference
Divize	Atlantická divize
Aréna	KeyBank Center
Město	Buffalo, Šablona:Vlájka, Šablona:Vlájka
Barvy	Královská modrá, zlatá, bílá
Trenér	Lindy Ruff
Kapitán	Rasmus Dahlin
Farmy	Rochester Americans (AHL)

Buffalo Sabres (v překladu Šavle z Buffala) je profesionální hokejový klub se sídlem v Buffalu, ve státě New York. Tým hraje v Atlantické divizi Východní konference Národní hokejové ligy (NHL). Společně s týmem Vancouver Canucks vstoupili do ligy během rozšíření v roce 1970. Přestože klub ve své historii nikdy nezískal Stanley Cup, je známý pro svou mimořádně vášnivou a věrnou fanouškovskou základnu a několik historicky významných období, včetně éry legendární útočné formace "The French Connection" v 70. letech a dominance brankáře Dominika Haška v 90. letech. Své domácí zápasy hrají v aréně KeyBank Center.

🏒 Týmová identita a symboly

Identita Sabres je úzce spjata s barvami, logem a tradicemi, které přetrvaly desetiletí, i přes několik dočasných změn.

엠 Logo a barvy

Název "Sabres" (Šavle) byl pro tým vybrán v soutěži fanoušků. Původní majitelé, bratři Seymour a Northrup Knoxovi, si přáli název, který by byl originální a reprezentoval útočnou a rozhodnou povahu.

• Původní logo (1970–1996): Klasické logo, které se používá i dnes, zobrazuje bizona ve skoku mezi dvěma zkříženými šavlemi, to vše v modro-zlatém kruhu. Symbolizuje rychlost a sílu a zároveň odkazuje na město Buffalo. Toto logo je považováno za jedno z nejlepších v historii profesionálního sportu.
• "Goathead" éra (1996–2006): V roce 1996 klub provedl radikální změnu identity. Nové logo, fanoušky přezdívané "Goathead" (Kozí hlava), zobrazovalo hlavu bizona v agresivnějším stylu v černé, červené a stříbrné barvě. Tato změna symbolizovala novou, tvrdší éru týmu.
• "Buffaslug" (2006–2010): Po úspěšné éře "Goathead" bylo představeno stylizované logo, které fanoušci posměšně nazvali "Buffaslug" (Slimák z Buffala) kvůli jeho tvaru připomínajícímu slimáka. Logo se setkalo s velmi negativním ohlasem a je považováno za jedno z nejméně populárních v historii NHL.
• Návrat ke kořenům (2010–současnost): V reakci na kritiku se klub vrátil k modernizované verzi původního loga a klasickým modro-zlatým barvám, což fanoušci s nadšením přivítali.

🎶 Hymny a písně

• "Sabre Dance": Instrumentální skladba "Šavlový tanec" od arménského skladatele Arama Chačaturjana se stala neoficiální hymnou klubu. Hraje se před úvodním vhazováním a po vstřelení gólu, čímž vytváří elektrizující atmosféru v aréně.
• "Let Me Clear My Throat": Skladba od DJ Koola z 90. let se stala populární v aréně během komerčních přestávek a je spojována s úspěšnou érou na přelomu tisíciletí.

🎭 Maskot

Oficiálním maskotem klubu je Sabretooth, velký šavlozubý tygr. Byl představen v sezóně 1992–93 a je známý svými akrobatickými kousky, včetně spouštění se ze střechy arény na laně.

🏟️ Arény

Buffalo Memorial Auditorium (1970–1996)

Původním domovem Sabres byla legendární aréna Buffalo Memorial Auditorium, fanoušky láskyplně nazývaná "The Aud". Byla proslulá svou strmou a kompaktní konstrukcí, která vytvářela jednu z nejhlučnějších a nejintimidativnějších atmosfér v celé lize. Malé rozměry kluziště také přispívaly k rychlému a fyzickému stylu hokeje. Aréna byla svědkem největších úspěchů éry "French Connection".

KeyBank Center (1996–současnost)

V roce 1996 se tým přestěhoval do moderní multifunkční arény KeyBank Center, původně známé jako Marine Midland Arena a později HSBC Arena. S kapacitou 19 070 diváků pro hokejové zápasy nabízí moderní komfort, ale pro mnoho fanoušků postrádá jedinečnou atmosféru staré "The Aud". Aréna hostila finále Stanley Cupu v roce 1999 a draft NHL v letech 1998 a 2016.

⏳ Historie

Historie Buffalo Sabres je příběhem o okamžitém úspěchu, následovaném desetiletími frustrace a touhy po nejvyšší metě. Klub zažil několik vrcholů, které se zapsaly do dějin NHL, ale Stanley Cup mu stále uniká.

Založení a zázračný draft (1970–1972)

Vstup Buffala do NHL byl výsledkem snahy místních podnikatelů, bratrů Seymoura a Northrupa Knoxových, kteří se neúspěšně pokoušeli získat licenci již při expanzi v roce 1967. Když NHL v roce 1970 oznámila další rozšíření, byli Knoxovi připraveni a za 6 milionů dolarů získali pro Buffalo licenci.

Klíčovým momentem, který definoval osud klubu na celou dekádu, byl draft v roce 1970. O prvního hráče v historii, fenomenálního centra z québecké juniorské ligy Gilbert Perreault, se rozhodovalo mezi dvěma novými týmy – Buffalo Sabres a Vancouver Canucks. Prezident NHL Clarence Campbell tehdy použil pro určení pořadí draftu kolo štěstí (tzv. "roulette wheel") s čísly 1-10. Vyšší číslo mělo získat první volbu. Asistent generálního manažera Canucks se domníval, že kolo je mechanické a zastaví se na nízkém čísle, proto zvolil čísla 1-5. Generální manažer Sabres, legendární a svérázný Punch Imlach, si tak logicky vzal čísla 6-10. Kolo se zastavilo na čísle 10 a Imlach tak získal právo na první volbu, kterou okamžitě využil k draftování Perreaulta.

Perreault měl okamžitý dopad. Ve své nováčkovské sezóně 1970–71 vstřelil 38 gólů, vytvořil nováčkovský rekord a získal Calder Memorial Trophy. Stal se korunovačním klenotem a prvním velkým hrdinou organizace. V následujícím draftu (1971) Imlach přidal z 5. pozice dalšího střelce z Québecu, levé křídlo Rick Martin.

Éra "The French Connection" (1972–1979)

Nejslavnější formace v historii klubu vznikla 27. října 1972, kdy Punch Imlach získal v trejdu z Pittsburgh Penguins pravé křídlo René Robert. Imlach okamžitě spojil všechny tři francouzsky mluvící Kanaďany – Perreaulta (centr), Martina (levé křídlo) a Roberta (pravé křídlo) – do jedné útočné lajny. Jejich spolupráce byla elektrizující a okamžitě si podmanili celou ligu.

Novináři jim brzy začali přezdívat "The French Connection" (Francouzská spojka), podle stejnojmenného oscarového filmu z roku 1971. Jejich herní styl byl postaven na neuvěřitelné rychlosti, oslnivé technice a téměř telepatické chemii. Perreault byl elegantní tvůrce hry, Martin dynamický střelec s dělovou ranou a Robert precizní zakončovatel a stratég. V sezóně 1972–73 se stali teprve pátou formací v historii NHL, kde každý člen překonal hranici 35 gólů.

Finále Stanley Cupu 1975: Mlha a netopýr

Vrcholem éry "French Connection" byla sezóna 1974–75. Tým, vedený trenérem Floydem Smithem, dosáhl na metu 49 vítězství a 113 bodů, což byl druhý nejlepší výsledek v celé lize. V play-off postupně vyřadili Chicago Blackhawks a Montreal Canadiens a poprvé v historii postoupili do finále Stanley Cupu.

Finálová série proti Philadelphia Flyers, tehdy známým jako "Broad Street Bullies" pro jejich brutální a zastrašující styl hry, se zapsala do historie NHL jako jedna z nejbizarnějších a nejpamátnějších.

• The Fog Game (Zápas v mlze): Třetí zápas série, hraný 20. května 1975 v Buffalo Memorial Auditorium, vstoupil do dějin. V aréně nefungovala klimatizace a neobvykle teplé květnové počasí způsobilo, že se nad ledovou plochou vytvořila hustá mlha. Viditelnost byla tak špatná, že hráči často neviděli puk ani spoluhráče. Zápas byl několikrát přerušen, ale nakonec se dohrál a Sabres v něm zvítězili 5:4 v prodloužení.
• Incident s netopýrem: Během stejného zápasu se v aréně objevil netopýr, který poletoval nad ledem. Hráč Sabres Jim Lorentz ho instinktivně zabil úderem své hokejky, což se stalo jediným případem v historii NHL, kdy hráč zabil zvíře během hry.

Přestože Sabres bojovali statečně, nakonec podlehli fyzicky dominantnějším Flyers v šesti zápasech. "The French Connection" se rozpadla v roce 1979, kdy byl René Robert vyměněn do Colorado Rockies. Tato formace však zůstává symbolem nejzábavnějšího a nejofenzivnějšího hokeje v historii klubu.

Konzistentní, ale neúspěšná 80. léta

Po rozpadu "The French Connection" a odchodu generálního manažera Punche Imlacha vstoupil klub do nové éry. Na pozici generálního manažera nastoupil Scotty Bowman, který předtím jako trenér dovedl Montreal Canadiens k pěti Stanley Cupům, z toho čtyřem v řadě (1976–1979). Bowman se rozhodl postavit tým na pevných základech a přivedl do funkce trenéra Rogera Neilsona, známého pro svůj inovativní a analytický přístup k hokeji.

Dominance v Adamsově divizi

V sezóně 1979–80, i přes odchod Reného Roberta, Sabres excelovali. Gilbert Perreault a Rick Martin stále patřili k elitě a nově je doplnili hráči jako produktivní centr André Savard a spolehlivý obránce a kapitán Danny Gare. Tým vyhrál Prince of Wales Trophy pro nejlepší tým Východní konference a poprvé ve své historii dosáhl na první místo v celé NHL v základní části, i když tehdy ještě neexistovala Presidents' Trophy. V play-off se dostali až do finále konference, kde však podlehli New York Islanders, kteří tou dobou začínali svou dynastii čtyř po sobě jdoucích Stanley Cupů.

Po zbytek 80. let byli Sabres konzistentním a solidním týmem. Pravidelně se umisťovali na špici své divize (Adams Division), která byla v té době nechvalně proslulá svou slabou konkurencí. Tuto éru definovali hráči jako:

• Gilbert Perreault: I ve své druhé dekádě v NHL zůstal tváří organizace. V roce 1986 se stal teprve dvanáctým hráčem v historii ligy, který dosáhl na metu 500 gólů. Svou kariéru, celou strávenou v Buffalo, ukončil v listopadu 1986 jako absolutní lídr ve všech ofenzivních statistikách klubu.
• Mike Ramsey: Robustní americký obránce, člen "Miracle on Ice" týmu, který získal zlatou olympijskou medaili v roce 1980. Ramsey byl po celá 80. léta defenzivním pilířem týmu.
• Dave Andreychuk: Mladý, vysoký a silný útočník, draftovaný v roce 1982. Rychle se vyprofiloval v elitního střelce před brankou, zejména v přesilových hrách. Svůj potenciál naplno rozvinul na přelomu dekády a stal se jedním z nejlepších střelců v historii NHL.

Navzdory solidním výkonům v základní části se týmu nedařilo v play-off. Pravidelně naráželi na silnější soupeře jako Boston Bruins nebo Québec Nordiques a často vypadávali hned v prvním nebo druhém kole. Éra 80. let je tak vnímána jako období promarněných příležitostí, kdy dobrý tým nedokázal udělat poslední krok k vrcholu.

Příchod Pata LaFontainea a Alexandra Mogyilného

Konec dekády a začátek 90. let přinesly zásadní změny, které položily základy pro další slavnou éru.

• Draft Pierra Turgeona (1987): V roce 1987 si Sabres jako jedničku draftu vybrali talentovaného quebeckého centra Pierra Turgeona. Ten se okamžitě stal ofenzivním lídrem a v sezóně 1989–90 nasbíral 106 bodů.
• Útěk Alexandra Mogyilného (1989): V draftu 1988 si Sabres vybrali mladou sovětskou hvězdu Alexandra Mogyilného. V roce 1989, po mistrovství světa ve Švédsku, Mogyilnyj za dramatických okolností a s pomocí zástupců klubu emigroval ze Sovětského svazu a stal se prvním sovětským hráčem, který tímto způsobem uprchl do NHL. Jeho příchod znamenal obrovský zlom a přinesl do týmu dynamiku a gólový potenciál.
• Zásadní trejd s Islanders (1991): 25. října 1991 generální manažer Gerry Meehan uskutečnil jeden z největších trejdů v historii klubu. Vyměnil Pierra Turgeona a další hráče do New York Islanders za elitního amerického centra Pata LaFontainea, Randyho Wooda a Randyho Hilliera.

Spojení dynamického a technicky geniálního Rusa Mogyilného s neúnavným a produktivním Američanem LaFontainem vytvořilo jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic v celé NHL. Jejich spolupráce předznamenala vzrušující a ofenzivně laděné období na začátku 90. let.

Éra Dominátora: Vzestup a pád s Dominikem Haškem (1992–2001)

Období 90. let je v historii Sabres neoddělitelně spjato s jedním jménem: Dominik Hašek. Český brankář, přezdívaný "The Dominator", svým neortodoxním, akrobatickým a zdánlivě chaotickým stylem chytání přepsal historii nejen klubu, ale i celé NHL.

Příchod a dominance Haška

Hašek byl získán v srpnu 1992 z Chicago Blackhawks za symbolickou cenu – budoucí vyrovnání. V té době byl považován za talentovaného, ale excentrického náhradníka. V Buffalu však dostal příležitost a okamžitě se stal fenoménem. V sezóně 1993–94, po zranění brankářské jedničky Granta Fuhra, se stal startérem a předvedl jeden z nejdominantnějších výkonů v historii brankářů. Zaznamenal neuvěřitelnou procentuální úspěšnost zákroků 93,0 % a průměr 1,95 obdržené branky na zápas, za což získal svou první Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL.

Během svého působení v Buffalu (1992–2001) získal:

• 6x Vezina Trophy (1994, 1995, 1997, 1998, 1999, 2001)
• 2x Hart Memorial Trophy (1997, 1998) pro nejužitečnějšího hráče ligy. Stal se prvním brankářem od roku 1962, který tuto trofej získal.
• 2x Lester B. Pearson Award (1997, 1998) pro nejužitečnějšího hráče podle hráčské asociace.
• 1x William M. Jennings Trophy (1994)

Hašek se stal symbolem týmu, který byl často ofenzivně průměrný, ale díky jeho nadlidským výkonům dokázal konkurovat nejlepším. Jeho styl byl revoluční – místo učebnicových postojů se spoléhal na neuvěřitelnou flexibilitu, reflexy a agresivní vypadávání z branky, čímž naprosto frustroval soupeřící střelce.

Kontroverze s trenérem Nolanem a GM Mucklerem

Navzdory Haškově brilantnosti byla tato éra poznamenána interními konflikty. Vztah mezi brankářem a charismatickým trenérem Tedem Nolanem byl napjatý. Nolan byl u hráčů velmi populární, ale jeho vztah s generálním manažerem Johnem Mucklerem byl otevřeně nepřátelský. Situace eskalovala během play-off v roce 1997, kdy Hašek odstoupil ze série proti Philadelphia Flyers kvůli zranění kolene. Novinář Jim Kelley napsal článek, kde zpochybnil vážnost Haškova zranění a naznačil, že opustil tým. Hašek se s Kelleym fyzicky střetl, což vedlo k suspendaci na tři zápasy.

Po sezóně, navzdory zisku Jack Adams Award pro nejlepšího trenéra, nebyla Nolanovi prodloužena smlouva. Muckler mu nabídl pouze roční kontrakt, který Nolan odmítl. Krátce poté byl Muckler sám propuštěn. Tento incident je považován za jeden z nejtemnějších momentů v historii klubu, kdy osobní spory vedly k odchodu jednoho z nejlepších trenérů, jakého kdy tým měl.

Finále Stanley Cupu 1999 a gól "No Goal"

Po odchodu Nolana byl na post trenéra jmenován veterán Lindy Ruff. Pod jeho vedením a s Haškem v brance dosáhl tým v sezóně 1998–99 nečekaného úspěchu. Jako sedmý nasazený tým se probojoval až do finále Stanley Cupu, kde se střetl s favorizovaným týmem Dallas Stars.

Série byla extrémně vyrovnaná a defenzivní. Klíčový a zároveň nejkontroverznější moment celé historie NHL přišel v šestém zápase v Buffalu. Zápas dospěl do třetího prodloužení za stavu 1:1. V čase 14:51 třetího prodloužení vstřelil hráč Dallasu Brett Hull vítězný gól, kterým zajistil Stars Stanley Cup.

Gól však okamžitě vyvolal obrovskou kontroverzi. Tehdejší pravidla NHL (pravidlo o brankovišti) zakazovala útočícímu hráči vstupovat do brankoviště dříve než puk. Opakované záběry jasně ukázaly, že Hullova brusle byla v brankovišti v momentě, kdy vystřelil puk do branky. Navzdory protestům Sabres a fanoušků byl gól uznán a série skončila. Tento incident je dodnes známý jako "No Goal" a pro fanoušky v Buffalu představuje jednu z největších sportovních křivd. NHL později pravidlo o brankovišti změnila, což mnozí považovali za nepřímé přiznání, že gól neměl platit.

Po prohraném finále zůstal Hašek v Buffalu ještě dvě sezóny, ale v roce 2001, toužící po Stanley Cupu, požádal o výměnu a byl poslán do Detroit Red Wings, se kterými hned v následující sezóně pohár vyhrál.

📈 Vzestup po výluce a pád (2002–2011)

Po odchodu Dominika Haška a na pozadí finančních potíží, které téměř vedly k bankrotu a přestěhování klubu, vstoupili Sabres do období nejistoty. Záchrana přišla v roce 2003, kdy klub koupil místní miliardář Tom Golisano, který stabilizoval finance a slíbil udržet tým v Buffalu. Mezitím generální manažer Darcy Regier tiše budoval základy pro novou generaci.

Nová generace a éra Brièra a Druryho

Zásadní zlom přinesla výluka v sezóně 2004–05, která změnila pravidla NHL. Zrušení "red line" (pravidlo o přihrávce přes dvě čáry) a přísnější posuzování hákování a držení otevřelo hru pro rychlé a technické hráče. To dokonale sedělo týmu, který Sabres pod vedením trenéra Lindyho Ruffa budovali.

Jádro nového týmu tvořila skupina mladých, talentovaných a rychlých hráčů:

• Daniel Brière a Chris Drury: Dva menší, ale neuvěřitelně bojovní a produktivní centři, kteří se stali společnými kapitány a duší týmu. Brière byl kreativní a technický, Drury byl ztělesněním vůdcovství a specialista na klíčové momenty.
• Ryan Miller: Mladý americký brankář, který se rychle vypracoval v jednoho z nejlepších v lize a v roce 2010 získal Vezina Trophy.
• Thomas Vanek: Rakouský střelec s neuvěřitelným instinktem, draftovaný v roce 2003.
• Jason Pominville: Spolehlivé a produktivní křídlo, autor slavného gólu v oslabení, kterým v roce 2006 vyřadil v play-off Ottawa Senators.

"Cinderella run" 2006

V sezóně 2005–06 Sabres šokovali ligu. Jejich rychlý a útočný styl hry byl pro soupeře noční můrou. Tým se nečekaně probojoval až do finále Východní konference, kde se střetl s Carolina Hurricanes. Série je však nechvalně proslulá bezprecedentní krizí v obraně Sabres, kdy se jim postupně zranili všichni čtyři klíčoví obránci (Teppo Numminen, Dmitrij Kalinin, Henrik Tallinder a Jay McKee). Navzdory hrdinnému výkonu s obranou složenou z hráčů povolaných z farmy nakonec Sabres podlehli v sedmi zápasech.

Presidents' Trophy a další zklamání (2007)

Sezóna 2006–07 představovala absolutní vrchol této éry. Sabres byli nezastavitelní. Vyhráli prvních 10 zápasů v řadě a celou sezónu dominovali lize. Získali svou první a dosud jedinou Presidents' Trophy pro nejlepší tým základní části s bilancí 53 výher a 113 bodů. Jejich ofenzivní síla byla ohromující – šest hráčů překonalo hranici 20 gólů a tým jako celek nastřílel nejvíce gólů v lize (308).

Do play-off vstupovali jako hlavní favorit na zisk Stanley Cupu. Po vyřazení New York Islanders a New York Rangers se opět probojovali do finále konference, tentokrát proti Ottawa Senators. Série se však pro ně nevyvíjela dobře. Klíčový moment nastal ve čtvrtém zápase, kdy hvězdný obránce Ottawy Chris Phillips vstřelil vítězný gól v prodloužení po nešťastném odrazu od nohy obránce Sabres. Tým se z tohoto úderu již nevzpamatoval a prohrál sérii v pěti zápasech.

Konec jedné éry: Černý 1. červenec 2007

To, co následovalo po zklamání v play-off, je považováno za nejtragičtější den v moderní historii klubu. Oba kapitáni a klíčoví lídři, Daniel Brière i Chris Drury, se stali 1. července 2007 nechráněnými volnými hráči (UFA). Generální manažer Darcy Regier se ocitl v obtížné situaci, kdy si nemohl dovolit podepsat oba hráče za jejich tržní cenu.

V průběhu několika hodin oba hráči podepsali lukrativní smlouvy s jinými týmy:

• Daniel Brière podepsal osmiletou smlouvu na 52 milionů dolarů s Philadelphia Flyers.
• Chris Drury podepsal pětiletou smlouvu na 35,25 milionu dolarů s rivaly New York Rangers.

Ztráta dvou kapitánů v jeden den byla pro organizaci a fanoušky zdrcující ranou. Okamžitě se tím uzavřelo okno pro zisk Stanley Cupu a tým se propadl do průměrnosti. I když se v následujících letech ještě dvakrát probojovali do play-off (2010, 2011), nikdy už nedosáhli úrovně z let 2006 a 2007. Éra, která slibovala titul, tak skončila náhle a bolestivě.

📉 Dlouhá přestavba a éra "The Tank" (2012–současnost)

Po odchodu klíčových hráčů a neúspěchu udržet se na špici se klub propadl do nejdelší a nejtemnější fáze své historie. V roce 2011 klub koupil ropný a plynárenský magnát a celoživotní fanoušek Sabres Terry Pegula. Jeho příchod byl zpočátku vnímán s obrovským nadšením. Pegula na své úvodní tiskové konferenci se slzami v očích prohlásil, že jediným důvodem, proč klub kupuje, je "vyhrát Stanley Cup". Jeho heslo "Money is no object" (Peníze nejsou překážkou) vedlo k masivním investicím a několika unáhleným a drahým podpisům (např. obránce Christian Ehrhoff nebo útočník Ville Leino), které se však ukázaly jako neúspěšné.

"The Tank" a honba za McDavidem a Eichelem

Tým se rychle propadl na samé dno ligy. Vedení se rozhodlo pro strategii totální přestavby, která se stala nechvalně známou jako "The Tank" (záměrné prohrávání s cílem získat co nejvyšší pozici v draftu). Vrcholem této strategie byly sezóny 2013–14 a 2014–15, kdy Sabres záměrně postavili jeden z nejslabších týmů v moderní historii NHL. Cílem bylo získat v draftu 2015 jednoho ze dvou generačních talentů – Connora McDavida nebo Jacka Eichela.

V draftové loterii v roce 2015 nakonec Sabres skončili druzí a získali amerického centra Jacka Eichela, zatímco McDavid putoval do Edmonton Oilers. Eichel se stal novou tváří organizace a byl jmenován kapitánem, ale ani jeho přítomnost nedokázala tým pozvednout z průměrnosti. Vztah mezi Eichelem a klubem se postupně zhoršoval, zejména kvůli neshodám ohledně léčby jeho zranění krku, a v roce 2021 byl vyměněn do Vegas Golden Knights.

Rekordní sucho v play-off

Buffalo Sabres drží nelichotivý rekord v NHL pro nejdelší sérii bez účasti v play-off. Naposledy si v něm zahráli v roce 2011. Toto dlouhé období neúspěchů vedlo k frustraci fanoušků a několika změnám ve vedení a na trenérském postu. V současnosti se klub pod vedením generálního manažera Kevyna Adamse snaží budovat nový tým kolem mladých talentů, jako jsou obránci Rasmus Dahlin (jednička draftu 2018) a Owen Power (jednička draftu 2021), a útočníci Tage Thompson a Dylan Cozens.

⚔️ Rivality

• Boston Bruins: Jako týmy z jedné divize se Sabres a Bruins utkávají pravidelně. Rivalita eskalovala v 80. letech a byla oživena v roce 2010 po nechvalně proslulém hitu Milana Lucice na brankáře Ryana Millera, který zůstal nepotrestán a vyvolal obrovskou vlnu nevole v Buffalu.
• Toronto Maple Leafs: Geografická blízkost obou měst (tzv. "QEW Rivalry" podle dálnice Queen Elizabeth Way) vytváří přirozenou rivalitu. Zápasy mezi těmito týmy jsou vždy doprovázeny velkým množstvím hostujících fanoušků v obou arénách.
• Montreal Canadiens: Historická rivalita sahající až do 70. let, kdy "The French Connection" pravidelně bojovala s tehdy dominantními Canadiens o nadvládu na Východě.

👑 Síň slávy a vyřazená čísla

Navzdory absenci Stanley Cupu má klub bohatou historii, kterou reprezentuje několik členů Hokejové síně slávy.

🧊 Vyřazená čísla

• 2 – Tim Horton
• 7 – Rick Martin
• 11 – Gilbert Perreault
• 14 – René Robert
• 16 – Pat LaFontaine
• 18 – Danny Gare
• 30 – Ryan Miller
• 39 – Dominik Hašek

Číslo 99 bylo vyřazeno z celé ligy na počest Wayna Gretzkyho.

📜 Členové Síně slávy

• Hráči: Gilbert Perreault, Pat LaFontaine, Dominik Hašek, Dave Andreychuk, Clark Gillies, Grant Fuhr, Dale Hawerchuk, Ryan Miller.
• Budovatelé: Scotty Bowman, Punch Imlach, Seymour H. Knox III.

👶 Pro laiky

Představte si Buffalo Sabres jako talentovaného a kreativního umělce, který dokáže namalovat úchvatná díla, ale nikdy nevyhrál tu nejprestižnější uměleckou cenu.

• Geniální, ale bez hlavní ceny: Klub měl v historii několik období, kdy hrál ten nejzábavnější a nejkrásnější hokej v celé lize. Například v 70. letech měli trio umělců přezdívané "The French Connection", kteří na ledě kouzlili. V 90. letech zase měli brankáře Dominika Haška, který byl jako kouzelník – chytal puky tak neuvěřitelným způsobem, že to vypadalo jako magie. Přesto jim ta největší trofej, Stanley Cup, vždy o kousek unikla.
• Smůla a křivda: Jednou, v roce 1999, byli ve finále a prohráli gólem, který podle tehdejších pravidel zřejmě neměl platit. Je to, jako by umělci byla cena udělena na základě chybného rozhodnutí poroty. Fanoušci v Buffalu si tuto křivdu pamatují dodnes a říkají tomu "No Goal".
• Věrní fanoušci: Navzdory všem neúspěchům a dlouhému čekání na úspěch má klub neuvěřitelně věrné fanoušky. Je to jako komunita, která podporuje svého umělce, i když zrovna neprodává obrazy za miliony. Jejich podpora je hlasitá a vášnivá.

Stručně řečeno, Buffalo Sabres jsou týmem velkých příběhů, legendárních hráčů a obrovské smůly, který stále čeká na svůj zasloužený triumf a je podporován jednou z nejoddanějších komunit v profesionálním sportu.

🔗 Externí odkazy

• Oficiální webové stránky Buffalo Sabres – Zprávy, soupiska, statistiky.
• Die by the Blade – Fanouškovský web a komunitní blog (SB Nation).
• Historie a statistiky na Hockey-Reference.com