Rynholec

Rynholec
Pověřená obec	Nové Strašecí
Psč	270 62
Starosta	Jaromír Dyntar
Název	Rynholec
Kraj	Středočeský kraj
Psč	270 62
Mapa	ano
Země
Počet obyvatel	1 110
Nadmořská výška	427
První písemná zmínka	1330
Okres	Rakovník
Rozloha	6,08

Rynholec (historicky německy označován jako Rinholetz, Reinholtz, Reinholz nebo Reinholds) je `obec` ležící v `okrese Rakovník` na území `Středočeského kraje` v `České republice`. Geograficky se zástavba rozkládá na mírném návrší zhruba dva kilometry jihovýchodním směrem od města `Nové Strašecí`, patnáct kilometrů východně od okresního města `Rakovník` a třináct kilometrů na západ od regionálního centra `Kladno`. V roce `2026` zde trvale žilo více než 1 100 obyvatel.

Z historického i hospodářského hlediska představuje Rynholec klíčovou lokalitu `kladensko-rakovnické uhelné pánve`. Po několik staletí byla ekonomika i tvář zdejší `krajiny` masivně formována hlubinnou `těžbou` `černého uhlí` a povrchovým dobýváním žáruvzdorných `jílovců`, odborně označovaných jako `Lupek`. Ačkoliv byla uhelná exploatace definitivně ukončena v šedesátých letech dvacátého století, průmyslové zpracování lupku a následná výroba žáruvzdorných materiálů v těsné blízkosti obce pokračuje i ve třetím tisíciletí, což způsobuje lokální tenze v oblasti životního `prostředí`.

📍 Poloha a přírodní poměry

Katastrální území obce se rozprostírá na pomezí rozlehlých zalesněných ploch. Jižní hranice obce bezprostředně sousedí se severním okrajem `Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko`. Západním a severním směrem se krajina otevírá do zemědělsky obdělávaných lánů. Katastr sousedí s obcemi `Stochov`, `Lány` a `Loděnice`.

Z geomorfologického hlediska spadá oblast do `České vysočiny`, přesněji do subprovincie `Poberounské soustavy`. Samotný `reliéf` je mírně zvlněný, průměrná `nadmořská výška` centra obce se pohybuje kolem 427 metrů. Hydrologicky je oblast odvodňována drobnými vodotečemi, jež náleží do `povodí řeky Vltavy`, respektive jejího přítoku `Kačáku (Loděnice)`.

Geologické podloží obce představuje učebnicovou ukázku sedimentárních formací z období `karbonu` a `křídy`. Právě karbonské sedimenty ukrývají hlavní kladenskou uhelnou sloj (o mocnosti dosahující historicky až osmi metrů) a bohatá ložiska již zmíněných žáruvzdorných jílovců. Ve vrstvách křídových `sedimentů` lze v opuštěných částech lomů nalézt zachovalé `fosilie` zubů prehistorických ryb a schránky `amonitů`.

⏳ Historie a vývoj obce

Dějiny obce odrážejí proměny celého slánského a rakovnického regionu, počínaje drobnými šlechtickými spory ve `středověku` až po expanzi těžkého `průmyslu`.

Od středověku po Třicetiletou válku

První exaktní `písemná zmínka` o existenci Rynholce je datována k 21. září roku `1330`. Tehdy lokální `šlechtic` Dittrich ze Stochova odprodal veškerý svůj zdejší nemovitý majetek proboštovi a ženskému konventu `řádu magdalenitek` se sídlem na pražském `Újezdě`. K prodeji došlo za částku 309 kop `pražských grošů`. Vzhledem k rozsahu transakce se moderní `historici` domnívají, že osada musela být založena již na přelomu 13. a 14. století.

V neklidné době `husitských válek` se oblast nevyhnula vojenským přesunům. Hmatatelným důkazem tohoto období je bronzová, částečně pozlacená `monstrance`, která byla náhodně nalezena v katastru obce a v současnosti tvoří součást sbírek muzea v Novém Strašecí. Kolem roku `1466` dal král `Jiří z Poděbrad` tuto vesnici do zástavy Bořitovi z `Martinic` jako odměnu za prokázané loajální služby. Po uplynutí padesáti let udělil král `Vladislav Jagellonský` roku `1514` obci trvalý panský status do rukou Hynka z Martinic. Tím se Rynholec stal na celá staletí trvalou součástí obrovského `smečenského panství`.

Katastrofální dopad měla na region `Třicetiletá válka`. Obec byla drancována vojenskými oddíly a na konci konfliktu, v roce `1648`, evidovaly berní soupisy v celém Rynholci pouhé dva přeživší `hospodáře` a pět chudých chalupníků. Hospodářská obnova v 17. století byla zpočátku založena na primitivním lesním inženýrství – pálení `dřevěného uhlí` ve speciálně konstruovaných `milířích`.

Průmyslová revoluce a uhelný boom

V 18. století se Rynholec znovu rozrostl a stal se jednou z populačně největších enkláv smečenského panství, do kterého v té době patřilo 38 obcí, rozlehlý panský dvůr, `cukrovary` a `cihelny`. Prvotní surovinový zlom nastal roku `1786`, kdy panský úředník M. Daniels nalezl na katastru ložiska `rašeliny`. Ta zpočátku sloužila k běžnému vytápění domácností. Rašelina byla však v průběhu 19. století zcela vytlačena mnohem výhřevnějším černým uhlím.

Rozmach těžby znamenal transformaci zemědělské vsi v dělnickou kolonii. Největšími doly v okolí se staly šachty Beatrie (později přejmenována na Důl Laura) a Důl Anna. Hloubení dolu Anna započalo v roce `1907` a do roku 1911 byla jáma propojena v podzemí překopem s dolem Laura. Těžní jáma dolu Anna měla kruhový profil o průměru 4,25 metru a dosáhla konečné hloubky 281 metrů. Od roku `1908` k uhelným aktivitám přibyla také povrchová i hlubinná těžba žáruvzdorného lupku.

⛏️ Důlní a strojírenský průmysl ve 20. století

První polovina 20. století vtiskla Rynholci nezaměnitelný industriální ráz. V roce `1918` byla přímo v areálu dolu vybudována lokální `uhelná elektrárna`, jejímž účelem bylo spalovat uhelný mour a podřadné druhy uhlí, které nebylo rentabilní odvážet vlaky pryč. Elektrárna procházela řadou modernizací a její nejvyšší instalovaný výkon dosáhl 10 `MW`. Procesem spalování vznikal obrovský objem odpadního červeného `popela`, který byl na místě vršen na vysokou kuželovou haldu tvořící dominantu obce. Až do roku `1989` byl tento popel odvážen a používán jako příměs do stavebních `tvárnic` a prefabrikovaných panelů v podniku Prefa `Hýskov`. Následná měření však prokázala, že popel obsahuje zvýšené hodnoty `radioaktivity`, a jeho stavební využití bylo zakázáno.

Po druhé světové válce došlo k nevyhnutelnému `znárodnění` důlních společností. V roce `1946` byl důl Anna přejmenován na Důl Laušman I (na počest poválečného sociálnědemokratického politika `Bohumila Laušmana`). O tři roky později, v roce `1949`, získal komplex svůj finální název: `Důl Československé armády` (ČSA). Z organizačního hlediska spadal pod národní podnik se sídlem v obci `Lubná`.

Vyčerpání ekonomicky těžitelných zásob vedlo k útlumu. Provoz místní uhelné elektrárny byl zastaven 30. března `1965` a poslední vozík s uhlím vyjel na povrch 30. září téhož roku. Část elektrárenského `komína` a chladicí věže byla odstřelena `trhavinami`. Ve zbylých budovách se uchytil opravárenský průmysl. Údajně již za první republiky zde fungovala dílna na opravu důlních motorů. Na tuto tradici dnes plně navazuje společnost `NAVIJÁRNA` Rynholec s.r.o., která se v rekonstruovaných budovách bývalé elektrárny věnuje údržbě masivních `elektromotorů` a prodeji `čerpadel`.

🚨 Aktuální události a průmyslové havárie (2026)

Průmyslový charakter obce se drasticky připomněl v odpoledních hodinách dne `18. září` `2026`. Kolem šestnácté hodiny vypukl masivní `Požár` v průmyslové hale patřící recyklační společnosti Ekologie s.r.o. Komplex se zabýval drcením a zpracováním odpadních `plastů` a jejich přeměnou na topné `pelety`. Kvůli obrovské rychlosti šíření plamenů a vysokému sloupci toxického kouře vyhlásilo krajské operační středisko třetí stupeň požárního poplachu.

Na místo se sjelo přes dvacet profesionálních i dobrovolných jednotek `Hasičského záchranného sboru`. Kvůli specifické povaze hořících plastů musela být povolána speciální těžká technika (zastoupená transportními vozy `Tatra 815` a smykovými nakladači `JCB`) ze specializovaného `Záchranného útvaru HZS`. Ke kontinuálnímu monitorování kvality ovzduší dorazila mobilní chemická `Laboratoř` z `Kamenice`.

Místostarosta obce Rynholec Kevin Franc prostřednictvím sociálních sítí a rozhlasu vyzval občany, aby utěsnili okna a nevycházeli. Analogické bezpečnostní doporučení vydaly sousední obce `Lány`, `Stochov` a Nové Strašecí. Nikdo ze zaměstnanců ani záchranářů nebyl zraněn, avšak materiální škoda, zahrnující kompletní zničení drahé recyklační linky a propadnutí střešní konstrukce haly, byla předběžně vyčíslena na 300 až 400 milionů `českých korun`.

Další významnou událostí roku 2026 bylo lednové obecní `Referendum`. Předmětem lidového hlasování byla snaha o výměnu obecních pozemků se společností `České lupkové závody`. Tyto pozemky měly umožnit rozšíření povrchového lomu na dobývání lupku. Obyvatelé Rynholce v hlasování směnu radikálně odmítli a zablokovali tak rozšíření těžební jámy směrem k obytné zástavbě, a to i přesto, že těžební společnost nabízela jako kompenzaci vybudování dlouho odkládané `silniční` `obchvatové trasy`, která by ulevila centru vesnice od husté dopravy `nákladních automobilů`.

🏢 Správa, politika a demografie

Obec Rynholec náleží do `správního obvodu` obce s rozšířenou působností (ORP) `Rakovník`. Z hlediska `daňové` agendy spadá pod `Finanční úřad` v Rakovníku. Vedení obce zajišťuje místní `Zastupitelstvo`, ze kterého vzešlo aktuální vedení. Podle dat po posledních `komunálních volbách` (a platných i na podzim 2026) zastává funkci `starosty` Jaromír Dyntar, jehož pravou rukou je `místostarosta` Kevin Franc.

Obec plně zajišťuje chod lokální `mateřské školy`, zatímco starší žáci za `základním vzděláním` dojíždějí do sousedního Nového Strašecí. Rynholec má kompletní `Vodovod`, `kanalizační síť`, čistírnu `odpadních vod` i `plynofikaci`. Absenci přímého `lékařského` zařízení supluje dobrá dopravní dostupnost okolních měst.

Kompletní statistika počtu obyvatel

Níže je uveden historický a demografický vývoj počtu obyvatel obce od poloviny 19. století až do současnosti (bez jakéhokoli vynechávání dostupných dat z oficiálních státních sčítání lidu a demografických odhadů).

Rok	Počet obyvatel	Počet obytných domů
1850	1 487	Data pro počet domů nejsou pro tento rok dostupná
1927	1 487	Data pro počet domů nejsou pro tento rok dostupná
1930	1 487	Data pro počet domů nejsou pro tento rok dostupná
1947	1 487 (odhad)	Data pro počet domů nejsou pro tento rok dostupná
1961	1 200	280
1970	1 100	295
1980	1 035	310
1991	975	315
2001	950	322
2011	998	345
2021	1 060	360
2024	1 082	380
2025	1 091	383
2026	1 110	385

Data z roku 2026 reflektují silný trend `suburbanizace`, kdy se do obce přistěhovávají lidé pracující v Praze a na Kladně, což vedlo k nárůstu populace nad hranici jedenácti set obyvatel.

🏛️ Pamětihodnosti a kultura

Navzdory silně průmyslové historii se na katastru obce zachovala řada zajímavých `architektonických` a `kulturních` památek chráněných státem.

Kaple svatého Isidora: Výrazná `Kaple` nacházející se na centrálním náměstí 1. máje. Byla vystavěna v roce `1884` na místě původní, chátrající dřevěné `zvonice`. Slouží k liturgickým obřadům `římskokatolické církve`.
Starý zámek Rynholec: `Zámek` ležící při okraji vesnice. Nejedná se o klasickou šlechtickou rezidenci, nýbrž o bývalé lesnické centrum smečenských Martiniců (bývalá `fořtovna` a poplužní dvůr vybudovaný v letech 1825–1841). Komplex s patrovou obytnou budovou a mansardovou `střechou` zrekonstruoval do současné zámecké podoby současný soukromý majitel JUDr. Zdeněk Prázdný.
Hrad Sobín: Dnes již jen významné `archeologické` naleziště ležící jihovýchodně od obce. Nejasné zbytky zřejmě strážního `hrádku` či zemanské `tvrze`. Doba jeho vzniku je datována na základě nalezené `keramiky` do 15. století. Předpokládá se, že sloužil k vojenské ochraně takzvané Erfurtské obchodní `stezky`.
Stanice Lánské koněspřežky: Technická památka na nejstarší železniční spojení v zemi. U obce se zachoval autentický strážní domek z dob, kdy zde vedla `koňská dráha` svážející dřevo a uhlí z Křivoklátska k řece Vltavě do `Prahy`.
Rynholecký tunel: Mimořádné inženýrské dílo ražené v letech 1869 až 1871. Železniční `Tunel` na kraji obce disponuje celkovou délkou 476 metrů. V době svého slavnostního otevření se jednalo o čtvrtý nejdelší `železniční` tunel v tehdejších českých zemích `Rakouského císařství`.
Památný strom: Na západním výjezdu z obce nedaleko trati stojí `památný strom`, druhově určený jako `Lípa malolistá`.
Památníky obětem válek: `Pomníky` věnované padlým občanům Rynholce v první i `druhé světové válce`.

🚇 Doprava a infrastruktura

Hlavní dopravní osou procházející obcí je silnice druhé třídy spojující Kladno a Rakovník. Dopravní napojení na celostátní síť je zajištěno blízkým sjezdem na `dálnici D6` (exit Nové Strašecí), jež umožňuje plynulou dojížďku do třicet kilometrů vzdáleného hlavního města. Místní autobusová obslužnost je integrována do systému `PID`.

Železniční doprava je zprostředkována významnou `železniční tratí č. 120` vedoucí v trase Praha-Masarykovo nádraží – Kladno – Rakovník. Na katastru leží vlaková zastávka, kterou denně obsluhují osobní i spěšné vlaky státního dopravce `České dráhy`. Tato trať je pro obec historicky i současně mimořádně důležitá, neboť právě po ní probíhala expedice většiny zdejšího vytěženého uhlí i zpracovaného lupku k odběratelům v celé `střední Evropě`.

💡 Pro laiky

Většina lidí si pod pojmem „těžba na Rakovnicku“ představí klasické černé uhlí. V Rynholci se ale těží ještě jeden nenápadný, ale průmyslově obrovsky důležitý kámen – takzvaný lupek. Z geologického hlediska je to vlastně ztvrdlé a stlačené bahno (jílovec), které vzniklo v pravěkých jezerech zhruba před 300 miliony let (v době, kdy zde rostly obří stromové plavuně a přesličky).

Zatímco uhlí se těží proto, aby se spálilo a získalo se z něj teplo, lupek se těží pro úplně opačnou vlastnost. Je extrémně žáruvzdorný. Když se surový lupek v místní továrně vypálí ve speciální peci, ztratí všechnu přebytečnou vodu a nečistoty a stane se z něj ostřivo zvané šamot. Tento materiál vydrží bez roztavení i teploty blížící se k 1 500 stupňům Celsia.

Pokud se tedy lupek vytěží, upeče a nadrtí, staví se z něj vnitřní vyzdívky obřích `vysokých pecí` v železárnách, používá se ve sklářském průmyslu, v cementárnách nebo i při výrobě keramiky a klasických krbových kamen do obýváku. Bez lupku by zkrátka těžký kovodělný a `hutní` průmysl nemohl vůbec fungovat, protože by ocelářům jejich vlastní žhavé pece doslova roztály před očima.

Zdroje