Přeskočit na obsah

Toskánské velkovévodství

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Toskánské velkovévodství
Granducato di Toscana
Vlajka Znak
Období1569–1801
1815–1859
Státní údaje
ZřízeníAbsolutní monarchie
Hlavní městoFlorencie
JazykyItalština (úřední), Latina (diplomacie, věda)
NáboženstvíŘímskokatolická církev
MěnaToskánská lira, Fiorino
Hlavy státu
Titul hlavyVelkovévoda
První hlavaCosimo I. Medicejský
Poslední hlavaFerdinand IV. Toskánský
Historie a rozloha
VznikPovýšení Florentského vévodství na velkovévodství
ZánikAnexe Sardinským královstvím
Mapa
Soubor:Grand Duchy of Tuscany 1859.png

Toskánské velkovévodství (italsky Granducato di Toscana) byl stát, který existoval s přestávkami od roku 1569 do roku 1859 v centrální Itálii. Jeho centrem byla oblast Toskánsko a hlavním městem Florencie. Stát vznikl povýšením Florentského vévodství papežem Piem V. a po většinu své existence byl ovládán rodem Medici, po jejich vymření pak habsbursko-lotrinskou dynastií. Velkovévodství bylo významným centrem renesanční a pozdější osvícenské kultury, vědy a ekonomiky. Jeho existence byla definitivně ukončena sjednocením Itálie, tzv. Risorgimentem.

📜 Historie

Historii velkovévodství lze rozdělit do tří hlavních období: vláda rodu Medici, vláda rodu Habsbursko-lotrinského a období napoleonských válek a restaurace.

Mediciovské období (1569–1737)

Základy budoucího velkovévodství položil Cosimo I. Medicejský, který se v roce 1537 stal florentským vévodou. Během své vlády centralizoval moc, reformoval administrativu a armádu a v roce 1555 anektoval svého rivala, Sienskou republiku. Jeho moc a vliv vedly k tomu, že jej papež Pius V. v roce 1569 povýšil na velkovévodu toskánského. Tím byl vytvořen nový, dědičný titul, který potvrdil dominanci Mediciů v regionu.

Za vlády Cosimových nástupců, jako byli František I. Medicejský a Ferdinand I. Medicejský, velkovévodství zažívalo období ekonomické prosperity a kulturního rozkvětu. Ferdinand I. podporoval obchod, založil moderní přístav v Livornu, který se stal jedním z nejdůležitějších ve Středomoří, a zavedl náboženskou toleranci, aby přilákal zahraniční obchodníky. V této době ve Florencii působil i slavný vědec Galileo Galilei, který se těšil ochraně velkovévodů.

V 17. století však začal postupný úpadek. Nástupci jako Cosimo II. Medicejský a Ferdinand II. Medicejský již nedosahovali kvalit svých předchůdců. Ekonomika stagnovala, zčásti kvůli konkurenci ze strany atlantických mocností a zčásti kvůli konzervativní politice. Poslední mediciovský velkovévoda, Gian Gastone Medicejský, zemřel v roce 1737 bez potomků, čímž vládnoucí dynastie vymřela po meči.

Habsbursko-lotrinské období (1737–1801)

Na základě předchozích mezinárodních dohod (zejména Válka o polské následnictví) připadlo Toskánsko Františku Štěpánovi Lotrinskému, manželovi Marie Terezie. Tím se velkovévodství stalo sekundogeniturou habsbursko-lotrinské dynastie. František Štěpán, který se později stal císařem Svaté říše římské, navštívil Toskánsko jen jednou a vládl prostřednictvím regentů.

Skutečnou reformní éru zahájil až jeho druhý syn, Petr Leopold (pozdější císař Leopold II.), který vládl v letech 1765–1790. Byl jedním z nejvýznamnějších osvícenských panovníků své doby. Zavedl rozsáhlé reformy:

  • Ekonomické reformy: Zrušil vnitřní cla, liberalizoval obchod s obilím a zreformoval daňový systém.
  • Právní reformy: V roce 1786 jako první panovník na světě zrušil trest smrti a mučení. Tento zákoník, známý jako Codice Leopoldino, byl jedním z nejmodernějších v tehdejší Evropě.
  • Správní reformy: Omezil moc církve, zrušil mnoho klášterů a snažil se vytvořit moderní byrokratický aparát.

Po Leopoldově odchodu do Vídně, kde se stal císařem, převzal vládu jeho syn Ferdinand III. Toskánský. Jeho vláda však byla brzy přerušena událostmi spojenými s Francouzskou revolucí a napoleonskými válkami.

Napoleonské války a restaurace (1801–1860)

V roce 1799 bylo Toskánsko obsazeno francouzskými vojsky. V roce 1801 Napoleon Bonaparte přeměnil velkovévodství na Etrurské království, které svěřil rodu Bourbon-Parma. V roce 1807 bylo království zrušeno a Toskánsko bylo přímo anektováno Francouzským císařstvím a rozděleno na tři departementy.

Po Napoleonově pádu v roce 1814 Vídeňský kongres v roce 1815 obnovil Toskánské velkovévodství a na trůn se vrátil Ferdinand III. Jeho vláda a vláda jeho syna Leopolda II. byla relativně mírná a liberální ve srovnání s jinými italskými státy té doby. Florencie se stala útočištěm pro mnoho italských vlastenců a intelektuálů.

Během revolučního roku 1848 byl Leopold II. donucen vyhlásit ústavu. V roce 1849 byl dokonce na krátkou dobu vyhnán a byla vyhlášena republika, ale s pomocí rakouských vojsk se brzy vrátil k moci. V následujících letech se však jeho vláda stala více autoritářskou a závislou na Rakousku.

V roce 1859, během druhé italské války za nezávislost, vypuklo v Toskánsku nekrvavé povstání. Leopold II. odmítl bojovat proti Rakousku a raději abdikoval a opustil zemi. Prozatímní vláda následně uspořádala plebiscit, ve kterém se drtivá většina obyvatel vyslovila pro připojení k Sardinskému království. V roce 1860 bylo Toskánské velkovévodství formálně anektováno a stalo se součástí sjednocující se Itálie.

🌍 Geografie a správa

Toskánské velkovévodství se rozkládalo v centrální Itálii a jeho území zhruba odpovídalo dnešnímu regionu Toskánsko. Na severu sousedilo s Modenským vévodstvím a Papežským státem, na západě bylo omýváno Tyrhénským mořem. Součástí velkovévodství byl i ostrov Elba.

Hlavními městy byla:

  • Florencie: Hlavní město, politické, kulturní a ekonomické centrum.
  • Siena: Bývalé hlavní město Sienské republiky, druhé nejdůležitější město.
  • Pisa: Důležité univerzitní město s přístupem k moři.
  • Livorno: Klíčový přístav, který díky své svobodné zóně a náboženské toleranci přitahoval obchodníky z celé Evropy.

Administrativně byl stát centralizován pod vládou velkovévody a jeho ministrů ve Florencii. Za vlády Petra Leopolda došlo k pokusům o decentralizaci a zavedení místní samosprávy, ale tyto reformy byly jen částečně úspěšné.

👑 Panovníci

Seznam velkovévodů toskánských:

Rod Medici

Rod Habsbursko-lotrinský

🏛️ Kultura a věda

Toskánské velkovévodství navázalo na bohaté kulturní dědictví Florentské republiky a renesance. Mediciové i Habsburkové byli významnými mecenáši umění a vědy.

  • Umění: Ve Florencii nadále vznikala významná umělecká díla, i když město již nebylo tak dominantním centrem jako v 15. století. Galerie jako Uffizi a Pitti byly dále rozšiřovány a staly se základem dnešních světově proslulých muzeí.
  • Věda: Velkovévodové, zejména Ferdinand I. a Ferdinand II., podporovali vědecký výzkum. Galileo Galilei zde provedl mnoho svých klíčových pozorování a byl chráněn před inkvizicí. Ve Florencii byla v roce 1657 založena Accademia del Cimento, jedna z prvních vědeckých společností v Evropě.
  • Hudba: Na dvoře Mediciů vznikla na přelomu 16. a 17. století opera jako nový hudební žánr.

💰 Ekonomika

Ekonomika velkovévodství byla založena na několika pilířích:

  • Zemědělství: Pěstování obilí, vína (Chianti) a olivového oleje bylo základem hospodářství.
  • Řemesla a manufaktury: Florencie byla stále známá výrobou luxusního zboží, zejména hedvábí a šperků.
  • Obchod a finance: Ačkoliv florentské bankovnictví ztratilo svůj středověký primát, město zůstalo důležitým finančním centrem. Klíčovou roli hrál přístav v Livornu, který byl jedním z nejrušnějších ve Středomoří a fungoval jako svobodný přístav.

Osvícenské reformy Petra Leopolda v 18. století se snažily ekonomiku modernizovat a liberalizovat, což přineslo dočasné oživení. V 19. století však Toskánsko ekonomicky zaostávalo za průmyslově se rozvíjejícími regiony severní Itálie a Evropy.

💡 Pro laiky

Představte si Toskánské velkovévodství jako malý, ale velmi bohatý a vlivný stát, který existoval v Itálii v době, kdy Itálie ještě nebyla jedním státem. Bylo to něco jako království, ale vládce neměl titul "král", nýbrž "velkovévoda". Jeho hlavním městem byla slavná Florencie, centrum umění a kultury.

Prvními vládci byla slavná rodina Medici, která byla neuvěřitelně bohatá (původně bankéři) a za jejich peníze vznikla spousta slavných obrazů a soch, které dnes obdivujeme. Když Mediciové vymřeli, vládu převzala habsbursko-lotrinská dynastie, příbuzní rakouských císařů. Jeden z jejich vládců, Petr Leopold, byl velmi moderní – jako první na světě zrušil trest smrti. Nakonec, v 19. století, se všechny malé italské státy, včetně Toskánska, spojily a vytvořily sjednocenou Itálii, jak ji známe dnes.


⏰ Tento článek je aktuální k datu 25.12.2025

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Toskánské_velkovévodství&oldid=24594“