Včela medonosná

Včela medonosná
	Soubor:Apis mellifera carnica worker.jpg
	Dělnice včely medonosné kraňské (Apis mellifera carnica)
Vědecká klasifikace
Říše	Živočichové (Animalia)
Kmen	Členovci (Arthropoda)
Třída	Hmyz (Insecta)
Řád	Blanokřídlí (Hymenoptera)
Čeleď	Včelovití (Apidae)
Rod	Včela (Apis)
Druh	Včela medonosná (Apis mellifera)
Vědecké jméno
	'Apis mellifera'; Linnaeus, 1758
Biologické a populační údaje
Mapa rozšíření
	Soubor:Apis mellifera distribution map.png
	Přirozené (oranžová) a člověkem zavedené (žlutá) rozšíření včely medonosné

Rozbalit box

Obsah boxu

Včela medonosná (Apis mellifera) je druh společenského hmyzu z čeledi včelovitých. Je celosvětově známá pro svou schopnost produkovat a skladovat med a vosk a je jedním z nejdůležitějších opylovačů na světě. Včely medonosné žijí ve velkých, organizovaných společenstvech zvaných včelstva, která fungují jako superorganismus. Pro svou klíčovou roli v zemědělství a ekosystémech je považována za jedno z nejvýznamnějších hospodářských zvířat.

📜 Historie a domestikace

Vztah člověka a včely medonosné sahá hluboko do pravěku. Nejstarší důkazy o využívání včelích produktů pocházejí z jeskynních maleb starých přibližně 8 000 let, které zobrazují sběr medu z divokých hnízd. Systematická domestikace a včelařství (apikultura) se rozvinuly ve starověkém Egyptě kolem roku 2500 př. n. l., kde byl med vysoce ceněn jako sladidlo, lék i obětina bohům. Včely byly chovány v hliněných úlech a jejich význam dokládají četné hieroglyfy.

Ve starověkém Řecku a Římě se včelařství dále zdokonalovalo. Myslitelé jako Aristotelés a Plinius starší se věnovali studiu života včel a popsali jejich sociální strukturu. Ve středověku bylo včelařství rozšířeno po celé Evropě, zejména v klášterech, kde se včelí vosk používal na výrobu svící. V českých zemích mělo včelařství, zvané brtnictví (vybírání medu z dutin stromů), velkou tradici a bylo chráněno zákony již za vlády Karla IV.

Moderní včelařství začalo v 18. a 19. století s vynálezy, jako byl rámkový úl (Lorenzo Langstroth, 1851) a medomet (Franz von Hruschka, 1865), které umožnily efektivnější a šetrnější práci se včelstvy.

🧬 Biologie a sociální struktura

Včelstvo je vysoce organizovaný superorganismus tvořený třemi odlišnými kastami, z nichž každá má specifickou roli. Komunikace v úlu probíhá především pomocí feromonů a specializovaných pohybů, známých jako včelí tance.

👑 Matka

Matka je jediná plně vyvinutá samice ve včelstvu a její hlavní úlohou je kladení vajíček. V období největšího rozvoje včelstva (na jaře a v létě) může naklást až 2 000 vajíček denně, což převyšuje její vlastní tělesnou hmotnost. Matka se páří pouze jednou za život během tzv. snubního letu, kdy se spáří s několika trubci. Získané spermie si uchovává ve spermathéce a používá je po zbytek života (obvykle 3–5 let). Vylučuje také mateří látku, feromon, který stmeluje včelstvo, potlačuje vývoj vaječníků u dělnic a dává včelstvu jeho unikátní "vůni".

👷 Dělnice

Dělnice jsou neplodné samice a tvoří drtivou většinu populace včelstva (v létě až 60 000 jedinců). Jejich život je krátký (v létě asi 6 týdnů, v zimě několik měsíců) a je naplněn řadou úkolů, které se mění s jejich věkem:

Čističky (1–3 dny): Čistí buňky plástů pro nová vajíčka a plod.
Krmičky (4–12 dní): Krmí larvy a matku mateří kašičkou a medem.
Stavitelky (12–18 dní): Produkují na svém těle voskové šupinky a staví z nich plásty. Zpracovávají také nektar na med.
Strážkyně (18–21 dní): Hlídkují u vchodu do úlu (česna) a brání ho proti vetřelcům.
Létavky (od 21. dne do smrti): Vylétávají z úlu a sbírají nektar, pyl, vodu a propolis. Tato práce je nejnáročnější a nejnebezpečnější.

♂️ Trubec

Trubci jsou včelí samci, kteří se líhnou z neoplozených vajíček. Jejich jediným úkolem je oplodnit mladou matku během snubního letu. Nemají žihadlo a nejsou schopni sbírat potravu. Včelstvo je živí a toleruje pouze v období rozmnožování (jaro a léto). Po spáření trubec umírá. Na podzim dělnice zbývající trubce z úlu vyženou, aby neubírali zásoby na zimu.

🔄 Životní cyklus

Vývoj včely od vajíčka po dospělce se nazývá proměna dokonalá a probíhá v buňkách plástu.

Vajíčko: Matka klade do buňky jedno vajíčko. Stádium trvá 3 dny.
Larva: Z vajíčka se líhne beznohá larva, kterou dělnice intenzivně krmí. Toto stádium trvá asi 6 dní. Larvy budoucích matek jsou krmeny výhradně mateří kašičkou, zatímco larvy dělnic a trubců jen první tři dny.
Kukla: Dělnice zavíčkují buňku s larvou voskovým víčkem. Uvnitř se larva zakuklí a probíhá přeměna v dospělce. Stádium kukly trvá u matky 7 dní, u dělnice 12 dní a u trubce 15 dní.
Dospělec: Dospělá včela se prokouše víčkem a zapojí se do života včelstva.

Celkový vývoj trvá u matky 16 dní, u dělnice 21 dní a u trubce 24 dní.

🌍 Význam pro ekosystém a člověka

Včela medonosná je klíčovým opylovačem. Odhaduje se, že opyluje přibližně 80 % všech kvetoucích rostlin, včetně zhruba třetiny plodin, které konzumuje člověk. Bez její činnosti by se dramaticky snížily výnosy ovoce, zeleniny, ořechů a semen (např. jabloně, mandloně, řepka, slunečnice). Její role je tedy nezastupitelná pro biodiverzitu i pro globální potravinovou bezpečnost.

🍯 Včelí produkty

Med: Hlavní produkt, který včely vytvářejí z nektaru květů jako energetickou zásobu na zimu. Pro člověka je cenným sladidlem a lékem.
Včelí vosk: Produkován dělnicemi k stavbě plástů. Využívá se v kosmetice, farmacii a pro výrobu svíček.
Pyl: Sbírán včelami jako zdroj bílkovin pro krmení plodu. Pro člověka je bohatým zdrojem vitamínů a minerálů.
Propolis: Pryskyřičná látka sbíraná z pupenů stromů. Včely ji používají k tmelení úlu a dezinfekci. Má silné antibakteriální a antivirové účinky.
Mateří kašička: Sekret hltanových žláz mladých dělnic, kterým je krmena matka a nejmladší larvy. Je považována za superpotravinu.
Včelí jed: Používán včelami k obraně. V medicíně se využívá v tzv. apiterapii k léčbě revmatických onemocnění.

📉 Ohrožení a ochrana

V posledních desetiletích čelí populace včel medonosných po celém světě vážným hrozbám. Tento jev je často označován jako syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder, CCD). Mezi hlavní příčiny patří:

Pesticidy: Zejména neonicotinoidy, které narušují nervový systém včel, jejich orientaci a imunitu.
Paraziti a nemoci: Největší hrozbou je roztoč kleštík včelí (Varroa destructor), který saje včelám hemolymfu a přenáší viry. Dalšími nemocemi jsou mor včelího plodu nebo nosemóza.
Ztráta přirozeného prostředí: Úbytek kvetoucích luk a diverzity rostlin vlivem monokulturního zemědělství a urbanizace.
Změna klimatu: Mění dobu kvetení rostlin a způsobuje extrémní výkyvy počasí, které včelstvům škodí.

Ochrana včel spočívá v omezování používání škodlivých pesticidů, podpoře ekologického zemědělství, výsadbě medonosných rostlin a odpovědném včelaření.

💡 Pro laiky

Superorganismus: Představte si včelstvo ne jako 50 000 jednotlivých včel, ale jako jedno jediné tělo. Matka je jako vaječníky, které zajišťují potomstvo. Dělnice jsou jako ruce, nohy, játra a imunitní systém – každá dělá svou práci pro dobro celku. Celé včelstvo se chová jako jeden inteligentní tvor.
Včelí tanec: Když včela najde skvělý zdroj potravy (třeba kvetoucí lípu), vrátí se do úlu a ostatním to "řekne" tancem. Pohybem svého těla (kroužením a vrtěním zadečkem) dokáže přesně popsat směr i vzdálenost ke květům. Je to jako včelí verze GPS navigace.
Opylování: Když včela saje sladký nektar z květu, nalepí se jí na chloupky na těle drobná zrníčka pylu. Když pak přelétne na další květ stejného druhu, část pylu tam zanechá. Tím dojde k oplození květu, ze kterého pak může vyrůst plod (např. jablko) nebo semínko. Bez této "donáškové služby" by mnoho rostlin nemělo plody.
Žihadlo: Žihadlo dělnice má zpětné háčky. Když včela bodne savce (třeba člověka), žihadlo se zachytí v kůži a vytrhne se i s částí zadečku. Včela proto po bodnutí umírá. Brání tak ale úl za cenu vlastního života. Matka má žihadlo bez háčků a může bodat opakovaně, ale používá ho jen v souboji s jinou matkou. Trubci žihadlo nemají vůbec.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 15.12.2025